Deník šestinedělky

Za měsíc a kousek si znovu prožiji šestinedělí. Mám docela obavy. Doufám, že bude trošku jiné než tohle před dvěma lety. Snad nebude mé vzpomínání na vás moc dlouhé, snad vás i pobaví nebo některé pomůže. Z kurzu jsem věděla základní věci ohledně péče o mimi. Plus jak se starat o sebe, hodně spát, jíst, pít, teple se oblékat, často se mýt a pozor na psychiku! Štvalo mě, že na netu je spousty seznamů výbaviček, ale není tam vysvětlené, co k čemu přesně je dobré. A proč třeba tento počet oblečků a ne jiný? A k čemu je doprčic rychlozavinovačka, to potřebuji?

CRW_7676.jpg CRW_7676.jpg

Samotný porod syna Marečka proběhl téměř bezbolestně a celkem rychle. Když jsem měla vstát a jít do sprchy, motala se mi strašně hlava, sotva jsem seděla, ale to se vyřešilo vozíčkem. Miminko mi v mém omdlévacím stavu nedali do pokoje stavu. Komplikace nastaly asi 6 hodin po porodu, kdy mě opravdu hodně začalo bolet kolem nástřihu, plus jsem skoro necítila pravou nohu. Na posteli pode mnou bylo kolo krve, a to jsem byla hodně vycpaná.

No, zkrátím to. Sestra ihned volala lékařku, museli mně dovléci na vyšetřovnu, vsedě jsem omdlévala a všichni kolem vypadali ustaraně. Dlouho hledali, kde to teče, nemohli mi napíchnout žílu na kapačku. Musela jsem jít pod narkózu na přešití, udělal se mi hematom! Druhý den, jsem se jen došourala na wc, jinak nešlo nic. Až odpoledne mi dali transfuzi krve, a to mi dost pomohlo. Domů jsem šla šíleně bledá, oteklá od pasu dolů, s prsy nalitými a mimi si jen dumlalo, ale nesálo. A samozřejmě nevyspaná už 4 dny. V porodnici s neustálým křikem miminek a světle fakt kvalitně neusnu. Měla jsem jít co nejdřív na kontrolu krve k praktikovi.

Manžel mi, když byl v porodnici na návštěvě, moc pomáhal, malého choval, přebalil, až jsem si říkala, že to nebudu sama umět. Měla jsem výjimku, že mohl ke mně na pokoj, když já jsem moc vstávat nemohla. Dorazili jsme domů, klasika. Neměla jsem nic nachystané a po ruce, manžel začal dělat nějaké v tu chvíli pro mně neužitečné věci a já jsem si dovolila říci, že něco neudělal dobře. Zatvářil se jako strašný chudák, že měl tolik práce a řekl něco jako, že bych mohla přestat být nerudná.

Následoval výbuch ohromného pláče. Tak já už několik dní nespím, vše mně bolí a mám být milá?! Potom musel odjet půjčit odsávačku mléka, abych děťátko nějak nakrmila. Já jsem chystala vše potřebné na přebalovací stůl. A tak různě chodila po bytě, přenášela a vytahovala věci. Až večer jsem si uvědomila, že jsem měla víc odpočívat, jak mě šití bolelo.

Ano, dělo se mi také něco dobrého. Ba přímo úžasného. Když jsem v porodnici po 2 dnech konečně dostala miminko k sobě, po nějakém společně stráveném čase jsem si všimla hlubokého napojení, jako bych byla v jeho hlavě. Šla jsem spát a cítila jsem, že mrkám očima a házím rukama jako on. Doma se napojení prohloubilo a já jsem vnímala jeho vědomí, myšlenky, tedy spíš nemyšlenky a jak prožívá své tělíčko. Vlastně nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale bylo to natolik zvláštní, že nevím, kde by se ve mně tyto vjemy vzaly. To ve mně vzbudilo nával inspirace a vše jsem zapisovala. (Jestli to takhle půjde dál, za měsíc napíšu knihu, no nestalo se).

Navíc jsem si zapisovala časy kojení a vůbec vše, co Mareček dělal, snad každou minutu. Všude se válely popsané papírky s poznámkami, psala jsem své myšlenky, bolístky, nápady, deník Marečkovi. Napadaly mně věci nevídané, měla jsem pocit, že můj mozek jede na 200 %, prostě na plné obrátky. Vše chápu, vše mi jde rychle. Dělám 3 věci najednou. Možná to je jen jiné vnímání času, takové to, kdy se podíváte na hodiny a je třeba 9 večer, staráte se o mimi a najednou jsou 2 v noci.

