Perfekt day

Můj den porodu aneb já se stejně do té porodnice odvezu. Bylo 18. prosince 2010 a měla jsem týden po prvním termínu. Veškeré dosavadní pokusy o vypuzení té naší cácorky se minuly účinkem. Všechny to jistě známe.

100_2383.jpg 100_2383.jpg
100_2383.jpg

jsem veeeliká

100_2390.jpg

houstička

  • 1
100_2394.jpg

fialové čelo :(

Při přípravě oběda, bylo tak kolem 10., se objevilo takové zvláštní bolení v podbřišku, napoprvé jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když už se to opakovalo asi potřetí, tak jsem si zkontrolovala čas a napočítala jsem 45 min. Jako provorodička jsem měla celé těhotenství strach, že nepoznám porod. Ale poznala jsem! V tu chvíli mi došlo, že už brzo nastane ten nejkrásnější okamžik v mém životě a já si konečně pochovám tu svoji malou princeznu. Zmocnil se mě ten nejkrásnější pocit, co jsem kdy zažila, a byla jsem tak neskutečně klidná a vyrovnaná, až jsem tomu sama nemohla věřit.

Manželovi jsem oznámila, že už mám bolesti po 45 minutách a ať počítá s tím, že ho budu 100% odvolávat z práce (měl zrovna odpolední). Dali jsme si oběd a mezitím mi volala moje nejlepší kamarádka, jestli s ní nechci jít do města ještě dokoupit nějaké dárky. S radostí jsem souhlasila. Manžela jsem odvezla do práce, auto zaparkovala u náměstí. Tam jsem měla sraz s kamarádkou. Bylo cca 13:30. Chodily jsme po městě, všude bylo půl metru sněhu, vlezly jsme snad do všech obchodů. Nechtělo se mi plašit ji neustálým kontrolováním času, tak jsem jí to zatím neřekla a přestala ho sledovat. Kolem půl 5. jsme si šly sednout do kavárny, kde jsem jí jen tak mezi řečí oznámila, že mám už od dopoledne bolesti, a k mému překvapení už po 25 minutách! Celkem pokrok. Po asi hodinovém klábosení jsme se rozloučily s tím, že ji budu informovat.

Jela jsem k manželovým rodičům. Naďa, moje úžasná panímáma (nezaslouží si, aby se jí říkalo tchyně) nechápala. Odjížděla jsem od nich kolem 19. hodiny s bolestmi po 15 minutách. Musím podotknout, že to bylo jen takové boleníčko než bolesti. Doma jsem si dala sprchu a zavolala manželovi, že už mám bolesti po 10 minutách, že tedy pojedeme. Sedla jsem do auta a dojela si pro něj do práce (říkala jsem to od začátku - s humorem), že se odvezu do porodnice :D Po cestě super situace, přejíždím z pruhu do pruhu, bolest, a zvoní telefon. Kamarádka, jak jsem na tom. Já: „Jedu si pro Ondru“. Nabrala jsem si Ondru u práce a jeli jsme ještě domů pro tašku, dal si rychlou sprchu, aby byl čistý do porodnice. Vyndám nohu z auta, bolest. Ondra mi pomáhá z auta. Za 20 minut zase zpátky do auta a já automaticky na místo řidiče (je to můj koníček - řízení). Mám neskutečnou radost, že se mi má předpověď vyplnila.

Nástup při vyplňování papírů ve 20:30 a já jsem byla otevřená na 1-2 cm, branka zaniklá, whow, docela překvapení. Pak klasika, Hamilton, klystýr a ve 21:15 píchnutá voda. Ubytovali nás na největším krásném pokoji s vanou, sprchou, žebřinami, míčem a megapostelí. Přišel za mnou Ondra v tom krásném zeleném mundúru. Ještě mi bylo docela dobře, takže jsme běžně komunikovali. Pro srandu mě musel Ondra změřit (vedle žebřin byl metr), rovných 175 cm. Zkoušela jsem různé pozice při prodýchávání. Ležet absolutně ne! Sedět nic moc. Ideální byly ruce opřené o postel a klečení na schodu u postele. Už mi moc do smíchu nebylo. Pak mi sestřička nabídla vanu! Hurá, v to jsem doufala. Horká voda mi dělala opravdu dobře, sprcha jela naplno, PA mi asi hodinu masírovala břicho.

Ondra byl naprosto úžasný! O.: „Miláčku nezadržuj dech, musíš dýchat, fu fu fu“ Já: „jo, fufufu“. Najednou mi začala ta horká voda hrozně vadit a s lehkostí megabřicha jsem celkem hezky vyskočila z vany. Zrovna přišla sestřička, že se na mě koukne pan doktor, a pak že natočíme monitor. Vlezu na kozu, doktor koukne a prý jsem na 8 cm. Ještě si dělají srandu, že to chci stihnout do půlnoci, bylo 23:25. A že tedy zkusíme tlačit! Prý jestli jsem chodila na cvičení pro těhu, a ať jim ukážu, jak se mám nadechnout, prý to pak řeknou sestřičce (pracovala na porodnici jako porodní asistentka a k tomu měla cvičení a plavání pro těhu).

