Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Znásilnění - problémy s ním spojeny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.2.13 01:50
Je mi moc lito co jsi zazila je to jak z nakyho spatnyho filmu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 02:00
To je strašný, držím palce, ať se s tím vypořádáš, možná by stálo za to chodit k psychologovi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 03:45
Jezis, to je fakt hruza. Ja bych taky myslela, ze by bylo nejlepsi zajit k nejakemu psychologovi a poradne to vsechno probrat. Myslis, ze bys o tom byla schopna s nekym mluvit? Popsat tady ti to slo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.13 04:27
Psychologa i psychiatra už mam za sebou sice z rodinnych duvodu ale to už bych tam nikdy nešla. antidepresiva mě totalně utlumili natolik že jsem nebyla schopna si sama dojit na wc mam jich zasebou tolik že bych je na dvou rukach nespočitala nakonec jsem řekla že to zvladnu bez nich. Díky Petrovi se mi zatim daří vše drží mě nad vodou naučil mě o tom mluvit. Přes pul roku trvalo než jsem ze sebe dostala co se mi stalo ted jsme spolu třetím rokem je mi stale oporou. Nedokažu si představit o tom mluvit ani s rodinou nebo s dobrou kamaradkou přece jenom tady na internetu je určity druh anonymity což je pro mě docela polehčující prostě píšu jako kdysi petrovi na papír. Stydím se za sebe Stydím se dokonce za ty chlapi co mi to udělali. Lituju že jsem nedokazala jit tenkrat na policii a vše nahlasit a docela mě trýzní představa že to udělali jine holčině ale abych pravdu řekla to bylo to poslední na co jsem myslela 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.2.13 06:23
Hladím a objímám.
Taky jsem byla znásilněná, zdaleka ne takhle brutálním způsobem, to je fakt hrozný, ale i mírnější znásilnění je průser. U mě to byly drogy v pití, nemohla jsem se vůbec hýbat a on si se mnou dělal co chtěl.
Dlouho jsem se cítila že to byla moje vlastní vina. Že jsem přece měla vědět co zamýšlí a měla jsem odejít domů a neměla ho nechat mi kupovat drinky, do kterých mi pak sypal co chtěl. Tohle je normální reakce jak jsem se pak dočetla různě na netu. Oběti znásilnění si to vyčítají a viní hlavně sebe samé.
Je to blbost!!! Ty, ani já, jsme ni špatnýho neudělaly. Ty svině co nám to udělaly jsou viníci.
Myslím, že je skvělý že tvůj přítel o tom ví a chce ti pomoct. Spolu to dokážete, ale ještě pár slzí to vezme. Můj manžel o tom co se mi stalo ví, několikrát jsme o tom mluvili, já jsem se s tím vyrovnala, už je to opravdu hodně let. Sexuální život mám už v úplně v pořádku, máme děti a už to neřeším. Teda někde uvnitř to se mnou bude už navždycky, ale už tomu hajzlovi nedávám tolik vlády nade mnou, aby mi ničil život. Vím, že se mu určitě stane něco špatného, protože boží mlýny melou a on mi udělal hodně špatnou věc.
Asi není dobrý přát někomu špatné věci, ale těm tvým hnusným sráčům co ti udělali takovouhle bolest, přeju to nejhorší co se jim může stát. A toho mýho sráče si může vzít s sebou taky.
Jsme silný holky, my se od nich zlomit nedáme!!! 
