Vánoční dáreček
- Porod
- Alibeli
- 09.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rodila jsem podruhé a chtěla jsem zkusit Obilňák, poprvé před 2 lety to bylo na Polní. Měla jsem porodní plán, kde jsem si přála přirozený porod bez léků a urychlování, tlačit spontánně, nechat dotepat pupečník, ošetření na mém těle, neodnášet mi miminko alespoň hodinu, nepíchat Kanavit a nekoupat. Co jsem si hlavně nepřála, bylo řízené tlačení a tlačení na břicho plus poloha vleže, kterou jsem zažila minule a k ničemu dobrému to nevedlo.
- 2
- 1
- 1
Termín jsem měla 20. 12. Byla jsem přesvědčená, že budu rodit trošku dřív, jako minule, ale nestalo se. Poslíčky byly jen jednou. Holčička asi chtěla být Kozoroh (toho ještě v rodině nemáme.) V sobotu 22. dopoledne jsem byla na kontrole. Lékařka říkala, že je vše připravené, čekáme jen na kontrakce. Další kontrola 24. s tím, že by se naplánovalo vyvolávání. Z toho bych nadšená nebyla.
V sobotu večer jsem v klidu seděla v kuchyni, krmila syna a v tom jsem ucítila, jako by mi někdo kopl zespodu do židle. Syn to být nemohl. Pohla jsem se a odtekla plodová voda (v 19,50 hodin). Syn hned utíkal pro „hadík“ 
Muž zavolal babičce, aby přišla hlídat. Ještě jsem volala kamarádce porodní asistentce, jak moc pospíchat do porodnice (původně mi slíbila, že mě půjde k porodu podpořit, ale byla mimo Brno). Jako druhorodička jsem měla obavy, aby to nešlo kvapem. Říkala, že v klidu, do těch 2 hodin. Žádné stahy nezačaly.
V porodnici jsme byli ve 21,30. Ani jsem nic nemusela říkat a sestra odtušila, že mě přivádí prasklá voda. Byla jsem vysmátá. Napojila mně na monitor a pustila dovnitř i manžela (byla jsem ráda, že to vyšlo takhle na večer a byl tam klid.) Lékařka mně vyšetřila a podivila se, že se přeci jen něco děje a otevírám se. Do ordinace přišla porodní asistentka vyplňovat papíry. Objevila se tam ještě jedna PA a pak jedna mladá studentka. Jen jsem byla zmatená, koho mi pak přidělí. Dostala jsem noční košili. Ještě jsme chvíli čekali v čekárně, protože připravovali porodní pokoj. Tam mi bylo zima, jen v té košili, ale oblékla jsem se a chodila po místnosti. Občas jsem už cítila kontrakci.
Před 23. hodině jsme se s manželem, kufrem a spoustou svršků přesunuli na porodní pokoj. Měla jsem radost, že to byl ten oranžový, ten se mi při prohlídce líbil. Přišla za mnou PA Pavla Nagy, že se o mě bude starat. Působila mile a zkušeně. Vyšetřila mně a byla jsem na 3-4 prsty. A měla jsem ještě jeden vak blan. Ukázala jsem jí porodní plán, přečetla si ho a říkala, že nic z toho není problém. A že vše si budeme průběžně říkat. Donesli mi čaj. Vybalila jsem si potřebné věci, nakapala levandulový olej do vody na topení, dala cd do přehrávače. Zatím se toho moc nedělo, trochu nuda.
Zkoušela jsem se vrtět na balónu, sednout na vak, zkoumala jsem pokoj. Manžel ani nezpozoroval, že už pomalu zapisuji stahy, které byly po 5 minutách. O půlnoci mně přišla PA zkontrolovat, hlásila jsem jí už celkem silné kontrakce. Pokud by mi praskla voda, máme zvonit. Prosila jsem muže, aby mi při kontrakci masíroval záda. Někdy o půl jedné mi studentka přišla zapojit monitor. Moc se jí to nepovedlo, ležela jsem na boku a držela obě sondy, aby to lépe snímalo. Volali jsme je na opravu, ale nepřišli. Myslím, že se v tu dobu vedle porodilo. Pak jsem asi 3krát připomínala, že chci klystýr, aby se to ještě stihlo, než budou kontrakce často.
