Deníček Matýsků XIX.
- Snažení
- hajinka
- 18.05.04 načítám...
Zdravím všechny matýskaté snažilky, těhulky, nesnažilky, nakukovatelky, a ostatní nejmenované osoby a osůbky!!!! Po týdnu dovolené na jihu Moravy se cítím dostatečně odpočinutá, a tak jsem se opět ujala deníčku. Ono těch bezmála dvě stě příspěvků je na jeden deníček až až :D
V deníčku už se probíralo kde co, a mnohé reakce na zvolená témata by se slušelo navěky zaznamenat v připravované humoristické knize J ,čímž vyzývám všechny členky grafomanky k zasílání humorných povídek na adresu hajinka.matysek@seznam.cz
.
Tentokrát bych se ráda podívala na kobylku našim drahým manželům, partnerům, polovičkám, zkrátka těm, bez kterých si nedovedeme představit naši (alespoň nejbližší) budoucnost, ale které bychom občas přesto rády prodaly nebo zapůjčily někomu jinému, ať si také užije, to co my. Milujeme je, pečujeme o ně, trávíme s nimi volný čas, toužíme po tom, aby se stali tatínky našich vysněných miminek, chceme s nimi žít po zbytek života. Ale občas je nenávidíme, křičíme na ně, vyhazujeme je z (někdy jejich) bytu, rozvádíme se s nimi. (Abychom si je za chvíli zase vzaly zpět a nechaly se udobřovat, rozmazlovat, usmiřovat
). Takže téma dnešního deníčku je: Co mi můj manžel/přítel/partner provedl nezapomenutelného. (Neboli čím mě naštval/dostal/uzemnil, co mu těžko někdy odpustím J).
Takových případů se v každém vztahu vyskytne určitě mnoho, a nemusí jít zrovna o vztah ?italského typu?. Nejinak je tomu i u mne a u manžela. Za všechny uvedu alespoň dva příběhy J.
Příběh první:
V době, kdy se vytvářel v dosti neutěšených prostorách jednoho pražského činžáku náš současný byt, měla jsem hlas pouze poradní. I došlo mimo jiné i na umístění jednotlivých spotřebičů, osvětlení, a tak. Manžel prosazoval model, který znal z bytu svých rodičů ? tj. umístit stropní svítidlo v pokoji nikoliv doprostřed, tak, aby se osvítila celá místnost, ale např. nad stůl, nad postel, apod. Já s tím nesouhlasila, chtěla jsem, aby toto svítidlo bylo svítidlem ?centrálním?, které přiměřeně osvětlí všechny kouty pokoje, a přídavná svítidla aby byla rozmístěna podle potřeby do jednotlivých účelových sfér pokoje. Argumentovala jsem tím, že když přijdu v noci do pokoje (kuchyně, ložnice? doplň dle libosti), že si chci rozsvítit a vidět, kde co v místnosti je, a ne, že se mi ozáří postel, a já se zabiju o skříň cestou k oknu, protože ji ve tmě ve zbytku pokoje neuvidím. Manža zase tvrdil, že jeho systém vytvoří dostatek světla i pro základní orientaci ve zbylých částech pokoje. Vznikla výměna názorů, která skončila tím (manžel je little bit cholerik po tatínkovi), že miláček zrudnul, funěl, chodil po pokoji, a kopal do pytlů s oblečením, rozestavěných všude kolem. Pravděpodobně i řval, ale nepamatuji se už co. Když jsem se mu začala chechtat a ptala se ho, co že to dělá, dostalo se mi odpovědi, která mě uzemnila: ?Kopu do nábytku, abych nemusel nakopat tebe!!!!!?
Příběh druhý:
Manžel jako už tolikrát přišel velmi pozdě z práce domů. Já už byla dávno po večeři (nic nezbylo, chi chi), umytá, v pelíšku. A manžel že je unavený a má hlad. A že by si dal rajčátka s majonézou (majonézu by mohl po kilech). No, tak já, blbá, krátce vdaná, vstala, a že mu to tedy udělám. A jak jsem tak krájela ta rajčátka, a myslela na něco úplně jiného, zakrojila jsem v jednom okamžiku namísto do rajčete do vlastního palce. Skorem jsem si ho čtvrtku odřízla i z nehtem. Zařvala jsem, nejprve leknutím, pak i bolestí a vrhla se k umyvadlu, do kterého crčela krev z mého zmrzačeného palce. Po chvilce se objevil manžel, co že tak vyvádím. Když jsem ze sebe dostala, že jsem si odřízla kus palce, ať mi pomůže, tak jsem se dozvěděla zhruba následující: ?Prosím tě neřvi, vždyť je to jenom říznutí (ani se nepodíval)! A to si jako mám ty rajčátka udělat sám?????. A bez nejmenšího zájmu o mně se postavil k prkýnku a jal se krájet zbytek rajčat. Až když jsem začala ječet, že to hrozně krvácí, a že se tudíž nemůžu odebrat do komory hledat náplast, hodil po mně kus papírové utěrky. Ta se mi samozřejmě nalepila na ránu, a když se nacucala, tak se od palce odlupovala i s ?odříznutou? částí. Začala jsem ječet znovu, a poté mi tedy s krajní nechutí ustřihl kus náplasti a přilepil ?oba palce? k sobě. A korunoval to následujícím výrokem: ?No vidíš, ty naděláš. Vono to zase sroste. A to bys chtěla rodit!!!!!? Srostlo to, pravda, asi po měsíci. Od té doby si dávám velký pozor při krájení čehokoli. Vím, že bych se nejspíš pomoci nedočkala
.
Tak, a teď sem s příspěvky.
Vaše Hajinka
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 406
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 193
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 181
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2954
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2184
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1052
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7351
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3986
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2974
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1879
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...