Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Znáte, používáte Montessori výchovu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.12.11 22:39
Angua píše:Kakika píše:Jé, to je výjev jak od nás
Tahle metoda mi fungovala celkem dlouho. Ovšem zhruba dva měsíce jsem s ní nahranáJá ho vykážu do obýváku, on se vztekne, třískne dveřma a tam trucuje. V lepším případě. V tom horším se po mě začne ohánět rukama, odstrkovat mě (něco ve stylu..když se ti nelíbí, co dělám, tak jdi jinam ty
) a já, abych si zachovala tvář, tak řeknu, že s tímhle ošklivým klukem si hrát nebudu, že jdu … (věšet prádlo, umýt nádobí) a až se uklidní, tak si můžeme zase hrát.Nicméně, pravidlo jedné hračky jsme měli taky. Fungovalo skvěle. Až do nedávna. Dnes to vyvrcholilo tak, že jsem mu fakt naplácala. Povídám „uklidíme puzzle a pak teprve si můžeme hrát s mašinkouj“. Ozvalo se rázné „NE!!“ a v klidu si začal rozbalovat koleje. Tak jsem mu to z pod rukou sebrala. Následovala scéna, kdy mě začal odstrkávat. Sbalila jsem koleje, dala je z dosahu a on si šel tahat nářadí. Opakovala jsem výzvu k úklidu lega. Nářadí bylo zabaveno, tak si šel pro kufřík s kreslením. Kufřík zabaven a začal po mě neskutečně ječet. Tak jí pořádnou slíznul. Jak bych měla postupovat jinak? Neplácací metodou? Nerýpu, jen by mě to fak zajímalo
[/citac
Angua píše:
Tak my samozřejmě zdůvodňujeme, proč se má uklízet. A za tohle na zadek nedostává, spíš za to mrskání s věcma… Je fakt, že teda nevytvářím nesmyslné pravidla (jako jedna hračka, to je mi putna, tak se jich pak uklidí víc najednou), spíš když na to dojde, tak nechci, aby mě úplně ignoroval - na to nevím, jak mám reagovat. Nutí mě to podvědomě zvyšovat hlas, protože mám dojem, že mě neslyšíTo pravidlo jedné hračky je u nás nutné, protože jsem zjistila, že čím víc hraček se jim válí, tím je pro ně horší se pak orientovat při úklidu, ztratí motivaci, je toho prostě na ně moc a jsou z toho bordelu pak takoví vykolejení. Samozřejmě můžou si hrát s víc hračkama naráz, když to má nějaký smysl, ale prostě ne tak, že to nechají, kde jim to odpadne od ruk, vezmou bednu s jinýma kostkama a tu vysypou o půl metru vedle atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:39
LucaLuca píše:
Kakika, s těmi kolejemi:
Tam jsi asi neměla sebrat koleje, ale trvat na tom, že se uklidí puzzle. Naše paní učitelka třeba dítě pohladí po paži (lepší, než pětkrát volat jméno, naváže kontakt) a řekne: Nejprve je třeba uklidit puzzle. (ne, že to chce dospělý, ale že to je třeba)
Dítě nejde.
Pak řekne třeba: Vidím, že už tě zaujaly koleje, ale máme pravidlo, že nejprve uklidíme puzzle. (pojmenuje pocity)
A takhle několikrát a to dítě to fakt udělá. Nebo zatímco to říkáš, můžeš shrnout puzzle do krabičky a dítě krabici „jen“ uloží.
Ale jak říkám, já na to nemám nervy. Neplácací výchovu jsem opustila už dááávno.
