Druhá nejkrásnější opička na světě
- Porod
- rybanna
- 16.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb přirozený porod versus císař. A je to tady, když jsem vkročila do roku 2012, tedy spíš jsem se vkoulela, bylo jasné, že druhá nejkrásnější opička na světě tu s námi bude co nevidět. Tedy přesně 11. 1. 2012 a tentokrát císařským řezem. Ty, které četly můj první deníček o porodu miláčka Kryštůfka, vědí, jak jsem si ten druhý porod malovala a ejhle, všechno je jinak. Ale pěkně od začátku…
Srovnání prvního a druhého těhotenství je katastrofální. S Kryštůfkem jsem byla plná optimismu a malovala si lepší zítřky. Tu a tam jsem si mezi prací vzpomněla, že jsem vlastně těhotná. Klidně by tento požehnaný stav mohl trvat věčně. S Karolínkou jsem se cítila jako odulý balvan, který by měl být schován před zraky ostatních, aby nepohoršoval své okolí. Od začátku jsem se modlila, ať už je to za mnou, vyčerpaná jsem byla už ve třetím měsíci a optimismus mě přešel v pátém měsíci u zubaře společně s šestkou vpravo dole, která mě navěky opustila.
Zatímco poprvé jsem ještě v devátém měsíci lítala jak fretka, podruhé jsem už v sedmém měsíci vymyslela pro Kryštůfka spoustu gaučových her, u kterých se dalo ležet a k pohybu po osmé hodině večerní mě donutil maximálně neustálý vlčí hlad a nezvladatelná chuť na sladké (přicházela i třikrát za noc, a tím pádem jsem značně podpořila obraty v čokoládovém průmyslu). Nemusím dodávat, že v těhotenství před třemi lety jsem si hlídala váhu, mazala ráno i večer bříško a nakoupila spoustu slušivého oblečení. V tomto jsem většinu času strávila v teplákách, bříško mazala sporadicky (strie už mám, tak proč utrácet za drahé krémy), váhu za mě hlídala sestřička v poradně a já vyluxovala úplně všechno, co nebylo v dosahu 10 kilometrů.
Největší rozdíl byl ale v samotném porodu. O tom, že moje holčička ozdobí moje kdysi dokonalé bříško a ke striím od Kryštůfka přidá ještě „fešáckou“ jizvu, jsem se dozvěděla v devátém měsíci těsně před Vánoci. Že by to byl zrovna nejhezčí dárek říct nemohu, ale co, alespoň vím přesně, kdy to přijde, můžu všechno připravit (jak naivní, všechno se dodělávalo při mém pobytu v porodnici), a navíc to bude šup šup (což tedy opravdu bylo).
Paní doktorka mi vybrala nádherný termín 11. 1. 2012 (z numerologického hlediska nic většího, ale vysvětlujte to exaktně smýšlející padesátnici, která na vyšší síly nevěří.) Nevím, jestli jsem se těšila nebo bála, ale každopádně noc z desátého na jedenáctého byla jedna z nejhorších a nejdelších v mém životě. Když jsem o půlnoci přestala jíst (a věřte, že jsem se cpala do zásoby), začala jsem zvracet. Tento požehnaný stav mi vydržel až do rána a kontrakce s Kryštofem proti tomu byly poměrně příjemné a osvěžující. Když mě ráno viděl manžel, pojal podezření, že se porodu nedožiji a bude na ty dvě děti sám. Nepřišlo mi, že by ho představa, že vymění ojetou manželku za luxusnější model bez stovky najetých kilometrů příliš potěšila. Asi věděl, že naše nezbedné, téměř tříleté dítko, dokáže vytočit i stoickou, léty vycvičenou babičku a to, ruku na srdce, dívky z titulních stránek pánských časopisů většinou nejsou.
