Cesta za štěstím
- Porod
- Monča S
- 08.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jako spousta holek tady na eMiminu jsem ještě deníček nepsala, a proto si myslím, že je správné začít tou nejkrásnější věcí, která mě v životě potkala porodem mého dnes už 4 měsíčního chlapečka.
Byl prosinec 2011 a my slavili konec uplynulého roku a těšili se na další. Jelikož náš příbuzný dělá catering na Hradu Kost, slavili jsme Silvestra tam. Vždy jsme byli „šílená“ rodinka, která si dokáže užít každou legraci, tak o program i zábavu bylo postaráno. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude můj poslední Silvestr za svobodna a o to více ne, že ten příští budu slavit s miminkem v náručí.. ![]()
S manželem jsme žili necelé 2 roky a protože nám to spolu klapalo, rozhodli jsme se hned po Novém roce, že miminko by nám vůbec nevadilo. Já měla děti vždy ráda a protože jsme oba sportovně založení, nekouříme, žijeme zdravě, říkala jsem si, že by to nemuselo ani dlouho trvat. Tak jsem v lednu vysadila prášky a čekala, co se bude dít..
Koncem ledna měla přijít MS, tak strašně dlouhé čekání, zda se povedlo, či ne bylo ubíjející! No, mrcha samozřejmě přišla na den přesně. Tak tomu bylo i nadcházející měsíc. Určitě každá snažilka ví, jaké to je, čekat na //. Nekonečné brouzdání po internetu, co bych měla udělat, aby se zadařilo co nejdříve, jaké jsou prvotní příznaky, kdy je ta nejlepší doba. V jednu chvíli jsem si fakt přišla jak blázen, ale v dobrém slova smyslu ![]()
Přišel březen, konkrétně 29.3. a já byla kamarádkám z obchodky oznámit, že se budu vdávat. Ty se budeš vdávat? To není možný, to hned musíme zapít!! Takže hned po tom, co jsem jim to oznámila, podotýkám, že bylo dopoledne a ještě ke všemu všední den, jsem do sebe hodila panáka morgena s colou a rozebírala s nimi šťastnou novinu. Už jsem ale věděla, že ten den čekám MS. Břicho mě bolelo jako bych to měla dostat, načež teta pořád nikde.. Že by?? Cestou domů jsem neváhala a koupila si test. Doma jsem se pomalu ani nesvlíkla a celá nesvá s nepopsatelným pocitem, co kdyby tam ty dvě // byly letěla na záchod. A ono fakt jo!! ![]()
I. prohlídku jsem měla o týden později. Tam mi paní doktorka mé domnění potvrdila a my se mohli začít těšit na mimi:) Těhotenství jsem měla ukázkové. Párkrát mě zatrápil nízký tlak, sem tam nějaký pocit na zvracení, ale jinak jsem si vůbec těhotná nepřipadala. Vždy jsem si přála mít velké bříško, to se mi myslím i splnilo, celkově jsem přibrala 20kg. Z mých původních 50kg to byl teda mega skok
Ve 13tt mě má doktorka poslala do Gennetu, že špatně vidí nosní kůstku, naštěstí bylo ale vše v pořádku. Když pak mi odebírala krev na triple testy, výsledky počítač opět vyhodnotil nějak podivně, takže jsem opět letěla do gennetu. Tam ale vše v pořádku a nic podobného nás už nečekalo. Prý můžete mít všechny hodnoty ukázkové a stačí jedna, která to zkomplikuje a celkový výsledek výjde špatný..
Bříško rostlo, já přibývala, věcí na sebe mi ubývalo
ale cítila jsem se neskutečně šťastně a těšila se na porod!
Porod
I. termín jsem měla stanovený na 30.11. Ve čtvrtek mě začalo divně bolet břicho, tak jsem se sebrala a dopoledne jela ještě ke své dr., kde mi natočila monitor a řekla, že s těmito hodnotami mi může rovnou volat do špitálu. Já si ale jela domů dát ještě vanu s tím, že když se mi to rozjede ještě víc, tak pojedu. A ono ejhle. Po vaně byl klid.. teda kontrakce byly mírnější, ale stejně jsme radši jeli. No, na porod to rozhodně není, takže nás poslali domů. V sobotu se opakovalo to samé..
V pondělí ráno měla službu ve špitále má doktorka, ke které jsem byla objednaná, kdybych náhodou o víkendu neporodila. Přijali mě v 7.30h s tím, že pokud budu alespoň trošku otevřená, nechají si mě tam. Sdělení následovné- otevřená cca na 2 prsty, přijmeme vás a píchneme vodu.
V jablonecké porodnici jsou porodní boxy útulné, sestřičky byly příjemné, má maminka zde pracuje, takže jsem si nemohla na nic stěžovat. U porodu jsem měla jak ji, tak manžela
no ale dál..
V 9.00h mi píchli vodu, teda to byla potopa, taková divná tekutina, a že toho opravdu bylo, ble. Asi hodinu trvalo, než se mi rozjely bolesti. Ty teda stály za to. V jednu chvíli jsem myslela, že jim tam tu rukojeť u postele ukroutím. Po chvíli mě začaly hrozně brnět ruce a pak i nohy a Dr. usoudila, že bude lepší, když mi píchnou epidurál. Přišel anesteziolog, prý uvolněte se, a nesmíte se pohnout. Co na to říct, když mezi kontrakcemi podepisujete papír, že se vám nemůže nic stát a pak buďte v klidu, nebo si ublížíte. No, píchali mi ho na třikrát a to už byl manžel vážně na švestky. Jednou to byla má chyba, zrovna přicházela kontrakce a já cukla, pak zase doktora a na třetí huráá, je to tam! Teda to ti vám byla úleva. ![]()
Ve 12h otevřená cca na 6 prstů, ve 14.30h na devět a jdeme tlačit! No, co si budu nalhávat, ať jsem tlačila jak jsem chtěla, malýmu se ven prostě nechtělo. Takže nakonec nastoupily dvě sestřičky, opřely se mi o břicho, Dr. vzala nůžky a už to bylo, jen jsem cítila, jak malý vyklouzl ven
*
Je to nepopsatelný zážitek, nevíte, co z vás vyleze, jak ten malinký človíček bude vypadat, jestli bude hned plakat, jestli vám ho dají na bříško, mě ho dali a hned jsem věděla, že jsem se neskutečně zamilovala. Byl tak nádherný, měl plno vlásků a byl MŮJ. Takže jmenuji se Martínek, narozený 3.12. v 15.05h.
Ani nebudu popisovat, jak mi dal ten lumpík zabrat, jak jsem byla potrhaná, zašitá zevnitř i zepředu a do druhého dne i se zavedeným drenem. Ale bylo to úžasný a kdo to nezažije, netuší. Teď tu leží vedle mě a sápe mě za tričko, abych se mu věnovala ![]()
Takže přeji všem snažilkám brzké objevení // a těhulkám krásné těhulkování
Díky za přečtení deníčku..
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 69
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 102
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 207
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 137
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 138
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1130
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2029
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 830
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 502
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?