Já to do výkladu sem dost zkrátila. Běžně už to jedu jak kolovrátek…vždyť víš, že je potřeba si hračky nejdřív uklidit, protože pak po nich šlapeme, můžeme přes ně spadnout a buď se praštíme, nebo si hračky rozbijeme a bla bla bla , no, nicméně mě začal odstrkovat, říkat „pyč, pyč“ (přeloženo..mámo běž pryč) a pokračoval v rozbalování. Já se tak snažím, ale nervy mám jen jedny a ty dostávají fest zabrat 
Možná jsem mohla vydržet dýl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:39
Jinak ve školce byla dcerka zatím 3× a školková pravidla ovládá skvěle. Tak mě po přečtení příspěvku Ivušky napadlo, že třeba dostatečně neformuluji pravidla?
Jak jsi psala - vysvětlím, proč to chci. Tak to já teda si nedělám, protože mně to přece přijde jasné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:40
Kakika píše:LucaLuca píše:Já to do výkladu sem dost zkrátila. Běžně už to jedu jak kolovrátek…vždyť víš, že je potřeba si hračky nejdřív uklidit, protože pak po nich šlapeme, můžeme přes ně spadnout a buď se praštíme, nebo si hračky rozbijeme a bla bla bla
Kakika, s těmi kolejemi:
Tam jsi asi neměla sebrat koleje, ale trvat na tom, že se uklidí puzzle. Naše paní učitelka třeba dítě pohladí po paži (lepší, než pětkrát volat jméno, naváže kontakt) a řekne: Nejprve je třeba uklidit puzzle. (ne, že to chce dospělý, ale že to je třeba)
Dítě nejde.
Pak řekne třeba: Vidím, že už tě zaujaly koleje, ale máme pravidlo, že nejprve uklidíme puzzle. (pojmenuje pocity)
A takhle několikrát a to dítě to fakt udělá. Nebo zatímco to říkáš, můžeš shrnout puzzle do krabičky a dítě krabici „jen“ uloží.
Ale jak říkám, já na to nemám nervy. Neplácací výchovu jsem opustila už dááávno.
Já taky nevydržím. To byla reakce, na to, jak by to (dle mě ) bylo podle Montessori.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:41
LucaLuca píše:
Kakika, s těmi kolejemi:
Tam jsi asi neměla sebrat koleje, ale trvat na tom, že se uklidí puzzle. Naše paní učitelka třeba dítě pohladí po paži (lepší, než pětkrát volat jméno, naváže kontakt) a řekne: Nejprve je třeba uklidit puzzle. (ne, že to chce dospělý, ale že to je třeba)
Dítě nejde.
Pak řekne třeba: Vidím, že už tě zaujaly koleje, ale máme pravidlo, že nejprve uklidíme puzzle. (pojmenuje pocity)
A takhle několikrát a to dítě to fakt udělá. Nebo zatímco to říkáš, můžeš shrnout puzzle do krabičky a dítě krabici „jen“ uloží.
Ale jak říkám, já na to nemám nervy. Neplácací výchovu jsem opustila už dááávno.
Tady vidím u sebe chybu… Já začnu třeba stejně, ale pak mi začnou ujíždět nervy a graduju - Samíku, puzzle. Nic Samíku, to puzzle!. Nic. Samíku, ukliď to puzzleeeee!!!
asi bych měla být kldiná, ale mě ta ignorace tak vytáčí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:41
Angua píše:ivuska.h píše:Není. Drsnější metody jsou důsledkem tohoto chování.Angua píše:Nevím, třeba se tak chová právě proto, že už je zvyklý na „drsnější“ metodyScarlett2011 píše:
Ja planuju svoje dite vychovavat tzv. ‚neplacavou‘ metodou. Zatim bydlime v Anglii a tady se proste deti neplacaji. Rodice pouzivaji jinych trestu. Napr. Time out. Spociva v tom, ze pokud dite zlobi, posadi se na predem urcene misto, na tolik minut, kolik mu je let. Potom se uprimne musi omluvit za to, co provedl a s rodicem se obejmout, jako ze jsou stale kamaradi.
