Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Znáte, používáte Montessori výchovu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.12.11 22:02
Barca12345 píše:
Je to pro me sporne… zrovna v tomto odkaze souhlasim s plno vecmi, ale stejne tak mi nektere prijdou „nevhodne“ nebo neucinne…
Nemam rada fyzicke tresty, ale taky si myslim, ze placnuti pres zadek je v nekterych situacich mnohem ucinejsi nez vysvetlovani a domluvy…Primo k clanku - samozrejme, ze chapu, ze si dite muze vybrat s jakymi vecmi chce ve vytvarne vychove pracovat, ale neprijde mi spravne, nechat ho delat vse podle sebe…
Tak ono vysvětlování opravdu vždycky nepomáhá, nějaká akce je potřeba, ale nemusí to být zrovna fyzický trest. Třeba když si dítě přes opakované varování hraje s hračkou nehezky (třeba s ní mlátí), hračku mu odeberu. Funguje to naprosto spolehlivě a chápe to i 18 měsíční prcek. Prostě věci mají svá pravidla a když se nedodrží, nebude to fungovat. Čili mlátím s hračkou = hračka nebude.
Jestli je správné nechat děti dělat věci podle sebe… To je samozřejmě otázka životního postoje a názorů celkově, jak jsem už psala, ty činnosti mají svá pravidla, nesmí v tom být chaos. Typicky třeba ve školce – vodovkama se maluje v zástěře, po domalování se poklidí, potom teprve lze přejít k jiné činnosti. Ale jestli si dítě maluje, skládá kostky, patlá plastelínu nebo kreslí, to je fakt úplně šumák, ono samo ví, proč si zrovna tuto činnost vybralo a rozvíjí ho to tak, jak zrovna potřebuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:03
KriJona píše:ivuska.h píše:nemám to nastudované,víš o tom mnohem víc než já a určitě uplatnuješ tuto metodu dobře..když jsem k nim jezdila na navštěvy,hraček bylo vytažených 30 a stejně pořád brala mému klukovi tu,co měl v ruceKriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
musím si to nastudovat..
No jo, tak to je pak holt taková trošku pokřivená montessori 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:05
cernus píše:
Urcite je to zajimava metoda, neco jsem o ni cetla. Jen vidim velky problem v tom, ze u nas jsou jen Montessori skolky. Dite, ktere je tento system zvykly z domova a ze skolky, musi byt pak asi po nastupu do skoly v soku.
Nijak jsem to do hloubky nestudovala, ale vzdycky si rikam, copak by montessori odbornice delali s mym temperamentnim zvedavym synem. Par cinnosti jsem s nim zkousela, ale zkoncilo to priserne. Ale to asi proto, ze jsem cetla jen neco malo.
Je i pár základek… Ale ano, je jich málo. Nicméně pořád mi přijde, že čím starší dítě pustím do ne zcela vyhovujícího systému (= klasické školství), tím líp, protože už má v sobě zakotvené něco z toho, co já považuju za správné. Fakt si teď nedovedu představit, že by dcera chodila do klasické školky, jasně, jsou mezi nima i dobré, ale ta většina prostě nepřistupuje k dětem tak, jak bych si já představovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:08
kdyby to dělala tak,jak říkáš ty..její dcerka je opravdu nadaná a šikovná,v 19ti měsících mluví ve větách,mluví i anglicky..teda slova jen:-)ale právě,že jí nechá uplně ve všem volnou ruku,doma binec,do toho puštěná pohádka,a když uhodila mého syna,neřekla nic..jen:ty máš ale uřvanýho kluka 
dovolil si totiž zabrečet,protože ho to bolelo a oplácet ho učit nemíním..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:09
Nainuva píše:Angua píše:To by mě taky zajímalo, jak právě postupovat. A opakovat stále dokola? Nebo jít a uklidit mu tu novou hračku, když si stejně zase muž vytáhnout jinouivuska.h píše:Mě vždycky zajímalo, JAK tohoto mám docílit bez křiku, trestu… Toto samozřejmě řeknu, ale co když jde a tu hračku si normálně vytáhne (například). Co mám pak udělat? Opakovat do aleluja si můžu, co chci, ignoruje to. Rvát se s ním o tu hračku mi přijde ponižující, dobrovolně ji neodloží. Takže řvu, nakonec mu ji třeba seberu, když chci být teda důsledná, on chytne amok (a pochybuju, že v tom okamžiku ještě drží, o co se vlastně přeme) - a o nějaké vyrovnané výchově nemůže být ani řečiKriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..na tohle nemám