Po klystýru a sprše, mě přišla zkontrolovat PA Pavla. Bylo to dost nepříjemné, protože čekala na kontrakci a dost do mě dloubala. Při té příležitosti praskla ta druhá voda. Skučela jsem u toho, protože vleže na zádech mě strašně bolely záda. Začala mi třesavka. Prohlásila, že miminko už bude celkem brzo. To bylo asi půl druhé. Hlavně jsem jí říkala, že nechci rodit vleže. S polohou v kleku, že nemá zkušenosti, ale donese porodní stoličku, abych si to zkusila. Poslední hodina byla dost intenzivní, stahy byly často. Měla jsem obavy z tlačení. Ještě jsem se vyptávala, jak to bude s mimi, že jsem ho chtěla na tělo, protože se budu muset přesouvat ze stoličky na lůžko na porod placenty. Ale vertikální poloha byla pro mě důležitější než krátké odloučení od miminka. Vše se nachystalo – podložka pod stoličku, manžel vedle mně, věci na pultu pro mimi.
Seděla jsem na stoličce, držela se „liány“-látky ze stropu a prodýchávala. Někdy kolem druhé hodiny PA řekla, že už od nás nebude odcházet. Trpělivě čekala a drobně mi radila. Když už jsem měla aktivně tlačit, přišla ještě lékařka. To už jsem byla docela hlasitá. Měla jsem zavřené oči a soustředila se do sebe. Hlavička vždy vykoukla a zalezla. Nenaléhali na mě, jen v jednu chvíli říkali, že už bych měla zabrat víc. Kdyby na mně nehartusili tlačit! tlačit!, nevím, jak bych to zvládla. Když procházela ramínka, dost to zabolelo. Trochu jsem čekala, že tělo samo bude víc chtít tlačit. Ve 2,24 se Barborka narodila.
Dostala jsem ji do náruče a cítila velikou úlevu, že je to celé za mnou. Vůbec neplakala. Pupečník dotepat nenechali, protože jsem krvácela. Tak malou přenesli na ošetření na pult a já se pomalu přesunula na lůžko. Vzápětí jsem ji dostala popsanou na hrudník. Chtěla jsem ji nahatou a přikryli jsme jí vlastní přikrývkou a ještě dali čepičku. Tatínek fotil. Dostala jsem injekci oxytocinu, placenta šla celkem rychle. Měla jsem nějaká poranění, takže následovalo nepříjemné šití. Jednou rukou jsem držela dítko a druhou mačkala postel. Když bylo hotovo, snažila jsem se najít pohodlnou polohu. Nešlo mi Barunku naštelovat, abychom na sebe viděly a mohla k prsu, byla taková vláčná a já slabá.
Zvláštní je, že jsem necítila žádný příval štěstí. Skoro přesně po hodině přišla pro malou dětská sestra. Byla zrovna u prsu a musela jsem ji odpojit. Sestra se na nic neptala, tak jsem hlásila, že půjde i tatínek a že nechci píchat Kanavit a nekoupat. Netvářila se chápavě. Lituji, že jsem do plánu nenapsala, ať mi ji neodnáší celé 2 hodiny nebo aby ji manžel mohl donést zpátky. Nechali si ji tam na prohřátí. Manžel mi nahlásil míru a váhu a jak se posílat oznamovací sms. Docela bojoval s mobilem a já už jsem ho chtěla hnát do balení věcí. Když uplynuly nutné 2 hodiny ležení, měla jsem začít pomalu vstávat. Bála jsem se motání hlavy, jako minule. Ale sláva, nekonalo se. Umyla jsem se a nachystala. Dokonce jsem si dokázala skoro normálně sednout. Přišel zmatený starší pán s vozíčkem, nasedla jsem, manžel vzal zavazadla a doprovodil mě na pokoj.
Dostala jsem dvoulůžák. Žádala jsem o nadstandard, to se mělo ještě ukázat, zda bude volný. Vybalila jsem si věci, snažila se nehlučet a nebudit kolegyni. Sice jsem hlásila, že chci miminko přivézt hned, ale nic se nedělo. Po 6 hodině jsem vyrazila na novorozenecké oddělení. Malá ještě čekala na vyšetření lékařkou, tak proto ji nevezli. A navíc krásně spinkala. Sestra říkala, že to už bude do půl hodiny, tak jsem se vrátila na pokoj. Před sedmou mi ji donesla. Vysvětlila co a jak s přebalováním, kojením a bezpečností při spaní. Že miminko když bude u mě v posteli, tak u stěny, aby nespadlo.
