Jak na malého teroristu?

Předem se omlouvám, pokud bude tento deníček trochu chaotický, ale potřebuji si nějak utřídit myšlenky, které se mi honí v hlavě. Každá mamča, která si tímhle prošla, mě určitě pochopí a omluví.

Mojí holčičce bude 16 měsíců a je to prostě živel. Mám ve svém okolí hodně lidí, kteří stále řeší nějaké ty hyper… cokoliv. Myslím, že by lékař shledal, že ta moje kočička je taky určitě hyper. Ráno vstává a než se stihnu rozkoukat, tak už mi nanosí knížky, panenky, skleničku, která zůstala v obýváku na stole po tatínkovi, nové letáky, které jsem nepřemístila z chodby do kuchyně. Je to prostě aktivka. Ale je to taky horká hlava, jak jí něco nejde hned nebo není, nedejbože, po jejím, tak umí i na svůj nízký věk ztropit pořádnou scénu. Vzteká se, křičí, brečí. Klidné slovo nepomáhá, okřiknutí nepomáhá, ani plácnutí přes ručičku.

Dnes jsme byly na pískovišti, mmj poprvé, a asi 2,5letý chlapeček hodil písek směrem k Andrejce. Jeho maminka ho jen klidným hlasem upozornila, že se to nedělá, symbolicky plácla přes ručičku (jen náznakem) a řekla, ať se jde omluvit. Šel a udělal Ajince malá. Absolutně mě to zlomilo. Představila jsem si, jak na tom budeme za rok my. Taky bude stačit jen o 1 dcB zvýšit hlas a Andrejka mě poslechne? Haha, to těžko, i když by to bylo krásné. Ale na druhou stranu, ona, mrňavá holka, se dokázala „rozpovídat“ mezi úplně cizími lidmi, s tím chlapečkem si chtěla hrát, ale on před ní utíkal. A neslyšela jsem ho říci snad jediné slovo. Na druhou stranu jsem ráda, že je taková akční. Vím, že se rozhodně v životě neztratí. Vedle té naší divošky vypadají klidné děti jako zpomalené, retardované (tím rozhodně nikoho nechci urážet nebo tak, jen nevím, jak to popsat). A jsme zase u toho… nepřistupuji k výchově až moc přísně?

Jen abyste si nemysleli, že mě jedna situace přivedla k tomuto bilancování, to ne. Řeším to už od začátku, kdy se začala prosazovat. A tak si kladu otázku, nejsem na ni moc přísná? Vím, že jí je jen 16 měsíců, ale bojím se, aby z ní nevyrostl nějaký sígr a lump. A tím, že je narozená ve Střelci, tak je to ještě přiživené. Mám zkusit postupovat jinak, když se začne vztekat? Mám ji nechat být? Ale pořád nedokážu vyhnat z hlavy myšlenky na to, co z ní bude? Ale zase nechci, aby ve mně pak jednou viděla jen tu matku fúrii, která ji jen pořád sekýrovala.

Prosím mamky aktivních dětí, jaké máte zkušenosti? Vím, že je to hodně subjektivní, ale snad mi to alespoň trochu pomůže srovnat si myšlenky. Ještě jednou se omlouvám za menší zmatek a díky, že jste deníček dočetly.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
adeeelia
7276
6.4.12 09:24

já tedy nevím,ale naše Stela dělá to samé,zvládne tisíc věcí cestou z jednoho pokoje do druhého,vztekat se umí taky parádně,ale nenapadlo mě řešit,jestli bude za rok poslouchat,nebo nebude,ani mě nenapadlo,že je hyper…cokoliv :lol: myslím,že v tomhle věku je to náročné se všemi dětmi,protože zkoušejí,co si dovolit mohou a co ne… :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
6.4.12 09:36

Nikdo nevíme, jak dítě vychováváš - jestli jsi přísná nebo ne, to musíš posoudit sama. Otázka „mám postupovat jinak, když se vzteká?“ je v téhle souvislosti spíš úsměvná - my přece nevíme, jak postupuješ běžně… ;) Můžu Ti říct jedinou radu - není důležité být „přísná“, je důležité být DŮSLEDNÁ…

Krom toho, fakt, že je divoká a aktivní, to výchovou těžko ovlivníš - temperament neutlumíš. Stejně jako z klidného, přemýšlivého dítěte neuděláš motorovou myš…

Ale u šestnáctiměsíčního dítěte to celkem zbytečně řešíš. Porovnávat takovéhle batole s dvouapůlletým dítětem, to je nesmysl, za rok bude Tvoje dcerka úplně někde jinde a přemýšlet, jestli a jak moc bude poslouchat nebo nebude, to k ničemu nevede.

