Jak jsem konečně porodila
- Porod
- Flooa
- 18.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o svůj první porod a doufám, že to není můj poslední, i když teď říkám, že už nikdy... Zhruba od 24. tt, kdy mi doktorka na kontrole zjistila zkrácený čípek, mi hrozil předčasný porod.
Můj hrdina
Už jsem na světě
Po příjezdu z porodnice
- 2
Tady už nám jsou 3 týdny
- 1
Následoval klid na lůžku a hory magnézia. Ale týdny plynuly a nález byl stále stejný. Asi 6 týdnů před termínem mi doktorka říkala, ať to ještě 14 dní vydržím a jsem v klidu, aby se porod nerozjel. Vydržela jsem a už mi zbýval měsíc do porodu, tak jsem vysadila magnézko a jen čekala, až to přijde, když jsem pro to měla předpoklady. No ale ono se nic nedělo, už ani bříško netvrdlo. V naší diskuzi už se začalo pomalu rodit a já jen tiše záviděla. Čím blíž jsem byla termínu, tím to bylo horší, že pořád nic. Když už jsem prošvihla i ten druhý a byla konečně na 2 prsty otevřená a po nepříjemném Hamiltonovi, poslala mě moje doktorka do nemocnice do rizikovky, kde mě objednali až na pátek a pak to prý budou řešit. Ale všechno bylo nakonec jinak.
Ve středu, 24. 8. ráno, jsem hned po probuzení zaregistrovala, že mimíska necítím tak často, jako tomu bývalo jiné dny, zkoušela jsem všechno možné, ale když už se miminko hýblo, bylo to prostě „jiné“ než jindy, takže jsem kolem 11:00 volala manželovi, ať přijede, že pro jistotu sjedeme do porodnice na monitor. Za půl hoďky byl doma a my jeli směr Hradec Králové. A v tom jsem dostala pořádný kopanec, hned jsem to hlásila manželovi a on, jestli to má otočit a jet domů, ale řekla jsem, že pro jistotu tam dojedeme. No ještěže tak.
Dorazili jsme do porodnice, uvítala mě příjemná PA a hned mi natočila monitor, srdíčko pěkně bušilo a já se uvelebila a přemýšlela, co budu dělat, až přijedu domů. Na monitoru jsem byla asi hodinu, protože se rodilo a měli jinou práci. Pak přišla paní doktorka, u které jsem byla den předem v poradně, mrkla na monitor, vyšetřila mě, udělala mi parádně bolestivého Hamiltona, řekla, že jsem na 4 prsty a že mě přijmou. Vauuu, šok, je to tady, já fakt budu rodit. Zároveň jsem pociťovala ohromnou radost a na druhé straně jsem dostala obrovský strach z toho nepoznaného. Paní doktorka udělala UTZ a oznámila mi, že mimísek nebude žádný drobek, odhad byl 3,6 kg a já byla naprosto v klidu, protože UTZ se mýlí i o půl kila, ale to jsem nevěděla, že v mém případě směrem nahoru. Pak mi změřila pánev a zeptala se, kolik měřím a poznamenala, že TO zvládnu.
Tak jo, dostala jsem košili, šup do ní a odvedli mě na sál, kde jsem sepsala papíry a tatínka poslala PA pro kufr do auta. Papíry sepsané, dostala jsem YAL, vydržela docela dlouho a dala si sprchu. Mezitím jsem obepsala všechny známé, že jdeme na to.
