Dopis Vojtíškovi
Mému Vojtíškovi bude brzy deset měsíců a já mám potřebu napsat mu další deníček. Vše tak strašně rychle letí a za chvilku už bych si nepamatovala, co se kdy událo. Věřím, že jednou za tyhle dopisy bude rád.
Milý Vojtíšku,
za pár dní Ti bude deset měsíců a já Ti píšu další dopis. Jsi strašně šikovné miminko, vlastně už ani ne miminko, ale batolátko naše nejkrásnější.
Když Ti byl měsíc, začal jsi spinkat celou noc. Každá maminka mi Tě záviděla, jaký jsi šikulka. Ve čtvrtém měsíci sis to rozmyslel a byl jsi vzhůru několikrát za noc. Jé, jak já jsem se zlobila, ale brzy mě to přešlo a zvládli jsme to. V devíti měsících jsme jeli já, Táta a Ty na dovolenou na Slovensko a tam jsi zase začal spinkat celou noc. Snad už nám to vydrží. S Tatínkem jsme zjistili, že potřebuješ spinkat hodně i přes den, tak chodíš spinkat hned po snídani, po obídku a pak ještě před večeří. A večer usneš a spinkáš do pěti hodin do rána. Jsi moje Zlatíčko.
Jsi hrozně šikovný a zvídavý. Už v porodnici jsi zvedal hlavičku. Koníčky jsi začal pást také brzy a v pátém měsíci už ses přetáčel ze strany na stranu. Ale než jsi přišel na to, jak tam dát ručičky a nožičky, jé to ses nazlobil. V sedmém měsíci jsi začal krásně sedět a hned na to lézt po čtyřech a stoupat si k nábytku. Úplně jsi přeskočil plazení, rovnou jsi lezl. Od osmého měsíce chodíš kolem stolu i gauče. Když se máš čeho držet, tak si krásně dojdeš, kam potřebuješ. Poslední dobou se začínáš pouštět a vydržíš chvilku stát sám bez držení, tak si s tatínkem myslíme, že Tvé první krůčky už jsou za dveřmi.
V osmém měsíci jsme byli v nemocnici. 3. srpna 2012 v noci jsi nechtěl vůbec spinkat, měl jsi teplotu a Tatínek objevil na Tvé hlavičce nad levým ouškem otok. Honem jsme jeli na pohotovost do Žatce, a protože nikdo nevěděl, co se Ti stalo, museli jsme spolu v nemocnici zůstat až do středy. V pondělí Ti udělali rentgen a sono a zjistili, že máš prasklinu v lebce dlouhou 9 cm. Musel jsi spadnout z velké výšky, ale doteď je nám s Tatínkem záhadou, jak se to stalo, protože nám jsi nikdy nespadl. Ty jsi naštěstí vše zvládl, i pobyt v nemocnici i zranění, a teď už je snad vše v pořádku. Pro jistotu jsme Ti koupili helmu, ale nosil jsi ji jen měsíc, pak jsi zjistil, jak si ji sundat, a to byl konec helmičky.
Jsi hrozně veliký jedlík. Jakmile spatříš jakékoliv jídlo nebo talíř, upneš k tomu zrak a jdeš (lezeš) hlava nehlava. A když si toho náhodou všimnu a vezmu Ti to, protože to ještě papat nemůžeš, tak se šíleně vztekáš. Ječíš, kopeš nožičkama a zlobíš se na mě. Ale já jsem ráda, že Ti tak jídlo chutná, jsi pořádný kus chlapa.
Máš hrozně rád kolečka všeho druhu. Tvoje hračky, které mají kolečka, jsou Tvé oblíbené, otočíš je a hraješ si jen s kolečkem, točíš ho a zkoumáš, jak se točí. Také miluješ otevírání skříní a šuplíků. Skoro všude jsme s Tatínkem dali pojistky proti otevření, ale na pár skříňkách zámečky nejsou a Ty je rabuješ každý den.
Tatínek je hodně v práci, ale když přijde, strašně krásně se na něj směješ a hned k němu lezeš a chceš, aby si Tě pochoval. Pak spolu řádíte a tatínek Ti utíká a Ty ho honíš, je to hrozně roztomilé. Minulou sobotu Tě po prvé hlídala babička Jana, hlídala Tě skoro celý den a krásně jsi to zvládl, neplakal jsi. Máš nejkrásnější úsměv na světě a pořád se směješ, kdykoliv někoho potkáme, tak se usměješ a každý Ti říká, jaký jsi krásný smíšek. Už umíš říkat: Táta, nene, ham, haf a hafík. Prožvatláš skoro celý den. Jsi náš ukecánek.
Dávám Ti pořád nějaké přezdívky, dřív jsi byl Bumbrlíček, Šmoulíček, Koťátko a poslední dobou jsi moje Bublinka nebo Bublíček. Podobný jsi teď více mně, ale o tom se s Tatínkem pořád dohadujeme, on tvrdí, že jsi podobný více jemu.
Moc Tě miluji Vojtíšku. Ty a Tvůj Tatínek jsme mé všechno.
Máma
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 740
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 585
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1120
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 851
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 476
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1997
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1218
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2238
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 925
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 552
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?