Příspěvek upraven 06.04.12 v 09:37

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
6.4.12 11:22

Našemu Adamovi budou 4 roky a je taky hooodně aktivní. Na druhou stranu si umí hrát sám. Ale měli jsme údobí, kdy jsme nehcodili do dětských center ani herniček, protže na něj tedy mírné zvýščení hlasu nefungovalo. A navíc sympatie projevoval tím, že dotyčné dítko zmuchlal na zem a tam ho zalehl a mucholoval. To každé dítko neustálo, hlavně to mladší. A když ho čaply saze, tak nešel pro ránu daleko. Úplně jsem se styděla. A pak mě jendou odboural v jiné herně, kam jsem náhodou zabrousili. Hrál si s bagrem, přišel k němu mladší klučík, já se už děsila a ten prcek se Adama slušně zeptal, jestli si může bagr půjčit, Adam kývnul, bagr mu půjčil, šel si hrát s něčím jiným, pak kněmu přišel, Slešně se ho zeptal, jestli si ho může vzít zpět, klučík přikývl, vrátil a takhle si měnili bagřík a ve finále si spolu krásně začali hrát. Já koukala, málem jsem slzela a zjistila jsem,že to není takový sígr, jen je zvyklý, že my ho o věci požádáme a poděkujeme a když mu někdo hračku vytrhnul, tak mu to vrátil. Ale sígřík je to pořád, ve školce je neživější a zajímavé je, že ho asi 3 holčičky milujou :)i když je občas pěkně zlobí:) Člověk musí dítka držet v nějakých mezích, ael povahu jim nezmění a když jsou to živlové, tak je to dost náročný. Ale s věkem se to trochu zlepší. Nebo že bych si zvykla? My teď zase bojujeme se vzdorováním a odmlouváním.
Ale zrovna teĎ si krásně hraje s Legem a klidně sedí na místě :) :)
Vydrž, uvidíš,jaká bude za měsíc, dva, šest :) :)

  • načítám...
  • Zmínit
Iwi
3379
6.4.12 11:41

mala se taky vzteka a nepomaha placnuti nic, take jsme ve strelci ale zas az takovej ůumpik to neni a deti se stydi.

  • načítám...
  • Zmínit
netkaa
211
6.4.12 11:45

Zdravim, zastavam nazor, ze deti jsou nejvetsim zrdcadlem rodicu. Nebot je to pro ne priirozeny priklad a vzor. A taky si myslim, ze vztekle deti hlavne zkouseji limity. Doporucuji knizku Tve dite jako sance pro tebe od Zdenky Jordanove.. Hodne stesti… :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
celestad
806
6.4.12 12:24

souhlasím s netkou, sama mám velmi živé dítě, furt jsem si říkala, že už nemůžu, co dělám blbě, že ho nezvládám apod a před pár dny mi došlo, že málo nastavuji hranici, pomohla mi také kniha Malý tyran od Prekopové. Jsou to dva týdny a malý je mnohem snesitelnější, nemyslím si, že někdy bude tichý v koutku, ale tolik si nevynucuje, reaguje na jasné NE (např. přestal demolovat kytku, blíží se k ní a už si sám říká nenene a kroutí hlavou a nechá ji být). Myslím, že jsme oba byli moc tolerantní, snažili jsme se dávat lásku a nepotlačovat, ale zapomněli na jasné meze, ve kterých dítě cítí v bezpečí. Ve výše doporučované knize je jasně vysvětleno, proč dítě neposlouchá, je vzteklé, někdy až agresivní apod. Některé charakterové vlastnosti nezměníme, ale určitě se dá chování velmi ovlivnit.

