Fantazie 5leté holky
K sepsání deníčku mě inspirovala diskuze Nechaly byste dítě 30 minut samotné doma? Je to už spousta let a já si z toho hodně pamatuji, proto vám napíši můj příběh. Psal se rok 1985, byla jsem 5letá hubená blonďatá holčička, vychovávaná jen svým otcem (v té době).
Byl leden, venku zima a spousta sněhu, bydleli jsme ve velkém činžovním domě o třech patrech, my ve druhém, před domem byl větší kopec, děti tam sáňkovaly a já tak moc chtěla taky. Ten den mi táta řekl, že si jde koupit cigarety a že přijde za chvíli, chtěla jsem jít zatím ven, ale nemohla jsem, místo toho mě doma zamkl a odešel.
Napadlo mě, že když vylezu na okno a skočím na nohy, že ho moc překvapím a on se bude divit, co dělám venku a jak jsem se ven dostala. Oblékla jsem si kombinézu, nejspíš jsem si oblékla vše na ven včetně bot, vylezla jsem na to okno, otevřela ho (v té době tam byla okna na panty, péra, okno se převracelo), chytla jsem se madla, přelezla, madlo jsem nepustila, ale okno vylítlo, vrátilo se a přiskříplo mi ruce, v tu chvíli už jsem jen padala, jaký to byl let, si nepamatuji, jen to, že jsem si z lehu sedla, chtěla jsem křičet, ale nešlo to, musela jsem si lehnout. Moje šťestí v tu chvíli bylo, že soused, který bydlel pod námi, rád pozoroval lidi z okna, pak už to bylo rychlé. Pamatuji si spoustu lidí kolem mě, pamatuji si, že tam byla sanitka hodně moc rychle, do sanitky nastupoval i můj táta, najednou tam byl.
Z nemocnice si toho pamatuji dodnes dost, asi ne podle toho, jak to šlo postupně, pamatuji si, dnes vím, že to byl rentgen, jak mě na tom stole, když mě zrentgenovali, nějaký pán fotil fotoaparátem a sliboval mi fotky, dodnes žádné nemám. Pamatuji si, jak sem jela v tunelu a moc se tam bála. Poté už jen to, jak mě dali na pokoj k dospělým ženským, do postýlky bez polštáře, mě, 5letou holku zvyklou na velkou postel.
Pamatuji si na hodnou a zlou sestřičku, ta hodná mi nosila igráčky vojáčky, ta zlá mě hubovala, že jsem ušpinila povlečení, když jsem něco jedla, pamatuji si, jak mi donesli přesnidávku, která v té době byla v plechovce s tím, že mi ji posílá babička, ale nesmí za mnou (nejspíš chřipkové období). To nejhezčí, co si z nemocnice pamatuji, byly sny, každý den se mi zdálo o opičkách, bylo to jako seriál, moc jsem se tešila na večery, že opět budou opičky. Doma se mi o nich už nikdy nezdálo, i když jsem si před spaním opakovala, že chci opičky, už nikdy od té doby nebyly.
Pád z okna mi způsobil otřes mozku, naraženou páteř, obě nohy i ruce jsem měla zlomené, po 6 měsících jsem mohla znova vstát, a tehdy začalo moje znovu učení chození. Pamatuji si, že když mě poprvé postavili, nohy se mi podlomily, pak už mě jen jak každý povzbuzoval a tleskal, jak mi to chození jde. Dále už jen to, že se mi v první třídě smáli, že šmajdám, ale já to vypilovala a pak už jsem byla normální jako každé jiné dítě, zlobivé a vymýšlející kravinky. Asi mě pak táta pouštěl ven, protože už jsem nikdy žádnou takovou hloupost nevymyslela.
Následky z toho pádu žádné nemám, jen mírně obrácený obratel, ale to je neléčitelné a neoperativní, a mně to zatím nijak nic nedělá. Jediný následek, který mě ještě napadl, je ten, že mám velký strach z výšek, ale já už v mých letech na stromy nelezu a jiné výškové aktivity mě nelákají.
Dnes už mám 4letou cácorku, a když vidím, co všechno v té její hlavince nenajde, tak se ani nedivím, že i já tenkrát vymyslela něco takového, okna máme nízko a než budeme mít dostavěné patro, bude už daleko větší a snad i rozumnější, ale já vím po tom všem, že bych ji nikdy nezamkla a nenechala samotnou doma.
Ta diskuze mě přiměla jen zavzpomínat a napadla mě i ta myšlenka, napsat všem maminkám o tom, co takové dítě dokáže vymyslet…
Je to už dlouhá doba a patřím k těm, kteří měli to štěstí, že poznali šťastný konec této etapy života.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1307
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 769
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1340
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 340
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19381
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2542
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Tak tedy uf uf že to dopadlo takhle 
uf, ještě že to tak dobře dopadlo.. dokážeš si představit, co by z toho dneska Nova a spol. udělali a jak mohl být táta popotahovaný po všech čertech?
