Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, máte také zkušenost ze ztrátou kamarádek v těhotenství? Ztratila jsem kamarádku - nebo spíš se na mě vykašlala, protože jsem těhotná… Vím už dlouho, že nemá ráda děti, ale vždy měla čas se vídat a tak a teď co jsem těhotná, tak už čas nikdy nemá, případně se domluvíme a pak se mi vždycky vymluví, že je nemocná atd. Člověka to zamrzí, ale asi to tak má být
. Stejně by jí asi naše mimčo, na které se moc těšíme vadilo…
Měla jsem skvělou kamarádku, jezdily jsme spolu na dovolený. Vždycky byla sranda. Byly jsme v kontaktu v podstatě pořád. Jenže pak přišel chlap a to byl asi první zádrhel, kterej moc nevzala a nakonec těhotenství a od tý doby jsem k ní neslyšela
zprávy četla, ale přestala odpovídat, tak jsem se s tím musela smířit. Ale mrzí mě to dodnes.
Nestalo se mi to s nikým, ani s lidmi, kteří děti nemají rádi. Možná protože kromě toho, že jsem měla břicho jsem nikoho těhotenstvím neotravovala. Ani co jsou děti na světě se zatím nic nezměnilo ![]()
Pokud by se mi to stalo, mávla bych nad tím rukou, takové „přátele“ nepotřebuji, ty ano?
Ja prisla o dve. Obe starsi, bezdetne jedna zadana, druha ne. Ale obe s touhou po diteti.
S jednou jsem vztah obnovila, kdyz otehotnela. Zacala se sama ozyvat.
Mrzi me to, ale chapu je.
Je tezke sedet a divat se na nekoho, kdo ma neco po cem touzite a mit zatim nemuzete…
Darina
Já jsem taky přišla o kamarádku, dodnes nechápu a mrzí mě to. Snažila jsem se, ale nebyla jsem vyslyšena.
Holky, pokud jste přišly o takové „kamarádky“, tak Vás to mrzet opravdu nemusí, jelikož to zrovna asi kamarádky moc nebyly. Přesně jak říká @radkka o takové „kamarádky“ nestojím. Budou jiné ![]()
Já takhle přišla o kamarádku. Já po dětech pracuji na plný úvazek, prostě doma dřív než v 17 hod. nejsem. Ona je už 6 let doma, nezná jaké to je chodit do práce a pak rychle školka, nákupy, vaření, úklid…Večer padnu jak mrtvá. Taky má dvě, ale je doma, babičky za rohem, vyzvedávají ve školce, berou si na odpoledne. Já jsem na vše sama. A ona se v 5 hodin už scházet nechce, že to je pozdě. O víkendech má pořád nějaké akce s matkami na rodičáku, ale ty já už neznám a nezve mě tam.
@sonik8721 Jistě. Sem dnes a denně píše nějaká, že se neumí vyrovnat s žárlivostí, když vidí maminky a těhotné a sama dítě nemá… a chápou ji všechny… Ale pohled z opačné strany, když se holka třeba i z tohohle důvodu přestane ozývat, je děsně nepochopitelný ![]()
Proč se jen lidi neumějí aspoň OBČAS podívat na věc z druhé strany…
Jinak já ztratila kamarádky kvůli daleko malichernějším věcem… neshody, studium, chlap… Beru to tak, že životní cesty se rozcházejí ![]()
Taky jsem pochopitelně ztratila super kamaráda kvůli ultimátu jeho holky. Další společensky naprosto omluvitelná věc… ![]()
Ostatně nikdo neříká, že by to nedopadlo tak, že po porodu by to nedopadlo opačně - že pak by ty vztahy ukončovala zadavatelka, protože by sama na bezdětné absolutně neměla čas a myšlenky ![]()
Já jsem se taky musela vzdát kamarádky - co otěhotněla nemluvila o ničem jiném než o mimiskovi a vybavičce a jaka bude matka a jakou bude mít vychovu. Sorry jako ![]()
Napíšu z té druhé strany, ztratila jsem „kamarádku“, když otěhotněla. Sama jsem byla čerstvě po potratu a několikrát jsem jí žádala, ať mluví i o něčem jiném, až to pro mě bylo už neúnosné… Nedokázala se bavit o ničem jiném, ať se začalo o čemkoliv, skončila u vybírání jména, kupování oblečků, výbavy, zařizování pokojíčku, atd, každou chvíli nemohla, přesouvala dohodnutá setkání. Ztratila jsem s ní trpělivost a dá se říct, že i společná témata k hovoru a tak nějak jsme se přestaly chápat a rozumět si… Mrzelo mě to moc a nesrovnalo se to ani po porodu, má jenom plíny, kojení, mluvení v množném čísle a nic jiného
