Matka není ta co porodí, ale ta co vychová

Málokdo asi pochopí, proč ta nenávist. Tenhle deníček píši, abych to ze sebe dostala, i když to se mnou půjde celý život. Jak začít? Vyrůstala jsem v úplné rodině spolu s mladším bratrem. Má papírová matka (tak jí říkám) byla a je alkoholička, člověk když v tom vyrůstá, tak to bere jako normální věc a hlavně jako dítě neví, co to alkoholik je.

Můj otec držel rodinu pohromadě, ale časem už to sám nezvládal. Alkoholik je zlý a urejpaný (hlavně ženské), matka už za komunistů nadělala kvůli chlastu dluhy, kde se dalo. Její maminka (moje babička) za ní vše vždy vyřešila, a to byla možná chyba. Táta od nás odešel, lépe řečeno byl vyhozen minimálně 4krát, po čtvrté už se nevrátil. Papírová máma nám řekla, že nám ho vzala jiná paní a on nás už nechce (mně bylo 11 let, bratrovi 7), věřili jsme jí.

Tátu ani tu paní (dnes moji mamku) jsme nenavštěvovali, všichni jsme bydleli ve stejné vesnici, ale když na nás táta čekal u autobusu, tak jsme ho obešli, měli jsme za to, že nám ho vzala jiná paní a on nás nechce. Pak byl soud, bratr byl přidělen k otci, já zůstala u papírové mámy a začal teror, pro mě. Papírová chodila domů v noci, opilá mě budila, chtěla vidět žákovskou a měla potřebu mě třeba ve 3 hodiny ráno vychovávat. Když jsem odporovala nebo nechtěla vstát, tak mě vytáhla z postele za vlasy, tahala mě po zemi, kopala do mně a křičela: „jsi stejná svině a kurva jak tvůj otec“. Vydržela jsem to 3 roky! Během těch let se toho stalo tolik, např. v zimě jsem spala oblečená v bundě, jelikož alkoholik vše propil a nezbylo na koupi uhlí.

Časem jsem začala tušit, že to, co se děje u nás, není normální a šla jsem bydlet k babičce, tam jsem byla 1 rok, pak měla papírová máma potřebu mít mě nablízku a musela jsem se vrátit domů, nikdo totiž nevěděl, co se u nás děje za psychické a fyzické týrání, ono o tom dříve ani nemluvilo jako dnes. Papírová se pak vdala, její muž řekl, že nebude vychovávat cizího parchanta. A jak to dopadlo? Papírová mě v 15 letech vyhodila, k tátovi jsem nešla, jelikož tu paní jsem měla za zlou, takže jsem bydlela, kde se dalo. Táta mě hledal, když se dozvěděl, že mě vyhodili.

Potom jsem bydlela u něj, bylo to pro mě jako království. Všechno to, co měli moji vrstevníci běžně (věci, výlety, atd.), byl po letech prožitých s papírovou dar. Dnes mám svojí rodinu. Má papírová máma stálé žije, bohužel, ta nenávist k ní je hrozně velká. I teď, když píši a vracím se do dětství, brečím. Mé děti ještě neviděla a evidentně o to nestojí, ale ani já ne, oni babičku totiž mají (moji mamku, co mě vychovala a dala mi za těch pár let více než papírová za celý život). Dodatek - mému otci jsem vše, co se odehrávalo, když jsem byla svěřena do péče papírové, řekla, když jsem byla těhotná, nemohl tomu uvěřit, co je to za zrůdu a proč jsem o tom nemluvila dříve. Sama nevím proč… asi ostuda, strach.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
helbell
581
29.8.11 07:18

Ve všem s tebou souhlasím.Ale podstatné je, se přez vše povznést a nebrat si to sebou do života :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
29.8.11 07:33

Hrozné, čím sis musela prožít, ale krásně to dopadlo a tvůj otec a jeho manželka musí být určitě super lidi, kteří ti vynahradili všechnu lásku. Přeju hodně štěstíčka do dalšího života :palec:.

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
29.8.11 07:59

Ještě že jsi měla aspoň fungujícího tátu. A to jste nebyli v kontaktu s bratrem?Jemu si se nesvěřila, co se u Vás děje? Táta přeci muselů vědět, jaká je Tvá biomatka, nebo to ještě když s Vámi byl nebylo tak zlé? Já jen, že Ti to peklo mohlo skončit mnohem dřív… :think: Jsi statečná, že o tom dokážeš psát, máš můj obdiv :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
mucinka2
26653
29.8.11 13:05

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: je moc hezky,že jsi nakonec našla cestu k tatinkovi a své MÁMĚ.maš pravdu mama je ta ,co vychovava.hodně štestí vam všem. :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
29.8.11 13:43

