Druhý porod
- Porod
- Blos
- 23.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Před pár týdny jsem tu seděla a slintala závistí nad bleskovými porody, které tu maminky popisují. Čekal mě druhý a celých těch devět měsíců jsem snad neměla nic jiného v palici, než jak zase odrodím. První porod byl ukázkový, ale šíleně bolel, měla jsem pocit, že mě tam chtějí všichni rozervat, jak zevnitř tak zvenku :D
Představa, že mě zase čeká tenhle masakr, byť po té dřině přijde ta nejúžasnější věc na světě, byla nesnesitelná 
No, každopádně vám chci o mojí zkušenosti napsat, protože jsem z toho sama ještě v šoku.
Přišel den, kdy si ten náš brouček v bříšku řekl, že jde k nám. Přítel mě jako obvykle při odchodu do práce vzbudil s otázkou, jak mi je a jestli nepojedeme rodit. Ne ne, nic se neděje, jen jeď, povídám. Už si jen tak ležím a šup, lehounká kontrakce. Co to? Soustředím se a šup, za 5 minut další, ale nula nula, nic bolavého.
Za půl hoďky je mi jasné, že to bude dnes. Je to pořád ale hodně z dálky Vstávám, dobaluji tašku a volám příteli, aby se v klidu vrátil, že mimi bude chtít na svět. Bolesti jsou pořád směšné, spíš to tak šimrá, každopádně mě už ale chytá trošku hysterák a mám na krajíčku, že je to tady, ten masakr, i když na konci bude to naše drobátko u nás. To mě ale teď moc nebere, zatím vidím jen tu bolest, která mě čeká.
Rozjede se to a neudělám nic, prostě je to tady a já musím zabrat. No přítel doráží, budíme našeho prďolku a tatínek ho vede k babičce, mezitím se to nějak zvrtlo a kontrakce už prodýchávám vkleče, ufff, nějaký fofr, říkám si, ale ještě ne, nebudeme hnát do porodky. Přítel je zpátky, nervózně pochoduje po bytě a hučí do mě ať jedem. Teď jdou dvě jobovky za sebou… ufff, to už je síííla, tak jedeme. Klepu se že mi řeknou, že je to na začátku, ale pletu se, juhůůů jsem na 5 cm, jde se na sál, bez přípravy.
Vyplňujeme papíry, dopisujeme jména (pohlaví je překvápko), sestra píchá vodu a já zvyšuji hlas, jde to ze mě, chce se mi tlačit, tak jo, na dva tahy, šílím, asi se rozplácnu o stěny, ale už cítím, jak mimi prokluzuje. Pláče, roztahuje ruce a natahuji svoje k němu, je úžasné, koukáme si do očí, jsme šťastní. To je celé? To není možné , říkám si. Od příjezdu do porodky uběhlo 56 minut a mimi je na světě. Ještě teď nemůžu věřit, že i mě potkal takový porod Chci třetí miminko 
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 283
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 224
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 478
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 298
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 185
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1152
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2087
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 855
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 511
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
a je to holka nebo kluk?? to jsem byla zvědavá a nevím to 
JÁ SE NA DRUHÝ POROD MOC TĚŠÍM, PROTOŽE DOUFÁM, ŽE NEBUDE TRVAT ZASE 36 HODIN A ŽE UŽ SI HO KONEČNĚ TAKY UŽIJU:mrgreen: