Do třetice všeho dobrého
- Porod
- marjanka1
- 28.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to dva měsíce, co jsem potřetí rodila, opět doma, v pohodlí našeho zázemí, s úžasnou asistencí mých dvou porodních asistentek. Chci se s vámi opět podělit o svůj úžasný zážitek, inspirovat a přiblížit, jak se může rodit v cizí zemi, v Kanadě, kde je porod doma legální a ženám, které se tak rozhodnou, je zajištěna profesionální péče porodních asistentek (midwives).
Nejuzasnejsi pocit, kdyz si mama "chyti"...
Jonasek u bazenu.
- 1
Prvni momenty. Manicka, midwife Janna, v rohu...
Koukame se na ten zazrak, Manicka je nadsena ze...
Vsechny holky nasi rodiny.
Své třetí, neplánované, ale vítané těhotenství jsem zjistila v době, kdy mému synovi bylo pouhých 7 měsíců. Zpočátku jsem měla veliké obavy, jak zvládnu těhotenství, současně kojení a návrat do práce. Do práce jsem se musela vrátit, když byl Jonášovi rok. Tady v Kanadě není mateřská automatická, trvá jen rok, a peněžitou mateřskou dostane jen žena, která před požádáním odpracovala 600 hodin práce, za kterou odváděla sociální pojištění. Tedy pro mě šupky hopky zpět do nemocnice, denní, noční směny, abych to stihla. Pracuji jako porodní asistentka/porodní sestra v nemocnici, na soukromou praxi a samostatné vedení porodu musím ještě trochu v budoucnu studovat (Masters program in Midwifery). Naštěstí jsem si do 35. týdne své hodiny stihla odpracovat a pak už hurá na „dovolenou“, která je se 4letou Manou a ročním Jonášem spíš 24hodinová pracovní směna.
Jonáše jsem celé 2 týdny přenášela, a tak jsem počítala s podobným scénářem. Moje máma přiletěla na pomoc 5 dní po termínu, já byla stále těhotná, měla jsem radost, že bude máma u toho, protože její zkušenost s porody je spíše smutná, když rodila mě, směla jen ležet a hekat, nesměla se pohybovat, dostala automaticky klystýr, nastřižení, a mě ji hned po porodu sebrali a nosili na kojení každé tři hodiny. Tudíž mámy názor byl, co prý koumám, vždyť porod je prostě utrpení, nic krásného, a holt si tu hrůzu musíme prožít… Byla jsem tedy moc šťastná, že bude máma se mnou, a že snad budu moci mámě ukázat, že to lze i jinak, a že porod může být úžasný a krásný zážitek pro všechny, včetně dětí.
Deset dní po termínu. Hamiltonův hmat na klinice mých midwives, žádanka na kontrolní ultrazvuk o dva dny později, a doporučení zkusit akupunkturu. Hned jsem se objednala, o akupunktuře jsem četla v souvislosti s vyvoláním porodu, ale nikdy nezkoušela, takže hned ten samý den jsem ležela na lůžku s jehličkami po celém těle a pulzujícími elektrodami. Po proceduře jsem měla trochu bolesti, ale ty večer ustaly.
Druhý den jsem v poledne uspala Jonáše a zdřímla si s ním. Máma a Mana si hrály venku. Zakrátko jsem se ale vzbudila a napadlo mě, zkusit si stimulovat bradavky. Kažých pět minut jsem si je mačkala a když přišly slabé kontrakce, přestala jsem a čekala, co se bude dít. Párkrát kontrakce opět přestaly, ale asi 5 stimulacích už přicházely pěkně po pěti minutách a nutily mě prodýchávaat. V 16.45 přišel z práce manžel, povídám mu: „Možná budeme dneska rodit, ale ještě to není tutovka.“ Poslala jsem mámu s dětmi na procházku a pošlapovala po domě. Kontrakce sílily. V 18.00 jsem zavelela napustit porodní bazén (tentokrát jsem měla profesionální, hluboký, s madly… paráda). Bylo asi 18.30, když jsem měla pocit, že už to pěkně bolí, zkontrolovala jsem se a byla jsem otevřená asi na 6 prstů, zavolali jsme tedy midwives, že už je čas, aby přijely.
Přijely asi v 19.30, zrovna večeřely s manželi v restauraci a laškovaly, kdo z jejich klientek bude dnes rodit. Nadine, midwife, která měla hlavní službu, mě objala a dala mi pusu na rameno, což se mi strašně líbilo, bylo to takové lidské, upřímné. Hekala jsem si a při kontrakcích prosila někoho o protitlak na záda, to mi moc ulevovalo. Máma přišla s dětmi domů, Mana mi hned přispěchala na pomoc a masírovala mi záda a Jonášek nahoře v kuchyni plakal, když mě slyšel hekat, tak ho máma vzala dolů a od té doby byl tiše, jen stál a pozoroval a byl naprosto klidný, jakoby věděl, že je všechno v pohodě. Kolem osmé byl připravený bazén, hupsla jsem do něj, máma mě rukou zvenčí nadnášela při kontrakcích a midwives Nadine a Janna pozorovaly, jak postupuji a vybalovaly si nářadíčko, kdyby bylo cokoliv třeba. Kolem 20.30 jsem se zkontrolovala, protože se mi chtělo lehce tlačit. Byla jsem otevřená na devět centimetrů. Mana mi lila vodu na bříško, Jonáš stál u bazénu a tiše pozoroval, manžel fotil, máma mě hladila, midwives na mě tiše dohlížely. Bylo to krásné, klidné, bez jakýchkoliv rušivých vlivů.