V 15:OO jsem byla zpět na sále a přišla zase jiná doktorka a že mi píchne vodu. Začala hrůza, mordovala mě, voda nešla píchnout, malá byla vysoko, já už pomalu brečela bolestí a ona se mi moc omlouvala, trvalo to pěknou chvíli a píchala to na 2×. Vytekly ze mě asi 2 litry vody. Hned potom dorazil manžel, vypadal v tom jejich obleku jako pan primář. A začaly kontrakce, byly cca po pěti minutách a docela to šlo a já si libovala, že to nic není. Pak následoval monitor, který na mně nechali až do konce porodu. Asi za 2 hodiny jsem dostala kapačku oxytocinu a to začal ten správný mazec, kontrakce každou chvilku. Poté následovala injekce na bolest, myslela jsem, že bolest přejde, ale kontrakce se rozjely po minutě a já musela kvůli monitoru jen ležet. Venku už se stmívalo a já se snažila mezi každou kontrakcí nabrat sílu.
Přišla PA, vyšetřila mě a to jsem byla na 6 prstů. Říkala, ať vydržím 5 kontrakcí a pak jí zavoláme. Ale nešlo to, už začaly křeče do třísel a tlaky do konečníku a já chtěla hrozně tlačit. Říkala jsem, že 5 kontrakcí nevydržím, tak manžel volal PA, hned přiběhla, vyšetřila mě a já už byla na 8 prstů. Přišel nový pan doktor, střídání stráží, oblečený jak na molo, já vytřeštěná, co tam chce ten chlap. Říká mi, ať vydržím ještě dalších 5 kontrakcí a jdeme na to. Nezvládala jsem, ta bolest byla hrozná a to, že chci tlačit a nemůžu, ještě horší. Manželovi jsem drtila ruku, chudák, divím se, že jsem mu nezlámala prsty. Další šáhnutí, vydržet, až zanikne branka a půjdeme tlačit. Už musím, jdeme na to, ale já byla úplně hotová a neměla jsem sílu držet si nohy a natož tlačit. Tak mi je dali do „třmenů“ a šli jsme rodit. Tlačila jsem při každé kontrakci jak nejvíc to šlo, ale nic se nedělo. PA mi tlačily na břicho, já měla ukrutné křeče a chtěla umřít.
Najednou se mi udělalo špatně a cítila jsem, že omdlím, dostala jsem kyslík a obklady, všichni mě děsně povzbuzovali, ale já jsem miminko prostě nemohla dostat ven. Sílu už jsem neměla. PA kontrolovala ozvy a najednou říká: „Maminko, teď už musí miminko ven, není na tom dobře, tak se snažte!“ Myslela jsem, že umřu… Najednou jsem se ocitla úplně v jiném světě, slyšela jsem hlasy z povzdálí a nevěděla jsem, kde jsem. Vtom jsem se probrala a ucítila obrovskou úlevu, miminko vyklouzlo ven, ani jsem nevěděla jak a jen jsem slyšela pana doktora, jak říká: „Máte holčičku“ a manžel byl dojatý a já tomu nemohla uvěřit, zvládla jsem to a mám vysněnou holčičku Libušku. Hned mi ji dali na břicho, plakala a byla tak krásná. Pak Libušku odnesli na ošetření, manžel šel s nimi. Pan doktor mi zatlačil na břicho a placenta byla venku a začal šít, což mu trvalo hodinu a nic příjemného to nebylo… Ale to už jsem měla maličkou – velikou Libušku u sebe.
Libuška se narodila po 5,5 hodinách 24. 8. 2011 ve 20:28. Porod byl sice rychlý, ale hrozně bolestivý, už jen proto, že jsem malou nemohla vytlačit a mohla ji tím ohrozit na životě. Ale pomalu se z toho vzpamatovávám a ta bolest stála za to štěstíčko, které mám teď u sebe a bezmezně ji miluji.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
už máš malou u sebe a ted už tě čekají jen příjemné starosti!! 
- jen nechápu ty medicínské zásahy - proč ti porod urychlovali oxytocinem, když sám běžel, proč monitor vleže celou dobu, když se dítěti dařilo dobře atd… no doktoři se na tobě vskutku vyřádili, to opravdu zůstává rozum stát 
Ať žijou odhady 
. Dodnes se divím, že jsme obě vše úspěšně přečkaly 