Neumim to moc dobre popsat, ale takovychto metod tu maji vic a mne osobne se ten styl vychovy libi. Otazkou zustava, jak to pak budu zvladat v praxi, kdyz jsem byla vychovavana presne naopak.Znovu - JAK ho tam udržíš? To mám jenom já takového tvrdohlavého pařeza nebo co???
Já moc neuznávám tahanice s dítětem - protože ty budu vyhrávat ještě pár let, než bude silnější. A co potom?
Byla dřív slepice nebo vejce? Jasně, chápu, že se začal nějak chovat a tys prostě začla trestat takto. Ale to neznamená, že by to nešlo řešit i jinak… Třeba to třísknutí s věcí jakožto pomsta otravné matce, to mi přijde jako velmi zajimavý úkaz, který by si určitě zasloužil nějakou hlubší práci, než jen potrestání poté, co se to stane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:42
Angua píše:LucaLuca píše:
Kakika, s těmi kolejemi:
Tam jsi asi neměla sebrat koleje, ale trvat na tom, že se uklidí puzzle. Naše paní učitelka třeba dítě pohladí po paži (lepší, než pětkrát volat jméno, naváže kontakt) a řekne: Nejprve je třeba uklidit puzzle. (ne, že to chce dospělý, ale že to je třeba)
Dítě nejde.
Pak řekne třeba: Vidím, že už tě zaujaly koleje, ale máme pravidlo, že nejprve uklidíme puzzle. (pojmenuje pocity)
A takhle několikrát a to dítě to fakt udělá. Nebo zatímco to říkáš, můžeš shrnout puzzle do krabičky a dítě krabici „jen“ uloží.
Ale jak říkám, já na to nemám nervy. Neplácací výchovu jsem opustila už dááávno.Tady vidím u sebe chybu… Já začnu třeba stejně, ale pak mi začnou ujíždět nervy a graduju - Samíku, puzzle. Nic Samíku, to puzzle!. Nic. Samíku, ukliď to puzzleeeee!!!
asi bych měla být kldiná, ale mě ta ignorace tak vytáčí
Naprosto stejný u nás. Malej i já. Jen s jiným jménem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:42
Scarlett2011 píše:Angua píše:Ja jsem nedavno cetla knizku Jak vychovavat chlapce a tam autor psal, ze mali kluci v urcitem veku vazne neslysi, ze se nam muze zdat, ze nas ignoruji, ale oni to proste nevnimaji ci co.
Tak my samozřejmě zdůvodňujeme, proč se má uklízet. A za tohle na zadek nedostává, spíš za to mrskání s věcma… Je fakt, že teda nevytvářím nesmyslné pravidla (jako jedna hračka, to je mi putna, tak se jich pak uklidí víc najednou), spíš když na to dojde, tak nechci, aby mě úplně ignoroval - na to nevím, jak mám reagovat. Nutí mě to podvědomě zvyšovat hlas, protože mám dojem, že mě neslyší
Některým to vydrží až do dospělosti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:42
Ivusko, my tedy máme pravidlo jedné hračky z jiného důvodu. Jak si toho roztahá víc, tak si pak nehraje s ničím. Proč, to nevím 
Když hlídá babička u mě doma, tak přijdu a všude jsou nedotknuté hromádky. Vysypané lego, vysypané puzzle, vysypané nářadí…prostě jak kdyby se jen přesvědčil, že to všechno má a nakonec si stejně kreslí nebo modeluje s modelínou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:44
Angua píše:
Tady vidím u sebe chybu… Já začnu třeba stejně, ale pak mi začnou ujíždět nervy a graduju - Samíku, puzzle. Nic Samíku, to puzzle!. Nic. Samíku, ukliď to puzzleeeee!!!
