Druhá půlka pomeranče

Partnerské vztahy

Jsou okamžiky, kdy jsem si jistá, že svého manžela jednoho dne zavraždím.

A že každý soud mne zprostí viny, až jim povím, kterak každé ráno nacházím na stole talířek s drobky od jeho snídaně (asi, abych jej mohla použít po něm, bez ohledu na to, že chci snídat z čistého a na prázdném stole). Na rohu kuchyňské linky leží jeden posmrkaný papírový kapesník – to místo mám lokalizované s odchylkou +- 1 cm a dokázala bych kolem něj namalovat křídou kruh. Ten mám asi použít taky?

A zásadně v okamžicích, kdy běžím k odpadkovému koši s vroucím kapajícím sáčkem od čaje v dlani a freneticky mačkám pedál koše, zjišťuji, že muž sice odpadky vynesl, ale už se neobtěžoval vložit do koše nový pytel… Anebo když po sobě na záchodě notoricky nezavírá okno a mne pak přivítá vymrzlé záchodové prkénko. Takové malicherné maličkosti (a že bych jich dokázala vyjmenovat ještě mnohem víc!) dokážou spolehlivě otrávit nejen náladu, ale i vztah. Přesto ale s údivem zjišťuji, a víc a víc se přesvědčuji, že navzdory všem těm drobným chybám v matrixu bych vůbec, ale vůbec neměnila.

Oproti jiným spolu nejsme nijak závratně dlouho, ale na to, že jsme se brali po nějakých dvou letech vztahu, to docela dobře funguje. Kdykoli mám pocit, že můj muž dělá něco zle a že vlastně v manželství s ním hrozně trpím, stačí hodit řeč s některými kamarádkami, a hned se domů z kávičky vracím s pokorou a lichotkami na rtech. Protože ty každodenní bojůvky, které řešíme, jsou opravdu drobnostmi, a podstatné je, jestli dva v manželství mají stejný světonázor, hodnoty a postoje. Kdysi mi máma říkala, že ve vztazích jsou tři oblasti, které když nefungují, je to špatné: názor na finance, názor na výchovu dětí a sex. Upřímně přiznávám, že ta třetí oblast by mohla být četnější, ehm, ale na druhou stranu, když začíná být zle a chovám se opravdu jako megera, mé potřeby jsou z pudu sebezáchovy saturovány a rázem je ze mne zase přítulná ovečka. :-)

Vztah k penězům máme stejný a po zkušenosti s předchozí známostí, kdy jsme i v dobách mých studií a jeho zaměstnání platili veškeré dovolené fifty-fifty, takže já po týdnu končila v kontokorentu, kdežto on měl na účtě naspořených několik stovek tisíc a dával mi kázání, že neumím spořit (ono stačí párkrát zaplatit plnou nádrž benzínu a nulový studentský příjem rázem zmizí), je přístup mého manžela neskutečně velkorysý. Po otěhotnění jsem po dlouhém zvažování šla na pracovní neschopnost, takže když mi přišly peníze na účet a já viděla sníženou sumu, na níž jsem byla doposud zvyklá, regulérně jsem se rozplakala. A on mi jen mlčky podal svoji kartu a řekl mi pin.

Když jsem s ním slavila třicáté narozeniny, od ledna si potají zapisoval, o čem jsem kdy prohlásila, že se mi líbí nebo že mne zajímá, a pak podle toho sháněl dárky. I to pro mne bylo něco neznámého, neboť dárky jsem si v předchozím vztahu většinou musela pořizovat sama, a ještě k nim kvůli přehledu o nákladech přikládat účtenky. Jednou jsem k Vánocům dostala pleťovou vodu Balea, kterou jsem si ještě sama musela v drogerii vytáhnout z regálu, a k tomu peníze na účet s vysvětlením, že nevěděl, co mi pořídit. (resp. já tedy dostala jen tu pleťovou vodu a přiznání, peníze mi ex pak poslal po Novém roce, protože mu začalo být blbé, že mi fakt nic nedal.)