Jenže jak mu ji uklidíš, když ji drží, že jo (třeba jezdí autem)
Já se snažím řešit všecko v klidu, dlouho jsme neplácali - v podstatě dostává až posledního půl roku (přes zadek nebo prsty) za vyložené drzosti. Ne, když se mu něco nepodaří, něco nechtě shodí, rozbije… To ne. Ale když jde k bráchovi do pokoje, sebere tam švagrové voňavku, já mu v klidu říkám, aby ji tam vrátil nebo mi ji dal, že to je tety, že by mu to musela půjčit ona, že to není na hraní (a na tom si trvám, v těchto věcech si fakt nebude vybírat, s čím chce nebo nechce pracovat, když to není naše a je to navíc pro něho nebezpečné ) a on začne prchat a smát se. Tak já za ním, opakuju dokola, i důrazněji a když ho doběhnu a hrozí, že bych mu ji sebrala, tak s ní švihne o zem. Za toto přes prsty dostane, protože jakkoli respektuju jeho osobnost, pocity a já nevím co, tak takové chování prostě není možné. Důsledek „rozbije se to, koupíš tetě nové“ je v tomto věku nesmysl, stejně tak „rozbije se to, musíme koupit, nebudou peníze na bonbony / hračku“ si do vhodné situaci nezapamatuje.
Ale jestli mi někdo poradí něco lepšího, po čem nebudeme oba v záchvatu, tak budu jenom ráda a moc ráda to zkusím - jakože fakt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:09
Nejprve syn a teď i dcera navštěvuje Montessori školku a jak psala Angu je to hodně o pravidlech, jejich nastavení a hlavně respektování. U nás na školce tedy uplatňují i výchovu podle S. Nováčkové - Respektovat a být respektován. Ve školce rozhodně neexistuje, aby dítě bez svolení sebralo druhému dítěti hračku. Většinou mají své koberečky a na nich mají červenou nebo zelenou značku jako na semaforu jestli se může při jejich hraní k nim někdo přidat. Při téhle metodě se hodně dá na rozvoj vnímání dětí a respektuje se jejich přirozená zvídavost a různé období, kdy se dítě chce zabývat nějakou konkrétní činností a k tomu se mu nabízejí ty správné „učební“ pomůcky.
Já rozhodně nejsem pro striktní uplatňování této metody při výchově, ale u syna se docela osvědčila a oproti svým vrstevníkům byl na začátku školy o dost napřed.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:09
ivuska.h píše:Barca12345 píše:
Je to pro me sporne… zrovna v tomto odkaze souhlasim s plno vecmi, ale stejne tak mi nektere prijdou „nevhodne“ nebo neucinne…
Nemam rada fyzicke tresty, ale taky si myslim, ze placnuti pres zadek je v nekterych situacich mnohem ucinejsi nez vysvetlovani a domluvy…Primo k clanku - samozrejme, ze chapu, ze si dite muze vybrat s jakymi vecmi chce ve vytvarne vychove pracovat, ale neprijde mi spravne, nechat ho delat vse podle sebe…Tak ono vysvětlování opravdu vždycky nepomáhá, nějaká akce je potřeba, ale nemusí to být zrovna fyzický trest. Třeba když si dítě přes opakované varování hraje s hračkou nehezky (třeba s ní mlátí), hračku mu odeberu. Funguje to naprosto spolehlivě a chápe to i 18 měsíční prcek. Prostě věci mají svá pravidla a když se nedodrží, nebude to fungovat. Čili mlátím s hračkou = hračka nebude.
Jestli je správné nechat děti dělat věci podle sebe… To je samozřejmě otázka životního postoje a názorů celkově, jak jsem už psala, ty činnosti mají svá pravidla, nesmí v tom být chaos. Typicky třeba ve školce – vodovkama se maluje v zástěře, po domalování se poklidí, potom teprve lze přejít k jiné činnosti. Ale jestli si dítě maluje, skládá kostky, patlá plastelínu nebo kreslí, to je fakt úplně šumák, ono samo ví, proč si zrovna tuto činnost vybralo a rozvíjí ho to tak, jak zrovna potřebuje.
