Nikdo to nemá lehké
- O životě
- luciasek07
- 13.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A já obzvlášť se svou mámou. I když mě to bolí, už jsem to přestala řešit a jen se prostě snažím jít cestou nejmenšího odporu. Proč mít jednoduchý život, když může být složitý a ten můj extra. S mámou jsem si nikdy nerozuměla, ale nikdy bych nevěřila, že to dojde až do tak krajních mezí, že ji budu skoro nenávidět.
Problémy začaly, když jsem přišla do puberty - mám tři mladší bráchy - 4, 11 a 18 let. Kluci byli vždycky mámy zlatíčka. Naši se rozvedli, když mi bylo devět a bráchovi 4. Já byla vždycky spíš tátova holčička, jak už to většinou bývá. A taky jsem to měla pořád na talíři, že táta pro nás dělá hovno (omlouvám se, ale jinak to napsat nejde) a já byla už od mala v neustálém stresu. Když jsem začala dospívat (věk tak cca po 15) našla jsem si kluka, nikam jsem nemohla, pomalu mě nikam nepouštěla, výlety se školou byly podle mámy zbytečné, takže jsem nebyla ani na lyžáku 
Přišel další partner, který mi byl oporou, protože podle mámy jsem já byla ta nejhorší, i když místo učení jsem jí pomáhala se svými sourozenci, dělala za ni polovinu domácích prací a když se mi v mých 18 letech narodil nejmladší bráška Kubík, dělala jsem mu rok druhou mámu. Ze školy místo učení jsem šla s bráškou ven, hlídala jsem ho, věnovala se mu a přebalovala. Kubíkův táta žije v Německu a máma si furt stěžovala, jak je na vše sama. A já? Místo učení jsem makala doma, v 19 jsem pomalu nikam nemohla, o víkendu u přítele jsem se musela doprošovat. Každou chvilku jsem slyšela, když mluvila máti se svým přítelem po telefonu, jak vše dělám špatně a nebo pro změnu nepomáhám vůbec. Z víkendů od přítele a jeho skvělé rodiny jsem se vracela se slzami na krajíčku, protože domů mě to netáhlo. Vše vyvrcholilo krátce po mých 19. narozeninách, kdy jsem se strašně pohádala s mámou a ona mi řekla, že stejně nemám kam jít a já už v návalu vzteku a bezmoci jen řekla, ať si tím není tak jistá. Dopadlo to tak, že mi řekla, ať se sbalím a vypadnu. Byl to poslední rok na střední, takže maturitní a já nevěděla, co bude.
Naštěstí přítelova rodina mi strašně pomohla, řekli, ať jdu k nim, že dokud budu na škole, peníze po mně chtít nebudou,starali se, jestli mám peníze, jestli něco nepotřebuji. Takhle se o mě nezajímala ani moje vlastní máma Já byla tak blbá, že i potom, co mě máti vyhodila z domu, jsem jí za 14 dní jela hlídat své tři mladší brášky, aby mohla za přítelem na víkend. Nakonec jsem byla ta nejhorší, protože bráškovi vyrazila teplota (což je podle mně u miminek normální, že z ničeho nic vyleze teplota nahoru). A dovolila jsem se v neděli starat o to, kdy se vrátí domů, abych se mohla učit.
Na maturitní ples mi nešla, protože přece nebude sedět u stolu s přítelovými rodiči, koukali by na ně divně. A já odmítla na svůj maturitní ples lítat mezi dvěma stoly. Aby mi šla na předávání maturitního vysvědčení, to jsem se s ní musela nejdřív pohádat.
A to podotýkám, že mě stále bombardovala emaily, jak jsem nevděčný spratek a že doufá, že mi to neudělají moje vlastní děti. Že jsem špatně vychovaná…
Byla jsem z ní opravdu zralá na psychiatrii.
Díky přítelovým rodičům jsem odmaturovala. U mámy bych ten klid na to učení neměla.