Jsem za Vás moc ráda,že jste si našla cestu ke svému tatínkovi… a nekonečně ke své mamince!Naprosto s Vámi souhlasím MÁMA JE TA KTERÁ DÍTĚ MILUJE !!!! né ta která porodí,odhodí,nebo týrá!!!Milujte své rodiče a žijte pohodový život,na to co bylo se prosím snažte zapomenout!I když chápu ,že to po tom co píšete musí být velmi obtížné!Posílám hodně životní síly a pohodu!!!Majda :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Genovesa
11620
29.8.11 13:51

Já tvoji nenávist chápu. Já se jí zbavila, až když se z toho máma dostala, táta ji k tomu v podstatě nakonec dotlačil, i když máma musela sama chtít. Máma je hodně nemocná, trpí bolestmi. Až časem jsem pochopila, že to není omluva, že má slabou povahu, bohužel jí není medicínsky pomoci. Navíc se sem tam objeví na krátko recidiva, nebo léky od bolesti ve větší míře, než je zdrávo. A nenávist je zpět. Je mi totiž líto táty, který už po letech taky nemůže a nikdo jiný s mámou nehne. A to jí neodpustím, ač je strašně hodná, když je v pohodě. Strachu se tak nezbavím nikdy, nesnáším, když mně nebo mému muži někdo nutí alkohol. Navíc, je to hrozný, ale někdy když mám depku, tak se děsím, abych takové peklo někdy nepřipravila já své rodině, protože dispozice se dědí.
Tím vším jsem chtěla říct, že s tím nejsi sama, kdo se pere s kostlivci, holt musíme bojovat. Vlastně jsme nakonec měly štěstí, máme millující rodinu. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Plaminek_nadeje
29.8.11 15:02

Zakladatelko

…moc smutný příběh - ale jsi statečná, že o tom dokážeš psát :hug:
Napadla mne jedna věc - nenávist k papír-matce sice nezruší, ale mohla by dát Tvému příběhu hlubší smysl:
Mohla by jsi povyprávět svůj příběh v jednom rádiu, zabývajícím se (mimo jiné) nerovným „přidělováním“ dětí do péče matek, aníž by se zkoumalo, zda je to ok pro dítě. To, že vám papír-matka vtloukla do hlavy, že ta druhá tátova ženská je špatná je typická manipulace s dítětem a vede k syndromu zavrženého rodiče - což jsi dokonale popsala.

Dneska se už o tom díkybohu hodně mluví a jsou lidi, kterým není lhostejný osud dětí, jenž MUSÍ vyrůstat s takto nezralým rodičem. Vlastní výpověď takového dítěte má obrovskou váhu. Pokud by se Ti ulevilo, můžeš se připojit a povyprávět ho - a to, co jsi prožila, by mělo i jiný „smysl“, než jen utrpení :srdce:

Budeš-li chtít - dám Ti kontakt. Přeji Ti, abys nalezla klid v duši a užívala pohodový život se svojí rodinkou :kytka:

  • Upravit
Hodaka
29.8.11 17:06

Jak já ti rozumím :hug: :hug:

  • Upravit
hojta-míma
87
29.8.11 22:16

Děkuji všem,je mi trochu líp,ale vím,že se na ten kus života nedá zapomenout :cry: :cry: …
S bratrem jsme se vídali(ve škole,v autobuse)ale jemu jsem to neřekla,jelikož mě měl za ochránce.Když s námi bydlet táta,tak byla milující matka,jen na nej byla zlá.Myslím si,že si na mě vylévala vztek,že jí opustil a hledala vyníka,já byla nejblíž.
Mluvit o tom nechci,měla jsem problém to říct otci a napsat deníček,není to lehké,vracet se zpátky,co se psychiky týče.Dodnes mám problém,pracuji jako barmanka a jak je tam opilá žena,tak se rozklepu a nejsem schopná fungovat,vidím papírovou.m.
ještě jednou všem díky :hug:

Příspěvek upraven 29.08.11 v 22:27

  • načítám...
  • Zmínit
estrea
992
29.8.11 22:17

moc moc smutné, ale tvé děti budou mít milující matku, tím jsem si jistá :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
faldy
595
29.8.11 23:35

Proc ti co si toho nevazi (papirova matka a takovych lidi je)maji deti. Jeste ze mas takoveho tatku, ze jsi mela kde byt a byla, jen skoda, ze ne driv. Ted mas vlastni rodinu a verim, ze Ti vse vynahrazuji :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ropuška_M
720
30.8.11 18:11

U konce deníčku jsem měla slzy v očích, jak mě tento deníček dostal… Jsi statečná, žes to takhle zvládla a doufám, že nyní už bdeš jen a jen v pohodce… Drž se a měj spokojenou rodinku… Držím pěsti.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Ach, ty dudlíky