A jak to bylo dál? 3

... Z cyklu panickyúzkostná&úzkostněpanická.

Přečtěte si také předešlé deníčky

„Čemu se směješ? Já to myslím vážně ty pako!“ Reaguje na můj výbuch ta zrzavá kočka naproti mně. Je to na hlavu, přesně jako my dvě. Ráno jsem jela na terapii jako spráskanej pes a teď tu sedím nad Aperolem, kterej nepiju, s holkou, kterou neznám, a která mi nabízí práci štětky.

Upřímně mi odpovězte, vy byste se nesmáli? Myslím, že smáli a to ještě v té lepší variantě. Většina z vás by se nejspíš pohoršeně zvedla a rovnou odešla a možná by preventivně změnila i terapeutku.. pro sichr. „Terezo, prosím tě, vždyť tě vůbec neznám a sakra hlavně, já nejsem taková. Nic proti tobě, ale já jsem přesně ta ztracená romantička, která do jistý doby věřila na lásku. Spala jsem s chlapama jen z lásky. Já ani nevím, jak se to dělá bez citů a.. a…“ Breptám a koukám do prostírání na stole. A co mě najednou dostává je to, že něco ve mně, nějaká moje temnější stránka, se mi směje a kývá hlavou a poskakuje radostí, že to je realita a že jsem tu nabídku vůbec dostala.

Asi opice číslo 2. Do prdele, kolik těch opic vlastně mám? Co to má bejt? Skrytá kamera? Nebo už mi hráblo definitivně a tohle není skutečný, mám bludy. Haraší mi. Přišlo to tolik očekávaný zhroucení, zbláznění se… „A a a co? Vždyť to se navzájem nevylučuje… Víš, kolik holek to dělá? Kolik inteligentních a romantických holek? Holek, který byly v nouzi a potřebovaly prostě přežít? Uzavřít jednu etapu v životě a začít novou? Hele já vím, co si myslíš a myslela jsem si to taky… Myslíš si, že spát s chlapama za prachy je ten největší hnus a bahno, ale sakra holka! Něco ti řeknu… Celej život je jeden velkej obchod. Něco za něco. O nic víc tu nejde. Vztahy jsou obchod, krucinál být dítě prachatých rodičů je obchod! Nebudeš poslouchat, vydědíme tě…“

Teď umlká ona a vidím, že se jí oči plní slzama, který rychle zamrkává. A sakra. Další těžkej osud. Najednou tu nesedím s kur.vou, ale s holkou, která má sama co vyprávět a to vyprávění nebude veselý. „Seš ok?“ ptám se tiše… „Jo jsem, to neřeš. Od toho tu mám Jíťu, ne?“ usmívá se. Abyste chápali, Jíťa je naše psycholožka. „Koukni, vykašli se na předsudky a pojď se mnou s pár klukama aspoň na večeři. Dojedeš taxíkem na veřejný místo. Budeš v bezpečí, neboj. Domluvíme si únikovej signál a když to nebudeš dávat, tak zdrhneš. Žádnej problém. Omrkneš je, uděláš si obrázek a uvidíš. Nikdo z tebe hadry strhávat nebude. Ani tě do ničeho nutit. Bude to v pohodě. Budu tam s tebou celou dobu.“ „Ty sis nevšimla, že jsem ráda, když dojedu sem? A mám co dělat? To po mně fakt chceš, ať NĚKAM DOJEDU? Na cizí místo a s cizíma lidma a ještě, když ti chlapi platí ženským za sex? Ty jsi vtipná teda. Jestli tam vůbec dorazím, tak tam budu sedět a celou dobu si nebudu přát nic jinýho, než z tama vypadnout. To bude super zábava, fakt.“

Ale sakra proč ne…? Jen se kouknout, co jsou zač. Nemusím s nikým skákat do postele.
Ježíš!!! Copak jsem se zbláznila? Co mě to vůbec napadá… Nechápu.
Sklapni a přestaň si vyčítat něco, cos ještě neudělala. Mluví na mě moje NEsvědomí. Vždycky jsi byla poslušná holka… ehm? Vážně jsem byla? A co Lukáš? Lukáš se nepočítá, toho jsi potřebovala. Tak dál, zkus vzít od života taky něco na oplátku. Drtí tě to málo? Tenhle tvůj super život? Když nic, tak aspoň vypadneš mezi lidi, po roce a půl, kdy se skrýváš jak krtek… Nepřerušuj mě, jo jako krtek! Nebo možná i něco horšího. „Dopr.dele, ty jsi hroznej srab, co můžeš ztratit?“ Říká nahlas v podstatě to stejný Terka. „Kdy jsi se naposledy hezky oblíkla? Namalovala a cítila ses prostě jak hezká ženská? Kdy jsi byla posedět s hezkým chlapem? Teď se odprosti od nějakýho sexu. Kdy tě někdo balil? Protože i to se klidně může stát. A nesměj se! Vzpomeň si na Pretty woman, Annu z odstínů, kdejakou buchtu, co klofla pracháče… Jak to ve většině případů dopadá, teď nebudeme rozebírat…“

A to už se chlámeme obě dvě. U mě se smích z lehce hysterickýho mění v uvolněnej a upřímnej.
Kdo mi tuhle holku seslal do života se teprve ukáže, jestli to byl Bůh nebo Ďábel. Ale právě v tento okamžik mi to je fuk.

Smějem se dál a někde mezi smíchem a nádechem ji to odkývnu.
Chlastat se nemá, já to věděla.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2979
19.10.20 09:33

Já to čekala!…a napjatě čekám na pokračování č. 4.

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
19.10.20 16:57

@PenelopaW já to taky čekala :mrgreen: :dance: a celkem se bojím, co bude následovat. :oops: Děkuju ti. :hug:

  • Upravit
PenelopaW
2979
19.10.20 17:44

@holka_z_hor Nezapomínej, že příběh píšeš Ty, ne nikdo jiný, takže je jen na Tobě, jak se bude vyvíjet, ať už je fiktivní nebo skutečný ;) :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
19.10.20 19:49

@PenelopaW já vím :hug:

  • Upravit
Jahudka82
17271
19.10.20 23:11

Nemůžu jinak :potlesk: :nevim: :mrgreen: se nezdáš! :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
20.10.20 08:44

@Jahudka82 :mrgreen: :mrgreen: děkuju :palec:

  • Upravit
Zuziky
17878
20.10.20 13:51

Ja te asi miluju, zakleta princezno :* :* :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
20.10.20 13:56

@Zuziky jeeeeee :srdce: :hug: :hug: :hug: ahoooj :mavam: děkuju moc za čtení a podporu na insta :kytka:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít