Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdo ti tu neodpoví na tvé otázky. Tyhle otázky musíš řešit jen s tvojí mámou. Nic jiného.
Slyšíme jen jednu stranu a to ještě tak nějak hekticky. Nevíme pořádně co jsi dělala atd.
Musíš si to srovnat s mámou. Nikdo jiný ti nepomůže.
Hele, já mám často na paměti větu, kterou mi řekla kamarádka, sociální kurátorka pro děti a mládež, když sem se jí ptala, jestli se dá nějak shrnout rada, jak nedostat dítě do diagnosťáku (ve smyslu výchovném, ona řeší právě tyhle věci, když už je vše v háji), a víš co mi odpověděla?
Miluj ho. To stačí ![]()
Napřed sem to moc nechápala, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jí chápu.
Ty děti fakt neskončí někde v pérdeli jen tak pro nic za nic, a když už skočí na šikmou plochu, dobrým zázemím se z toho dá ještě vybruslit (dítě nepadne úplně na pusu, rodič to zjistí a řeší zavčasu, spolupracují s úřady či odborníky, dítě má důvěru v rodiče a rodiče v to dítě taky…)
Za kouření se opravdu do pasťáku nechodí. Takže buď nepíšeš vše a nebo si ani sama neuvědomuješ, žes dělala zle 🤷🏻♀️
Všem těm, co zakladatelku šmahem odsuzují chci říci, že většina dětí z diagnosťáků je z disharmonických rodin. Spouštěčem patologického chování dítěte je často rodinná patologie. U dětí je takovéto chování projevem deprese, voláním o pomoc (všimněte si mě, máte mě rádi? asi ne atd.) a vzteku z celé situace, s níž si neví rady. Psychické potíže nejsou převážně sociálně přijatelné projevy, které vzbuzují lítost. Takto psychické potíže nevypadají. Obvykle jde o sociálně nepřijatelné projevy, které nevzbuzují lítost a spíše vzbuzují u okolí negativní pocity. Psychicky strádající lidé jsou ve velké většině společností sankcionované. Jsou to v podstatě jediné nemoci, za jejichž projevy je nemocný sankcionován. U cukrovky nebo zlomené nohy by nikoho nemocného sankcionovat nenapadlo. V těchto případech to je běžné.
Jojo, taky znám holčinu, trochu podobný příběh jako ty. Málem skončila v Opařanech v diagnosťáku. Teď už snad (klep klep na dřevo) bude sekat latinu a dokončí školu. Kadeřnici. Strašně chytrá holka, kterou bavila ve škole matika a fyzika a která měla na to živit se úplně jinak.
Nicméně tobě napíšu, co jsem řekla i jí. Minulost nezměníš. Rozhodnutí už padlo a tohle je jejich důsledek. Pokud se s tím nedokážeš smířit sama, bez na psychoterapii. Fakt by ti mohla pomoci. A vezmi si z toho ponaučení, co se stane, když si vybereš blbě partnera pro život a když nezvládneš výchovu svého potomka.
Tobě přeji, ať uděláš ve svém životě lepší rozhodnutí, než jaká udělali tvoji rodiče. Teď už je to na tobě, rozhoduj se uvážlivě ![]()
@Kaculd píše:
Potrebovala bych poradit, prijde mi jako kdyby se za mne vlastni matka stydela anebo se mnou nechce mit nic spolecneho.
Zacnu asi tim, ze mam o mych 3 let rozvedene rodice z toho maji oba dva uz davno svoje rodiny, tim padem mam i nevlastni sourozence.
Kdyz jsem byla v obdobi puberty nebyla jsem zrovna ukazkovy hodny dite. Lhala jsem, zkousela kourit cigarety a obcas byla za skolou.Doma jsem byla drza a mela proste svoji hlavu.Od mala jsem byla v peci mamky a k tatovi chodila na navstevy a nekdy v puberte jsem chtela bydlet u taty a pak zase u mamky a nejak jsem se mezi nimi zacala tocit.Aby jste tomu porozumeli byl nejaky problem na jedny nebo ma druhy strasne.