Co se týče výchovy dětí, tak zde sice třecí plochy máme, ale většinou vyplývají z klasického modelu dvou vůdců v rodině: jeden vůdce působí v oblasti emocionální, druhý v oblasti instrumentální. My máme tyto role rozdělené naprosto archetypálně: já jsem ta, co lituje a fouká bebíčka, a manžel drží lajnu výchovných zákazů a příkazů. Mně občas přijde, že je moc tvrdý, jemu, že já jsem moc měkká. Ale v zásadních věcech se shodujeme a držíme basu, přičemž s ohledem na věk našeho nejstaršího potomka se z toho čím dál víc začíná stávat „my proti nim“. :-)

Když se nám narodil chlapeček a já byla v šestinedělí naprosto mimo, neuvěřitelně mi pomáhalo a uklidňovalo mne, když muž na rozdíl ode mne psychoticky neřešil zásady správné manipulace s novorozencem a kojencem, prostě dítě nějak vzal a choval v náručí, a já, když jsem viděla, že dítě neumírá, žije a je spokojené, jsem se vyklidnila a začala méně řešit knihy a více vlastní instinkty.

Nebudu lhát, že vše bylo od počátku zalité růžovou září, zpíval nám andělský chór a na duze nám tancovali jednorožci kakající lentilky (i když: i dnes zažívám podivné a záhadně nevysvětlitelné stavy zamilovaného vytržení při žehlení jeho trenýrek). Naše první opravdu ostrá a hnusná hádka se dokonce týkala takové banality, že si muž dovolil namazat chleba MÝM medem. Řekli jsme si při ní tehdy spoustu věcí, které se stravováním a vlastnictvím potravin v kuchyni rozhodně nesouvisely, ale naprosto nová pro mne pak byla situace, kdy se pak několik hodin po hádce přišel usmířit a některé z mých argumentů, byť pronášených v afektu a velmi nehezky, uznal za pravdivé. Něco takového jsem v žádném ze svých dvou vážných vztahů nezažila, naopak s expřítelem bylo tradicí, že i když za příčinou hádky stál on a sto lidí ze sta by mi potvrdilo, že jsem objektivně v právu, nikdy chybu neuznal, naopak nastolil strategii pasivní agrese a byla jsem to já, kdo po několika dnech dusno nevydržel a musel se přijít lísat, aby byl klid. Tudíž připuštění vlastní chyby a natažená ruka ke smíru pro mne byly něčím naprosto imponujícím, z čeho jsem si obrazně (a možná i doslova, zas tak dobře si to už nepamatuji :-)) sedla na zadek.

(Na okraj: Ne, že bych svého ex chtěla nějak démonizovat, měl a má spoustu kladů a není to zlý člověk, ale když teď mám srovnání, musím se zpětně ptát, jak jsem to těch skoro deset let mohla vydržet…)

V souvislosti s tou první fakt drsnou hádkou si vybavuji náš dialog, který manželovi s oblibou cituji ještě nyní, a totiž:

„Ty sis totiž dovolila něco, co si ještě nikdo ke mně nedovolil. Ani mí rodiče! Tys totiž sáhla na moje ego.“ „Ty ho miluješ víc než mě?“ „Zatím jo.“

Průšvih je, že egomani jsme oba dva. A naše děti podle všeho nezůstanou pozadu, takže to mnohdy u nás doma pořádně jiskří a bouchá. Ale čekat, že dva cholerici zplodí melancholického flegmatika by bylo hodně velkým projevem naivity. Nicméně musím konstatovat, že ač manžel leckdy třaská na první pohled bez příčiny, oproti mně je to maskovaný světec. Na přednáškách se sociální psychologie nám na vysoké škole doktor Fleischmann lehkou formou nastiňoval různé situace z partnerských i mezilidských vztahů obecně. Nikdy jsem mu veřejně nevyjádřila svůj dík za všechnu tu předanou moudrost, čímž to napravuji a upřímně děkuji!!! Z jeho podání transakční analýzy či fiktivního rozhovoru s debatou nad odhozenými špinavými ponožkami totiž těžím dodnes. Mimo to jednou pan doktor na přednáškách pronesl známou anekdotu: Když žena vstupuje do manželství, očekává, že se muž změní. Když do manželství vstupuje muž, očekává, že se žena nezmění. A ačkoli já mám tendenci občas u druhé strany něco upravovat (přece aby to pak bylo naprosto ideální!), můj muž mi umožňuje být snad ještě nedokonalejší, než když jsme se poznali.

Předně mi většinu času nevyčítá, když prokrastinuji u počítače, zatímco on tráví čas v kuchyni. Z jeho iniciativy totiž vaření spadá mezi jeho kompetence, takže zatímco já se doma válím na mateřské a jen ohřívám hotová jídla, on po práci zajde na nákup a když doma vyloží batoh, rovnou se pustí do vaření na následující dny. Ano, toto je odpověď na velmi často opakovanou otázku, kde beru tolik času na čtení a sledování filmů… A to nemluvím o tom, že mám kupu času sledovat naše háďata a užívat si jejich pokroky, blbnout s nimi a nechat čas plynout svým tempem a nevzrušovat se tím, co mi dřív snad přišlo jako otázka života a smrti.