Na druhou stranu den produkuje tolik zážitků, že to vydá na týden. Krásné byly také spontánní záchvaty smíchu ba přímo štěstí, byly asi 3 a netrvaly moc dlouho. Cítila jsem úctu a vděk manžela, že jsem přivedla na svět naše dítě. Dojímala jsem se nad miminkem, když se usmívalo. Ačkoli jsem byla unavená, cítila jsem zároveň i velkou sílu, když jsem zatnula svaly. Velice mi zcitlivěly ruce a špička nosu. Mé energetické tělo se nějak rozšířilo, měla jsem záchvat komunikativnosti. Připadala jsem si znovuzrozená, jiná.

Co mě fakt překvapilo, bylo to, že jsem nebyla ospalá. Protože normálně potřebuji hodně spát. Skoro jsem nespala, nešlo to. První týden reálně asi 15–45 minut 2–3 krát denně. Byla jsem nabuzená až předrážděná. Při kojení mně přepadal mikrospánek. Dokonce ani hlad jsem necítila. O to víc pak na mě dolehlo náhlé vyčerpání, následované různými stavy apatie, kdy jsem seděla před talířem celá rozklepaná a nejedla. Do toho mi mamka psala smsky, že já mám jen spát a kojit a Marka bude opečovávat manžel nebo tchyně. To mi přišlo nereálné. Když mimi usnulo, já jsem najednou vylítla plná energie a měla potřebu něco dělat.

Nevěděla jsem, jak skloubit dohromady všechny povinnosti: nakrmit dítě, najíst se, vyspat se, dostatečně pít, pečovat o prsa (masáže, odsávání, obklady), přebalování, koupání, převlékání miminka, mít vyprané pleny a oblečky, nachystané pomůcky, tišit miminko, uspávat, starat se o své poranění, omývat se, měnit vložky, chladit, jít za lékařem, oteklé nohy mít nahoře, cvičit na břicho, zvládat babičku se žádostí o termín křtin, příbuzné o fotky či návštěvu. Myšlenky mi lítaly všemi směry. Jak správně přebalovat a kdy? Neexistuje nějaký návod na komunikaci s miminkem? Jak rozeznám, který pláč co znamená.

Co bylo hodně nepříjemné, tak to byly hnusné sny, které mě vzbudily třeba po 10 minutách spánku. Střídavě mě bolelo šití po nástřihu, záda i krk, oteklé nohy, kostrč, nalité prsa, břicho. V noci šílené pocení. Nešlo mi kojit vleže, bylo to nepohodlné. Sedět se nedalo. I když děťátko spalo, slyšela jsem pláč. Po probuzení resuscituji tělo, sbírám ho po kouscích. Dlouho mi trvá než „najdu“ ruce, nohy, prsa a dám se do kupy na vstávání.

Přesně týden po porodu, v noci, přišla asi největší krize. Manžela přepadla vážná chřipka a stonal o patro níž. Já jsem byla sama v bytě. Začaly mě trápit záda a nervové brnění v pravé noze a ruce. Sotva jsem ten 3 kilový balíček zvedla. Měla jsem strach, že ho neunesu. Přišla šílená únava a pocit opuštěnosti. Vrátila se mi poporodní bolest. Co by se s ním stalo, kdybych vypověděla službu? Bylo mi jedno, že dítě pláče, nějak se mě to netýkalo.

Zoufale jsem plakala snad 2 hodiny a myslela, že to už nezvládnu. Mimi mě pozorovalo a bylo ticho. Alespoň jsem měla sílu napsat mamce zoufalou sms, která mi následně zavolala a vytrhla z nejhoršího. Další den byla neocenitelnou pomocí návštěva laktační poradkyně, která mi ukázala polohu na kojení vleže. Se zády jsem šla k neurologovi. A hlavně jsem si sepsala plán, jak to lépe zvládat.

Spaní se postupně zlepšovalo, pomohlo mi kafe na uklidnění, homeopatika a návštěva mé sestry. Přišlo mi, že přijel někdo normální. Ono dva unavení nemyslící rodiče a dvě natěšené hormony poplašené babičky jsou na jedno mrně moc.

Jak si pomoci to zvládat?

