Dlouhý deníček o krátkém porodu
- Porod
- Flooa
- 07.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem porodila naši první dcerku, ihned jsem na sále manželovi oznámila, že to byl můj první a zároveň poslední porod. Po několika měsících se můj názor na druhé mimčo změnil na možná někdy a ještě k tomu císařem. Za několik dalších měsíců už to všechno pomalu opadávalo a 2.1.2013 jsem v ruce držela těhotenský test se //.
Ještě v porodnici
- 1
Se sestřičkou
- 1
Termín porodu jsem měla 10. a 12. září, na všech utz nám pan doktor potvrdil holčičku. Čím víc se blížil termín, tím víc zase přicházel strach z porodu. Představa, že se bude opakovat to co minule, mě děsila. Navíc nám tak nějak bylo jasné, že malá asi zase nebude žádný drobek, stejně jako první dcerka, takže jsem se začala hodně strachovat, jak to tentokrát dopadne, jestli mě čekají zase 2 hodiny tlačení, omdlívání a skákaní PA po břiše.
Před termínem mě můj gynekolog předal do péče rizikové poradny do porodnice, kde jsem chtěla rodit. Nebylo snad doktora, který by mi neudělal Hamiltona a stejně se nic nedělo. Akorát jsem krvácela a nemohla skoro ani chodit. Té malé potvůrce se prostě nechtělo ven. Na poslední kontrole v pondělí už jsem se skoro bála nechat vyšetřit a Hamiltona jsem odmítla. Paní doktorka řekla, že se jí můj nález líbí a už mě nebude trápit. Jen udělala na moji prosbu váhový odhad, který byl 4 kg. Objednala mě na čtvrtek na indukci, nástup ve středu v 16:00. Ten odhad mě natolik vylekal, že jsem se prostě na rovinu zeptala, jestli by mi nemohli udělat císaře. Prostě jak hysterka, že?! Ale prý je to dole pěkně připravené a s takovým pěkným nálezem by bylo škoda mě řezat. Prý měřila víc a miminko tolik mít nebude, ať se nebojím. V čekárně jsem se pak manželovi rozbrečela. Myslela jsem, že je všechno v háji, bude se opakovat to co minule a já nedokážu porodit.
Nastal den nástupu. Na příjmu se mě ujala moc příjemná PA s paní doktorkou. Byly obě tak úžasné, že mě úplně uklidnily a já se šla s naprosto čistou hlavou, otevřená na 2 cm, ubytovat na oddělení gynekologie.
Po sedmé hodině večer mi začaly nepravidelné bolesti, takové jiné, než jsem mívala při poslíčkách. Nedělala jsem si ale naději, že by se mi porod rozjel sám, i když jsem si to tak moc přála. Spontánní a rychlý porod v noci, toť bylo přání mé. Asi za hodinu přišla sestra a donesla mi prášek na spaní, abych se na ten velký den vyspala. Prý kdybych začala rodit, tak mě to vzbudí, nemám se bát. Ani jsem se ho nedotkla, chtělo se mi spát i tak. Bolístky ale tak nějak sílily a bylo jich víc a víc, sice nepravidelně, ale zaspat nešly. Najednou jsem si uvědomila, že ta bolest už není jen tak, tak jsem teda zazvonila na sestru. To bylo něco po půlnoci. Chudinka, asi jsem ji vyrušila od televize, příjemná moc nebyla, napojila mě na monitor a odešla. Mně už se začaly bolestmi kroutit prsty u nohou, jenže monitor prý nic neukazuje. Tak lehnout na záda. A to už ukazovalo, jenže podle ní je to na porod málo, kontrakce jsou moc krátké a slabé. Bože, v tu chvíli bych ji kopla, babu jednu! Vyšetřila mě s tím, že mám smůlu, nalez stejný na 2 cm, rodit se nebude. Během 2 minut přišel doktor, vyšetřil mě, nález 4 cm, ihned na sál! „Tak a máš to, babo jedna!“
Ve výtahu, kde jsem prodýchávala jednu pěknou bolístku, mi ještě stihla sdělit, ať se moc neraduju, že to zase tak rychlý nebude. Ale kdyby věděla, to by koukala.
V 1:00 jsem přišla na porodní box. Volám manželovi, ať v klidu vzbudí mamku, aby přišla nahoru k malý a ať nespěchá, že jsem teprve na 4 cm. Potom přišel doktor, mimochodem taky mi dělal Hamiltona v rizikové poradně, že si mě pamatuje a že to říkal, že porodím bez indukce. PA mu oznámila, že mám sebou porodní plán. Tak říká, že se mrkne, co mi můžou splnit. Hned se hlásím, že chci hlavně ten epidurál. Bojím se totiž, že přijdou mnohem horší bolesti a ty už nebudu zvládat, takže pro jistotu. Nejdřív mě musí vyšetřit a pak jestli se ty 4 cm nehly, tak zavolají anesteziologa.