Naložil mě tedy do auta a vydal rozkaz, že pokud bych chtěla zvracet, mám to hlásit dostatečně dopředu. Nevyjeli jsme ještě ani z ulice a už musel porušit dopravní předpisy, abych mu za jízdy nevyskočila z auta se záměrem dostat se od silnice alespoň k prvnímu stromu. Tato situace se během cesty několikrát opakovala. Nejkurióznější zastávka byla ovšem v parku u pražského Hlavního nádraží, kde jsem se přidala k tlupě bezdomovců, kteří se bavili podobným způsobem. Na rozdíl ode mě, oni svou opičku už měli a já si na ni měla ještě několik hodin počkat.
Příjem v porodnici i příprava k porodu probíhala stejně jako poprvé. Jako „zkušený“ mazák jsem ocenila klystýr bez kontrakcí. Když jsem čekala, než se uvolní porodní sál, slyšela jsem přes zeď odfukování maminky a můj manžel byl čím dál zelenější. Vzpomněla jsem si, jak jsme s kamarádkou u minulého porodu na stejném místě vtipkovaly a jak mě držela nad vodou. Co naplat, když má doma čerstvého chlapečka, musela svou, tak dobře praxí ověřenou roli „otce u porodu“ přenechat muži. Naši předkové asi věděli, proč porodní báby nenosily kalhoty.
Když přišla hodina H a já si lehla na operační lůžko (věděli jste, že je tak úzké, že se vám vedle těla sotva vejdou ruce?), zachvátila mě v pravém slova smyslu panika. Anesteziolog mi vše vysvětlil, napíchnul epidural a na obličej se mi snažil narvat „plynovou“ masku s kyslíkem. V tom okamžiku jsem mu sdělila, že se stoprocentně pozvracím a že v tom mám dneska dost praxi. „Nějaká báječná sestřička mi připomněla, že to nedělám pro sebe, ale pro miminko, což mé duševní pohodě moc pomohlo.“ Naštěstí zakročila paní doktorka řezající do mého bezvládného bříška a kompromisem byla kyslíková maska u brady a můj příslib, že budu dýchat z tohoto směru. Slíbila bych cokoliv, hlavně ať mi nervou tu gumovou nechutnost před obličej. Jak jsem v minulém deníčku epidural vychvalovala, tentokrát, kromě faktu, že miminko „vidíte“ hned, na něm neshledávám nic dobrého. Točila se mi hlava, bylo mi špatně a navíc bezvládné nohy jsou zážitek pro fajnšmekry, ke kterým se rozhodně nepočítám. Prostě místo rajské dovolené na Havaji jsem byla na výstupu na K2 bez vybavení, tréninku a jakékoliv kondice.
Naštěstí to netrvalo moc dlouho a už mi paní doktorka hlásila, že je to krásná holčička a že se můžu kouknout doleva, kudy jí ponesou na zvážení, změření a další procedury pod dohledem tatínka. První pohled na moji dceru byl katastrofální. Když vidíte to bezbranné miminko v rukou doktora, který ho nese hlavou dolů, navíc má barvu čerstvě staženého králíka, zastaví se vám srdce. Asi se mi opravdu snížil tlak, protože ambiciózní anesteziolog mi zase rval před obličej „ten čerstvý vzduch“. Pak mi chtěli Karolínku ukázat zblízka. Ona zpropadená kyslíková maska zavinila, že seznámení mojí holčičky s maminkou proběhlo ve společnosti emisní misky. Takhle jsem si opravdu naše první setkání nepředstavovala.
Nebýt toho, že mě odložili na chodbu před převozem na JIP, nedozvěděla bych se ani kolik malá váží a měří, ani kdy přesně se narodila. Naštěstí, můj vždy připravený manžel, měl všechna důležitá data napsaná na papírku, abychom je nikdy nezapomněli.
Na závěr přidám ještě důležitá fakta pro maminky, které čeká císařský řez a které mně poměrně pomohly:
- Připravte se na to, že nemít nohy po epiduralu je opravdu hnusný pocit, hnusnější než si umíte představit.
