Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
holky,vy co to uplatnujete..nechci se vás tímto dotknout..ona známá je vůbec zvláštní typ člověka a svou dceru vychovává fakt jinak..jednou jsem tady zakládala diskuzi,že se té dcerky můj syn bojí,ona ho nenechá v klidu,pořád mu něco bere a bylo mi vyčteno,že můj syn se neumí bránit,neumí jednat se svými pocity atd..atd..v roce a půl?????..nevím..no
KriJona píše:
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
Co jsem rychle zkoukla, tak mi přijde, že rozdíl mezi normální výchovou a touhle není moc markantní. Pokud teda neberu specielní pomucky… ? ale jak se v téhle výchovné metodě pohlíží na trest - jak potrestat dítě? Protože co jsem četla teď dvoje stránky, bylo tam, že na chyby se dítě upozorní, ale nesměruje se podle našich představ, nýbrž dle vlastního rozvoje??
možná plácám, protože tam budou určitě hlubší myšlenky a po třech článcích se toho člověk moc nedozví ![]()
KriJona píše:
přesně tohle jsem jí řekla..že vychovávám tak jako 80 procent dalších matek a chci pro své dítě jen to nejlepší.vychovat ho jak nejlépe umím..bylo mi řečeno,že jsem líná něco změnit a vlastně to všechny děláme blbě..
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
podle ní jsem velice špatným příkladem,když plácnu své dítě po ruce,vedu ho tak k depresím,protože má ze mě pak strach..
Šak jenom ať se bojí
Ne, to samozřejmě nechci, ale nějaký respekt si přeju. Pokud něco řeknu 10× a nic - ještě udělá opak a schválně, tak prostě přes prsty dostane. Prostě na nějaké řečičky je zjevně malý, tak dostane stopku takto. Protože dělat si, co chce, teda nebude
Časem samozřejmě doufám, že poměr „řečičky x plácnutí“ se obrátí a plácat nebudu muset…
Je to pro me sporne… zrovna v tomto odkaze souhlasim s plno vecmi, ale stejne tak mi nektere prijdou „nevhodne“ nebo neucinne… ![]()
Nemam rada fyzicke tresty, ale taky si myslim, ze placnuti pres zadek je v nekterych situacich mnohem ucinejsi nez vysvetlovani a domluvy…
Primo k clanku - samozrejme, ze chapu, ze si dite muze vybrat s jakymi vecmi chce ve vytvarne vychove pracovat, ale neprijde mi spravne, nechat ho delat vse podle sebe… ![]()
ivuska.h píše:KriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
nemám to nastudované,víš o tom mnohem víc než já a určitě uplatnuješ tuto metodu dobře..když jsem k nim jezdila na navštěvy,hraček bylo vytažených 30 a stejně pořád brala mému klukovi tu,co měl v ruce ![]()
musím si to nastudovat.. ![]()
KriJona píše:
přesně tohle jsem jí řekla..že vychovávám tak jako 80 procent dalších matek a chci pro své dítě jen to nejlepší.vychovat ho jak nejlépe umím..bylo mi řečeno,že jsem líná něco změnit a vlastně to všechny děláme blbě..
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
podle ní jsem velice špatným příkladem,když plácnu své dítě po ruce,vedu ho tak k depresím,protože má ze mě pak strach..
Urcite je to zajimava metoda, neco jsem o ni cetla. Jen vidim velky problem v tom, ze u nas jsou jen Montessori skolky. Dite, ktere je tento system zvykly z domova a ze skolky, musi byt pak asi po nastupu do skoly v soku.
Nijak jsem to do hloubky nestudovala, ale vzdycky si rikam, copak by montessori odbornice delali s mym temperamentnim zvedavym synem. Par cinnosti jsem s nim zkousela, ale zkoncilo to priserne. Ale to asi proto, ze jsem cetla jen neco malo.
Nainuva píše:
Co jsem rychle zkoukla, tak mi přijde, že rozdíl mezi normální výchovou a touhle není moc markantní. Pokud teda neberu specielní pomucky… ? ale jak se v téhle výchovné metodě pohlíží na trest - jak potrestat dítě? Protože co jsem četla teď dvoje stránky, bylo tam, že na chyby se dítě upozorní, ale nesměruje se podle našich představ, nýbrž dle vlastního rozvoje??možná plácám, protože tam budou určitě hlubší myšlenky a po třech článcích se toho člověk moc nedozví
Rozdíly jsou podle mě teda hodně markantní, klasická výchova dítě moc nerespektuje, dospělý ví všechno líp, dítě nemá moc svobody vlastního názoru. Hodně se to projevuje pak ve školce či škole, kdy je činost dětem nařizována, kdežto v Montessori si děti samy dle svých tzv. senzitivních období vybírají činnost.
