Deníček Matýsků XIX.
- Snažení
- hajinka
- 18.05.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny matýskaté snažilky, těhulky, nesnažilky, nakukovatelky, a ostatní nejmenované osoby a osůbky!!!! Po týdnu dovolené na jihu Moravy se cítím dostatečně odpočinutá, a tak jsem se opět ujala deníčku. Ono těch bezmála dvě stě příspěvků je na jeden deníček až až :D
V deníčku už se probíralo kde co, a mnohé reakce na zvolená témata by se slušelo navěky zaznamenat v připravované humoristické knize J ,čímž vyzývám všechny členky grafomanky k zasílání humorných povídek na adresu hajinka.matysek@seznam.cz
.
Tentokrát bych se ráda podívala na kobylku našim drahým manželům, partnerům, polovičkám, zkrátka těm, bez kterých si nedovedeme představit naši (alespoň nejbližší) budoucnost, ale které bychom občas přesto rády prodaly nebo zapůjčily někomu jinému, ať si také užije, to co my. Milujeme je, pečujeme o ně, trávíme s nimi volný čas, toužíme po tom, aby se stali tatínky našich vysněných miminek, chceme s nimi žít po zbytek života. Ale občas je nenávidíme, křičíme na ně, vyhazujeme je z (někdy jejich) bytu, rozvádíme se s nimi. (Abychom si je za chvíli zase vzaly zpět a nechaly se udobřovat, rozmazlovat, usmiřovat
). Takže téma dnešního deníčku je: Co mi můj manžel/přítel/partner provedl nezapomenutelného. (Neboli čím mě naštval/dostal/uzemnil, co mu těžko někdy odpustím J).
Takových případů se v každém vztahu vyskytne určitě mnoho, a nemusí jít zrovna o vztah ?italského typu?. Nejinak je tomu i u mne a u manžela. Za všechny uvedu alespoň dva příběhy J.
Příběh první:
V době, kdy se vytvářel v dosti neutěšených prostorách jednoho pražského činžáku náš současný byt, měla jsem hlas pouze poradní. I došlo mimo jiné i na umístění jednotlivých spotřebičů, osvětlení, a tak. Manžel prosazoval model, který znal z bytu svých rodičů ? tj. umístit stropní svítidlo v pokoji nikoliv doprostřed, tak, aby se osvítila celá místnost, ale např. nad stůl, nad postel, apod. Já s tím nesouhlasila, chtěla jsem, aby toto svítidlo bylo svítidlem ?centrálním?, které přiměřeně osvětlí všechny kouty pokoje, a přídavná svítidla aby byla rozmístěna podle potřeby do jednotlivých účelových sfér pokoje. Argumentovala jsem tím, že když přijdu v noci do pokoje (kuchyně, ložnice? doplň dle libosti), že si chci rozsvítit a vidět, kde co v místnosti je, a ne, že se mi ozáří postel, a já se zabiju o skříň cestou k oknu, protože ji ve tmě ve zbytku pokoje neuvidím. Manža zase tvrdil, že jeho systém vytvoří dostatek světla i pro základní orientaci ve zbylých částech pokoje. Vznikla výměna názorů, která skončila tím (manžel je little bit cholerik po tatínkovi), že miláček zrudnul, funěl, chodil po pokoji, a kopal do pytlů s oblečením, rozestavěných všude kolem. Pravděpodobně i řval, ale nepamatuji se už co. Když jsem se mu začala chechtat a ptala se ho, co že to dělá, dostalo se mi odpovědi, která mě uzemnila: ?Kopu do nábytku, abych nemusel nakopat tebe!!!!!?
Příběh druhý:
Manžel jako už tolikrát přišel velmi pozdě z práce domů. Já už byla dávno po večeři (nic nezbylo, chi chi), umytá, v pelíšku. A manžel že je unavený a má hlad. A že by si dal rajčátka s majonézou (majonézu by mohl po kilech). No, tak já, blbá, krátce vdaná, vstala, a že mu to tedy udělám. A jak jsem tak krájela ta rajčátka, a myslela na něco úplně jiného, zakrojila jsem v jednom okamžiku namísto do rajčete do vlastního palce. Skorem jsem si ho čtvrtku odřízla i z nehtem. Zařvala jsem, nejprve leknutím, pak i bolestí a vrhla se k umyvadlu, do kterého crčela krev z mého zmrzačeného palce. Po chvilce se objevil manžel, co že tak vyvádím. Když jsem ze sebe dostala, že jsem si odřízla kus palce, ať mi pomůže, tak jsem se dozvěděla zhruba následující: ?Prosím tě neřvi, vždyť je to jenom říznutí (ani se nepodíval)! A to si jako mám ty rajčátka udělat sám?????. A bez nejmenšího zájmu o mně se postavil k prkýnku a jal se krájet zbytek rajčat. Až když jsem začala ječet, že to hrozně krvácí, a že se tudíž nemůžu odebrat do komory hledat náplast, hodil po mně kus papírové utěrky. Ta se mi samozřejmě nalepila na ránu, a když se nacucala, tak se od palce odlupovala i s ?odříznutou? částí. Začala jsem ječet znovu, a poté mi tedy s krajní nechutí ustřihl kus náplasti a přilepil ?oba palce? k sobě. A korunoval to následujícím výrokem: ?No vidíš, ty naděláš. Vono to zase sroste. A to bys chtěla rodit!!!!!? Srostlo to, pravda, asi po měsíci. Od té doby si dávám velký pozor při krájení čehokoli. Vím, že bych se nejspíš pomoci nedočkala
.
Tak, a teď sem s příspěvky.
Vaše Hajinka
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 851
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 724
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1263
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 996
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 553
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2026
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1236
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2284
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 945
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 567
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?