No a vsechno vyvrcholilo nastupem na stredni skolu.Tim ze jsem “zlobila” a tocila se mezi rodici jsem musela chodit na “socialku” a povidat si tam s nejakou pani co me mela na starosti. Pamatuji si ze jsem pak byla u soudu kde mi byla narizena “ustavni pece” a ja musela do “decaku” a vim ze tata rekl ze me tam nenecha a mama za mnou ani nesla.Dny plynuly az prisel den kdy jsem byla ve skole a najednou si pro mne prijely a ja musela odjet do Prahy do Diagnostickeho ustavu.Byly tam holky co mely problemy nebo prave to bylo “stanoviste pred decakem”. Mama mi sbalila tasku a napsala mi dopis jak moc ji to mrzi ale me prislo ze se me chce “zbavit”. Dny utikaly a po 2-3 mesicich tam jsem se dostala do decaku.Ano ja ktera mam oba rodice, babicku.
V “decaku” za mnou byla mama 1× ale tata a jeho manzelka za mnou byly vickrat.
Byla jsem tam cca 1-1,5 roku a pak jsem musela k soudu kde mi byla zrusena ustavni pece a byla jsem sverena tatovi do pece.
Tak jsem bydlela u taty ale nakonec tam byly nejake problemy a ja skoncila u babicky (mamka -mamky).
S mamkou jsem byla v minimalnim kontaktu, ted nejsme v kontaktu nejakou dobu vubec max.si napiseme na narozeniny nebo Vanoce ale to jen tak z “poslusnosti”.
Za tu dobu co existuji soc.site a hlavne Facebook nenapsala mamka ani slovo o mne ale pridava fotky nevlastnich sourozencu ale o mne ani zminka. Samozrejme ze me to mrzi a boli. Vzdyt prece jsem jeji dcera, tak proc se za mne stydi, proc o mne nemluvi jako o nevlastnich sourozenich?
Proc jsem pro ni “vzduch”?
Proc me poslala do decaku?
Tech “proc”je strasne moc
Bydlela jsem dlouho u babicky nez jsem zacala bydlet s pritelem.Po skole jsem zacala chodit na brigady a pak hned do prace. Vlastne jsem musela protoze jediny muj prijem byly alimenty
.
Babicka to taky nechape, proc jsem byla v decaku a proc nemam vztah jako “mama a dcera”.
Nechapu co jsem mamce udelala nebo proc me poslala do decaku.
Chtela bych znat jenom vas nazor, proc se mamka ke mne nehlasi a proc dela na soc. sitich ze ma jenom deti 2a ne 3
Smutny příběh, bojovala jsi vzdorem který se nikomu nelíbil. Proč se máma nehlásí? Je to pro ni takto snažší, vymazat tě ze zivota než ti nějak pomoct, když jsi o pomoc volala svým chováním. Nekdy jsou cesty životem komplikované.
@arinecka píše:
Jak si přišla na to, že to nezvládli rodiče?
No, já taky nevěřím na to, že kdyby rodiče tu výchovu zvládli a byli dobrými rodiči, že by se dítě dostalo až do diagnosťáku.
@ZuzaM píše:
No, já taky nevěřím na to, že kdyby rodiče tu výchovu zvládli a byli dobrými rodiči, že by se dítě dostalo až do diagnosťáku.
Tohle ale nemůžeme vědět. Jak je tedy možné, že se tam dostanou i děti, ze stabilních rodin, kde pro ně rodiče dělají první poslední? ![]()
Zakladatelka by si měla s mámou promluvit.
@Mar__tanka1983 @Modesta @Kipa22 Super napsané!
![]()
Zakladatelko, je mi líto, jak to u vás dopadlo. Bohužel rodiče nezměníš. Jen můžu doporučit co ostatní, dodělej si vzdělání, najdi si dobrou práci, psyhoterapii a nikdy se ke svým dětem nechovej tak, jako tvoje rodiče k tobě!