A. Udržet se v klidu a pohodě – opravdu!

B. Stanovit si priority a postupovat od nejdůležitějšího k méně závažnému. Co opravdu musí být, musí být první.
1. nakojit dítě
2. najíst se a napít
3. relaxovat, odpočinout si, jít spát
4. až potom přebalovat a dělat další věci

C. Udržet jednoduchou základní myšlenku! (Např. Teď se jdu najíst, a ne že po cestě jenom pověsím prádlo a volám si s mámou, protože si s něčím nevím rady, ahá a mimi potřebuje přebalit. Přebalování se může zvrhnout v minimálně půlhodinové kojení a už nejsem najedená a je mi zle.)

D. Pokud přijde únava, deprese a bolest - nepoddávat se obavám. Stačí to přijmout a vyplakat se, vypovídat se. Říkat si, že vše s miminkem zvládneme a bude lépe a radostněji. Uvědomit si, že nejsem na všechno sama, mám manžela, rodinu, kamarádky, laktační poradkyně, na které se můžu obrátit.

E. Delegovat – předat úkoly ostatním, které nemusím dělat sama (praní a věšení prádla, vaření).

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Šmouli88
7544
22.11.12 21:52

Opravdu pěkně sepsaný deníček. Celý jsem ho hltala a děkuji za tvoje rady ;) Jsem prvorodička a určitě si z tohoto deníčku něco vezmu. Děkuji :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Kacise
1400
22.11.12 22:57

Dekuju, dekuju, dekuju! To je presne o vecech, co me trapi a to to spunte jeste ani necekam… :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ppalea
12003
22.11.12 23:20

Zajímavý deníček, ale nechápu kde si vzala tu energii, ja už od začátku byla totalně vyflusnutá.. :)

  • načítám...
  • Zmínit
wapik
4326
22.11.12 23:20

Myslím, že přesně vystihuješ šestinedělí. Nebo aspon já to měla stejné. :mrgreen: Zní to šíleně, ale když to člověk zažije tak se tomu směje. Já už to mám podruhé taky za sebou. Nebylo to o moc lepší hlavně ta psychika. Ale člověk už ví, že to brzy skončí. A dá se to přežít… :lol: Tak se drž! Pěkný deníček. ;)

Příspěvek upraven 22.11.12 v 23:21

  • načítám...
  • Zmínit
Eilaan
23.11.12 07:16

Pěkný deníček - pro mě trochu mystický. Šestinedělí s 1. jsem měla jiné - byl to sice také horor - po pár dnech jsem už měla docela solidní trauma z toho, že sotva si úplně vyřízená lehnu, dítko se zas vzbudí na kojení… Tak jsem si pak už radši ani lehat nechodila (myslím večer, v noci), přišlo mi to lepší. Úplně souzním s Tvými obavami před 2. porodem - zatímco se všechny holčiny tady na emiminu nemohly dočkat aby už už porodily, já si přes všechno pohodlí říkala: Jen tam klidně ještě vydrž, vím, co mě pak čeká!

Musím ale říct, že žádné pesimistické scénáře se nekonaly - já jsem se opravdu velmi poučila z té první „tragédie“ (nemyslím dítě, ale situaci). :-) Klíčové pro mě bylo se nastavit na klid, budila jsem se totiž dosud při každém pohybu našeho staršího ještě skoro ve 3 letech. Vyřešila jsem to tak, že jsem po prvních pár dnech uložila mimčo samostatně do pokojíčku s chůvickou a monitorem dechu a řekla bych, že je to super pro oba. Já v chůvičce neslyším každé zavrtění a ze zkušenosti, když jsem si k němu přeci jen někdy lehla jsem si potvrdila domněnku, že dítě se také víc budí, jak se v posteli vrtím já, zakašlu nebo tak. Navíc jsem přes odpor rodiny a okolí dala staršího do školky - sama jsem se toho obávala (rodila jsem na konci července, tak aby si starší nemyslel, že ho tam odkládáme kvůli narození mimča). Ale vše se podařilo úžasně a pro mě je to báječná pomoc.

Musím říct, že na rozdíl od toho, kdy jsme žili s manželem do roka staršího syna jednu velkou, stupňující se noční můru, teď si po těch 4 měsících od porodu 2. syna stále ještě nemohu zvyknout na to, jak je vše bánečné!!! 8)