Do tohohle všeho zvládá manžel vzít syna bobovat, přebalit holčičku nebo si zapamatovat, kde děti nechaly oblíbenou hračku a která to vůbec je. A tuhle mi jen tak ve městě koupil časopis a ačkoli to byl speciál o hygge bydlení, cením si vůbec toho, že si pamatoval, že čtu Marianne.

I když mu není zatěžko utřít dítěti zadek (samozřejmě, že předtím nějakou dobu vyčkává, jestli se toho ujmu já, což je pro něj ten přijatelnější a lepší scénář), a i když nakonec proti své vůli zůstal u druhého porodu a poctivě ho s odvrácenou tváří protrpěl až do konce (aby před ním zdravotnický personál jako na potvoru zapomněl uklidit placentu), přes tohle přese všechno je to on, kdo doma nosí kalhoty. A to je další věc, která mi imponuje, protože předtím jsem to vždy byla já, kdo šéfoval, a nedělalo to dobrotu. I v dnešní době rovnocennosti pohlaví a stejných šancí a možností pro každého zjišťuji, že jsem jen žena, která doma potřebuje chlapa, který jí občas vrátí do patřičných mezí, a ona se bude moct spokojeně cítit jako porobená samička. :-)

Když to tak po sobě čtu, říkám si, že (až na tu frekvenci manželských povinností ;-)) snad mám doma zhmotněný ženský sen! Ale ono to všechno opravdu je v drobnostech: manžel neřeší, jestli některé činnosti jsou „ženské“ či „mužské“ a každý máme v domácnosti svoji roli, pro kterou máme vlohy. On výtečně vaří, já jsem skvělá uklízečka a pradlena (byť laťka mých nároků, co se týče skvrn na stole či drobků na koberci, je pro mé okolí někdy značně vysoko). Primárně je v mé gesci péče o osobní hygienu a odívání potomků, ale s ohledem na to, že se nám zmnožili a že si ráda čtu :-), nedělá manželovi problém se této role ujmout. On chodí do práce a řeší otázky materiální, já obvolávám řemeslníky a dohlížím na ně v bytě. Když nám něco vadí, snažíme si to říct a většinou se podle toho zařídíme. Pokud máme osobní plány, které spolu kolidují, doposud jsme se vždy dokázali dohodnout. On ví, že občas potřebuji od dětí vypadnout na kávičku, já zase nemám problém s tím, že v týdnu chodí na tréninky a občas o víkendu hraje zápasy a nechává nás samotné. Anebo že po tréninku někdy zajde na pivo. Sice mi málo říká, že mne miluje, jsem krásná a úžasná a nejlepší, ale už jen to, jak se o nás stará a nač vše zvládne během pracovního týdne myslet, je pro mne důkazem, že to tak asi má, i když o tom nemluví.

Samozřejmě, v každém vztahu se vyskytnout menší či větší krizové situace. U nás to bylo klasicky narození dětí a než si všechno sedlo a našli jsme si společný režim, bylo to téměř na rozvod. Řekla bych, že pořídit si potomka pro záchranu vztahu, je harakiri, neboť i chtěné a plánované děcko dokáže vztahem pořádně zamávat. Přestože se v dnešní době kupa lidí rozvádí a rozchází, existují kolem mne i dlouholeté a stabilní páry, a to mi dává naději. Jen je třeba nedusit pocity v sobě a kooperativně je řešit. Kompromis někdy může být nepříjemný, ale to je jeho podstata - nevyhraje ani jedna strana a obě musí v něčem ustoupit. Anebo respektovat, že pokud partner v něčem slevil, příště slevím já.

