Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
simča11 píše:
holky nasla jsem tyhle stranky potrebuji poradit,
chlapa mam milujiciho…jsme spolu 5 let a rok a pul jsme svoji a mame 2 lete dite…tatka vydelava dre jak bizon aby jsme se meli fajn…ale ja proste s ni nemam chut na sex a strasne me to stve nevim kde je ten blok nemuzu na to prijit…,miluji ho ale sex nepotrebuji…pomoc..
Simčo, vždycky je lepší založit si vlastní diskuzi, uvidíš, že ti tam holky poradí
, tady už jsi v rozjeté diskuzi a ostatní radí zakladatelce diskuze.
Najeď si nahoře na „Diskuze - Manželství a partnerství“ a zadej nové téma pod takovým názvem, aby si každý zhruba představil, o co jde, vpravo ve sloupku „nové diskuze“ totiž nebude poznat, z jakého soudku téma je, tak ať název napoví. ![]()
od zakladatelky : je to tak jak píšete, ty pocity mám stejné, tady jsem si je akorát potvrdila. Víte ona takový nebyl než jsme čekali mimčo, ale pak se to celé tak nějak semlelo, když jsem první dítě porodila, byl trochu stranou a od té doby je takový nesnesitelný. Přijde mi, že se mnou i tak trochu manipuluje. V poradně jsem byla, jsem v pořádku
mám myslet více na sebe, ale nic to nevyřešilo, on tam nepůjde. Ještě navíc,když manžel slyšel, že má jít se mnou do poradny, tak mi řekl, že mám jít k psychiatrovi… no není to jednoduchý… každopádně díky všem za nápady a názory… mezi námi se prý vytratila komunikace, ale ani jeden nejsme schopen ji nahodit…
Nebudu ti to radit, jen napíšu svůj názor, ale podle mě je jediná šance, říct mu rezolutně - buď se začneš snažit i ty a začneš tím, že si to celé probereme nebo půjdeme od sebe. Počkej, až mu začne hořet za p.....
On má pocit, že má ženskou jistou a ona je to bohužel dost pravda, protože s dvěma malými dětmi a studiem se fakt hodně těžko odchází.
Eviah, uplne souhlasim, takhle si byl jisty muj manza (i kdyz je to strasne fajn chlap a tak, neshazoval me, nedelal to co manza Kamci), ale choval se docela sobecky a ja myslim, ze zenska dokaze mit neuveritelnou trpelivost, ale jen do urcite chvile, pak pohar pretece… ja jsem presne byla takhle rezolutni a musim rict, ze rozdil je naprosto markantni… ale je fakt, ze u nas nemame s komunikaci problem vubec v nicem, vim, ze manza at udela cokoliv, at bude mit jakykoliv problem, tak prvni pujde za mnou, rika, ze me ma i jako nejlepsi kamaradku. Jsem dokonce presvedcena, ze kdybychom nebyli spolu, tak pres to s problemy se prijde vykecat za mnou…
Takze Kamco, zkus to tak jak psala Eviah… chlapi se vlastne potrebuji o neco snazit (takhle to tvrdi muj manza)
Milá Kamčo, fakt Ti nezávidím tvou situaci. Když jsem otěhotněla, došlo mi s jakým chlapem žiju (a že to směřuje přesně tam, kam jste došli Vy akorát že já bych asi nebyla tak silná, školu nedokončila a měl by další „polínko“ do ohně). Tenkrát jsem šla na potrat (nelituji toho, bylo to v tu chvíli to nejlepší řešení).
Abych to zkrátila: Nechala jsem se přemluvit, ať se vrátím, znova přišla do jiného stavu (vím, moje chyba, jsem moc ovlivnitelná - zvlášť od něj) a opět mi to „opět“ došlo. Ten chlap se prostě nezmění.
Je mi o devět let míň než tobě, taky řešíme komunikaci (kvůli malému a jeho návštěvám u něj), do školy chci teď v září. Na štěstí doma (u rodičů) mám s malým a se vším dost podporu (i když nevím, jak se školou a hlavně kde na ní vezmu, když už teď jsme na tom špatně s penězi - 1500 Kč od ex není moc).
Každopádně souhlasím s Eviah. Přestat se s ním bavit vyčítavě (do toho člověk sklouzne z plánovaného rozhovoru ani neví jak, znám) a hlavně ne podřízenecky. Jste přece rovnocenní partneři. Hlavně pevné nervy a opravdu mu říct, že pro Vás není přínosem (jo, pro všechny 3, když není schopen s dětmi trávit čas déle než dvě hodiny a pak ho otravují) a že s ním tedy žít nemusíte. A pokud máš milující rodiče (nebo věrnou kamarádku) , ke kterým třeba al. dočasně můžeš - máš i připravený argument, že pokud by nechtěl odejít z Vašeho bytu, máš kam jít, peníze Ti tak jako tak bude muset dávat a teda služku už mu fakt dělat nemusíš.
Chce to opravdu pevné nervy, je to potřeba, jinak se zničíš. Hezky se mi to mluví, nevím, jestli by se mi to podařilo, radši jsem od toho ušetřila sebe a hlavně malého včas. Nejhorší je, když má mimčo (i větší) s něčím problém, brečí (i jenom to, že se vzbudí v noci) a teď tam někdo začne být protivný, křičet a tomu kdo dítěti obvykle je oporou je zle a nedokáže malému dát to, co potřebuje.
Ještě bych možná vyzkoušela to: navařit a na den odjet. Když ne škola, tak nějaké vyšetření nebo tak něco. To musí pochopit i on, že abys mu dělala služku a starala se o děti, potřebuješ být zdravá.
holky u nás nechat přítele celý den doma s malým tak večer přijdu a doma bude neskutečnej bordel, nádobí po celý kuchyni o vaření vůbec nemluvím to bych musela já…a malej by celej den strávil před televizí
Jo jinak můj přítel je podobnej chlapovi od zakladatelky diskuze…jen na mě neřvě když malej brečí
…a já už docela vážně zvažuju odchod od něj ![]()
Já mám obavu, že sobec zůstane sobcem, pokud mu někdo opravdu razantně nezamává s životem, který vede. A mít doma sobce je jako mít doma dítě, které nelze pořádně vychovat, takže zatímco děti rostou a dospívají, to největší dítě zůstává stejné. Kde je ta opora, kterou by měl chlap být??? Pokud není, tak nač ti pak je? ![]()
Ahoj Kamilo, to co jsi napsala si prozivam na vlastni kuzi u svoji zeny, doslo to tak daleko, ze se rozhodla vychovavat dite sama. Naprosto mne odstranila na druhou kolej. Jsme pred rozvodem a nezmuzu s tim absolutne nic.. BaPe