No, tak nase Natalka by si vzala druhou hracku a delala by si s ni to same… a tak bychom mohly pokracovat, az bych ji vsechno zabavila…
- proste ji nemuzu vzit vsechny hracky, kam je dam a stejne ji je budu muset vratit
- nebude na me zkouset takoveti schvalnosti
Poprosim ji, at to nedela, neposlechne, zopakuji svou prosbu, neposlechne, pohrozim, neposlechne, splnim hrozbu (vetsinou placnu pres dupku) a je klid a moc dobre to chape… Zadne „biti“ ani „nasili“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Scarlett2011
14.12.11 22:09
Ja planuju svoje dite vychovavat tzv. ‚neplacavou‘ metodou. Zatim bydlime v Anglii a tady se proste deti neplacaji. Rodice pouzivaji jinych trestu. Napr. Time out. Spociva v tom, ze pokud dite zlobi, posadi se na predem urcene misto, na tolik minut, kolik mu je let. Potom se uprimne musi omluvit za to, co provedl a s rodicem se obejmout, jako ze jsou stale kamaradi. 
Neumim to moc dobre popsat, ale takovychto metod tu maji vic a mne osobne se ten styl vychovy libi. Otazkou zustava, jak to pak budu zvladat v praxi, kdyz jsem byla vychovavana presne naopak.
- Citovat
- Upravit
14.12.11 22:11
Angua píše:ivuska.h píše:Mě vždycky zajímalo, JAK tohoto mám docílit bez křiku, trestu… Toto samozřejmě řeknu, ale co když jde a tu hračku si normálně vytáhne (například). Co mám pak udělat? Opakovat do aleluja si můžu, co chci, ignoruje to. Rvát se s ním o tu hračku mi přijde ponižující, dobrovolně ji neodloží. Takže řvu, nakonec mu ji třeba seberu, když chci být teda důsledná, on chytne amok (a pochybuju, že v tom okamžiku ještě drží, o co se vlastně přeme) - a o nějaké vyrovnané výchově nemůže být ani řečiKriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
Tak třeba doma to dělám takhle. Hrálo se s legem, je vysypané po celém pokojíčku a najednou vidím, že si Klárka vytáhla panenku. Takže řeknu ne, prvně uklidit lego, pak si můžeš vzít panenku, aby tu byl pořádek a hračky se nám nepostrácely (důležitý krok – říct proč to chci). Následuje poměrně často brblání, když nepomůže zopakování, panenku prostě odeberu (ano, tady využívám fyzické převahy, ale nepoužívám násilí), následuje jekot, nadávání, uražení se, brečení atd., dle nálady To kometuju tak, že chápu, že se jí nechce, ale že je opravdu důležité mít hračky poklizené atd. No a potom se prostě časem uklidní a jde a začne lego sbírat Tak vyjádřím radost („To bude hezky poklizené, nebudeme to muset příště muset lovit z podpostele“), pomůžu jí s úklidem, aby zůstala motivovaná. No a pak předám panenku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Scarlett2011
14.12.11 22:12
Docela zajimavy je porad Supernanny, kde chodi profesionalni chuva do domu v USA a v UK k nezvladatelnym detem. Je tam krasne videt, jak dopada takovato vychova, pokud to rodice nezvladnou.
Ale zase veskera naprava, ktera se tam deje je bez fyzickych trestu.
- Citovat
- Upravit
14.12.11 22:13
Scarlett2011 píše:
Ja planuju svoje dite vychovavat tzv. ‚neplacavou‘ metodou. Zatim bydlime v Anglii a tady se proste deti neplacaji. Rodice pouzivaji jinych trestu. Napr. Time out. Spociva v tom, ze pokud dite zlobi, posadi se na predem urcene misto, na tolik minut, kolik mu je let. Potom se uprimne musi omluvit za to, co provedl a s rodicem se obejmout, jako ze jsou stale kamaradi.
Neumim to moc dobre popsat, ale takovychto metod tu maji vic a mne osobne se ten styl vychovy libi. Otazkou zustava, jak to pak budu zvladat v praxi, kdyz jsem byla vychovavana presne naopak.
Znovu - JAK ho tam udržíš? To mám jenom já takového tvrdohlavého pařeza nebo co???
