Celkové hodnocení porodnice:
Rodila jsem v této porodnici na konci roku 2014. Při příjmu milá sestra, ale doktorka, která mě vyšetřovala, se ani neobtěžovala sdělit mi výsledek, zvedla se, otočila a začala něco povídat sestře. Bylo to docela frustrující po více než 24h kontrakcích doma.
U porodu jsem měla výbornou porodní asistentku, o to horšího ale doktora. Když přišel, ani nepozdravil, ani se nepředstavil. Když jsem se zeptala porodní asistentky, kdo to je, urazil se a na chvíli odešel. Potom byl protivný, říkal, že tedy nebudeme asi ani vyšetřovat, když s tím mám problém…
Absolutně nechtěl respektovat mojí volbu porodní polohy - nechtěla jsem ležet, ale sedět (dřepět) - hádal se se mnou když jsem měla kontrakce a tvrdil, že se mi roztrhají střeva. Dokonce přišel i primář mi polohu rozmlouvat. Ve Stodě tedy není možné rodit jinak než na porodním křesle. Také mi tvrdil že cvičení s Epinem nemá žádný efekt (já prvorodička poctivě cvičila, syn skoro 4 kg, bez nástřihu, 2 ministehy).
Porodní sál: absolutní nedostatek soukromí, musíte jít přes 2 další pokoje, když si chcete dát sprchu, manžel tam s vámi nesmí. Sprcha je ve vyšetřovací místnosti, takže tam sedí sestra a jiná rodící žena. Porodní sály jsou oddělené jenom závěsem, takže slyšíte, kde, kdo a jak rodí vedle vás. Občas procházejí nějací lidé a vy nevíte proč ani kdo to je.
Samotný porod proběhl dobře, porodní asistenka byla opravdu skvělá, podporovala mě a dodávala mi odvahu. Co se týče dotepání pupečníku, nějak jsme vykoktali tohle přání, ale doktor řekl, že už dotepal (několik vteřin po porodu, to těžko) a pupeční šňůru přestřihl.
Malého mi sice hned přiložili, ale po několika minutách vzali na vyšetření. Potom ho přinesli už zabaleného, to byl pro mě šok, myslela jsem, že ho budu zahřívat já u sebe na těle, aby proběhl bonding jak má být, měli jsme připravené i deky atd. Za chvíli mi řekli, že modrá, že by bylo lepší, kdyby šel na vyhřívané lůžko a já jsem byla tak unavená a nejistá, že jsem bohužel svolila. Manžel potom slyšel vrchní sestru, která si stěžovala, že jsem se asi zbláznila, že chci mít malého u sebe, prý zase další „alternativní matka“.
Malého mi přinesli až po 3 (!) hodinách na pokoj, akorát jsem vstávala a chtěla jsem pro něj jít, už jsem to nemohla vydržet. Sice se omluvili, že mají honičku, ale nám ty 3 hodiny navždy budou chybět. :/
Odd. šestinedělí - všichni moc milí kromě vrchní sestry, která mi při kojení rvala bradavku a tahala jí malému do pusy. Velký hluk, nedostatek soukromí, vůbec nešlo odpočívat.
Porodní plán jsem měla, ale bylo to ve stylu: Já: „Mám porodní plán.“ Doktor: „Tak povídejte,“ čehož jsem nebyla při kontrakcích každé tři minuty schopná. Přečíst si ho nikdo nechtěl.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Nastudovat kojení, instruovat manžela o tom co chcete a poprosit ho, aby při nedostatku vašich sil za vás bojoval.