„Epidurál nebude, jste na 8 cm, píchnem vodu a rodíme, ani přípravu nebudeme dělat!“, hlásí doktor a já nevěřím vlastním uším a pro jistotu chci po PA, aby mi to zopakovala. „Ale já tu nemám manžela, dorazí až tak za půl hodiny!“, prosím je, abychom s tou vodou počkali. Souhlasí, ale upozorňují mě, že voda může prasknout sama a pak to bude frkot. Píšu manželovi: „LASKO, SPECHEJ, JSEM NA 8CM!“ Manžel přijíždí zhruba po 20 minutách a mně se ještě vůbec nechce rodit. Čekáme na doktora, ale mezitím mají příjem, akutního císaře, takže další čekání půl hodiny. Něco před drunou konečně přichází píchnout tu vodu. Mně se chce ještě strašně čůrat, tak jdu na záchod. Nechávám otevřený dveře a všichni vidí, jak se snažím sednout na proklatě nízko posazené WC. PA mě přemlouvá, abych se vyčůrala na lůžku, že pode mě dají mísu. „Tak to teda ne, nikdo nebude koukat, jak čůrám!“, špačkuju si pro sebe. Nakonec se zadaří, vstávám a zjišťuju, že potřebuju na velkou. „Ještě moment, musím na velkou, tlačí to!", povídám s úsměvem. „Ale to vás tlačí miminko, honem!“
Uvědomím si, že jsme nestihli YAL a bojím se, že doktora prostě a jednoduše podělám. „Nééé, to není miminko, to je hovínko a já se bojím, že vás potóóó, že vás podělám!“ Doktor se směje a uklidňuje mě: „Na to nemyslete, honem, píchneme vodu a rodíme!“ Došourám se na stůl, doktor píchá vodu, je to příjemné. Čekám na kontrakci. „Do prčic, to bolí!“, zakřičím, až se divím. A jdeme tlačit. První kontrakce, koušu manžela do prstu. Druhá kontrakce, manžel schovává ruku a jde se mi postavit za hlavu. Doktor mě upozorňuje, že musí udělat nástřih, jinak se roztrhnu sama a já nemám nic proti. Nic necítím, ani tu injekci. „A na třetí kontrakci už porodíme!“ nadšeně zavelí. „Cože, už? Vždyť jsem ještě ani pořádně netlačila a to má být jako všechno?“, nevěřím. A tak prostě třikrát zatlačím. Spíš mám u toho pocit, že jsem na velký a ne že rodím.
U třetího zatlačení cítím velký štípání a cosi mi projíždí mezi nohama. Trošku si zařvu, přichází velká úleva. Hodiny ukazují 2:25. Dorotka je na světě, konečně je tady s námi!!! Hned mi ji pokládají na břicho, vypadá maličkatě, nevěřím, že by mohla mít 4 kg. Je úžasná, kníká a vypadá stejně jako první dcerka. Já nechápu, že už je to za námi, že to šlo takhle pěkně. Jsme s manželem nadšeni. Ten ještě přestřihne pupečník a potom odchází se sestrami k ošetření Dorotky. Já mezitím porodím placentu a nechám si ji pěkně ukázat ze všech stran.
Jde se na šití, není to moc příjemné, ale dá se to vydržet. Poté přichází sestra oznámit mi, že Dorotka má 4.320 g a 53 cm. Koukám jak puk. Dostávám pochvalu od pana doktora, jak jsem to pěkně zvládla. Je došito, doktor nám gratuluje a loučí se s námi, setra mi přikládá Dorotku k prsu a nechávají nás o samotě. Hrají nám k tomu moji oblíbení U2 With or Without You. Jsme šťastní, je nám krásně.
Nemůžu říct, že to nebolelo. Bolelo. Ale tak málo, že jsem na tu bolest ihned zapomněla. Byl to nádherný porod a já za něj Dorušce moc děkuju. A taky všem co mě podporovali, že to zvládneme. Hlavně manželovi samozřejmě. A holkám tady z eMimina taky moc děkuju za podporu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20640
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2609
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
gratuluji
Ja jsem mela prvni porod pohodovy, tak doufam, ze u druheho to bude jeste lepsi, treba jako tvuj druhy porod 
