Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak řekla jsi jen svůj názor a myslím si, že pokud jsou opravdu každý tak jiný, jak píšeš, tak by jim to stejně někdo řekl. Jen jsi to asi měla spíš říct kamarádce. Ale kvůli tomu, jaký máš názor, si nemyslím, že bys byla špatná a žeš ji zradila, pokud jsi tím nesledovala něco jiného.
nemyslím si, že jsi ji zradila ty, to spíš ten přítel…jestli cítí, že není to co by chtěl, tak by jí to měl říct a netahat ji za nos. Jestli už člověk přemýšlí takhle, tak si myslím, že se na tom nic nezmění ani za pár měsíců…na druhou stranu chápu, že jí nechce ublížit. ![]()
a ještě když to vykládá její dobré kamarádce…no není to divný? jestli tím spíš on něco nesledoval ![]()
Možná jsi jí pomohla. Kdyby ten přítel neměl pochybnosti, chtěl s ní prožít půl života, tak ho nějaké řeči nejlepší kamarádky neovlivní.
Taky bych to nebrala jako zradu, pokud je to skutečně tvůj názor a neřeklas to např., že bys jí ho chtěla přebrat…
Ty si koneckonců můžeš myslet, co chceš, jestli se k sobě hodí, bude jim to klapat i navzdory tvému názoru.
Pokud se k sobě skutečně nehodí, dřív nebo později by to skončilo tak jako tak
Přítel se s ní určitě nerozejde jenom proto, že ty si myslíš, že se k sobě nehodí ![]()
Anonymní píše:
Dobrý den,
omlouvám se, že píšu jako anonymní, ale je to pro mě citlivé téma.
Mám pár opravdových kamarádek, tato, o které píši patří mezi ně. Teď mám pocit, že jsem jí zradila a přemýšlím co s tím.
Nedávno jsem se seznámila s jejím novým přítelem. Toho starého přítele opustila kvůli tomuto novému po 10 letech vztahu.
Ani trochu se mi k sobě nehodí, ona je ženská, která by ráda děti a rodinný život, žádné jiné ambice nemá.
On je mladší než ona, rodinný život ho děsí a má plány typu procestovat celý svět.
Náhodou jsme se potkali spolu my dva (já a přítel) a povídali si. On mi říkal, že řeší co dál, že neví, jestli toto je to, co chce a že to spíš nechce. Kamarádka ho miluje víc než on ji. Teď přichází ta důležítá část - já mu řekla, co si myslím, že se k sobě nehodí, že jsou každý úplně jiný a chtějí něco jiného. Měla jsem držet hubu a říct, že ať to neřeší a jsou spolu šťastní. Takto by to dobrá kamarádka udělala. Teď mě to trápí. On jí o našem rozhovoru doufám neřekne a já jí to taky neřeknu. Ale trápí mě to.
trošku je to podraz,jeho neznáš a vykladaš mu…asi bych šla za ní a jí bys to měla říct,je to přece kamarádka…
Ahoj…podle mě to není zrada, ale ukázka toho, že ti na kamarádce záleží. už to, že tě to trápí dokazuje, že to s ní myslíš dobře. Myslím, že by bylo dobré jí to nějak citlivě říct a dodat, že tu jsi pro ni a že ji máš ráda. Možná se bude zlobit, třeba ji to bude chvíli bolet, ale pokud je to opravdová kamarádka, tak to přijme. A hlavně, bude vědět, že ti může věřit, protože s ní jednáš fér. Tak přeju, ať se vše dobře vyřeší.
On začal sám o tom mluvit, já bych nikdy neřekla nic sama od sebe. Byla jsem z toho velmi překvapená a protože dříve mluvím než přemýšlím (
), tak to takto dopadlo.
Já jsem vdaná a mám dítě, opravdu jí ho přebrat nechci.
Nic jí neřeknu, uvidím, zda něco bude řešit on. A Anguo, máš pravdu, jak jsem mohla být tak hloupá a domýšlivá a myslela si, že by se mnou něco změnilo, rozešli se apod. Další moje blbá vlastnost, že si myslím, že svět se točí jen kolem mne ![]()
Stalo se, nemyslím,že jsi udělala něco opovrženíhodného. Ale je pravda, že se tohle nedělá. Nemyslím pro to, že bys něco zavinila, ale na nějaké věci si má člověk přijít sám, nebo nějakým nenápadným popostrčením. Líp se s tím pak srovnává.