Vždycky mi přišlo hrozně úsměvné, když se ve filmu ptala dospívající a v emočních problémech tápající dcera matky či jedna dobrá kamarádka druhé, zkušenější, co již v průběhu děje své štěstí našla: „Jak poznám, že je to ten pravý?“ A odpověď zněla: „Až to bude on, zkrátka to poznáš!“ Ale je fakt, že třeba co se týče rozhodnutí pořídit si děti, vždycky jsem si říkala, že někdy nějaké jako asi určitě mít budu, ale byla to vždy jen taková ta abstraktní představa daná výchovou a očekáváním společnosti, nikoli niterná osobní potřeba a touha. Až s mým současným manželem jsem poznala stav „s tímhle konkrétním chlapem chci mít dítě!“ Když po pár měsících známosti vozil v kočárku svého malého bratrance, doslova se mi tehdy v parku rozsvítila děloha. :-)

Také jsem kdysi četla v jednom ženském časopise teorii o tom, jak na každého/každou někde čeká ta pravá/ten pravý. Tuším, že Portugalci (nebo jsou to Španělé??) říkají, že každý má svoji druhou půlku pomeranče. Když rozkrojíte dva velmi podobné a vyměníte je, na první pohled se může zdát, že poloviny pasují, ale při bližším pohledu zjistíte, že jsou tam nesrovnalosti, dužina je trochu jiná a není to prostě ono. A když pak dáte k sobě ty správné půlky, sedí naprosto přesně a je to to pravé.

Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že uteču od oltáře, tak bych se mu upřímně vysmála. JÁ??! Osoba tak konzervativní, že i prvohorní zkameněliny korýšů jsou proti mým postojům a životným názorům jepicemi? A ono jo… Protože ač byly napečené svatební koláčky, ušité šaty, rozeslaná svatební oznámení, já našla svoji ztracenou druhou polovinu pomeranče. A jsem s ní doteď.

Na závěr musím připustit, že můj současný muž nakonec asi nakonec skutečně začal milovat o něco více mne než své ego, protože byť jsme se po narození společného potomka prvního půl roku do krve hádali a já zvažovala, že sbalím děcko a rozvedu se, nakonec jsme si pořídili dítko druhé (krize tentokrát trvala jen čtvrt roku) a třetí máme na cestě (naivně doufám, že tentokrát to už bude bez krize). A já se čím dál víc přesvědčuji o tom, že tahle polovina pomeranče fakt pasuje na tu mojí.



Deníček vyhrál v deníčkové soutěži eMimina »

Váš příspěvek
PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 06:36
Deníček

Původně jsem začala psát velmi zevrubně, přičemž se mi text rozrostl asi na 30 stran a rozdělil na pokračování. S ohledem na míru upřímnosti jsem se nakonec rozhodla pro autocenzuru a udělat z jednotlivých částí syntézu. Ale třeba se časem odhodlám to sem v nějaké okleštěné verzi přidat :). Vypadl mi totiž mj.odstavec o našem prvním rande a to bylo fakt dobrý :).
Jinak musím uvést na pravou míru, že přes v textu panující idylu jsem svého muže chtěla znovu zabít již druhého dne po odeslání deníčku :). A byť mne celou neděli opečovával a nosil mi do postele horký rooibos a piškoty, neb jsme všichni padli s rýmou a kašlem zavlečenými ze školky, včera si to zkazil tím, že letos poprvé pustil na DVD Pána prstenů. Což by samo o sobě nebyl hřích (a nedejte se mýlit, já mám Tolkiena ráda!), ale on na něj kouká minimálně 5× do roka. Mám oproti němu bohužel paměť na děje i dialogy, takže opakované sledování snímků je pro mne utrpením, vždyť navíc existuje tolik jiných filmů a seriálů! Ale co naplat, slíbili jsme si v dobrém i zlém, takže i s filmy Petera Jacksona :).

P.S.: S tou druhou polovinou pomeranče to prý říkají Španělé.

Uživatel je onlinestinga
Kelišová 7103 příspěvků 29.01.19 07:01

hezky napsáno, ale, tvůj muž je světec a ty jsi docela dobrá rebeka, anebo jsi své dobré vlastnosti upozadila a jeho vyzdvihla

finduska
Neúnavná pisatelka 16993 příspěvků 1 inzerát 29.01.19 08:40

@stinga myslim,ze upozadila svoje.taky to mivvam,kdyz nekomu pisu nebo popisuju mevo z naseho vztahu,vypadam pak jak semetrika :lol: :lol: nevim proc :mrgreen:

Teresa.p
Zasloužilá kecalka 541 příspěvků 29.01.19 09:04

ke kave ctu denicek a hlasim partnerovi: pani pise o tobe-talir od snidane, pytel na odpadky…jdu docist na wc a privita me paradne vychlazene prkenko :mrgreen: az na to, ze krizi jsme zazili potom, co se u syna zacala projevovat vyvojova dysfazie nebo PAS. myslim, ze uz bude jen lip. hezky denicek :kytka:

paandatko
Ukecaná baba ;) 1254 příspěvků 29.01.19 09:26

Nejsi me druhé já? Taky jsem odešla od ex po desetiletém vztahu mesic před svatbou. A současného manžela si vzala po dvouleté známosti. :relaxed:️ :mavam: Prvního máme kluka, pak holčičku. A vře to u nás taky někdy.