Rok se s rokem sešel,teror pokračoval a my se rozhodli po dvou letech s přítelem od maturity vzít. Začal další boj. Máti se chtěla a nechtěla podílet na svatbě. Pak začala, že bych měla jet jako nevěsta z domu od nich, já řekla, že je to prostě nesmyslné, že pojedu z bytu, kde bydlím, protože by to byla zbytečná zajížďka - nenechala si to vysvětlit. Pak začala, že oni musí dostat hodně svatebních koláčků, ale aby se zajímala, kdo je bude dělat a kdo to bude platit, to ne. Odmítla mi přispět i na svatbu.
Ten teror, jaký jsem zažila, před svatbou nikomu nepřeji, byla jsem rozhodnutá jít k psychiatrovi, protože jsem byla opravdu na dně. Nakonec jsem si pořídila pejska, který mou psychiku zachránil. Ještě den před svatbou jsem byla u mámy prosit, jestli nepůjde na svatbu, že bych si ji tam moc přála. Bylo mi řečeno, že jsem sobec a že nepůjde. Odjížděla jsem s brekem. Na obřadě jsem stále vyhlížela, jestli si to nerozmyslí. Nepřišla Druhý den mi napsala, že na mé svatbě chtěla strašně být, ale že je to moje chyba, že tam nebyla. I bez ní byla svatba nádherná. Sešla se nás tam skvělá parta lidí.
Už to jsou dva roky od svatby. K mámě jezdím jednou za 14 dní a bohatě to stačí. Dle mě to jsou návštěvy povinné, aby byl klid.
Dnes mi zase hnula žlučí, manžel měl narozeniny a ona není schopná si po pěti letech, co jsem s manželem, zapamatovat si, kdy má můj Míšan narozeniny. Ale běda, jak já bych zapomněla na jedny jejich narozeniny. Měla bých to pořád na talíři.
A proč to píšu? Protože mě to pořád bolí a je to máma. Necítím k ní lásku,ale nedokážu ji nenávidět. Bolí to pořád, bolí mě pořád,že zmeškala důležité okamžiky mého života. Ale nic s tím nenadělám. Já jsem díky manželovi získala úplně skvělou rodinu a tchýně je jeden z těch nejlepších lidí v mém životě. Manželovi,jeho rodině a mé rodině z taťkovi strany bych chtěla moc poděkovat, protože tu jsou a vím, že se na ně vždy můžu spolehnout.
Nikdy bych svému dítěti nechtěla udělat to, co udělala moje máma mně. Chci, aby moje dítě mělo nádherné dětství i s tím, že bude rozmazlováno, milováno a budu si ho všímat. A vím, že celá naše velká rodina (a že díky manželově a mojí rodině z tátovy strany) mi v tom pomůže, protože s mámou asi nikdy vycházet nebudu.
Tomu, kdo to dočetl až sem, patří můj obdiv, protože jsem se nějak rozepsala, ale je to věc, která mě i po 4 letech pořád bolí. Ale co, já mám skvělou rodinu a musím se chovat tak, aby moje děti, naše děti, mohly říct, že mají skvělé rodiče, tak jako to může říct můj manžel o svých rodičích a já o svém tátovi.
Přečtěte si také
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 2447
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 1080
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 2410
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 974
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 515
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 3044
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 1021
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 2533
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 2093
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2957
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Teď už je to dobrý… Ale to asi není Váš případ s mamkou… Tam bude problém asi někde v ní… 
Přeji Vám, ať se situace zlepší, uklidní… upňete se na děti a na lidi, kteří Vám lásku dávají najevo… Hodně štěstí…! 
) že mám skvělou rodinu z manželovy strany,která mi je oporou..jsou to doslova andílci 
.Vim,ze je lehke do toho kecat,kdyz v tom clovek nezije a nebo neco takoveho nezazil,ale nechat se psychicky vydirat a terorizovat proste neni spravne…Jednou budes mit deti a ty potrebuji vyrovnanou,veselou maminku a ne maminku zralou na psychiatra 