Zajisti, aby jí o vašem rozhovoru určitě neřekl. Určitě bys ta špatná byla ty, třebaže jsi to špatně nemyslela.
Ale taky je pravda, že není tvoje záležitost, abys takhle posuzovala něčí vztah.
já bych za ní šla a řekla bych jí o vašem rozhovorua trošku jí pohladila,asi to ted bude potřebovat,nevíš co je to za joudu a kdy jí to řekne a jestli si něco nepřidá…
Tak já musím reagovat. Kdysi jsem chodila s velmi krásným klukem, jenže povahově jsme se k sobě nehodili, on byl takový samorost, moc si mne nevšímal tak jak bych já chtěla, tak jsme se rozešli. Po čase mi hlásila kamarádka (stejný typ jako já) že si našla krásnýho přítele a po chvíli mi docvaklo, že je to ten můj bývalý. Řekla jsem jí to a popřála jsem jí hodně štěstí, ať jí to vyjde a neříkala nic o něm. Po čase se ta kamarádka s ním taky rozešla a tak jsme ho zdrbly a já jí řekla, že byl vlastně divný, že si mě moc nevšímal a kámoška prý - tos mi to nemohla říct dřív
(tedy vědu z toho nedělala) No mohla jsem jí to říct hned, ale nechtěla jsem jim to kazit a být za závistivou. Tak tady zakladatelko vidíš, kam vede neupřímnost a takové to „hlavně nikomu neublížit“. ![]()
To že jste kamarádky ještě neznamená, že s ní musíš být ve všem za jedno
Podle tvého úvodu si ten její přítel o radu „řekl“, sám tápe. Možná teď by to viděla jako zradu, ale časem se ukáže, kdo měl pravdu. Jsme jen omylní lidé a já bych to jako zradu nebrala ![]()
Hele, to je jak v Sexu ve městě, když Miranda řekla Božskýmu, že jsou s Carrie blázni, když se berou (a ten pak nepřišel na jejich svatbu). Neřekla jí to, resp. až o půl roku později a to byl pak oheň na střeše.
Já bych to kamarádce řekla. Něco ve smyslu: „Hele, stala se mi divná věc. Potkala jsem se s tvým přítelem a ten se mě ptal, jestli si myslím, že se k sobě hodíte. No chápeš to?“ To by mohlo stačit, ale pokud se kamarádka zeptá: „No a co ty na to?“ Tak bych jí řekla: „Na blbou otázku, blbá odpověď, tak jsem mu řekla, že ne…“ No a uvidíš, třeba to projde v pohodě…
Pokud se zeptal: Co si o tom myslíš???.. tak je v pořádku, žes řekla cos chtěla..Pokud si sama přizvukovala, tak to mi přijde zbytečné..
Dobrý den,
omlouvám se, že píšu jako anonymní, ale je to pro mě citlivé téma.
Mám pár opravdových kamarádek, tato, o které píši patří mezi ně. Teď mám pocit, že jsem jí zradila a přemýšlím co s tím.
Nedávno jsem se seznámila s jejím novým přítelem. Toho starého přítele opustila kvůli tomuto novému po 10 letech vztahu.
Ani trochu se mi k sobě nehodí, ona je ženská, která by ráda děti a rodinný život, žádné jiné ambice nemá.
On je mladší než ona, rodinný život ho děsí a má plány typu procestovat celý svět.
Náhodou jsme se potkali spolu my dva (já a přítel) a povídali si. On mi říkal, že řeší co dál, že neví, jestli toto je to, co chce a že to spíš nechce. Kamarádka ho miluje víc než on ji. Teď přichází ta důležítá část - já mu řekla, co si myslím, že se k sobě nehodí, že jsou každý úplně jiný a chtějí něco jiného. Měla jsem držet hubu a říct, že ať to neřeší a jsou spolu šťastní. Takto by to dobrá kamarádka udělala. Teď mě to trápí. On jí o našem rozhovoru doufám neřekne a já jí to taky neřeknu. Ale trápí mě to.