Ježiš, tak tohle mě dostalo. Úplně jsem viděla sebe a Lukáše
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:45
Ivusko, s tím úklidem jsem přišla na to, že ho můžu nechat rozkramařit všecko, ale pak musím dávat jasné pokyny a být u toho. Ukliď si hračky nepobere, neví, odkud začít. Takže tam musím stát a říkat „teď dáme auta do krabice, teď posbíráme pexeso, vem tu misku a dones ji na linku…“ Pak to celkem jde - pokud se teda zrovna nerozhodne, že si teď jezdí autem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:47
Scarlett2011 píše:ivuska.h píše:Kde se da o teto metode zjistit vic informaci? Nebo jak jsi se k ni dostala?Angua píše:Já neříkám, že je to snadné a že kolikrát nezuřímivuska.h píše:Po sem to platí. U nás to pokračuje - no a potom se prostě po čase uklidní a jde a vytáhne si jinou hračkuAngua píše:Tak třeba doma to dělám takhle. Hrálo se s legem, je vysypané po celém pokojíčku a najednou vidím, že si Klárka vytáhla panenku. Takže řeknu ne, prvně uklidit lego, pak si můžeš vzít panenku, aby tu byl pořádek a hračky se nám nepostrácely (důležitý krok – říct proč to chci). Následuje poměrně často brblání, když nepomůže zopakování, panenku prostě odeberu (ano, tady využívám fyzické převahy, ale nepoužívám násilí), následuje jekot, nadávání, uražení se, brečení atd., dle náladyivuska.h píše:Mě vždycky zajímalo, JAK tohoto mám docílit bez křiku, trestu… Toto samozřejmě řeknu, ale co když jde a tu hračku si normálně vytáhne (například). Co mám pak udělat? Opakovat do aleluja si můžu, co chci, ignoruje to. Rvát se s ním o tu hračku mi přijde ponižující, dobrovolně ji neodloží. Takže řvu, nakonec mu ji třeba seberu, když chci být teda důsledná, on chytne amok (a pochybuju, že v tom okamžiku ještě drží, o co se vlastně přeme) - a o nějaké vyrovnané výchově nemůže být ani řečiKriJona píše:Tak to teda ani náhodou! Jedním z pilířů jsou pevná pravidla, díky kterým se dítě dokáže lépe orientovat ve světě. Jen se holt ta poslušnost nevynucuje fyzickým trestem, celkově se nevynucuje, když už, tak přirozeným důsledkem (např. dokud není sklizená první hračka, nesmí se vytáhnout další, budeš-li se loudat s domácím úkolem, nestihneš jít ven s kamarádem atd.).
zjednodušeně řečeno je to výchova kdy si dítě dělá co chce ono a matka má za úkol pracovat s jeho pocity..žádné plácání po zadku,rukách atd..Pak je těžké nebouchnout…
Docela me to zaujalo.
Hodně jsem četla o principech různě na netu (prostě hledej montessori pedagogika), taky jsem byla na pár přednáškách, diskutovala s podobně založenými zkušenějšími ženami… Dobrá je taky už zmíněná kniha Respektovat a být respektován, ta mi teda místy přijde až trochu moc vyhraněná, ale to si musíš pak přebrat sama, co ti sedí a co už je na tebe moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 22:52
Angua píše:ivuska.h píše:
Já neříkám, že je to snadné a že kolikrát nezuřímNo jo, jak ještě neargumentuje, tak vlastně můžu být ráda
Ono je to asi hodně o té výdrži - já ho plácnu, až když už fakt nevím kudy kam, rupnou mi nervy. Prostě jde o to, že nejsem stroj a mám jenom jedny nervy
Však jasně, pro dítě je dobré když vidí, že matka má emoce, že ji může ranit, naštvat, udělat radost atd. Podle mě je potřeba o tom pak mluvit, říct, co se ve mě dělo, že mě mrzí to a to, že jsem unavená a potřebuju, aby mi pomohla tím, že se bude ke mě chovat ohleduplně (= nebude prudit) a tak dále… Někdy to vypadá, že je jí to úplně jedno, ale pak třeba za 5 minut příjde a začne mě hladit, že jsem její hodná maminka atd., takže zjevně vnímala, co jsem jí předtím říkala a nakonec došla k nějakému sebereflexi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Scarlett2011
14.12.11 22:52
Hodně jsem četla o principech různě na netu (prostě hledej montessori pedagogika), taky jsem byla na pár přednáškách, diskutovala s podobně založenými zkušenějšími ženami… Dobrá je taky už zmíněná kniha Respektovat a být respektován, ta mi teda místy přijde až trochu moc vyhraněná, ale to si musíš pak přebrat sama, co ti sedí a co už je na tebe moc.