- Citovat
- Upravit
9.2.13 08:14
Je mi to strašně líto a obdivuji tě, jak jsi silná . Vyhledala bych psychologa. Přeji ti, ať jsi v životě šťastná a s Petrem vám vyjde společná budoucnost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
becky87
9.2.13 08:50
Ach bože
To je opravdu hrozne. Drzim palce, at aspon trosku ty hnusaky ze sebe dostanes.Muzu se zeptat? Maminka o tom vi? Jste v kontaktu? Kdyz si v patnacti utekla, nenechala te hledat? Ani to neresila socialka,?U nas totiz v patnacti utekla sestra a vim ze to bylo hodne krute, hledala ji socialka,policie.No nakonec se nasla, ikdyz tehotna 
-
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.2.13 08:50
Ahoj,
je mi líto, co se ti stalo a naprosto tě chápu. V osmnácti letech jsem byla v Anglii, měla jsem přítele, ale bydlela jsem sama. Nedaleko bydlel kamarád. Jednou večer přišel ke mně, pustila jsem ho dovnitř, byl to přece kamarád. Dopadlo to tak, že mě zmlátil, strhal ze mě oblečení, dusil mě polštářem, nakonec mě tvrdě znásilnil. Bránila jsem se - kousala ho, škrábala - ale velkému silnému chlapovi se ženská prostě neubrání. Když bylo po všem, tak mě ještě ponižoval - slovně, musela jsem mu na kolenou dojít pro boty…pak mi řekl, že tohle je vzkaz pro mého přítele. Že prý když mě nemůže mít normálně, tak takhle. A že prý to udělal z lásky. Taky vyhrožoval, že jestli to oznámím na policii, tak mě zabije. Pak vypadnul. Cítila jsem se neuvěřitelně špinavá, ve sprše jsem se drhla snad hodinu, celou dobu jsem brečela, kalhotky jsem vyhodila do koše. Pak jsem zavolala příteli a řekla mu, co se stalo. Ten hned šel k němu domů, ale on tam nebyl. Druhý den jsem musela do práce, ale bylo mi psychicky tak hrozně, že jsem se tam složila - omdlela jsem. Nadřízení ze mě vytáhli, co se stalo a okamžitě zavolali policii. Následovala řada ponižujících vyšetření a taky mi prohledali byt a vzali si povlečení a to, co jsem měla na sobě. Toho kamaráda nenašli, utekl. Ale posílal mi po svých známých vzkazy, že jestli mě potká ve městě, pořeže mi obličej a břicho, že mě přijde zabít atd. Byla jsem z toho úplně mimo, nemohla jsem spát, všude jsem se bála. Nechtěla jsem, aby na mě vůbec někdo sahal. Nakonec jsem se musela vrátit do Čech, a i tady jsem se bála, co kdyby náhodou přijel. Pomohlo mi o tom mluvit a citlivý přístup ze strany partnera. Je potřeba to dostat ven. Neříkám, že jsem zapomněla, to nejde, ale časem to bude lepší. Doteď nesnesu, když mě kdokoli chytne tak, že se nemůžu pořádně hýbat, musím mít nad vším kontrolu, kdyby mě někdo někde zamknul, tak asi umřu. Prostě se to ze sebe pokus dostat, když to nepůjde, šla bych k psychologovi, v dnešní době existuje i spousta alternativních terapií. Na antidepresiva se vykašli, nejsi nemocná! Jen se ti stalo něco moc ošklivého a já ti přeju, aby ses přes to dokázala dostat. Přeju ti hodně sil Lenka
- Citovat
- Upravit
becky87
Anonymní
9.2.13 09:02
Mě znásilnil třídní učitel, kterého jsme měli druhým rokem, na 2.stupni základní školy. Bylo mi skoro 14 let a celkem se na mě vyřádil - 4× v kabinetě a nikdo to ani netušil (byla jsem vždy taková ta tichá, nevýrazná a hlavně zažraná do školy). Byl natolik velký idiot, že si ani kondom nevzal a nedopadlo to jinak, než když už jsem ke svému chátrání těla (nejedla jsem, nespala) začala i zvracet, naši si všimli, že je něco špatně a šli jsme k lékaři, kde nám řekli, že jsem těhotná. Nevím, jak dlouho by to peklo trvalo, kdybych neotěhotněla. Tehdy jsem musela s pravdou ven. Jenže jak už to tak bývá, pan učitel měl špičkového právníka a pro nedostatek „důvěryhodných“ důkazů ho neodsoudili a ze mě udělali tu největší ehm, která si to nechala ve 13ti letech (!!!) někým udělat, kdy jsem to svedla na chudáka učitele. Nejhorší je, že vyslýchali celou základní školu - resp. všechny holky, které se shodovaly na tom, že byl divný, očumoval atd. Vzhledem k tomu, že děti ze základky umí být kruté a jak vyšlo najevo, že nebyl odsouzen a že je „nevinný“, začala jsem být posměchem a kuwa pro všechny. Došlo to do stádia, že jsem skončila na psychiatrii, nebyla jsem schopná komunikace.
