CIPÍSKOVA PARTA - 13.díl
- Rodičovství
- Marketkova
- 05.10.03 načítám...
Ahojky holky, tak jsem už měla strach, že Vám nestihnu napsat nový deníček a už jsem se chystala psát sms Zuzce, ať mě zaskočí. Tak si představte, že jsem strávila s Cipískem pátek a sobotu v nemocnici :(( V pátek v noci byl pořád neklidný, bolelo ho bříško a chudinka se celý svíjel, tak jsem si ho vzala, že o přebalim a nakojim a on opět dostal takový ten záchvat, že mu vylítly žaludeční šťávy do pusinky a on je nemohl ani polknout ani vyplivnout. V turánu byl v křeči, tak jsem ho honem zdvihla, zatřepala, dala hlavičku dolů, on to vyblinkal a bylo to v pohodě, spokojeně se napapal, hned usnul a ráno se probudil v supr náladě usměvavej jak sluníčko.
Tak jsem ho šla přebalit a oblíknout, že půjdem ven a najednou zas, a pak ještě jednou. To už jsem byla vážně vyděšena. Už se nám to stalo asi před měsícem a půl, myslím že jsem vám to psala a dr. nás poslala na ten Karlov, ať ho vyšetří, ale nic nenašli, všichni na mě koukali, co panikařim, že mám zdravé dítě a pořád na něm hledám nějaký chyby.No a od té doby to bylo v pohodě, tak už jsem to neřešila, až zas teď. Okamžitě jsem volala dr., vylíčila jsem jí to, jenže ta byla opět odměřená, ať tedy přijdu, že se na něj podívá. Nakonec mě poslala do Motola na krční, prý že to bude asi od hlasivek. Jenže tam se opakovala stejná scéna jako tehdá na tom Karlově - opět si mě dr. změřila takovým odměřeným pohledem, že Tomášek je apsolutně v pořádku a hlasivky má jak Kája Gott a vyloženě mě nenápadně dekovali z ordinace, protože už měli pět minut po ordinačních hodinách. Tak jsem se ještě ptala, co by to mohlo tedy být, že už lítáme všude možně a nikdo není schopen říct, co to vlastně je a najednou - štěstí v neštěstí - Tomášek opět dostal ten záchvat, přímo před doktorkou. V ten moment se to už pěkně rozjelo - už se mnou mluvila mnohem važnějc, okamžitě obvolala svoje kolegy, popsala jim přesně co se stalo a že to vypadá prý na nějakou „pylorostenózu“, což znamená, že svěrač co je u žaludku je moc pevný a nepropouští jídlo. Tak mi to alespoň bylo vysvětleno, no a prý že to je na operaci. V tu chvíli jsem se mále zhroutila. Všichni mě uklidňovali, že jestli to bude opravdu ono, tak že je to jen malá operace, která i s narkozou netrvá dýl jak půl hoďky, ale stejně - Tomášek je tak malý, ani né tříměsíční a už by musel pod kudlu, to jsem prostě neunesla.
No abych to moc nedramatizovala, tak to trošku zkrátim. Po tom co nás viděla ještě pediatrička jsme šli už na lůžkový oddělení, kde Tomáška znovu prohlídli a trošku mě uklidnili, že to na tu pylo… nevypadá, že by nebyl tak čilý, veselý a že by vůbec nepřibíval na váze tak jak přibívá, ale že si nás tam nechaj na pozorování a uvidí co dál. Nakonec ze všech těch vyšetření, které chudinka podstoupil došli k závěru, že se jedná o nějaký „reflux“, což je prý normální a dítě z toho prostě musí vyrůst. Takže nás včera odpoledne pustili domů.
Můžu vám tedy říct, prožila jsem vážně strašně krušné chvíle, už dlouho jsem se tak strašně moc nebála jako teď a až se divím, že jsem „snad“ neztratila mlíko.
Jsem z toho furt taková vyjukaná, na jednu stranu jsem ráda, že víme co to je a trošku i jak se zachovat při dalších záchvatech a co dělat, aby se neopakovaly, ale na druhou stranu mám strašný strach, aby se to náhodou neopakovalo zrovna v době, kdy u něj nikdo nebude a on se třeba nepřidusil - no radši nemyslet.
Omlouvám se, že můj deník je dneska tak pochmurný a doufám, že jsem na vás nepřenesla nějak můj smutek, ale věřte mi, opravdu se mi strašně ulevilo, když jsem vám to sem napsala a chci vám poradit - mamči, která máte ublinkávací miminka, dávejte si velkýho majzla na odkrkávání, nejlepší je prý tak půl hodiny po jídle mít dítě ve vspřímený poloze.
No nic, musím končit, prdelka se probudil a má asi ukrutný hladík, protože řve jak tur.
Ani jsem nestihla přečíst celý minulý deníček, ale doufám, že jste všichni OK a že miminka jsou zlatíčka a nezlobí.
Mějte se moc fajn a ještě jednou díky že jste.
Pa Market
Přečtěte si také
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 0
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 42
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 4717
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 1795
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 401
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 750
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 471
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 3502
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 1237
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1487
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....