@arinecka píše:
Tohle ale nemůžeme vědět. Jak je tedy možné, že se tam dostanou i děti, ze stabilních rodin, kde pro ně rodiče dělají první poslední?
Zakladatelka by si měla s mámou promluvit.
Třeba proto, že taky nezvládli výchovu? Protože i dělat pro děti první poslední a nenastavit s láskou správné hranice je špatně?
@Kaculd píše:
Potrebovala bych poradit, prijde mi jako kdyby se za mne vlastni matka stydela anebo se mnou nechce mit nic spolecneho.
Zacnu asi tim, ze mam o mych 3 let rozvedene rodice z toho maji oba dva uz davno svoje rodiny, tim padem mam i nevlastni sourozence.
Kdyz jsem byla v obdobi puberty nebyla jsem zrovna ukazkovy hodny dite. Lhala jsem, zkousela kourit cigarety a obcas byla za skolou.Doma jsem byla drza a mela proste svoji hlavu.Od mala jsem byla v peci mamky a k tatovi chodila na navstevy a nekdy v puberte jsem chtela bydlet u taty a pak zase u mamky a nejak jsem se mezi nimi zacala tocit.Aby jste tomu porozumeli byl nejaky problem na jedny nebo ma druhy strasne.
No a vsechno vyvrcholilo nastupem na stredni skolu.Tim ze jsem “zlobila” a tocila se mezi rodici jsem musela chodit na “socialku” a povidat si tam s nejakou pani co me mela na starosti. Pamatuji si ze jsem pak byla u soudu kde mi byla narizena “ustavni pece” a ja musela do “decaku” a vim ze tata rekl ze me tam nenecha a mama za mnou ani nesla.Dny plynuly az prisel den kdy jsem byla ve skole a najednou si pro mne prijely a ja musela odjet do Prahy do Diagnostickeho ustavu.Byly tam holky co mely problemy nebo prave to bylo “stanoviste pred decakem”. Mama mi sbalila tasku a napsala mi dopis jak moc ji to mrzi ale me prislo ze se me chce “zbavit”. Dny utikaly a po 2-3 mesicich tam jsem se dostala do decaku.Ano ja ktera mam oba rodice, babicku.
V “decaku” za mnou byla mama 1× ale tata a jeho manzelka za mnou byly vickrat.
Byla jsem tam cca 1-1,5 roku a pak jsem musela k soudu kde mi byla zrusena ustavni pece a byla jsem sverena tatovi do pece.
Tak jsem bydlela u taty ale nakonec tam byly nejake problemy a ja skoncila u babicky (mamka -mamky).
S mamkou jsem byla v minimalnim kontaktu, ted nejsme v kontaktu nejakou dobu vubec max.si napiseme na narozeniny nebo Vanoce ale to jen tak z “poslusnosti”.
Za tu dobu co existuji soc.site a hlavne Facebook nenapsala mamka ani slovo o mne ale pridava fotky nevlastnich sourozencu ale o mne ani zminka. Samozrejme ze me to mrzi a boli. Vzdyt prece jsem jeji dcera, tak proc se za mne stydi, proc o mne nemluvi jako o nevlastnich sourozenich?
Proc jsem pro ni “vzduch”?
Proc me poslala do decaku?
Tech “proc”je strasne moc
Bydlela jsem dlouho u babicky nez jsem zacala bydlet s pritelem.Po skole jsem zacala chodit na brigady a pak hned do prace. Vlastne jsem musela protoze jediny muj prijem byly alimenty
.
Babicka to taky nechape, proc jsem byla v decaku a proc nemam vztah jako “mama a dcera”.
Nechapu co jsem mamce udelala nebo proc me poslala do decaku.
