Čekání na žabáčka
- Těhotenství
- Anonymní
- 09.10.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem si nenechala vzít sen o rodině. :)
O svojí rodině sním už od puberty. Nikdy jsem si nepřála nic víc než rodinu, neměla jsem kariérní cíle, nesnila jsem o bohatství ani cestování. Už tak od 18 let vidím ve svém náručí krásný malý, růžový uzlíček.
Vždycky jsem však měla s početím problémy. Medicínsky nemám žádný problém, jen moje tělo nejspíš netoužilo po tom samém jako hlava. Jak jsem psala už v předchozím deníčku, dvě děti mi zemřely - syn v 5 měsících na SIDS a dcera ve 39. tt na uškrcení pupečníkem. Oba jsem si přála, oba jsem chtěla a oba milovala víc než cokoliv jiného na světě. K oběma dvěma vedla i dlouhá cesta, hodně návštěv u lékařů, hlídání ovulace, vitamíny, mraky kyseliny listové, změna životního stylu a spousta obrečených negativních testů…
Po 7 letech trápení a neštěstí ve špatném vztahu a po tak krutých ztrátách jsem konečně našla štěstí v podobě mojí životní lásky. Nebyli jsem spolu ani 3 měsíce, když mi málem vypadly oči nad těhotenským testem, kde byly dvě čárky.
Nemohla jsem uvěřit, ten test jsem nosila měsíc u sebe, abych se na něj vždycky mohla podívat.
Oznámení těhotenství partnerovi proběhlo z mojí strany dost slabošsky.
Hrozně jsem se bála, že mě ani dítě nebude chtít, že jsem si řekla, že mu to napíšu přes Facebook.
V tu chvíli jsem si říkala, že odmítnutí snesu mnohem líp takhle, než dívat se mu u toho do očí. Byl v šoku a když se z toho trochu oklepal, začal se k mému překvapení těšit a od té chvíle už jsme řešili jen stěhování, jména a budoucnost. ![]()
Měla jsem krásné a bezproblémové těhotenství, žádné zvracení, žádné komplikace, žádný stres. Ale ve 33 týdnu jsem se začala otevírat - začal kolotoč s koňskými dávkami magnesia a ležení s podloženou pánví. Já začala mít strach a začala propadat depresím. Ale jak řekl můj gynekolog, nosím hodně silné dítě. Po každém monitoru a ultrazvuku mi bylo řečeno, že srdíčko funguje ukázkově a že ve mně roste malý obřík. ![]()
Tím ale začaly další komplikace, ten jejich váhový odhad… od 37. tt mi říkají, že odhadují váhu žabáčka kolem 4 kil a že bych měla začít uvažovat nad vyvoláním. Byla jsem zmatená. Snažili se ho ve mně udržet, aby ho pak ze mě násilím vyháněli? Doktoři ztráceli mojí důvěru. Byla jsem z toho pár dní dost rozhozená, ale pak jsem si řekla už dost. Je to moje dítě, já ho budu rodit a je zdravé, silné a nic mu nechybí. Nic se vyhánět nebude, ani kdyby se na hlavu stavěli. Dvakrát mi porod zničili, ano i u dcerky, která sice už nežila, když přicházela na svět, ale myslím si, že i tak si zasloužila, aby její příchod byl důstojný. Tenhle porod už si vzít nenechám.
Dnes jsem 6 dní po termínu, pokud do pondělí neporodím, chtějí mě nechat v nemocnici a porod vyvolat. Jsem ale překvapivě klidná a věřím v sebe i dítě mnohem víc, než jsem kdy v co věřila. Nenechám si ho vyrvat z těla, když situace nebude život ohrožující a budu se s nimi hádat a bojovat za co nejlepší příchod svého duhového miminka, ať to stojí, co to stojí.
Tenhle víkend ale vypínám, vypínám všechny strachy a obavy. Obléknu se, půjdu ke kadeřnici a nakupovat se svojí maminkou, večer si dám dobrou večeři a nějaký fajn film se svojí láskou. Zítra pouklízím, půjdu na nějakou parádní procházku, něco dobrého uvařím a všechno špatný pustím pryč.
Až se náš synek vyklube, určitě vám napíšu další deníček o tom, jak to celé proběhlo a dopadlo. Víc než kdy jindy věřím, že to bude hezké a mně se můj největší sen splní. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1189
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 703
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1230
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 314
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19139
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1658
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....