Další miminko na světě a já depkařím
- Snažení
- luciasek07
- 11.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to víc jak rok, co jsme se s manželem začali snažit o drobečka z naší lásky. A i když se snažím být v pohodě, stejně to bolí.
Vše to začalo na konci března 2010, kdy jsem vysadila antikoncepci. Naivně jsem doufala, že budu patřit mezi ty, co jsou těhu hned. První 3 měsíce jsem testila jak divá… Pokaždé jen sněhobílo a jedna kontrolní čárka a hlavně slzy ![]()
Na konci června jsem dala výpověď v práci, protože to byl samý stres a nervy. Chtěla jsem si užít léto v klidu. Měli jsme jet na dovolenou, pro mě poprvé, k moři… Byla to nádhera a já naivně doufala, že si drobečka dovezeme z dovolené. Opět nic.
V říjnu jsem nastoupila do nové práce, kde jsem úspěšně zatloukala, že se snažíme o mimi. Našla jsem na těhu testíku moje vysněné //, ale bohužel se jednalo jen o chemické těhotenství. Přišla mrcha a já si to obrečela. No co… říkala jsem si, mám aspoň práci a mimi časem příjde. Jenže to jsem netušila, jak se mi loňský rok zapíše do vzpomínek.
16. 12. jsem dostala výpověď ve zkušební době k 17. 12., nadřízená mi popřála ještě hezké Vánoce.
18. 12. jsem si na popud kamarádky udělala jen z hecu testík. A co jsem tam nenašla. Ještě před koncem limitu na mě vykoukly //. Nemohla jsem tomu uvěřit.
20. 12. byl můj Dr. marod a já měla jet s manželovými prarodiči jako taxi do nemocnice na nějakou kontrolu. Chtěla jsem si těhu nechat potvrdit tam. Na UTZ nebylo nic vidět. Hnali mě na krev a z té znova na UTZ, kde mi Dr. oznámil, že není nic vidět a že to vypadá na mimoděložní těhotenství a že je nutná hospitalizace kvůli pozorování. V ten moment se mi zhroutil svět. Musela jsem ještě na úřad práce, kde mi dali poslední ránu tím, že nemám nárok na žádné peníze. Nechápu, jak jsem s brekem dokázala odřídit celou cestu, abych odvezla babí a dědu. Musela jsem poprosit tchýni, ať mě doveze do nemocnice, aby manželovi zůstalo auto. Nejhorší bylo zavolat manželovi a nevystrašit ho.
22. 12. HCG kleslo a mě čekala revize. Psychicky jsem to až kupodivu zvládala, byla jsem ráda, že půjdu aspoň na Štědrý den domů.
Svátky jsem zvládla v pohodě, ale ke konci roku mě ještě chytly uši, takže antibiotika před Silvestrem. A aby toho nebylo málo, tak po antibiotikách kvasinky…
Loňský rok pro mě byl opravdu kritický. Nezvládla bych ho nebýt mého skvělého manžela, který mě podporoval, i když vím,že to se mnou nebylo lehké. A pak také dvěma super ženským, které z nám z jedné diskuze. Ale celkově můj dík patří rodině a přátelům.
Ten, kdo o mimi nepřišel, to nemůže chápat, jaká je to bolest. Vím, že v tom nejsem sama a že se jednou zadaří, ale já bych toho bobíška chtěla mít už teď.
Spousta lidí mi říká, že na to moc myslím, ale kolem mě je to samé mimino a copak na to jde nemyslet?!
Takže holky, které za sebou máte něco podobného… Nesmíme zoufat. Dočkáme se!
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 679
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1021
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3626
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1093
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1150
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 804
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1604
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 1160
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 5502
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 2020
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...