Dnes je tomu skoro 13 let a mám celkem normální život, muže, dítě (pár měsíců). Až na to, že mám nárazové stavy tísně, strachu, pocení.. následky si bohužel člověk ponese asi celý život.
Hodně sil přeji! A psycholog určitě pomůže, mi v životě mnohokrát pomohl se s tím vším vyrovnat.
- Citovat
- Upravit
9.2.13 09:34
Holky je mi to moooooc líto 
za tohle fakt doživotí minimálně. Nechápu, že jim to může tak snaadno projít. Hrozně Vás obdivuju, jak to zvládáte. Ono se nic jiného dělat nedá, chápu. Je to vážně příšerný 
Nejen, že člověk má pořád v hlavě „co se stalo“, ale ještě má strach o život 
fakt hrůza. Přeji Vám všem, které „to potkalo“, aby se z toho co nejlépe vzpamatovali Je moc krásné mít podporu blýzkých a přítele. A ten když jako u zakladatelky toho zvládnul tolik (jak psala různé „scény“ atp. - což naprosto chápu) - je to fakt úúúžasné! A moc vá přeju, aby jste měli moc krásný a spokojený život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 09:37
Pane bože, co je to za zrůůůdy!!! „pan učitel“??? Ten, který má učit a má být oporou dětem? A ještě ze tebe udělají…a on z toho vyvázne??? Probohaaaa. Holky, ale nebojte. Na každou svini se vaří voda! A boží mlýny melou pomalu, ale jistě!!! A určitě to odnesou a to pořádně!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 09:46
Holky je to smutné co se vám stalo.Co přát jen štěstí dále v životě, ale to opravdické štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eevcca
9.2.13 09:49
Holky je mi to strašně moc líto, nedokážu si vůbec představit co bych sama dělala, ale co Vás nutí k tomu to nenahlásit?? To necháte ty lumpy bez potrestání a ať to dělají dál? Jednou jim to prošlo, udělají to znovu… já samozřejmě nevím jak hrozný to musí být, jen se ptám, nikomu nenadávam. Je to strachem z vyhrožování, že Vás zabijou? Nebo tím, že se stdíte o tom mluvit? Já první co bych udělala, tak to nahlásila, ale samozřejmě kdyby se mi to nedej bože stalo, možná bych změnila názor…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj omlouvám se za založení nového tematu pro mě dost citlivého proto ještě nevím jestli nezustat v anonymitě. UvidíM až to dopíši a jestli to vubec dokažu zveřejnit.
Bylo mi patnact zkončila jsem devatou třidu a a do prvaku se kvuli rodinné situaci odstěhovala do 200 km vzdalené Prahy, mamce se to moc nelibilo ale věděla že pokud mě nepustí tak že prostě uteču.(BOŽE BYLA JSEM TAK BLBA!!)
Našla jsem si praci v obchodě školu bydlení a odstěhovala se.Sama bez jakekoliv podpory jen sestra bydlela na druhem konci Prahy a občas jsme se vidali.