Takže nádech… špatně! Tak znovu a tentokrát už dobře. Mám si zkusit lehnout na bok a zatlačit. Děs, křeč do kyčle jako ještě nikdy (stává se mi to celkem často) takže nic, jdeme na záda a znovu! Doktor říká sestrám, jestli málo netlačím?! Fontanelku cítí, ale jinak žádný zázrak. Malá má už špatné ozvy. Na displeji se objevilo 70, nic moc. Takže mi doktor napíchne kapačku s glukózou. Tlačím jako šílená a pořád nic, pak příšerný tlak na stydkou kost a oblast močového měchýře, jako by mě to mělo roztrhat zevnitř. Tak prodýchávám a sestra se diví, že to nemůže bolet a že mě to jen tlačí :O Přikyvuji a stále prodýchávám. Pak slyším doktora: „dokončila rotaci“, jednou jsem zatlačila a malá byla venku.

Dr. nám ji ukazuje, je nádherná a já doufám, že Ondra fotí. Dává mi ji na břicho, je taková zvláštně kluzká, krásně teplá. A MOJE! Vůbec si nepamatuji, jestli jsem brečela, ale ten okamžik byl prostě nezapomenutelný a při každé vzpomínce mám slzy na krajíčku. Kouknu na hodiny a je 0:25. Takže hodinové tlačení :( Pak jsme si užili hodinové šití, protože se nedařilo najít místo, odkud to teče, ale pyšný tatínek měl alespoň čas se se svojí holčičkou seznámit. Přišla sestřička, že je holka v pořádku a má 3640 g a 50 cm, prý na mě dost veliká.

Když se Ondra objevil ve dveřích a v náruči držel naši Andrejku, to už jsem nevydržela a po tváři se mi koulely slzy jako hrachy. První hamání od maminky, a pak telefonáty rodičům a mé kamarádce (také Andree). Takže shrnutí mých vzpomínek na porod? Dle mého, kdyby mě nechal doktor prodýchat ještě tak 15 minut, abych byla na 10, a dcera měla čas dokončit rotaci, tak by to asi bylo jinak a já se nemusela hodinu trápit. Malá měla půl hlavy fialové a přes celou jednu lebeční kost kefalohematom. Protože jsme jí (sestra mi skákala po břiše) tlačili proti její vůli. Ale dodneška na to velmi ráda vzpomínám a je to pro mě ten nejkrásnější zážitek. Andrejka je absolutní živel, je zdravá a prostě nejúžasnější holčička pod sluncem. Ale při druhém porodu prostě netlačím, dokud nebudu na 10 cm :D, ať se doktor třeba staví na hlavu.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
martinaaaaaaaaa7
8.3.12 06:55

ahoj, taky jsem tlačila asi 50 minut a nikdo mi neřekl v čem byl problém, kdoví… Celou dobu jsem myslela, že jsem něco vorala já :dance: tak třeba to tak nebylo :lol:

  • Upravit
Ilonka007
327
8.3.12 15:04

Krááásný :-) Já tlačila půl hoďky a ke konci už jsem fakt neměla moc síly… To tě obdivuju, že jsi to takhle krásně zvládla… Tak hodně zdravíčka :)

  • načítám...
  • Zmínit
iliska87
1358
8.3.12 17:25

Supeeeer jsi sikulka jak jsi to pekne zvladla…preji vam hodne stesticka a zdravicka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Barbulka
2762
8.3.12 19:01

krásný deníček :kytka: gratuluji :kytka:
taky jsem cca hodinu tlačila a malý měl též hematom, má ho pořád, ale není to už skoro vidět, spíš to vidím jenom já :mrgreen: - celý se mu nevstřebal a zkalcifikoval.
Taky jsem si říkala, že podruhé budu tlačit až fakt úplně nakonec :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
holubvkurniku
6956
9.3.12 20:56

Gratuluji k iinku:) je strasne krasna:) ja tlacila jen asi 5 min takze to neznam ale moje mala mela jen2,5 kg a to byla rychlovka!

  • načítám...
  • Zmínit
Viktorie Vivien
4494
10.3.12 16:21

Chudáku, na 8 cm se přece ještě netlačí :cert: :cert: :cert: To má zažité starší generace a pak ti, kdo to chtějí co nejvíce urychlit, i když pak hrozí právě těch 70 ozev :-((( :cert: :cert: :cert: :cert:

Moc krásně napsaný deníček :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
PeťulinQa 82
1933
10.3.12 21:48

Krásně napsaný, hlavně že jsi s malou Andrejkou v pořádku :hug: . Takový dlouhý tlačení neznám, rodila jsem 3× a asi na třetí max čtvrtý zatlačení byly prťátka venku s mírami přes 4 kg kluci a 3,6 kg holčička :hug: .
Přeju hodně štěstí do života :hug: :kytka: .

  • načítám...
  • Zmínit
lup.ka
56
12.3.12 20:27

ahoj maminky, díky všem za krásné příspěvky :D :D poprvé jsem to takhle zveřejnila ale asi zase brzo zase nějaký deníček přidám. :) takhle zpětně mi to už tak dramatické nepřipadá, je škoda že člověk na tyhle věci tak rychle zapomíná :,( přeji Vám všem krásné nadcházející jaro a hlavně zdravíčko těm našim dětičkám :mavam: :* a připojuji aktuální fotečku té mojí lásky největší (vysypala špinavé prádlo z krabice a sedla si do ní :potlesk:

Snímek 036.jpg
  • načítám...
  • Zmínit
lup.ka
56
12.3.12 20:28

úžasný, smekám :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak na malého teroristu?