Dopis mé depresi a životní zpověď
- O životě
- cvikinka
- 27.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje milá deprese, ani nevím, kdy jsi u mě poprvé udeřila, ale to není podstatné. Díky tobě jsem si uvědomila, proč jsem tady a proč má cenu žít.
Asi je to paradox, ale deprese a nechuť žít mi otevřela oči a ukázat pravý důvod života a že určité věci jsou banální a nedůležité:-)
Možná vše začalo už když jsem byla malé dítě, možná už v okamžiku mého stvoření.
Narodila jsem se a žila jsme podstatnou část svého života v rodině nevěřící a rozpolcené. Maminka se brzy rozvedla a měla jen mě. Usilovně pracovala na sobě a to je možná ten problém. Já jsem byla, nechci říct na druhé koleji, ale stala jsem se jakým si,,hromosvodem''.
V útlém dětství mě vychovávala moje prababička, člověk, kterého si i když již není mezi námi nesmírně vážím a jsme hrdá, že byla mojí milovanou babičkou. Její smrt mne velmi zasáhla a já se zlobila na boha proč?? Proč jsi nám jí vzal??? Dnes již vím, že smrt není to nejhorší, co nás může v životě potkat, nejhorší je asi samota a vězení vlastní duše a vlastního těla. Všechno zmíněné jsme zažila, pocity zbytečnosti a samoty… Už od malička jsem byla velmi citlivá a velmi milující osoba. Vždycky jsem milovala přírodu, zvířata a hledala jsem cosi co nás,,stvořilo''. Dobře si pamatuji na to, jak jsem si hledala cestu k Bohu i přes naprostý nesouhlas a odsuzování ze stran mých nejbližších. Jediná moje teta je velmi věřící a právě ona mi ukázala, že život není jen honění se za něčím, ale že to je neuvěřitelně zajímavá a dobrodružná cesta, někdy možná až moc:-)
Právě díky ní jsem poznala otce, možná mi hodně z vás řekne, že nedokážu žít sama se sebou a že hledám nějakou berličku, ale já jsem jeho přítomnost cítila a cítím a ti z vás kdo ho znají, to potvrdí. Rozhodně jsem nežila a nežiji život ortodoxního křesťana, spíš naopak mám hodně temnou minulost a v následujících denících bych jí ráda postupně odkrývala. Možná, že spoustě věcím neuvěříte, ale já deníky nepíšu proto, aby se mnou všichni souhlasili, ale abych dala lidem nadhled a možnost proniknout do světa člověka, co dělal veliké chyby a chce se z toho vypsat…
Asi bych dále pokračovala vztahem s mamkou, který nebyl nikdy jednoduchý. Jelikož je maminka velmi labilní a zhrzený člověk. Její život nebyl nikdy jednoduchý, její rodiče moje babička a dědeček nebyli zrovna nejlepší rodiče, ale úžasní prarodiče. Možná proto, že je trápí výčitky svědomí. Mamka žila ve stínu své velmi talentované sestry (mojí tety) a to jí asi ubralo na sebevědomí. Dále se na ní podepsal děda, který je asi od 25 alkoholik, i já jsem byla svědkem jeho šílených opileckých stavů. Asi od něho mám sklon k závislostem. Babička byla spíše chladná matka, která žila ve světem svázaným morálkou a předsudky. Mojí mamku to dohnalo k zoufalému činu, potkala mého otce a asi po půl roce plánovaně otěhotněla, bylo jí pouhých 17 let. Vnímám to jako čin jak se vymanit ze světa ve kterém žila a chtěla okolí dokázat, že je dospělá. Opak byl ale pravdou nebyla připravená na roli matky a manželky. Manželství rodičů se rozpadlo ani ne po 3 letech. Svého otce jsem nepoznala do 13-ti let a ani dnes nemám pocit, že je mým otcem.
