Fantazie 5leté holky
K sepsání deníčku mě inspirovala diskuze Nechaly byste dítě 30 minut samotné doma? Je to už spousta let a já si z toho hodně pamatuji, proto vám napíši můj příběh. Psal se rok 1985, byla jsem 5letá hubená blonďatá holčička, vychovávaná jen svým otcem (v té době).
Byl leden, venku zima a spousta sněhu, bydleli jsme ve velkém činžovním domě o třech patrech, my ve druhém, před domem byl větší kopec, děti tam sáňkovaly a já tak moc chtěla taky. Ten den mi táta řekl, že si jde koupit cigarety a že přijde za chvíli, chtěla jsem jít zatím ven, ale nemohla jsem, místo toho mě doma zamkl a odešel.
Napadlo mě, že když vylezu na okno a skočím na nohy, že ho moc překvapím a on se bude divit, co dělám venku a jak jsem se ven dostala. Oblékla jsem si kombinézu, nejspíš jsem si oblékla vše na ven včetně bot, vylezla jsem na to okno, otevřela ho (v té době tam byla okna na panty, péra, okno se převracelo), chytla jsem se madla, přelezla, madlo jsem nepustila, ale okno vylítlo, vrátilo se a přiskříplo mi ruce, v tu chvíli už jsem jen padala, jaký to byl let, si nepamatuji, jen to, že jsem si z lehu sedla, chtěla jsem křičet, ale nešlo to, musela jsem si lehnout. Moje šťestí v tu chvíli bylo, že soused, který bydlel pod námi, rád pozoroval lidi z okna, pak už to bylo rychlé. Pamatuji si spoustu lidí kolem mě, pamatuji si, že tam byla sanitka hodně moc rychle, do sanitky nastupoval i můj táta, najednou tam byl.
Z nemocnice si toho pamatuji dodnes dost, asi ne podle toho, jak to šlo postupně, pamatuji si, dnes vím, že to byl rentgen, jak mě na tom stole, když mě zrentgenovali, nějaký pán fotil fotoaparátem a sliboval mi fotky, dodnes žádné nemám. Pamatuji si, jak sem jela v tunelu a moc se tam bála. Poté už jen to, jak mě dali na pokoj k dospělým ženským, do postýlky bez polštáře, mě, 5letou holku zvyklou na velkou postel.
Pamatuji si na hodnou a zlou sestřičku, ta hodná mi nosila igráčky vojáčky, ta zlá mě hubovala, že jsem ušpinila povlečení, když jsem něco jedla, pamatuji si, jak mi donesli přesnidávku, která v té době byla v plechovce s tím, že mi ji posílá babička, ale nesmí za mnou (nejspíš chřipkové období). To nejhezčí, co si z nemocnice pamatuji, byly sny, každý den se mi zdálo o opičkách, bylo to jako seriál, moc jsem se tešila na večery, že opět budou opičky. Doma se mi o nich už nikdy nezdálo, i když jsem si před spaním opakovala, že chci opičky, už nikdy od té doby nebyly.
Pád z okna mi způsobil otřes mozku, naraženou páteř, obě nohy i ruce jsem měla zlomené, po 6 měsících jsem mohla znova vstát, a tehdy začalo moje znovu učení chození. Pamatuji si, že když mě poprvé postavili, nohy se mi podlomily, pak už mě jen jak každý povzbuzoval a tleskal, jak mi to chození jde. Dále už jen to, že se mi v první třídě smáli, že šmajdám, ale já to vypilovala a pak už jsem byla normální jako každé jiné dítě, zlobivé a vymýšlející kravinky. Asi mě pak táta pouštěl ven, protože už jsem nikdy žádnou takovou hloupost nevymyslela.
Následky z toho pádu žádné nemám, jen mírně obrácený obratel, ale to je neléčitelné a neoperativní, a mně to zatím nijak nic nedělá. Jediný následek, který mě ještě napadl, je ten, že mám velký strach z výšek, ale já už v mých letech na stromy nelezu a jiné výškové aktivity mě nelákají.
Dnes už mám 4letou cácorku, a když vidím, co všechno v té její hlavince nenajde, tak se ani nedivím, že i já tenkrát vymyslela něco takového, okna máme nízko a než budeme mít dostavěné patro, bude už daleko větší a snad i rozumnější, ale já vím po tom všem, že bych ji nikdy nezamkla a nenechala samotnou doma.
Ta diskuze mě přiměla jen zavzpomínat a napadla mě i ta myšlenka, napsat všem maminkám o tom, co takové dítě dokáže vymyslet…
Je to už dlouhá doba a patřím k těm, kteří měli to štěstí, že poznali šťastný konec této etapy života.
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 1399
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 912
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 663
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 1208
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 833
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2304
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 3085
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4168
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2691
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1619
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Tak tedy uf uf že to dopadlo takhle 
uf, ještě že to tak dobře dopadlo.. dokážeš si představit, co by z toho dneska Nova a spol. udělali a jak mohl být táta popotahovaný po všech čertech?