  • načítám...
  • Zmínit
ivcatt
6.4.12 12:42

Ha, ha, to je naše Kačule

Nemůžu nereagovat, protože to je přesně naše Kačátko:-). Mimochodem lvice jako já, takže jí plně chápu. Jo, jo, taky obdivuju ty klidné děti, co sedí na písku a něco si tam půl hodiny v klídku dělají nebo trůní v kočárku, tohle fakt neznám. Abych to shrnula, taky jsem řešila, jestli má cenu jí hodně/středně/málo sekýrovat, protože když už po páté za den olizuje štětku na záchod, mám chuť jí přerazit (je jí 20 měsíců). Spoustu věcí se vyřešilo časem (přestaly jí zajímat - třeba vybírání koše), to co my fakt leze na nervy, to dám pryč z dosahu a prostě to nevidí/nemá. A jak roste, tak je to fakt lepší - měla šílený hysteráky, že třeba nechce chodit, dneska už běhá ráda nebo jezdí na motorce, taky na písku bouchala do dětí a vztekala se, což už je taky lepší - prostě už zase víc chápe, co se děje. Tak vydrž, ono to za pár měsíců bude zase lepší, zkus odvést pozornost někam jinam, no, a občas (aspoň u nás) prostě jednu na zadek schytá. Holt to zkouší, co vydžíš:-).

  • Upravit
Caty
6.4.12 12:53

Taky to řeším. Dcerka je hodně živá, hodně aktivní, na druhou stranu hodně chytrá, mluví vcelku slušně od roka a půl, ale taky přesně ví co chce, chce tuhle flaštičku a ne tamtu, chce tuhle pohádku a ne tamtu a přes to nejede vlak. Když se vzteká, chvilku jí nechám vypořádat se svými emocemi a pak se na ní snažím vklidu mluvit at si jde třeba hrát nebo mi dát pusu. Někdy ovšem když jí něco zakážu mě plácne a toho se děsím. Někdy mi to ujede a plácnu též, ale spíš se snažím ruku chytit a říct,že se maminka nebije, že to bolí a at jde pryč a přijde až mě nebude plácat. To se jí nelíbí, ječí a jde pryč. Jestli děqlám dobře? Fakt nevím. Nevím a doufám, že prostě to, že já vychovávám s nejlepším svědomím a láskou je správně. Óbávám se, ale že mi začíná přerůstat přes hlavu, leze na stůl, zakážu, zůstává, někdy sleze, někdy ne, pokud ne plácnu přes zadek a dám dolu, za chvilku je tam zas. Neustále honí našeho pejska ač na tohle jsem extra důsledná, seberu motorku a třeba až do večera nedám, druhý den je to zas :zed: :zed: Nevím co dělám špatně a jen doufám, že z toho vyroste.

  • Upravit
Jaruschk
3926
6.4.12 13:34

Jak kdybych četla o své dceři,je to taky živel a drak,tvrdohlavec a vztekloun,a jak není po jejím,je zle,jsou ji 4 a chce být sředem pozornosti,ale někdy o ni zas na druhou stranu nevím,dokáže si i hodinu možná déle hrát sama,a tyto chvíle miluju:-)

  • načítám...
  • Zmínit
alechaa
97
6.4.12 13:51

Mám to doma hodně podobné :) můj 16 měsíční chlapeček je taky takový malý terorista!! :) jakou scénu umí ztropit v obchodě, to se jen tak nevidí, nepomůže nic :nevim:

Příspěvek upraven 06.04.12 v 13:52

  • načítám...
  • Zmínit
veverik
918
6.4.12 14:21

mám doma absolutně to samé jen v mladším provedení. Teď ji byl rok, je ve znamení berana, narozena přímo na apríla. Co vic dodat :-D
Dět teda nebije, chce jim pořad dělat malá a hrat si s nima, ale je na ně moc hrr. Neutikaji před ni jedině o dost starši.
poprve sebou vztekle praštila na zem asi v 10 m. Jakmile neni po jejim začne ječet, kopat nohama. Když na ni zvyší hlas manžel, utika za mnou. Když to udělám ja, koukne na mě, zamruči a pokračuje v činnosti dal. Takže je asi jasne v kom je chyba…
Zaujala mne ta kniha Maly tyran, budu se na ni muset podívat. Taky nechci připustit aby z mé dcery vyrostl nějaký sigr.