Moc přeji také takovouto zkušenost!!! :*

  • Upravit
ŠáruušN
23.11.12 08:58

Moc zajímavý deníček… Já jsem šestinedělí zažila třikrát, a poprvé to bylo v některých věcech podobné, jako u tebe - třeba to nevyspání, kdy jsem na jednu stranu padala na hubu, na druhou stranu jsem spát vlastně ani nepotřebovala a objevovaly se ve mě skryté síly, o kterých jsem netušila :mrgreen: Všechny mé smysly se najednou soustředily na miminko, nedokázala jsem se od něho odpoutat… Ale vyloženě horor to nebyl, to zas ne :) Podruhé a potřetí už to ale bylo úplně o něčem jiném. Bylo to myslím hlavně díky zkušenostem a zvyku. Na přerušovaný spánek jsem byla zvyklá a nevadil mi, a byla jsem poučená, že je lepší to s tou péčí zas tak nepřehánět, být v klidu, uvolnit se, raději se pořádně najíst a vyspat, než pořád s napětím čekat kdy se mimčo pohne, prostě lépe využít čas. Takže o žádné únavě nemohla být řeč. Cítila jsem se úplně normálně, prostě jakobych nerodila :) Maximálně jsem občas propadala panice, že nestíhám :lol: ale té propadám dodnes, protože když máš práce až nad hlavu a do toho ti ještě řvou tři prckové z nichž každý chce něco jiného, je to velký nápor na psychiku, a přes všechny negativní pocity musíš zachovat chladnou hlavu a umět si vše zorganizovat. Ale jinak jsem si po dalších porodech ani neuvědomovala, že mám nějaké šestinedělí. Po třetím porodu jsem byla na pokoji s maminkou, se kterou jsme si maximálně rozuměly, vyprávěly si zážitky, pořád kecaly, a musím říct, že takhle jsem se snad ještě v životě nenasmála :lol: Bylo to pár supr bezstarostných dní na které ráda vzpomínám. Hlavně člověk musí přes všechno to nadšení z nového človíčka myslet také na sebe a na to, že to tělo nutně potřebuje odpočívat a fungovat, a podle toho se zařídit. Takže přeji, ať i ty prožiješ to další šestinedělí takhle v pohodě, už jako zkušená maminka :kytka:

  • Upravit
Vermilion
313
23.11.12 09:48

Nadherny denicek, drzim ti palce, aby si podruhe vsechno zvladla. Ja jsem si zapisky nedelala, kojeni to jo, to jsem zapisovala, ale denicek malemu jsem zacala vest a z v jeho 5ti mesicich. Kdyz jsem si ale cetla tenhle tvuj, vybavily se mi ruzne detaily, ktere jsem mela stejne. Treba to souzneni s miminkem, ja jsem taky kolikrat usinala po kojeni a mela pocit, ze ja jsem on, delala jsem stejne grimasy a zatinala pesti jako on… Neuveritelne se mi zjemnila plet, byla jsem cela vlacna, tepla az horka (ale nemela jsem teplotu), co se tyce spanku, taky jsem upadala do mikrospanku a hlavne jsem (doktorka mi pak vysvetlila, ze je to normalni efekt kojicich hormonu) byla schopnat hluboce usnout za pochodu, naraz a naraz se probrat a fungovat dal. Co jsem jako prvorodicka neumela, bylo delegovat. Snazila jsem se uklizet, veset a skladat pradlo v mezicasech mezi kojenim a prebalovanim, jela jsem na 200 procent jak pises, byla pak vztekla na manzela, ktery mi pripadal totalne pozadu, ja jela na plne obratky a on se teprve rozkoukaval. Taky jsem byla narcena, ze jsem hysterka, do toho tchyne popichovala, ze nemam brat miminko porad do naruce, ze si zvykne a nebude chtit spat sam a porad se na nej chtela chodit divat a zustavala, i kdyz bylo treba kojit, tak jsem si pripadala jak v cirkuse nebo ve vykladni skrini, ja s prsem venku, snazici se, aby se maly prichytil, a ona tam komentuje: „Mas male bradavky. Ja nekojila, davala jsem detem sunar“. Myslela jsem, ze ji prizabiju. Ten odpor k ni ve mne zustal dodneska, nikdy ji to nezapomenu. Jeste ke vsemu jsme se chytli s manzelem, trvalo mu, nez pochopil, ze navstevy jsou opravdu nad me sily. Tvrdil, ze chci miminko jen pro sebe a ze ho izoluju od ostatnich, ja ale nemela na navstevy ani pomysleni a co bych asi mela jineho delat s nekolikadennim miminkem, nez mit ho jen pro sebe??? To jsou moje nejtrpcejsi vzpominky, jak jsem nevyspala, rozkojena-nerozkojena, rozbolavela po porodu, v byte vsechno vzhuru nohama, musela bojovat s manzelem jestli jeho matka k nam muze chodit, jak se ji zlibi, nebo ne.
A to je taky jedina obava, kterou bych mela y druheho sestinedeli: navstevy. Prisaham, ze kdyby to slo, sla bych porodit a prozit si sestinedeli nekde uplne v ustranni, na opacny konec zemekoule!