Nebyla jsem problemový ditě jen jsem přecitlivěla a špatně jsem snašela rozvod rodiču tatuv alkohol a nasledně mamčinyho noveho muže ( jsou spolu dodnes a je to v pohodě chlap jen jako děcko jsem na to měla jiny nazor pač jsem nechapala jeho vtipy.. )
chodila jsem do školy po večerech někdy nocích jsem pracovala njn deset tisic najem něco malo na jidlo a jizdny tak jsem se musela otačet. Jednoho dne jsem poznala Jeho řikejme mu třeba X, byl francouz velky urostly dospěly muž. Něco mě v něm hrozně imponovalo myslela jsem si jak není božskej bohužel nebyl
chodili jsme spolu nějakej ten patek mě bylo pořad 15 byla jsem panna a na sex jsem se necitila on to věděl a pry že žadny problem. bývali jsme u mě v bytě, jen osudného dne chtěl si domu pro veci vzal mě sebou kruci mělo mi to dojit ale byla jsem tak zalaskovana a ted za to platim
Dojeli jsme k němu (bydlel s dalšimi šesti kamarady z ruznych zemí) šli jsme k němu do pokoje seznamil mě s ostatníma a že potřebuje ještě něco naproti v obchodě a at na něj počkam v pokoji. Vubec mi nedošlo že by se mi mohlo něco stat. Odešel a místo něj do pokoje přišli oni bylo jich šest, šest velkych smradlavych chlapu začli semnou hazet ze strany na stranu mlátili mě co si pamatuju padla jsem na hranu stolu a už neměla jsem sílu se už branit. Hrozně mě vše bolelo hlava zada vše začli se na mě střidat narvali je do mě strašná bolest citila jsem jejich pot moji krev vše najednou bylo jako by to byl blby sen a prosila jsem boha at už toho nechají neměla jsem ponětí o čase vlastně o ničem ani o mym těle. Najednou nevim nic probouzim se fackami a u mě stoji X a řve at vypadnu a at se opovažim jit na policajty pač by si semnou rusaci a spol. užili znovu ale už bych to nepřežila. polonaha od krve jsem se doplazila k sobě domu a první co bylo strhala si hadry a skočila do sprchy pustila horkou ani nevim jak dlouho jsem tam byla brečela jsem křičela ale nic nepomohlo prostě jsem byla špinava. Několik dní jsem nevyšla z domu přišla jsem o praci
ve škole problemy. Nakonec jsem přišla s prosíkem do prace at mi daji ještě šanci že bez prace prostě umřu. tak jsem začala žit praci přes den do školy po škole do prace potom do další než to semnou po několika tydnech švihlo a odvezla mě rychla. v nemocnici mi dělaly krevní testy kt. nedopadly dobře navic se mi na pipce udělal puchyř. měli podezření na HIV všichni se ke mě chovaly jak k nějaky štetce, musela jsem přiznat své pohlavní partnery což samozřejmě nešlo. Tak prostě žadní nebyly samozřejmě věděli že byli ale tak nějak čekali jak dopadnou testy. na vysledky jsem čekala celé tři tydny samo informovali rodiče tak se mamka smířila s faktem že jsem " začla žit sex. život" a dal se to neřešilo. Vysledky negativní ale potvrdili se jiné pohl. nemoci. Lečba byla zdlouhava a velmi naročna na moji psychiku pořad mi připominala co se stalo. Řešila jsem to po svem ubližovala si.Po asi dvou letech jsem poznala již byvaleho přitele s kterym jsem začla sdílet pomalu ale jiste intimni život neklapalo to zustali mi přišerné sny kt. při kterem koli pokusu o sex vypukl. rozešli jsme se a ja se vratila zpet do rodneho města. Nikdo nic nevěděl ani tam ani tady. Žila jsem si svuj podělanej život než jsem poznala Petra současneho muže jsme spolu tři roky a bezmala dva roky trvalo než jsem měla svuj první pěkny sex prošel si semnou peklem ty stavy ktery jsem mivala chjo. Než jsem se mu svěřila trvalo to přes pul roku byl první kdo to po peti letech věděl moc mi pomohl jsem mu vděčna Miluju ho. Postupně se učim mit se rada a smířit se stim co se stalo.JEN SE NEDOKAŽU ZBAVIT POMYŠLENÍ JAK MI TO DĚLALI STAČI KDYŽ MĚ PETR BLBĚ CHYTNE A DOSTANU RAPLA.MATE TO TAKY NĚKTERÁ?? ZBAVIM SE TOHO NĚKDY??
OMLOUVAM SE ZA DÉLKU ŠLO TO ZE MĚ NĚJAK SAMO A PŘECE JEN ANONYMNĚ