Chtela bych znat jenom vas nazor, proc se mamka ke mne nehlasi a proc dela na soc. sitich ze ma jenom deti 2a ne 3
a ty se ji divis? Chovala ses tak silene, ze te bylo nutne dat do ustavni pece a ty se divis??? Ty budes pekne kvitecko. Ja se teda tve mamce ani moc nedivim.
Jo a libi se mi, jak jsi se vzletne prenesla pres „byly tam nejake problemy“. Samozrejme nepises jake, protoze za drzosti, par krat koureni cigaret a obcastne chozeni za skolu urcite zadny ustav decku nehrozi. Co si takoveho provadela, ze si skoncila v detskem domove?
@Mar__tanka1983 píše:
Hele, já mám často na paměti větu, kterou mi řekla kamarádka, sociální kurátorka pro děti a mládež, když sem se jí ptala, jestli se dá nějak shrnout rada, jak nedostat dítě do diagnosťáku (ve smyslu výchovném, ona řeší právě tyhle věci, když už je vše v háji), a víš co mi odpověděla?Miluj ho. To stačí
Napřed sem to moc nechápala, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jí chápu.
Ty děti fakt neskončí někde v pérdeli jen tak pro nic za nic, a když už skočí na šikmou plochu, dobrým zázemím se z toho dá ještě vybruslit (dítě nepadne úplně na pusu, rodič to zjistí a řeší zavčasu, spolupracují s úřady či odborníky, dítě má důvěru v rodiče a rodiče v to dítě taky…)
Souhlasím. Já mám dvě děti v pěstounce. Začátky byly šílené - zlobily, mladší byl agresívní (byl týraný a nemilovaný). Dnes to jsou dvě hodné děti, ve škole je učitelé hodnotí jako slušně vychované, laskavé a milé děti.
@warita píše:
a ty se ji divis? Chovala ses tak silene, ze te bylo nutne dat do ustavni pece a ty se divis??? Ty budes pekne kvitecko. Ja se teda tve mamce ani moc nedivim.Jo a libi se mi, jak jsi se vzletne prenesla pres „byly tam nejake problemy“. Samozrejme nepises jake, protoze za drzosti, par krat koureni cigaret a obcastne chozeni za skolu urcite zadny ustav decku nehrozi. Co si takoveho provadela, ze si skoncila v detskem domove?
Pleteš se, já pro diagnosťák kdysi externě pracovala a jsou tam i děti proto, že rodina nefunguje. Pamatuji si jednoho kluka, byl z rozpadlé dysharmonické rodiny a skončil tam proto, aby ho zachránili před rodinou.
@arinecka píše:
Tohle ale nemůžeme vědět. Jak je tedy možné, že se tam dostanou i děti, ze stabilních rodin, kde pro ně rodiče dělají první poslední?
Zakladatelka by si měla s mámou promluvit.
jenže ono právě v diagnosťákách nekončí děti ze stabilních rodin…
Je v tom téměř vždy rodinná patologie, alkoholismus, násilí (i skryté či psychické týrání).
Spočítala bys na prstech, kolik je v čr dětí v pasťáku a přitom jsou z úplných, milujících, funkčních rodin. Taky sem si myslela, že se to prostě „občas nepovede“, ale byla sem vyvedena z omylu ![]()
@Kipa22 píše:
Pleteš se, já pro diagnosťák kdysi externě pracovala a jsou tam i děti proto, že rodina nefunguje. Pamatuji si jednoho kluka, byl z rozpadlé dysharmonické rodiny a skončil tam proto, aby ho zachránili před rodinou.
dobre, ale tohle asi nebude ten pripad, kdyz opakovane mlhave mluvi o tom, ze se nechovala nejlepe, byla drza a pak tam byly „problemy“. Kdyby ty problemy byly objektivni v tom smyslu, ze maminka a tatinek nefungovali a delali nejake veci, ktere by rodic delat nemel, tak tutove se o tom od ni dozvis. Takze predpokladam, ze pod „byly tam nejake problemy“ se schovavaji zavazne problemy s jejim chovanim.