Deníček Matýsků 25.
- Snažení
- Klaris
- 26.06.04 načítám...
Ahojátky matýskandy, matýskové a matýsčata :))) Tak a je tu další pokračování deníčků o vztazích s našimi nejbližšími ? a tentokrát půjde o naše kamarády a přátele..aneb tu ?rodinu?, kterou si vybíráme sami a která bývá často naprosto odlišná od naší ?pitomé? rodiny, jejíž příslušníci (ke kterým jsme přišli jak slepí k houslím ? myslím tím rodiče, sourozence a potažmo tchány) nám často lezou na nervy, ale utéct se od nich nedá a krev není voda, že.. :)) Dnes vynechám ty, kteří jsou často našimi nejlepšími přáteli (ale často i nejlepšími nepřáteli :)) ? tedy naše drahé polovičky, neboť o těch jistě budeme ještě drbat dost a dost..
Protože jsem se v době dospívání motala do hodně věcí (jako tancování, turistika, ekologické aktivity, ježdění na koni, lezení po skalách, do jeskyní a podobně..) získala jsem obrovskou spoustu známých, kamarádů i pár přátel.. a jsem za to neskonale vděčná!! Nejprve bych ovšem - jak se tak říká - chtěla definovat pojmy, aneb to jak já osobně chápu slova známý, kamarád, přítel..
Známý/á je někdo , koho jsem potkala na nějaké akci, možná si pamatuju jméno a nějaké další věci, když se potkáme tak si nejspíš budem povídat o akci,na kterém jsme se viděli, potažmo o takových věcech jako je počasí..:-) Ale bližší vztah k němu nemám, i když je mi třeba sympatický (nebo taky ne ? to jsou tzv. známí..)
Kamarád je pak někdo, s kým jsem se opět kdesi potkala, ale vídáme se častěji, jezdíme rádi na společné akce, máme si o čem povídat, víme o sobě více věcí než jméno nebo přezdívku, zveme se třeba vzájemně na další akce a podobně.. Ovšem nestýkáme se zase tak často a příliš se nevyhledáváme ? při tom obrovském množství kamarádů , které mám to ani nějak moc nejde..abych byla spravedlivá ke všem ![]()
A přátelé to už jsou pro mě velmi, velmi blízcí lidé, kteří se takříkajíc vyvinuli z kamarádů. Lidé, kteří mají třeba podobné zájmy jako já, podobný pohled na svět a v neposlední řadě mají jakési kouzlo, díky němuž vím, že jim mohu bez výhrad důvěřovat..Jsou to človíčci, kterým se svěřím, když je mi ouvej i když mám radost, lidi, kteří mi pomohou z bryndy a mohu se na ně spolehnout..Lidi, kteří mě dobře znají, ví, jaká jsem - a takovou mě taky berou..Tyhlety lidičky často vyhledávám a nevidím-li je dlouho, tak se mi po nich stýská..jsou opravdu má druhá rodina..
Moje nejlepší kamarádka-přítelkyně Alice mi nahrazuje sourozence, které nemám. Ona je mi ze všech lidí, kromě mého partnera nejbližší. Ví o mě skoro vše ? v době dospívání jsme trávily hodiny a hodiny povídáním si o sobě, o našich problémech, o našem pohledu na svět..Za ta léta, co se známe máme opravdu důvěrný vztah a často nepotřebujeme ani moc mluvit ? stačí něco naznačit ? a už obě víme, o co jde, máme svou vlastní ?řeč?. Alice je přesně ten typ správné přítelkyně, která tě popravdě pochválí, když ti to sluší, stejně tak ti dokáže říct, když vypadáš příšerně, udělá pro tebe spoustu věcí a pomáhá ti ? ale na druhé straně dokáže říct ? promiň, teď na tebe nemám čas..
Musím říct, že je to jediná přítelkyně, kterou mám, tedy přítelkyně-žena, přátel-chlapů mám o poznání víc. Nějak neumím se ženskými navazovat ty správné vztahy, které vedou k přátelství a dost možná my i toto jediné ?ženské? přátelství stačí..
No je pravda, že se mi s kluky asi navazují vztahy lépe už kvůli tomu magickému kouzlu žena-muž. Kvůli tomu jiskření mezi mužem a ženou, kterému se často osoby opačného pohlaví nevyhnou a které někdy zůstává i v přátelství. Ale já si na tohle musím dávat obzvlášť dobrý pozor ? neboť už nejednou jsem se ke kamarádství dopracovávala přes poněkud milenecké vztahy (a že to nedělá dobrotu, pokud jsem zrovna zadaná, to nemusím ani zdůrazňovat..) A je pravda, že jen asi dva kluky, s kterými jsem měla takovýto ?bližší? vztah považuju za své přátele. Ostatní jsou ?jen? kamarádi. A je to možná i tím, že se třeba před nimi za to, co mezi námi bylo, i trochu stydím..
Považuju-li kluka za přítele ? musím si být absolutně jistá, že mezi námi nemůže být nic jiného ? že se klidně můžem držet za ruku, objímat se, tančit ploužák a dát si pusu ? ale nic víc!!! A není to v tom, že by se mi nelíbil (někteří mí přátele jsou velmi atraktivní) ale nesmí tu být nic víc, žádné takové to mrazení a vzrušení při vzájemném dotyku. Prostě nejsem dost silná na to, aby mi takovéhle přátelství fungovalo..Některé to možná zvládnou (viz Hájinčina kafíčka
ale já bohužel ne. A tak se často pěkným chlapů vyhýbám
(teďka trošku kecám) ale pokud mě ten človíček přitahuje, tak raději nebudu vytvářet situace, ve kterých by se mohlo ?něco přihodit? . I když svého partnera miluju nadevše a nevyměnila bych ho za nic na světě, tak holt se neubráním tomu, aby se mě nepřitahovali i jiní muži..Ale důležité je, že teď vím, že chci a umím zůstat věrná.
No to jsem trochu odbočila a stejně už je to dlouhé, tak snad jen ještě ? za své přátele jsem velmi vděčná, pořád za ně děkuju životu a vím že jsou tu vždy pro mě ? stejně jako já pro ně..
Mít přátele jen někdy mnohem důležitější, než mít partnera ? protože přítel tě podrží třeba právě ve chvíli kdy se s partnerem rozcházíš..
A ještě něco ? je jasné že přechody mezi ?kategorií? známý, kamarád a přítel jsou velmi jemné a toto dělení není absolutní. Stejně jako přítel se může změnit v partnera a naopak (což je i můj případ..)
Tak a teď se těším na vaše popisy vašich kamarádů a přátel
Klaris
PS: a tady ještě jeden citátek: ?Přátelé jsou andělé, kteří vás zdvihnou, když vaše křídla zapomněla létat.?
jo, jo - svatá pravda a tak ještě jednou ? díky za ně!!!!
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 1498
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1187
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 451
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 5007
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2886
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2337
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1728
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3631
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3174
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6890
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...