Brusinčata 109. díl Dětské strachy
- Rodičovství
- kostka
- 04.04.06 načítám...
Ahojte, moc vás všechny s Pavlíkem zdravíme a doufáme, že se máte jarně a jste zdraví.
Nedávno jsem nahlížela do knížky Dětské strachy a úzkosti (napsal ji Jan-Uwe Rogge) a o některé jeho postřehy a rady se s vámi chci podělit.V prvních pěti letech života prožívá dítě pět vývojově podmíněných forem strachu, které ho dlouho provázejí. Nejprve je to nejranější forma strachu, strach ze ztráty fyzického kontaktu. V další vývojové fázi vzniká okolo 8. měsíce strach z „cizích“, Jak se dítě učí lézt a chodit, objevuje se mezi 12. a 18. měsícem strach z odloučení. Svého vrcholu dosahuje mezi druhým a třetím rokem. Kolem třetího roku se formuje strach ze zániku a k němu se mezi 4. a 5. rokem přidává strach ze smrti. Platí zde, že překonané strachy se mohou znovu objevit, např. strach z odloučení může být znovu oživen narozením sourozence, změnou bydliště či rozchodem rodičů.
Kromě strachů podmíněných vývojem existují ještě strachy podmíněné výchovou, jejichž příčinami může být např. problematický výchovný vztah, nedůsledná výchova, výchovný styl bez vymezení hranic či naopak je dítě příliš ochraňováno a omezováno apod.
Co dělat, když se dítě např. straní neznámých? Je třeba to respektovat. Jinak se může u dítěte objevit nejistota v chování. Nevidělo-li dítě např. dlouho svou babičku a my je nutíme, aby se s ní ihned přivítalo, přijalo dárek, nerespektujeme hranice, které si dítě určilo, nepodporujeme jej, aby stálo za vlastními pocity. Přijímejme dítě i s jeho strachy, smutkem, slzami, bolestmi. Cítí-li, že ho bereme vážně, zakouší oporu a bezpečí. Pociťuje víru, že tento stav jednou pomine.
Tolik opravdu jen krátce z knížky.
A čeho se bojí Pavlík? To je různé. Třeba taková sekačka na trávu. Vloni chodil okolo ní dole v prádelně a díval se, jestli tam je nebo si ji strejda odvezl na sekání. Přes zimu tam nebyla a objevila se až teď zjara. Bojí se jen jít okolo, musí být zavřené dveře.
Anebo vylezl na klouzačku, že se sklouzne a povídá - bojí - a slezl zas dolů po schůdkách. Taky se prvně houpal na zahradě, trochu víc jsem ho rozhoupala a zas: bojí. A už nechtěl. Přitom se tak vloni houpával běžně. Jsou mu nepříjemní štěkající psi, to se mě drží jako klíště a hledí se jim zdaleka vyhnout.
Pavlík nemá moc rád, jdu-li pryč bez něj, ale když řeknu, kam jdu a kdo ho bude hlídat, je to celkem v pohodě. Dnes jsem se oblíkala, že půjdu ke kadeřnici a Pavlík přiběhl: „Sundá kabát máma!“ Po mém vysvětlení se uklidnil a za chvilku povídá: „Pusinku máma“. To mě potěšilo.
A ještě mě v poslední době potěšilo, že Pavlík spinká celou noc bez probuzení (i když tedy zatím u nás v posteli) a odložil dudlíka.
Čeho se bojí vaše děti? A čím vás v poslední době potěšily?
Ještě přidávám svůj návrh na obsazení deníčků, protože na komentář holky neodpověděly.
Brusinko, Jiřko, napadlo mě rozplánovat deníčky trošku jinak, když nám Darka vypadla. Deníček by mohl vycházet vždy ze začátku měsíce - 1.,2. nebo 3. Já mám dubnový, Brusinka květnový, Jiřka červnový, já zas červenec a tak pořád dál, dokud to půjde. Když to někomu nevyjde, bude dost času to napsat do starého a může se přihlásit náhradník. A taky jednou za 3 měsíce to není žádná velká zátěž. Nemusí to být žádné extra téma, stačí, co je nového. Ostatní budou vědět, že tu někde ten deníček je, když budou mít chuť přispět a že začátkem měsíce bude nový. Co vy na to?
Budu se těšit, co napíšete.
Hana a Pavlík, 2 roky a 5 měsíců
Mišul, určitě se rozepiš, co je u vás za novinky.
Marty, kde jste si užívali dovolenou?
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 588
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1849
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1173
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4860
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1491
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4780
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3672
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1878
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1996
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1460
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...