A pak na druhou stranu je kolikrat k sežrani. Hodna, vyhraje si sama klidně i hodinu. Pravě přišla položila mi hlavu na rameno a kouka co datluju :-)

  • načítám...
  • Zmínit
lup.ka
56
6.4.12 15:36

:mrgreen: :mrgreen: :kytka: :kytka: díky za vaše komentáře, rozhodně tu knížku zkouknu, mám známou co jí má (Malý tyran)… jooo štětka na záchod a kytky… koukám že jsou ty dítka jak přes kopírák. Jsem ráda že opravdu nejsem sama kdo s tím takto bojuje :think: :think: :nevim: :nevim: Někdy je to opravdu náročné ale o to víc si pak ceníme tech krásných chvil když nám minutu vydrží sedět na klíně :srdce: :srdce: :* :* a koukat na pohádku..teda u nás je in MTV.. pohádky nic moc. Tak hlavně pevné nervy.. ale stejně je to naše dítko nej nej a člověk by za něj vyměnit život když by bylo potřeba.. :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :andel: :andel: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
kissi
2390
6.4.12 16:04

Ahojky řeším stejný problém,neposlechne nepomáhá křik, bubák a když jí řeknu že dostane na prdel? Tak se ohne a čeká… :-( je ji 2 a půl… Asi ti moc neporadím,snad asi důslednost,ale i na to je ta naše hluchá… :-(

  • načítám...
  • Zmínit
Rubika
1112
6.4.12 17:06

Mám taky střelce, 2 a 4 měsíce, to co dělá tvoje malá dělal před rokem taky. Nevím, ale myslím že hranice má pevné, snažíme se být ve výchově důslední, ale stejně má pořád tytéž projevy, vynucování, neposlouchání, vztekání. Někdy je to fakt síla, nevím co ti poradit, přečetla sem už několik příruček, ale prostě na něj nic nefunguje. Na druhou stranu, si povídá i s lidmi co nezná, usměje se na ně. Zdraví na ulici, tak si říkám, že zas tak špatný nebude.
Máme ještě jednoho chlapečka 11měsíců, tak sem zvědavá, jak se bude projevovat on…
Minulý týden u nás byla známá s chlapečkem rok a tři čtvrtě a ten se našich kluků bál, prostě si s nima nechtěl hrát. I před tím lozícím miminem se utíkal schovat k mamince. Ale zas je hodný a klidný. Říká se že každý má takové děti, jaké si zaslouží. Tak my máme mít asi ty rarášky

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
6.4.12 20:29

Lup, nemáš doma náhodou doma toho mého raubíře. Taky mu je 16 měsíců a taky střelec. Zaměstnává mě od rána do večera a o klidném dítku se mi může jenom zdát :-). Nestěžuju si, už jsem si zvykla, ale je fakt, že ten střet s klidnými dětmi je někdy opravdu tvrdá realita a pak mi to přijde líto. Drž se :hug: :hug: .

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
6.4.12 21:16

Klíííd můj Toník je střeleček !Jak říkáte horká hlava nic neplatilo okřiknou ,plácnou … nic ! Prostě jsem ho nechala být bez povšimnutí klidně křičet ,ležet,kopat!Jen hlídala aby se mu něco nestalo! Pokud byla scéna doma vzala jsem ho za ruku , klidným hlasem mu řekla že chápu že se na mě zlobí a vedla jsem ho ke dveřím do kouta vždy na jedno místo …! Se slovy ,že až ho to přejde a bude zase v pohodě ať přijde !kolikrát byl za ručku vyvěšenej jak opice ! Dnes je mu skoro 2,5 roku a je to o moc lepší! Už chápe a nechá si při tom startu domluvit ! Začne vřískat ! Ja se skloním a povím mu poslouchej uděláme to tak a tak ..ted musíme protože ! Rozumíš? Seš šikovnej …tak sme domluvený!!!!Moc to pomohlo ,je to šikulka vydržte ! Unás to bylo od roka infarktové období ! Já nerva muž taky !!!!!
Dnes je to pohoda ! :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
6.4.12 21:50

