Můj život s depresí
- O životě
- cvikinka
- 31.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V minulém deníčku jsem psala o svém novém začátku. Byla jsem plná optimismu, ale to jsme nevěděla, jak se může vše ze dne na den změnit.
Ani nevím, jak mám začít, právě teď, 30. 7. 2012, jsem úplně na dně, říkám jsi, jak jsem nevděčná, protože mám skvělého přítele, práci, koníčky. Přesto mám pocit, že se mi nechce žít, nemám energii. Za 2 týdny mám nastupovat do nové práce a jsem jako hromádka neštěstí. Beru antidepresiva, doktor mi začal léky vysazovat, a tím to začalo.
Nejdřív to bylo docela v pohodě, jen občas se objevila špatná nálada nebo jsem si pobrečela, ale asi tak před 2 týdny jsem začala být úplně nesnesitelná, moje záchvaty pláče a různých výčitek byly častější. Poslední dobou ani moc nechodím mezi lidi, nejradši jsem zalezlá doma a jen tak ležím a přemýšlím, pak se nějak vyburcuji a jdu vařit a uklízet. Práci zanedbávám, jak se dá, dělám na živnosťák, takže nemusím nikam chodit od rána do večera, takže vlastně nemusím nic ![]()
Úplně nejhorší kolaps jsem měla včera večer, chytli jsme se kvůli blbosti s přítelem a on mi řekl, že jsem blbá a stupidní a to mě strašně naštvalo, začala jsem vyvádět a nakonec jsem dostala záchvat křečí a začala se dusit, bylo to strašné, nemohla jsme s tím vůbec nic dělat, přítel mi chtěl volat sanitku, naštěstí jsem se probrala a trochu se uklidnila. Nevím, co dál dělat, můj doktor má dovolenou a já nutně potřebuji pomoc, promluvit si s někým, kdo nebude říkat, to zvládneš, musíš se snažit a ono to přejde, haha, kéž by.
Další věc, která mě trápí, je, že si moc přeji miminko, ale nejde nám to a asi je to i dobře, jsem na tom psychicky špatně, ale každá holka, která chce dítě, mi sama potvrdí, že rozum jde stranou a ta touha ta touha držet vlastní dítě v náručí a starat se o něj je obrovská. Vím, nebude to jednoduché, ale stejně po tom tak toužím, nevím, co dělat.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem, potřebovala jsem se z toho nějak vypsat.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Drahousku, jake leky jste brala a z jake davky jste snizovali na jakou? Chodite i na psychoterapii? Jinak si troufam rici, nze v momentalni situaci by nebylo dobre pocit dite, depresivni porucha neni legrace, a je potreba jednak leky z organismu dostat ven, a predevsim byt dostatecne dlouho ve stabilnim stavu, nez ma smysl se o dite pokouset, jinak je to opravdu veliky risk. Dejte tomu cas, vyreste farmakoterapii, praci, usadte se, a pak premyslejte o diteti. Neni uplne moudre podlehat touham bez rozmyslu, byt jsou ty touhy sebesilnejsi.