Dekuju, podivam se. 
Tu knizku uz jsem mela v planu koupit, tak se po ni poohlednu.
Ja prave nejsem typ, co by delal vse jen proto, ze to tak je napsane, ale rada si prectu vice pohledu, nazoru na vec a sama si udelam obrazek. Popripade vyzkousim a kdyz zjistim, ze to funguje, pouzivam dal a naopak.
Příspěvek upraven 14.12.11 v 22:53
- Citovat
- Upravit
14.12.11 22:53
ivuska.h píše:Angua píše:Byla dřív slepice nebo vejce?ivuska.h píše:Není. Drsnější metody jsou důsledkem tohoto chování.Angua píše:Nevím, třeba se tak chová právě proto, že už je zvyklý na „drsnější“ metodyScarlett2011 píše:
Ja planuju svoje dite vychovavat tzv. ‚neplacavou‘ metodou. Zatim bydlime v Anglii a tady se proste deti neplacaji. Rodice pouzivaji jinych trestu. Napr. Time out. Spociva v tom, ze pokud dite zlobi, posadi se na predem urcene misto, na tolik minut, kolik mu je let. Potom se uprimne musi omluvit za to, co provedl a s rodicem se obejmout, jako ze jsou stale kamaradi.
Neumim to moc dobre popsat, ale takovychto metod tu maji vic a mne osobne se ten styl vychovy libi. Otazkou zustava, jak to pak budu zvladat v praxi, kdyz jsem byla vychovavana presne naopak.Znovu - JAK ho tam udržíš? To mám jenom já takového tvrdohlavého pařeza nebo co???
Já moc neuznávám tahanice s dítětem - protože ty budu vyhrávat ještě pár let, než bude silnější. A co potom?
Já vím, že je to jedno s druhým - jenom jsem chtěla říct, že fakt jsme se snažili vysvětlovat, všecko v klidu a on začal dělat tohle - tak jsme přitvrdili a možná, že se kruh uzavřel. Asi se na tom podílí i období vzdoru, mžná máme slabé nervy a byla chyba přitvrdit, možná jsou za tím hodně obavy typu „aby z něho nevyrostl spratek, aby nám nepřerostl přes hlavu“.
To házení, to je u nás samostatná kapitola. On strašně rád hází - třeba venku kameny. Vydrží stát a házet strašně dlouho. Řešila jsem to už kdysi a právě mi někdo říkal, že ho mám nechat, vysvětlit, kdy a kde může házet, vzít ho k mostku, vodě, aby si mohl házet, že je to senzitivní období. To děláme. Jenže on už hází rok a půl Já stojím, hryžu se nudou a on hází Asi bude v nějaké oblasti, která se rozvíjí házením, geniální - jsem zvědavá, co to bude Nedávno se naučil házet si s někým balonem, to zbožňuje.
Doma pak hází, když se začne nudit - třeba vařím, on se zapojit nechce, nemám tam činnost pro něho nebo po chvíli odejde. Pak si chvíli vedle hraje a za chvíli už slyším, jak to tam lítá Nebo teda přijde, že si budeme házet.
No a tohle vzdorovité házení je celkem novinka - pár měsíců - než by to odevzdal, tak si s tím radši hodí a udělá si radost aspoň tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