Nadstandard se uvolnil po poledni. Moc mně nenadchl – postel uprostřed pokoje, umyvadlo v předsíňce, nad přebalovákem nebyl infrák. Ale co, hlavně že bude klid na spaní. A wc a koupelna jsou pro dva pokoje, ale skoro jsme se nepotkaly. Navíc oproti normálnímu pokoji je tam tv a postel navíc, kdyby chtěl přespat tatínek. Malá v noci spala na posteli u mě, vždy jsem ji za záda dala polštářek. Nikdo to nikdy nekomentoval, že jí mám u sebe. Mně starší vybavení na šestinedělí nevadilo. Je to prostě nemocnice, ne hotel. I když ta přemrštěná cena za nadstandard je síla (1300 na den). Co je nepříjemné, tak to že když nad ránem konečně pořádně usnete, po šesté začnou nakukovat různí lidé, zda něco nepotřebujete (čisté prádlo pro mimi) nebo sestry (napřed jedna a pak druhá), uklízečka, snídaně. Na snídani je málokdy klid, protože začnou chodit vizity.
Na personál si nemůžu stěžovat, všichni byli milí, některé sestry milejší. Jako druhorodička už jsem věděla co a jak. Co nevíte, na to je nutné se ptát! Prsa se mi nalila hodně, šla jsem si půjčit odsávačku a mlíčko nosila na novorozenecké. Baru vypila, kolik potřebovala. Dokonce už třetí den přibrala. Prsa hodně bolela, poradili mi obklady z mokré studené plínky. Což je dost nepraktické. Na sesterně mají v mrazničce modré gelové polštářky. Lepší je si nechat donést ty. Což mi nabídla až jiná sestra druhý den. Já jsem mohla jít domů už 3 den, ale malou nepustili kvůli žloutence, že se musí sledovat. Jen to znamenalo velké zmatky s pokojem.
Propustili mě z šestinedělí a chtěli přesunout do hostinského pokoje. Už jsem byla jen doprovod miminka. To jsem ale nechtěla, proč bych teď měla být bez ní?! Pod světlo nemusí. Než jsem se stihla jít domluvit, jaké jsou možnosti, už mě chtěla sanitárka stěhovat. Říkala jsem, že nene. Za chvíli mě přišla sestra z novorozeneckého uklidnit, že můžu zůstat na stejném pokoji. Jen to znamenalo podepsat jiné papíry.
Pro mimi jsem nějaké své oblečeníčko, které bylo potřeba, a náhradní body či trička. Sice máte jednu košilku navíc, když se ale častěji ublinkne a je to mokré, mít zásobu se hodí. Pak jsem využila ponožky, čepičku a deku. Ještě by se hodila zavinovačka nebo nějaká podložka do postele, když spí mimi s vámi (peřinku a zavinovačku máte v pojízdné postýlce, ale ať to nemusíte předělávat). Ono ten igelit pod prostěradlem není nic moc. A polštářek či dva. Co mi chybělo, byly jednorázové podložky na přebalovák. Dostanete jen jednu. Měla jsem 3 látkové pleny, vezměte si jich více, to se hodí. A vše na přebalování a péči o miminko. Je tam jen líh a mycí gel Johnson. Taky určitě svou náhradní noční košili, když se zpotíte, ať máte něco suchého.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 937
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1628
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20582
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
My máme doma 2 kluky, ale stále si ještě myslím na holčičku… Jinak cena za nadstandard děs, ale tady v Praze jsou za tuto cenu ty nejlevnější pokoje, po kterých se okamžitě zapráší. Tím se nemocnici prostě neplatí náklady, je to jejich přivýdělek a holt když se o to matky ještě perou, tak proč nenasadit cenu… 
A děkuju všem za gratulace! Malá krásně roste a je hodná. Sic se mi tu teď vzteká, asi ji bolí bříško 