Brusinčata - 43.díl
- Rodičovství
- Brusinka
- 06.10.04 načítám...
Ahoj mimčata a mamčata, Motto uplynulého měsíce by mohlo být asi v tomto duchu: Jen co najdu oporu, vyškrábu se nahoru. Zakousnu se zostra hnedle, do stehna, či kousek vedle. Mamka vyděšeně piští, zákeřní jsme co? My svišti :o))) jsem prcek, takže to kousek vedle, si můžete domyslet :o))
Fakt jsem se kolikrát pěkně lekla, když se do mě zahryzla. Trénuje zubiska opravdu dokonale.
A bohužel nejen na nohou.
Při sosání mi dává někdy zabrat. Snažím se pořád opakovat opatrně a různě dávat najevo, že kousat teda neee. Ale se střídavým úspěchem. Když mně to ani nepřijde jako nějaké úmyslně kousnutí, ale jakoby příliš silný stisk.
Jak jste na tom? Jsou vaši prckové ohleduplní a zoubky mají ?zatažené??
)))
To byl včera kráááásnej den co? Teda myslím pondělí. A bude líp. No alespoň pár dní. Pak zas tradiční teplotní skok.
Navštívily jsme s Jančou prababičku. Ta koukala, jak nám vobludka vyrostla. Viděla jí před prázdninama, to byla Janča ještě pouze čtyřnohý průzkumník. Teď už zjistila, jak se pěkně stojí u linky a u křesel. Byla tak zaujata méně známým prostředím, že se tu a tam zapomněla a stála o poznání déle bez držení, než předváděla doma.
Když se chtěla dostat pod stůl a k topení, značně protestovala. No, už se umí pěkně vztekat, pištidlo naše
)) To je jak rozčilená myš
)
Rýma, která nás přepadla před 14ti dny naštěstí brzy zmizela. Doufám, že to tímto tradičně nezakřiknu
) Jak jsem se přesvědčila od dalších maminek, s odsávačkou je to na všech frontách boj. Snad budeme v budoucím tréninku smrkání úspěšnější než v paci paci a jak jsme veliký
)))
To se řadíme k bojkotářům. Žádný paci paci. Ale tuhle alespoň mírný úspěch a trochu jí to (samozřejmě s mou pomocí) trochu plácalo.
Kováříček též nulový. Jediná reakce je na otázku: ?Kde je Verun?. To jukne směrem k akváriu:o))
Ale jsou ti drobci rozkošný, když na otázku jak jsi veliký, vystřelí ručkama a zazubí se.
Noční baštu jsme zredukovali na dlabanec mezi 3-4h. Poté mezi 6-7. To se ještě většinou nade mnou smiluje a natáhle spaní do 8.
Zoubky má stále 4, ale dobrých 14 dní si vehementně rejdí pracičkou v pusině a též předměty ožužlává. Což jako pidimimčo nedělala. No musí to dohnat
))
Na plavání se nám vlastně též podařilo hupsnout pod hladinu bez signálu. Vozily jsme se na kruhu a Janina se nějak začala sesouvat a hlavou mi blesko: ?aby tam tak zajela?. A taky že jo
)) Už tam byla. Lekla jsem se, ale ona byla v pohodě. Nestačila si ani loknout, zato s brýlema. To jí nějak mate:o))
Naštěstí jí to neodrazuje od nadšení z vody. Je stále v pohodě a huláká a výská v bazénu. Zřejmě se snaží překřičet lektorku
))
Taky jsme vyzkoušeli po delší době jí nechat večer pohlídat babičkou a dědou. Odskočili jsme si kamarádovi na svatební oslavu. Tchyňuše měla doma školku. Hlídala 3 vnoučata. Vše proběhlo hladce. Janina byla vzorná. To je sranda sledovat ji, když je ve společnosti Anetky a Honzíka. Jak na ně zvědavě kouká a sleduje každý jejich pohyb
)).
Ještě k baště. Lajko ? u banánu opravdu náznak kousání už je. Ale když jsem se jí dneska snažila vylovit nasyslené přebytky na horním patru, pěkně mě rafla
))
Zatím pááá,
Mějte se moc krásně a vychutnejte si následující 2 dny.
Páááá Martina a Janinka (10 měsíců)
Přikládám fotečku s bačkůrkou. K té by se hodilo připsat. Jak dlouho bude trvat a ztratím i tyto boty???
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 250
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 620
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 383
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 841
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 484
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4074
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3071
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1535
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1586
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1099
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...