Najednou jsem pocítila tu obrovskou sílu, která do každé ženy vstoupí, když je čas. Jakoby mi celý vesmír proudil energií do břicha, začala jsem tlačit, rukama jsem si přidržovala vaginu a perineum a posléze zachytila hlavičku, která celkem lehce vyklouzla ven. Počkala jsem na další stah, mezitím se hlavička v klidu dorotovala do strany, a pak už jsem pod vodou zachtila svou úžasnou a krásnou dceru Anežku.
Vylovila jsem ji pomalu nad hladinu a ona začala krásně nadávat na celé kolo. Zůstala jsem v bazénu, dokud jsem neporodila placentu. Pupeční šňůru jsme nechali v klidu dotepat (díky za extra červené krvinky, pomohly Anežce v přechodu na svět a kdo ví, možná ji v budoucnu zachrání před leukémií). Po porodu placenty jsem vylezla, abych mohla začít kojit, moje máma slavnostně přestřihla pupeční šňůru a midwives zkontrolovaly stav tam dole a krvácení, vše bylo v pořádku, žádné natržení, bylo mi dobře a Anežka se hned přicucla. Asi za hoďku ji zvážily, změřily (3800 g a 49 cm), všichni jsme se občerstvili a midwives jely po mém souhlasu zpět za manželi s poděkováním, jak snadnou jim jejich práci dělám.
Následující dny mě Nadine přijela každý den zkontrolovat, pomoci s kojením a popovídat si o tom, jak se cítím. Zavolala jsem do práce, že mě tam po porodu opět neuvidí, že vše proběhlo hladce za 4 hodinky doma, že jsem se nemusela nikam štrachat a být nervózní, jestli jedu příliš brzy nebo pozdě, a jestli bude volný porodní pokoj. Kdybych se ale při porodu rozhodla do nemocnice jet nebo kdyby nastaly nějaké komplikace, byly bychom vítány, dostaly bychom porodní box a moje midwife by o mě pečovala, a pokud by byly komplikace, na které nemá kompetence, konzlutovala by situaci s lékařem-porodníkem, protože tady všichni pracují jako tým a naše midwies jsou jeho součástí.
Je krásné žít v zemi, kde má žena právo o sobě a porodu v době těhotenství rozhodovat, kde mají ženy, které se rozhodnou z různých důvodů rodit doma nebo v porodním centru, možnost stejné profesionální péče jako v nemocnici, a kde na ně a na samostatné porodní asistentky není pohlíženo jako na čarodějnice, mají profesní zázemí, vybavení, kliniky a především vstřícnou spolupráci s lékaři a sestrami v nemocnicích a také nemocniční pravomoci, což znamená, že vaše midwives vás mohou bez problémů odrodit v nemocnici (pokud se tak rozhodnete) a nikdo jiný vás nebude „obtěžovat“, pokud nebudou žádné komplikace.
Doufám, že můj deníček bude pro mnohé z vás inspirací. Nikoliv inspirací k porodu doma, to je v Česku zatím riskantní z mnoha důvodů, o kterých se nebudu rozepisovat, ale inspirací k porodům v nemocnicích. Dbejte na to, aby s vámi bylo zacházeno s úctou, informujte personál o tom, co si přejete a co si nepřejete, přemýšlejte nad svým porodem a nad „nutností“ a „nevyhnutelností“ některých procedur a praktik, které jsou v nemocnicích často rutinou, ale možná nejsou nutné.
Přeji všem ženám, které „to“ čeká, aby měly tak krásné a bezproblémové porody, jaké jsem měla já. Jsem vděčná okolnostem a lidem kolem mě, i sama sobě za to, že se moje děti narodily tak krásně, nenásilně a ekologicky.
Mé dva předchozí porodní deníčky jsou tu na webu někde také, pokud máte zájem o porovnání.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
kéž by každá z nás měla možnost něco takového zažít i v českých porodnicích.Já bych na porod doma neměla odvahu!Ještě by mě zajímalo, co na tvůj porod říkala maminka 
musí to být nádhera že jste jako první, která drží své miminko v náručí… já mám jeden porod za sebou - vyvolávaný a naprosto bez komplikací, ale jediné co mě mrzí, že v nemocnici, v které jsem rodila není možnost rodit do vody 
.. Bohužel,domácí porod je zde ještě v plínkách 
veliká gratulace k malé 
Takový z toho tady mám pocit…ale doufám,že porod bude také v pohodě.A Tobě přeji,ať Ti vyjde vše,co jsi tu psala,a tady se to třeba jednou taky změní i třeba tvou zásluhou 