Trest – nejsem nějaká montessori expertka, ale vnímám to tak, že trestem je pro dítě samotný neúspěch v činnosti, případně to, že dospělého zklamalo, někomu ublížilo atd. Ono u dětí, které nejsou zvyklé na fyzické tresty, to celkem postačuje, člověk je tvor sociální a jaksi přirozeně se snaží s ostatními vyjít dobře a zavděčit se, fungovat v rámci zaběhlého systému. Neříkám, že děckám občas neplesknu, ale beru to spíš jako akci v naprosté nouzi a jako své selhání, než jako plánovanou výchovnou metodu, za kterou bych si stála a považovala ji za dobrou.
Procetla jsem jen par radku o teto metode a tak se zamyslela, jake to asi bude pro dite ve skole, tam uz bude muset naslouchat a spolupracovat s ucitelem a ne si delat, co zrovna chce a citi nebo jsou i skoly tohoto tipu? Nevim, sice nemam tuto metodu nastudovanou, ale ani se me nezamlouva. Vychovavam podle sveho uvazeni.
ivuska.h píše:KriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
Mě vždycky zajímalo, JAK tohoto mám docílit bez křiku, trestu… Toto samozřejmě řeknu, ale co když jde a tu hračku si normálně vytáhne (například). Co mám pak udělat? Opakovat do aleluja si můžu, co chci, ignoruje to. Rvát se s ním o tu hračku mi přijde ponižující, dobrovolně ji neodloží. Takže řvu, nakonec mu ji třeba seberu, když chci být teda důsledná, on chytne amok (a pochybuju, že v tom okamžiku ještě drží, o co se vlastně přeme) - a o nějaké vyrovnané výchově nemůže být ani řeči ![]()
Angua píše:ivuska.h píše:Mě vždycky zajímalo, JAK tohoto mám docílit bez křiku, trestu… Toto samozřejmě řeknu, ale co když jde a tu hračku si normálně vytáhne (například). Co mám pak udělat? Opakovat do aleluja si můžu, co chci, ignoruje to. Rvát se s ním o tu hračku mi přijde ponižující, dobrovolně ji neodloží. Takže řvu, nakonec mu ji třeba seberu, když chci být teda důsledná, on chytne amok (a pochybuju, že v tom okamžiku ještě drží, o co se vlastně přeme) - a o nějaké vyrovnané výchově nemůže být ani řečiKriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
To by mě taky zajímalo, jak právě postupovat. A opakovat stále dokola? Nebo jít a uklidit mu tu novou hračku, když si stejně zase muž vytáhnout jinou
na tohle nemám ![]()
ivuska.h píše:KriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
Dcera meho pritele ma pet a tyto tresty pro ni nejsou „trestem“.
Je na zahrade, desetkrat volam na obed, ona neprijde, jdu pro ni, ona sedi na houpacce a rekne - neprisla jsem, protoze jsem nechtela… A ja rikam - po obede jdete s tatinkem na detske hriste s kamaradem, nepujdes, dokud nesnis obed… a ona zustane sedet a rekne - dobre, nepujdu.
Chce pohadku, ma binec v pokoji, reknu - pohadka bude, ale prvne musi byt uklizeno, a ona rekne - dobre, budu v pokoji a pohadku nechci.
Reknu - honem se oblekni, nebo tatinek nepocka (treba kdyz ma jit do obchodu) a ona rekne - dobre, tak at jde sam…
A vubec nic neresi!!!
Nekdy nam to bez placnuti fakt nejde…
taky se mi příčí,že budu dělat pořád jen to,co chce mé dítě..a když udělá něco špatně,nejdřív vysvětlím,určitě bezmyšlenkovitě neplácám
pokud to ale udělá znovu,dám mu najevo a to prosím i plácnutím,že přestřelil..a podotýkám,že je pak klid..přece dřív žádná taková metoda nebyla a neznám matku,která by neplácla..samozřejmě neodsuzuji matky co jedou podle Montesorri,diskuzi jsem založila po tom,co jsem byla opravdu obviněna,že jsem matka na prd ![]()
Krijono vychovávej si jak uznáš za vhodné, já osobně si o tomhle způsobu výchovy nemyslím nic dobrého
prý aby dítě bylo sebevědomé, no nevím
zas neříkám že všechno je špatné, ale jakákoliv věc ať už toto, nebo ta spací metoda, teď si nemůžu vzpomenout jak se jmenuje
je blbost, spíš by se mělo jednat podle citu, nechat dítěti určitou volnost ale ať jsou určité hranice.Jakékoliv striktní dodržování nějakého „návodu“ na dítě je blbost.