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
23.11.12 10:00

Jo a zada, nez jsem prisla na spravnou polohu pri kojeni, zada a paze jsem mela uplne pretazene. Neverila bych, co ten 3kilovy uzlicek muze udelat. Takze to s tou pohodlnou pozici pri kojeni je velka pravda, to jsem jako prvorodicka taky nevedela predem a vsem budoucim maminkam doporucuju se okolo kojeni „naucit“ co nejvice predem: polohy, masaze, ruzne teorie… stridat prsa, nestridat, odstrikavat, neodstrikavat… ja jsem si taky pred porodem mysela, ze kojeni je tak uzasna prirozena vec, ze staci chtit a prikladat miminko dle potreby plus v porodnici mi ukazou vse potrebne a pujde to samo a neni to pravda, pak jsem narychlo hltala informace na internetu a v ruznych knihach s novorozencem v naruci a konzultovala s okolim.
Ja bych doporucila, pokud budouci mama muze, jit se podivat, jak nektera kamaradka nebo pribuzna maminka koji, ja jsem pak mela pochyby o vsem, je spravne prisaty, pil dost dlouho, vypil dost…
Laktacni poradkyne treba me nepomohla, ta dobrovolnice, ktera je zdarma (z Ligy Mleka myslim), kdyz jsem ji volala, nemohla - dela to ve volnem case; ta profesionalni placena byla prilis draha.

  • načítám...
  • Zmínit
Alibeli
55
23.11.12 16:33

Děkuju vám moc za pěkné reakce :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Gabrielle9
93
23.11.12 19:35

Skoda ze jsi nerodila driv-urcite bych si tve rady vytiskla a povesila na viditelne misto.Ja jsem vzdycky behem cesty pro jidlo vytrela, povesila pradlo a dalsi nezbytnosti a pak ksem chodila nenajedena jak mumie. Moc pekne, hodne stesti.

  • načítám...
  • Zmínit
dagina1
52
23.11.12 22:11

Mam podobnou zkusenost s 2. Ditetem bylo sestinedeli i pote pohoda proti prvnimu. Uz je mu pres rok a pohoda trva. Preju prijemne prekvapeni ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
ivuska.h
8651
23.11.12 23:13

Já jsem měla podobné stavy jen po porodu prvního dítěte, podle mě to mělo co do činění právě se stresem v porodnici a s tím 4denním nevyspáním. Po dalších dvou porodech už se to neopakovalo, těžko říct, zda to bylo tou změnou prostředí nebo prostě jen tím, že už jsem věděla co a jak… Určitě ta zkušenost hraje roli, člověk už zná ty pocity, ví, co s dítětem atd. No každopádně pro případ ti mohu jen doporučit svou PA, kontakt kdyžtak předám ;) A kdyby měl manžel roupy, tak ať si zajde pokecat s tím mým, o náladách potrhlých šetinedělek, těhotných a tak vůbec :lol: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
24.11.12 11:10

Tolik energie bych ti teda záviděla, já byla jak mátoha asi 2měsíce :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Alibeli
55
30.12.12 19:39

Jak to dopadlo

Už týden máme Barunku! :srdce:
A je to úplně jiné. Žádné extrémy, zdravotně jsem v pořádku, jsem jistější s miminkem, spím, protože malá spí a vůbec je neskutečně klidná. Cítím se vlastně úplně normálně. Možná je to tím, že se dopuju Bachovkama, užívám homeopatika a piju zelený nápoj-ječmen.
Syna hlídá babička, máme ho vlastně jen na odpoledne a noc. Je mi líto že ho tak málo vidím. Možná nastane peklo, až budu na obě děti sama.

Zkusím brzy napsat porodní deníček.

  • načítám...
  • Zmínit
Skytafka
4164
30.12.12 19:47

Blahopřeji k druhému miminku :kytka: Ať jste obě dvě zdravé! :hug:

Příspěvek upraven 30.12.12 v 19:48

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
30.12.12 20:05

Souhlasím s tím souhrnem. Já jsem měla 6ti nedělí taky na prd, hormony byly strašné, pláč a výlevy na denním pořádku, manžel patří na listinu kandidátů na svatořečení. Ten souhrn jsem měla číst před porodem. Mě taky jaksi nikdo neupozornil, cCO přesně to znamená 6ti nedělí :nevim: :evil: Bylo to hrozbné a ještě že je to za mnou ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vánoční dáreček