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 10:08

@paandatko A taky čekáte třetí? :D
No vida, kolik je podobných osudů! A já fakt myslela, že podobné zápletky jsou jen ve filmech :).

Příspěvek upraven 29.01.19 v 10:10

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 10:11

@Teresa.p Pamatuju si debatu manželova čerstvě ženatého kamaráda, který se pobuřoval a pozastavoval nad tím, jak si dáma jeho srdce krájí máslo. On odkrajoval ze strany, ona „odlupovala“ zeshora. Do toho si mazala marmeládu stejným nožem, takže ve skleničce zůstávaly drobky a kousky másla :). Ale asi to nakonec překlenuli, protože jsou pořád spolu :).
Co mám děti, přeju všem hlavně zdraví a štěstí,byť mě to jako dítě u dospěláků rozčilovalo. Doufám, že jste krizi zvládli :kytka:

Příspěvek upraven 29.01.19 v 10:16

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 10:23

@stinga
Jak jsem psala výš, ten text je nakonec syntéza delšího, a hned co jsem ho poslala, i na mne samotnou působí trochu limonádově. Jak píše @finduska, brala jsem to ze svého pohledu, ale je fakt, že si kolikrát říkám, že těch nedostatků mám snad víc :). Ale asi se s nimi taky dá žít. Doufám :D. Nicméně to beru jako podnět k diskusi a jdu zjišťovat, jaké klady na mně muž shledává :D.

Tarinka
Echt Kelišová 8417 příspěvků 29.01.19 10:44

Hezkej deníček, úplně je vidět, že se máte rádi a snažíte si udržet nadhled, manželství je vždy o souboji dvou eg. A taky myslím, že čím víc dětí, tím kratší poporodní krize. Já si dřív taky občas balila věci, když jsme měli jedno dítě, ještě se to dalo, u druhého mě to přestalo bavit, kdo by balil tolik krámů :mrgreen: takže tři budou úplně v klidu :)

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 12:14

@Tarinka Díky - nejen za pochvalu, ale i naději, že po porodu to bude v pohodě :mrgreen: .

solip
Zasloužilá kecalka 505 příspěvků 29.01.19 20:34

:potlesk: Krasny denicek, dekuji za nej. Jako bys psala o mem muzi :lol: jsou dny, kdy je schopen si svlect ponozky, polozit je vedle gauce a „zapomenout“ je tam…To, ze prazdny talir polozi NA mycku a veci z fotbalu hodi PRED pracku, me dokaze rozcilit tak, ze bych ho na miste ubodala :mrgreen: :mrgreen: a jeste mi rekne, ze je liny tu mycku/pracku otevirat a mam byt rada, ze si ho vubec odnesl ze stolu/veci donesl k pracce :P ..ehm, ted to vypada, ze je to strasny manzel, ale on ma stejne jako tvuj muz asi milion dobrych vlastnosti, takze mu nakonec vzdycky tyhle malichernosti odpustim :) tak at vydrzime co nejdele je nezabit :mrgreen: :kytka:

solip
Zasloužilá kecalka 505 příspěvků 29.01.19 20:35

Jo a o vasem prvnim rande si rada prectu :)

paandatko
Ukecaná baba ;) 1254 příspěvků 29.01.19 21:14

@PenelopaW Ještě ne, dcerka má 10 m, ale je v plánu. :) Ale oproti tvému ex byl můj ex manipulátor, takže jsem utekla za pět minut dvanáct. A jsem na sebe pyšná, protože bych to taky do sebe nikdy neřekla..
A taky jsem se v prvním sestinedeli několikrát balila, možná i pak později. Teď už vlastně vůbec, nějak s počtem dětí neřesim každou pitomost a jak píše @Tarinka kdo by balík tolik krámu. :D

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 22:05

@solip Haha, tak na téma ponožky jsem v jedné diskusi dávala k dobru zážitky mojí maminky - rodiče mají v ložnici přes celou stěnu knihovnu a táta si odkládá špinavé ponožky tam. Hezky ve výši očí ležícího člověka, v takovém tom vlhkém chumlu, jak je stáhne z nohy. Máma na ně narazila při úklidu a položila typicky žensky formulovanou otázku: „Proč jsou tady ty ponožky?“ kterou ve skutečnosti chtěla říct něco ve smyslu „Ukliď si to a hned, fuj!“ Lakonická odpověď, na kterou už neměla co říct, zněla: „Abych na ně viděl.“ :lol: Nevím teda, jestli je potřebuje vidět i jinde, protože je našla už i postrkané u klobouků v předsíni :roll: :mrgreen: .