Mamka se vdala podruhé, za muže který byl srdcem voják, takže tvrdé tresty byly na denním pořádku. Pokusil se mě zneužít, připadala jsem si hrozně a nechci to dál rozvádět, trpěla jsem nočními děsi a náměsíčností. Začínala se projevovat hyperaktivita, dnes řečeno ADHD. Pro okolí jsem byla nezvladatelná a měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí…
Léta pokračovala a mamka se rozvedla a byla následujících 10 let sama a to se hodně projevilo na našem vztahu. Hodně mě bila, zakazovala, dokonce na mě jednou vytáhla zbraň, jelikož je policistka má ji v legálním držení. Říkala mi, že mě nenávidí a že jsem omyl jejího života. Já se začala bouřit, kouřím od 13-ti let s alkoholem mám zkušenosti od 14-ti let. Sexuální vztahy mám od 15-ti let. A asi v té oblasti sexu jsem měla největší problém, byla jsem velmi promiskuitní ani nevím proč, pořád jsem hledala lásku. Možná tu, kterou mi nedali rodiče:-( Bylo mi hrozně skoro každý kluk mě zradil a já jsem byla čím dál více otupělá. Ani nevím kolik jsem měla sexuálních partnerů a ani to nechci počítat.
Možná si myslíte, že jsem omezená či hloupá. Naopak si myslím, že mi to ukázalo cestu z vlastního vězení a že mám v životě dnes jakýsi nadhled a zajímám se o spoustu věcí a sama se vzdělávám. Rozhodně se nechci dělat hezká, ale chci věřit tomu, že nejsem zbytečný článek společnosti, i když si to dost často myslím.
Revoluce v mém životě nastala, když jsem dokončila střední školu a žila jsem se svým partnerem, říkejme mu Pepa. Pepa je o 22 let starší než já a tím pádem jsem musela předčasně dospět, starat se o dům o a firmu. Pracovala jsmem denně 16 hodin a pořád jsem mu chtěla dokázat, jak jsem skvělá a dospělá. Náš vztah po roce a půl utrpěl velikou ránu, když mě začal podvádět a já začínala pomalu odkrývat jeho odvrácenou stranu. Udělala jsem šílenou scénu a on mě uchlácholil, že se to nestalo a že je to stará záležitost a já mu ve své naivitě chtěla uvěřit. Bohužel jsem ho milovala a chtěla jsem tomu věřit. Ale drápek nedůvěry se zatnul a já už byla velmi ostražitá a hlídala ho na každém kroku abych ho neztratila jsem začala přistupovat na jeho úchylné choutky.
Začal mě nutit abychom fotili velmi detailní záběry naší soulože a uveřejňováním na veřejných erotických serverech. Hledali jsme holku do trojky, ale to se nedařilo, tak jsme si našli pár pro vzájemné sexuální chvilky. Právě v onom páru jsem nalezla úžasné přátele, dodnes si dopisujeme a jsme v kontaktu a nelituji toho poznání s nimi. Nechci zde detailně popisovat naše hrátky, ale kupodivu se mi to líbilo a bylo to příjemné zpestření. Náš vztah i přes tyto zážitky postupně upadal a já se začala realizovat jako barová tenečnice. Vydělávala jsem hodně peněz a začala zjišťovat, že jsem soběstačná a postupně si uvědomovala, že můj milý Pepa není tak úžasný, ale že je to pěkný parchant. Po dalším roce jsme sebrala odvahu a odstěhovala jsem se. Tím ale začal psychický teror. Pepa si našel fotky, na kterých tančím velice spoře oděná i bez podprsenky a vše to poslal mé matce, nechal mě sledovat a pořád mi volal a říkal mi co jsem dělala. Byla jsme paranoidní a měla strach. Nakonec mi pomohla maminka, která se za mě, i přes to, co jsem dělala postavila a řekla mu, že ho bude žalovat. Po tomto gestu najednou přestal psát a volat. Strašně se mi ulevilo a já se cítila opět svobodná.
Tímto bych ukončila jednu kapitolu mého života. To horší mě čeká napsat.
Děkuji všem čtenářům, že dočetli až sem a prosím o shovívavost v hodnocení. Není to jen deník, je to můj život a má zpověď…
PS: K mé depresi se dostanu v dalším deníku, dnes na to ještě nemám odvahu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20631
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Přeji tedy hodně štěstí 
tak snad to bude končit hezky, už se těším na pokračování
já se s tím prala jinak, časem člověk opravdu zjistí ten pravý smysl života a to co se mu děje někdy bere jako výhodu, přeji ti aby tvůj příběh skončil dobře, tak jako ten můj 
Držím pěsti na lepší život, myslím, že postupuješ dobře 