Já moc neuznávám tahanice s dítětem - protože ty budu vyhrávat ještě pár let, než bude silnější. A co potom?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:16
Angua píše:Scarlett2011 píše:
Ja planuju svoje dite vychovavat tzv. ‚neplacavou‘ metodou. Zatim bydlime v Anglii a tady se proste deti neplacaji. Rodice pouzivaji jinych trestu. Napr. Time out. Spociva v tom, ze pokud dite zlobi, posadi se na predem urcene misto, na tolik minut, kolik mu je let. Potom se uprimne musi omluvit za to, co provedl a s rodicem se obejmout, jako ze jsou stale kamaradi.
Neumim to moc dobre popsat, ale takovychto metod tu maji vic a mne osobne se ten styl vychovy libi. Otazkou zustava, jak to pak budu zvladat v praxi, kdyz jsem byla vychovavana presne naopak.Znovu - JAK ho tam udržíš? To mám jenom já takového tvrdohlavého pařeza nebo co???
Já moc neuznávám tahanice s dítětem - protože ty budu vyhrávat ještě pár let, než bude silnější. A co potom?
Taky se pridam, jak ji tam mam nasilim udrzet, v horsim pripade i dostat? Jak ho donutim, aby byla omluva „uprimna“???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:16
Barca12345 píše:ivuska.h píše:KriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..Dcera meho pritele ma pet a tyto tresty pro ni nejsou „trestem“.
Je na zahrade, desetkrat volam na obed, ona neprijde, jdu pro ni, ona sedi na houpacce a rekne - neprisla jsem, protoze jsem nechtela… A ja rikam - po obede jdete s tatinkem na detske hriste s kamaradem, nepujdes, dokud nesnis obed… a ona zustane sedet a rekne - dobre, nepujdu.
Chce pohadku, ma binec v pokoji, reknu - pohadka bude, ale prvne musi byt uklizeno, a ona rekne - dobre, budu v pokoji a pohadku nechci.
Reknu - honem se oblekni, nebo tatinek nepocka (treba kdyz ma jit do obchodu) a ona rekne - dobre, tak at jde sam…A vubec nic neresi!!!
Nekdy nam to bez placnuti fakt nejde…
Tak ať nejí, bude mít hlad, její problém. Jasně bych řekla, že oběd bude na stole k dispozici cca 15 minut, pokud se nedostaví, jídlo sklidím a dostane až při dalším čase na jídlo. Pak ti bude samozřejmě kvílet, že má hlad atd., ale to je právě ten přirozený důsledek, který funguje ze všeho nejlíp, protože dítě pochopí, proč je dobré, aby tě poslechlo. Ne proto, že dostane na zadek, ale proto, že bez jídla je hlad.
Stávky při oblíkání ven máme taky, motivace obvykle moc nefunguje, říká, že chce zůstat doma (nevyhrožujeme, že ji doma necháme, protože to bychom neudělali a máme za to, že nemá smysl dítě strašit nesmyslama)… Když to holt jinak nejde, začne se oblíkat „násilím“, většinou už pak ani moc nebojuje, mám pocit, že to dělá spíš tak pro formu, protože pak už normálně spolupracuje, jen u toho kvílí a tváří se tragicky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:16
ivuska.h píše:Angua píše:Tak třeba doma to dělám takhle. Hrálo se s legem, je vysypané po celém pokojíčku a najednou vidím, že si Klárka vytáhla panenku. Takže řeknu ne, prvně uklidit lego, pak si můžeš vzít panenku, aby tu byl pořádek a hračky se nám nepostrácely (důležitý krok – říct proč to chci). Následuje poměrně často brblání, když nepomůže zopakování, panenku prostě odeberu (ano, tady využívám fyzické převahy, ale nepoužívám násilí), následuje jekot, nadávání, uražení se, brečení atd., dle náladyivuska.h píše:Mě vždycky zajímalo, JAK tohoto mám docílit bez křiku, trestu… Toto samozřejmě řeknu, ale co když jde a tu hračku si normálně vytáhne (například). Co mám pak udělat? Opakovat do aleluja si můžu, co chci, ignoruje to. Rvát se s ním o tu hračku mi přijde ponižující, dobrovolně ji neodloží. Takže řvu, nakonec mu ji třeba seberu, když chci být teda důsledná, on chytne amok (a pochybuju, že v tom okamžiku ještě drží, o co se vlastně přeme) - a o nějaké vyrovnané výchově nemůže být ani řečiKriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..
Po sem to platí. U nás to pokračuje - no a potom se prostě po čase uklidní a jde a vytáhne si jinou hračku Chápu, že nejlepší by to bylo zopakovat, ale moje nervy Pak je těžké nebouchnout…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