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 22:09

@paandatko Tak to je dobře, žes našla odvahu a utekla včas :potlesk: . Já si zpětně říkám, že kdyby tehdy byly ve hře děti (a že se o nich nějakou dobu hovořilo, byť já po nich extra neprahla), tak by se odcházelo podstatně hůř a uzamkla bych se ve vztahu, který by prostě funkční nebyl… Pod vlivem psaní deníčku jsem i manželovi svěřila, že jsem ráda, že ty děti mám s ním :) .

Mimochodem: na popud komentáře od stingy jsem se manžela ptala, co teda na mně vlastně vidí. Tak chvíli jen zíral, zřejmě analyzoval, proč se ptám a jak by měla znít správná odpověď, pak řekl, že o tom pořádně nepřemýšlel a po dalším hooodně dlouhém mlčení to zakončil tím, že je prostě se mnou ve vztahu spokojený, aniž by nějak rozebíral proč. Sice to není úplně zevrubná odpověď, kterou bych si vytiskla a pověsila jako motivační dopis na zeď, ale ve výsledku potěšila :) . A vlastně je to univerzální přání pro všechny, co se rozhodli být spolu - i přes všechny ty drobné nedostatky, libůstky a podivnosti být spolu spokojení :) .

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 29.01.19 22:10

@paandatko A mimochodem - nějak kolem deseti měsíců dcery jsem právě otěhotněla ;) .

lesni.skritek
Kecalka 206 příspěvků 01.02.19 19:27

odložený kelímek se lžičkou na lince, nepřerubované ponožky, slupka od mandarinky na stole nebo oblečení kopnuté v rohu ložnice a podobné nešvary jsou rozvraceči vztahů.. ale ta silná mužská ruka, opora, láska a zastání to všechno mnohonásobně vynahradí :) je to tak, někdy bychom je zabily, ale přitom bychom je nevyměnily :srdce: už se těším na tu krizi, až budu hysterická matka, za 2 měsíce se nám narodí miminko :)

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 04.02.19 11:09

@lesni.skritek Přesně jak píšeš ;) . A neboj, třeba hysterická matka nebudeš a všechno bude ok. Sama u sebe jsem vůbec nečekala, že mé první šestinedělí bude takový mazec, vůbec jsem netušila, co mám s miminkem dělat a bála se na něj sahat, abych ho nerozbila, do toho psycho s kojením… u druhého mimina už jsem si to mateřství užívala podstatně víc. Kamarádkám jsem pak radila, že pokud mají nějaké obavy, jestli to dají, tak ať si od nějaké kamarádky či příbuzné zkusí půjčit živé dítě, přebalit si ho, podívat se, jak se koupe, pozeptat se na kojení, popř. pak mít po porodu kamarádku na telefonu, s níž se budou moci obrátit i se sebepitomějším dotazem, aniž by se jim vysmála. (Mně se třeba kamarádka ptala, jestli není divný, že novorozence uloží do postýlky a sama je v obýváku, jestli by si ho třeba neměla položit do hnízdečka vedle gauče, aby byl s ní - příklad toho, jak se v nás pere dosavadní individualismus s nějakými instinkty :) ). Fyzioterapeutka mi říkala: „Nebojte se, vždycky kolem vás bude někdo, kdo vám poradí!“ a měla pravdu ;) . Tak držím palce, ať je vše v pohodě a rychle si na sebe všichni zvyknete :kytka: .

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 06.05.19 20:56

@Tarinka Prognóza se naplnila, krizový stav tentokrát trval pouze jeden den :). Chlapeček už má něco malinko přes měsíc a zatím fungujeme snad nejpohodověji za poslední měsíce. Tak snad jsem to teď nezakřikla a bude to fungovat i nadále :mrgreen:.

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 06.05.19 20:57

@lesni.skritek Doufám, že hysterie a krize se nakonec neodehrály, a pokud, tak jen v mezích normy ;). Ať vše v pohodě zvládáte!

Vložit nový komentář