Dan
- Rodičovství
- jira105
- 28.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jediný můj synek o kterém jsem psala minimálně. Má to svůj důvod. On si totiž zaslouží vlastní deník.
Píše se 1.8 1998 a já ležím v nemocnici a čekám na vyvolání porodu. Mělo vše nastat cca za týden, ale synek měl svou hlavu už tehdy. Večer začalo bouřit a já pronesla větu- že bych si to mohla odrodit. A bum (nebo spíš prásk) - v noci praskla voda a 2.8. ve 23.30 se narodil, dnes již puberťák.
Když se v roce 2002 přihnaly povodně do Prahy, synek onemocněl salmonelou. Po propuštění z nemocnice vypadal jak reklama na hlad a já vedle něj jak když mu vše sním (jsem silné postavy).
Jednoho dne jsme museli něco vyřídit na Václavském náměstí v Praze. A kdysi tam prodávali krásně žlutou točenou vanilkovou zmrzlinu. A já jako zodpovědná matka jsem mu ji odmítla koupit. A tady začíná legrace. Dan se postavil a na tom plném náměstí začal ječet, že mu nedávám najíst. No myslím, že tak rychle jsem neutekla. 
O pár let později jel sám do léčebny. Pobyt zvládal bezvadně. Jenže jeho ústa jsou prořízlá dokonale. Jednoho dne mu sestra řekla, ať si vezme čisté punčochy a on že žádné nemá. Sestra ho dovedla do pokoje, otevřela skříň a říká „Tady jich máš dost.“ Odpověď na sebe nenechala čekat. „Ty bys to měla vědět líp, už jsi dost stará.“ No smích jí zůstal.
A už tu máme lehký nástup puberty. Přinesl za čtyři z diktátu, kde napsal čtyřikrát ve slově myšičky po š tvrdé y. Omluva byla, že ještě jedna chyba a bylo to za pět, tak mám být rada.
Pak tu se spolužákem řešili čtenářský deník a když jsem jim říkala, co jsme měli za povinnou četbu my, tak mi řekl, že závidím, že jsou mladí. Ve chvíli, kdy se zeptal, jestli jsme měli jako malí televizi, jsem tušila, že jde do tuhého.
A šlo. Následovala otázka, zda už byly vynalezený výtahy, když jsem byla malá. No na to, že první bezpečný výtah byl představen v roce 1853, vypadám stále dost dobře.
O Danovi by se dal psát román, ale já chci zmínit jednu podstatnou věc. Když mu bylo 10 let, narodil se mu první brácha. S jeho příchodem se otočil život nejenom mně, ale hodně i jemu. Musel se hodně postavit na vlastní nohy a je z něj kluk, který i přes pubertu se aktivně zajímá o lidi okolo něj. Vím, že to, co se děje kolem Jirky, se ho dotýká a věřím, že nebude v životě lhostejný k problémům jiných.
Co napsat??? Před 16 lety jsem se stala matkou. A syn i přesto, že jsem se vše učila, je téměř dokonalý. A já jsem pyšná, že je můj. Mimochodem stále vypadá jak reklama na hlad.
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1571
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3049
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1139
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1105
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 675
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3461
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 5239
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4593
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 4144
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2600
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