- Nejhorší na celé rekonvalescenci je první vstávání, udělejte to co nejdřív, moc nekňučte a odměnou je nádherné růžové miminko, které vám nechají, jakmile to zvládnete (měla jsem Karolínu u sebe už 32 hodin po porodu a ani na noc jsem ji nikomu, přes naléhání sester, nedala). Musím říct, že síla vůle je dost potřeba, ale kromě miminka to jistě ocení i sestřičky, které každý, kdo se nelituje, příjemně překvapí a snesou vám modré z nebe. U mě to platilo na 100 procent.
- Zachovejte si optimismus, hlavně na začátku, protože už třetí den bude líp. Této radě stejně nebudete do třetího dne věřit.
- I přes pravidla si nechte na JIP mobilní telefon a časopis nebo knížku. Když budete nadopovaní efedrinem po porodu, tak se i přes únavu nedá spát. Zvlášť když spolubydlící chrápou nebo kňourají ze spaní a vy jim při počítání fleků na stropě závidíte.
- Trénujte pití brčkem v lehu. Nikdy bych nevěřila, jak moc se dokážete polít při takhle banálním úkonu, pokud vám nefunguje dolní polovina těla.
Co říct na konec? Karolínka si vybrala úplně jiný způsob příchodu na svět. Z deníčku je jasné, že tento lékařský způsob porodu má své mušky (spíš pořádné masařky), ale dá se to vydržet. Vy, co jste to nezažili, nelitujte, není to jednodušší a nebolí to míň. Ať žije přirozený porod, první přiložení na sále a rooming od samého začátku. Zase jsem porodila dokonalé, krásné miminko, které snad ani nemůžu nazývat opičkou 
Jen doufám, že jestli bude ještě nějaké příště, bude se spíš podobat příchodu na svět Kryštůfka než Karolínky. Ale co, hlavně, že je oba mám. Mámy přece vydrží všechno na světě.
Děkuji svému drahému muži, který přežil všechno, včetně strachu, že mu po cestě do porodnice znehodnotím vůz. Děkuji Michalce za to, že ač tentokrát porod prošvihla, byla na telefonu a smskovala si se mnou celou noc, když jsem nemohla spát. Děkuji mým kamarádkám z dubnové diskuze, že mi pomohly přežít těhotenství a dodaly optimismu vždy, kdy byl potřeba.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1621
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 946
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1658
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20701
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2883
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2601
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1760
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Já si dala oba porody najednou 
Sice nevím co je to PO přirozeném(ehm, přesněji řečeno vyvolávaném 
) porodu, ale vím přesně jak to probíhá těsně do doby před vytlačením dítěte. Kdyby se mi tam dítě nešprajclo a nerozhodlo se dusit, asi bych neměla tu „čest“ poznat císařský řez(u mě teda v celkovce). A optimismu jsem po probuzení teda moc neměla, ale do příště si ho hodlám hodně nastřádat. 
krásně a vtipný deníček 
První dvě noci,my ji brali,ač jsem protestovala,ale přes den jsme se nenechala,nechápu proč mi ji i na noc nedali,když jsem dvě hodinky po porodu normálně fungovala,sice bylo naprd tahat v jedné ruce nést dítě v druhé si držet drény,ale jsme ráda,nic mě nebolelo,sestry byli očividně rády,že nejsem ufňukaná,jak my bylo řečeno,že jsme akční,což je fajn,že jiné maminky klidně celou dobu co tam ležijou chtějí od nich pomoci,mě osobně přišlo,že my nic nebylo,jizva nebolela,sice jsme brala injekce od bolesti,ale i po příchodu domů,jsme ještě hned uklízela,nedalo se hormony říkali,že je doma nepořádek a miminko musí být v extra čistém bytě 
Koho čeká císař,tak se nebojte,já bych brala i u druhého jednou SC,uvidíme jak to bude 
Hlavně že jste v pohodě a zdravé to je základ a přesně jak píšeš maminky zvládnou všeechno 
. Ale jinak deníček přesný 
Zazil to jeste nekdo zeny? A ty zminene dreny ma taky kazdy, nebo to oprvadu davaji jen tomu kdo to potrebuje?