S žádnou jinou jsem tenhle problém neměla ![]()
@přírodní píše:
Napíšu z té druhé strany, ztratila jsem „kamarádku“, když otěhotněla. Sama jsem byla čerstvě po potratu a několikrát jsem jí žádala, ať mluví i o něčem jiném, až to pro mě bylo už neúnosné… Nedokázala se bavit o ničem jiném, ať se začalo o čemkoliv, skončila u vybírání jména, kupování oblečků, výbavy, zařizování pokojíčku, atd, každou chvíli nemohla, přesouvala dohodnutá setkání. Ztratila jsem s ní trpělivost a dá se říct, že i společná témata k hovoru a tak nějak jsme se přestaly chápat a rozumět si… Mrzelo mě to moc a nesrovnalo se to ani po porodu, má jenom plíny, kojení, mluvení v množném čísle a nic jinéhoS žádnou jinou jsem tenhle problém neměla
jednoduchy, hrablo ji z toho
ty jo snad se to nestane me, kdyby me jednou dohnala ta posedlost miminem
![]()
Moje bývalá kamarádka takhle „ztratila“ mne. Za bezdětna jsme byly jedno tělo a duše. Pak jsem otěhotněla já, jí to nebylo po chuti, myslela, že se nic nezmění. Rýpala do mě, když jsem s ní nechtěla jet na wellness víked, když bylo malé 3 měsíce. Vykládala mi, jak to rodičovství moc baštím. a to jsem už od půl roku pracovala z domova a od dvou let šla malá na den do soukromé školky a já pracovala.
Děti nikdy nechtěla, mluvila o nich hnusně.
Teď porodila a ona úplně se zbláznila. Je už hodně starší matka, ale co dělá… její dítě je poklad, snad půl roku ho nikdo nesměl vidět. Svému chlapovi vyčítala, když chtěl kvůli dětem z prvního manželství zastavit na zmrzlinu, teď na něj řve, pokud se 100% všeho netoší kolem jejího děcka. Prostě se mi zprotivila a kontakt jsem omezila. Ale stýská se mi po ní (po té původní
)
Ja mam sestrenku, od mala jsme byly jako segry. Jezdili jsme dovolene, ruzne akce…Byla mi i svedkyni na svatbe. Ihned po mem otehotneni utla kontakt, kdyz jsme se naposledy videly na jine svatbe, jen zdvorile pozdravila a dal si nas nevsimala, na malou se skoro bala podivat, jako by byla prasiva
.Je pravda, ze ona pry deti nikdy nechce, jeji pritel si myslim, ze by i chtel, tak se mozna boji, aby se tim miminkem nenakazil
.Kazdopadne uz to neresim, mam jine kamaradky, ktere nastesti zustaly.
Taky jsem „přišla“ o kamarádku - sice ještě vídáme, ale je znát, že už to není ono. Ale chápu, že se nám změnily trochu priority a řešíme každá něco jiného. když jsme byly obě single, tak jsme řešily to samé a i ty dny si byly podobné. Teď je ze mě mamina a možná ji to trochu mrzí, navíc se můj den točí kolem malýho a třeba po dnu v práci nemá náladu. Ale zase se vynořily kamarádky nové, život je změna a třeba se to časem ještě srovná.
@simsa55 píše:
Ja mam sestrenku, od mala jsme byly jako segry. Jezdili jsme dovolene, ruzne akce…Byla mi i svedkyni na svatbe. Ihned po mem otehotneni utla kontakt, kdyz jsme se naposledy videly na jine svatbe, jen zdvorile pozdravila a dal si nas nevsimala, na malou se skoro bala podivat, jako by byla prasiva.Je pravda, ze ona pry deti nikdy nechce, jeji pritel si myslim, ze by i chtel, tak se mozna boji, aby se tim miminkem nenakazil
.Kazdopadne uz to neresim, mam jine kamaradky, ktere nastesti zustaly.
Třeba nemůže…
Takových, co se snaží a říkají, že nechtějí, je.