Nas od 9 mesiacov uz skusal co moze a co nemoze. Okolo roku, mna vubec nepocuval, ale ocka jo. Asi som niekde urobila chybu, tak prosto som zacala na neho bot dusledna: ked uz nieco je zakazano tak je zakazano a presto nejde vlak, at si robi co chce. Ked velmi sa vzteka tak normalne zatvorim ho do jeho izby a poviem mu ze prijdem az ked sa ukludni. Trosku nam sa zlepsilo, za chvilku cakame druhe ditko, tak by som bola rada. Nas ma 17 mesiacov, je to skorpion, tiez neni sranda :zed: :zed: :zed:
Niekedy fakt neviem kto koho vyhovava, my svoje detsko alebo detsko nas :think: :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
6.4.12 21:50

Ahoj na profilu máš pozvánku do skupiny maminek, které řeší prakticky to samé, tak mezi nás přijď :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
xangel87
6555
6.4.12 22:41

Za prvé - nemůžeš srovnávat dítě 2,5 roku se sotva 1,5 ročním…To jsou sakra rozdíly, vždy sama vidíš, co se z nemohoucího klubíčka za 16 měsíců života stalo.
Za druhé netuším, proč a jak si přísná, tak to nemůžu ani posoudit.
Asi takhle - mám sakra živého kluka, svéhlavého, moje příkazy/zákazy víceméně ignoruje.Přesto neplácám, nějak v tom nevidím smysl, stejnak neposlechne…Myslím, že většina dětí je v tomhle věku taková.Jediné co bych dělala, že bych nepovolila kvůli vzteku - když si začne vyřvávat nějakou zakázanou věc, prostě jí nedostane.Protože pokud jí dostane, bude pro příště vědět, že stačí zařvat a maminka dá.A vztekací záchvaty? Já jsem asi vadná, ale mě to vždycky přijde strašně k smíchu.Takže mě to nerozčílí, naopak se musím otočit, aby mě neviděl a prskám smíchy. :lol: Takže tak, prostě ignorovat.A nesrovnávej nesrovnatelné!

  • načítám...
  • Zmínit
irinek
7.4.12 08:09

Já mám doma taky pěkný aktivce :D :D Jak na ně neporadím, páč sama kolikrát tápu, co je dobře a co je špatně. Ten starší se už i v celku zklidnil, ale malá to je momentálně děs a hrůza. Příjdeme kamkoliv mezi děti a naše mrňka je nejaktivec mezi všemi, odcházíme já totálně spocená a ostatní jsou jako ve zpomaleném filmu. Všichni jsou o proti ní hrozně hodní, některé bez maminky ani ránu, klidní, ale naše fofrem na klouzačku, fofrem sebrat hračku, fofrem se pohoupat, támhle utíkat. Takže ani nikdy nemám šanci někde s někým pokecat, páč furt běhám a to i doma. Přitom stíhat aspoňkoukat po starším, ale je fakt, že ten se v celku hodně zklidnil, sice kam ho posadíš tam ho nenajdeš :mrgreen: :mrgreen: Ale je to mnohem lepší. Sedící klidné děti z nich nikdy neudělám, ale snad si jednou budou umět poradit, vědět co je správné a co není, co můžou a nemůžou. Snažím se být důsledná, i když někdy to musím říkat víc krát, ale. Snažím se jim poradit, učím je, snažím se jak to jde. Sice večer kolikrát padám na hubu, ale co je nenaučím teď v pubertě těžko. :mrgreen: :mrgreen: :nevim: :nevim:

  • Upravit
janinka606
414
10.4.12 09:48

znám to,taky sem jedna z těch maminek co si v kavárně nevypijou kafe v klidu :-) to je poříd nedělej to, nesmíš, nemůžeš… nejhorší období pro mě je asi od 2,5 let, odmlouvá, je drzej, vyplazuje na všechny jazyk a nejvíc mě štve že u babičky mají psa on mu nedá chvilku pokoj, najíždí na něj autem, háže na něj věci, něčím ho pořád mlátí…dostává za to na zadek, křičím na něj, zkouším mu domlouvat a nic nezabírá…taky sme byli třeba v obchodě, kde nemají koše kam bych si ho posadila, on si klidně zdrhne ven, já plnej koš, za mnou fronta jak blázen-připadala sem si jako úplně nemožná máma. Nejvíc mě odzbrojí věta: ,, mami a proč na mě jako křičíš?,, :nevim: :nevim:
Tak jen doufám, že nám to období brzy zkončí

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Perfekt day