Ach, ty dudlíky
Dnes vím, že kdybych měla ještě dítko, o čemž pochybuji, tak bez dudlíku, to odnaučování byl boj. Porodila jsem krásné a zdravé děti, čertíky. Na pokoj mi je dali 2. den po císaři, byla jsem hrozně unavená a vyčerpaná a hlavně nezkušená (prvorodička). Než jsem si vytvořila nějaký režim, abych celé dny a noci kojila a přebalovala, trvalo to cca měsíc.
V porodnici to nešlo, dítka plakala, takže první, co jsem sehnala, byly dudlíky (dávala jsem je potají, u nás v porodnici to nechtějí vidět), ale mamči, to ticho, když měli dudany, bylo nádherné.
Uteklo 10 měsíců a dítka začala ťapat, takže jsem přestala dávat „dudu“ ven. V 18 měsících začaly koukat na pohádky, u nás běželi Šmoulové (ještě, že je hodně dílů), čertíci viděli jak gargamel chytá Šmouly, tak jsem jim jednou u telky řekla: „Běžte vyndat ty dudany z pusy a schovejte si je jen na spinkání, protože Gargamel sbírá šmouly i děti, co mají pořád dudlíky“. Vyšlo to! Jenže měsíce utíkaly a já si nevěděla rady, co vymyslet, aby je neměly už vůbec. Moje drahá polovička mi řekla, ať to nechám, když je mají jen na spaní… prostě chlap, nic moc neřešit.
Tak jsem vymýšlela dál a „sama“, začala jsem je na to připravovat, že chodí dudlíková víla, bere dětem dudlíky a nechá jim za to dáreček. Chodíme často do lesoparku, tam mají krámek se suvenýry a plyšáky, děti si tam zamilovaly labuť a pelikána (velký a pěkný, je vidět u mně na fotoalbu „ZOO“), tak se s nimi pomazlily a pádili jsme domů. Druhý den jsem z práce jela do krámku, koupila zvířectvo a jela domů.
Navečer se dítka koukala na Animáčka, šla jsem s igelitovou taškou do pokojíku pro dudany(holka měla 15 kusů, 1 v puse, ostatní na žmoulání), vzala dudany a dala pod polštář plyšáky. Skončily pohádky, děti šly spát a první co bylo „dudu“a ejhle, dudu nikde, říkám, asi tady byla víla? Byla radost z plyšáků, ale cca 30 minut, pak mě volaly, ať zavolám vílu, že to nechtějí, ale dudlíky, prostě smlouvaly.
Abych to dokončila, klučina to zvládl na 1*, holčina se ještě někdy vzbudí a je vidět, jak v polospánku hledá, první noc byla děsná, to byla vzhůru pořád a plakala, už jsem měla nakročeno jít pro ně a dát jí je, jen aby byla ticho a spinkala, ale nešla jsem. Jsou jim za 2 měsíce 4 roky, takže si myslím, že bylo už na čase. Vím, že mi dudlíky pomohly je utišit, když byli mrzutí, nemocní, atd., ale už bych to nechtěla podstupovat znovu.
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 44
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 110
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 118
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1875
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2005
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22234
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Ale já bych teda dudlíka zase dala… Syna jsem odnaučovala teď (2,5r.), taky ho měl jen na noc a zvládl to hezky. Ale my měli drastičtější metodu 
Dcera (9m) zahodila dudlík už asi ve 2m (vlastně nikdy ho neuměla dudat) a má místo něj prstíky, tak nevím, jak budu odnaučovat tento zlozvyk 
Zlatý dudlík 
ale prý to udělal cca.3krát a já jsem na palečky jen koukala,né je dudala,ale je to drastické,já si to nepamatuji,ale ta představa je děsná 
,holčina čerta ukecala,ženská 
,ale jsem ráda,že uř jsme bez 
Dudáme stále, je ale pravda, že mám hodné dítko, takže přes den ho vůbec nepotřebuje, jen na usínání ( a pak mu vypadne a už si na něj do rána zas nevzpomene).Jo a o dudlíkové víle už jsem kdysi četla a hodlám to taky praktikovat 
