CIPÍSKOVA PARTA - 13.díl
Ahojky holky, tak jsem už měla strach, že Vám nestihnu napsat nový deníček a už jsem se chystala psát sms Zuzce, ať mě zaskočí. Tak si představte, že jsem strávila s Cipískem pátek a sobotu v nemocnici :(( V pátek v noci byl pořád neklidný, bolelo ho bříško a chudinka se celý svíjel, tak jsem si ho vzala, že o přebalim a nakojim a on opět dostal takový ten záchvat, že mu vylítly žaludeční šťávy do pusinky a on je nemohl ani polknout ani vyplivnout. V turánu byl v křeči, tak jsem ho honem zdvihla, zatřepala, dala hlavičku dolů, on to vyblinkal a bylo to v pohodě, spokojeně se napapal, hned usnul a ráno se probudil v supr náladě usměvavej jak sluníčko.
Tak jsem ho šla přebalit a oblíknout, že půjdem ven a najednou zas, a pak ještě jednou. To už jsem byla vážně vyděšena. Už se nám to stalo asi před měsícem a půl, myslím že jsem vám to psala a dr. nás poslala na ten Karlov, ať ho vyšetří, ale nic nenašli, všichni na mě koukali, co panikařim, že mám zdravé dítě a pořád na něm hledám nějaký chyby.No a od té doby to bylo v pohodě, tak už jsem to neřešila, až zas teď. Okamžitě jsem volala dr., vylíčila jsem jí to, jenže ta byla opět odměřená, ať tedy přijdu, že se na něj podívá. Nakonec mě poslala do Motola na krční, prý že to bude asi od hlasivek. Jenže tam se opakovala stejná scéna jako tehdá na tom Karlově - opět si mě dr. změřila takovým odměřeným pohledem, že Tomášek je apsolutně v pořádku a hlasivky má jak Kája Gott a vyloženě mě nenápadně dekovali z ordinace, protože už měli pět minut po ordinačních hodinách. Tak jsem se ještě ptala, co by to mohlo tedy být, že už lítáme všude možně a nikdo není schopen říct, co to vlastně je a najednou - štěstí v neštěstí - Tomášek opět dostal ten záchvat, přímo před doktorkou. V ten moment se to už pěkně rozjelo - už se mnou mluvila mnohem važnějc, okamžitě obvolala svoje kolegy, popsala jim přesně co se stalo a že to vypadá prý na nějakou „pylorostenózu“, což znamená, že svěrač co je u žaludku je moc pevný a nepropouští jídlo. Tak mi to alespoň bylo vysvětleno, no a prý že to je na operaci. V tu chvíli jsem se mále zhroutila. Všichni mě uklidňovali, že jestli to bude opravdu ono, tak že je to jen malá operace, která i s narkozou netrvá dýl jak půl hoďky, ale stejně - Tomášek je tak malý, ani né tříměsíční a už by musel pod kudlu, to jsem prostě neunesla.
No abych to moc nedramatizovala, tak to trošku zkrátim. Po tom co nás viděla ještě pediatrička jsme šli už na lůžkový oddělení, kde Tomáška znovu prohlídli a trošku mě uklidnili, že to na tu pylo… nevypadá, že by nebyl tak čilý, veselý a že by vůbec nepřibíval na váze tak jak přibívá, ale že si nás tam nechaj na pozorování a uvidí co dál. Nakonec ze všech těch vyšetření, které chudinka podstoupil došli k závěru, že se jedná o nějaký „reflux“, což je prý normální a dítě z toho prostě musí vyrůst. Takže nás včera odpoledne pustili domů.
Můžu vám tedy říct, prožila jsem vážně strašně krušné chvíle, už dlouho jsem se tak strašně moc nebála jako teď a až se divím, že jsem „snad“ neztratila mlíko.
Jsem z toho furt taková vyjukaná, na jednu stranu jsem ráda, že víme co to je a trošku i jak se zachovat při dalších záchvatech a co dělat, aby se neopakovaly, ale na druhou stranu mám strašný strach, aby se to náhodou neopakovalo zrovna v době, kdy u něj nikdo nebude a on se třeba nepřidusil - no radši nemyslet.
Omlouvám se, že můj deník je dneska tak pochmurný a doufám, že jsem na vás nepřenesla nějak můj smutek, ale věřte mi, opravdu se mi strašně ulevilo, když jsem vám to sem napsala a chci vám poradit - mamči, která máte ublinkávací miminka, dávejte si velkýho majzla na odkrkávání, nejlepší je prý tak půl hodiny po jídle mít dítě ve vspřímený poloze.
No nic, musím končit, prdelka se probudil a má asi ukrutný hladík, protože řve jak tur.
Ani jsem nestihla přečíst celý minulý deníček, ale doufám, že jste všichni OK a že miminka jsou zlatíčka a nezlobí.
Mějte se moc fajn a ještě jednou díky že jste.
Pa Market
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2487
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1205
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2667
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6688
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2670
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4289
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2101
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 1043
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 2083
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1920
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...