I feel crazy
- O životě
- Anonymní
- 07.10.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Myslím, že jsem se zbláznila. Nemohu dostat z hlavy náhodné setkání. Nevyznám se v sobě, ani v něm.
Čtvrtek 29.8.
Čekám na přechodu pro chodce na zelenou.
Projíždí prázdný autobus J-S
Zaujal mě suverénní styl jízdy a způsob jak řidič točí volantem.
Přicházím na své stanoviště a tam stojí autobus s nápisem J-S
Má zavřené dveře.
Prohlížím si autobus, který svítí čistotou. Asi má nějakého Otíka nebo je pedant na pořádek. I kola má jako nová a úplně černé pneumatiky.
Slunce pálí a dva mladíci se opřou v chládku o autobus.
Přemýšlím, že to udělám také. O tento autobus bych si svůj bílo růžovo-bílý outfit neušpinila.
Dveře se otevírají a řidič stojí na schodech a ječí: „Pánové, vypadněte od toho autobusu!“ „My se jen opíráme.“ „Povídám vypadni a neřečni!“
Dveře zůstávají otevřené, řidič sedá za volant, ale všichni se bojíme nastoupit.
Do odjezdu zbývají dvě minuty. Ten ma*or je schopen zavřít dveře a odjet bez nás.
Opatrně našlapuji na první schod.
„Dobrý den, jedete do L?“ „Ano.“ „Mohu nastoupit?“ „Samozřejmě!“
Nastupuji a ostatní čekají na nástupišti, jak to dopadne. Spoj má odjezd za minutu.
Usedám na pravou stranu k zadním dveřím.
Nastupují i ostatní cestující.
Vyjíždíme.
Cítím na sobě pohled. Koukám do zrcátka. Neuhne.
Chvíli pohled opětuji, pak uhýbám očima.
Oba máme sluneční brýle. Stále mě sleduje. Kouká víc na mě než na cestu.
Začínám mít obavy, abychom tu jízdu přežili ve zdraví.
Sundavá si brýle a opět na mě zírá. Snad abych neměla pochyb, kam kouká.
Sundavám brýle také a pohled opětuji.
Takto to pokračuje až do mého města.
Vystupuji zadními dveřmi a říkám na shledanou. Ani o mě nezavadí pohledem.
O 10 dnů později…
Mám volno, a tak si vyjedu za kulturou do širšího okolí. Po výletě čekám na autobus Přijíždí N. Jsem zklamaná a zároveň cítím úlevu. Čekala jsem B.
Přestup
Na stanovišti stojí autobus se zavřenými dveřmi. Ani se nejdu podívat na ceduli za předním sklem. Předpokládám, že jede mým směrem. Čekám a lelkuji. Při tom mě zaujme čistota autobusu. I kola jsou vzorně umytá a vypadají jako nová.
Vzpomínám na B. a srdce mi začíná bušit. Přemýšlím, jak se mám tvářit a chovat.
Problém je, že si vůbec nedokážu vybavit jeho tvář.
Dveře se otvírají. Nastupuji.
Za volantem sedí starší chlap s bříškem. Oddychnu si. To není On.
Jsem naprosto klidná a kupuji lístek. „Prosím do L.“ „Průkazku máte?“ „Ano, tady.“
Vrací mi zpět dvoukorunu a nemůže se trefit do mé dlaně. K jeho ruce přikládám svou druhou ruku, aby se dvoukačka neskulila na zem. I on přikládá druhou ruku. Chvíli se navzájem dotýkáme.
Povedlo se. Dvoukoruna je v mé pravici.
Omlouvá se.
Ubezpečuji ho, že se nic nestalo, a odcházím si sednout k zadním dveřím napravo.
Usedám a pro jistotu kouknu na jméno řidiče na jízdence. Brýle jsem zapomněla, ale na lístku čtu N.
Pouštím řidiče z hlavy a sleduji okolní krajinu.
Cítím na sobě pohled. Dlouhý pohled.
Ty řidiči se snad zbláznili. Co po mě najednou každý kouká. V mobilu zkontroluji svůj zevnějšek a učešu se.
Opět cítím pohled.
Neopětuji ho.
Vrtá mi to hlavou a opět vytahuji jízdenku,
Pět minut usilovně zaostřuji a pak čtu: B.
To je tedy bomba!
Píšu kamarádce co mám dělat. „Hoď udičku.“ „Když já nevím jak.“ „Vzpomeň na mládí, jak jsi lovila.“ „Nechci lovit, chci být lovena.“ „Tak musíš počkat, co udělá lovec.“ „Obávám se že nic.“ „Až budeš vystupovat, spadni. Řidič je povinen ti poskytnout první pomoc.“ „Už jsem vystoupila. Ani pohledem o mě nezavadil a nedal šanci hodit po něm očkem. Když se k ničemu nemá, proč na mě furt tak zírá?“ „Až pojedeš příště, tak se ho zeptej.“
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 75
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 104
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 212
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 139
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 139
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1130
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2029
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 831
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 503
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
on jede celou cestu ve slunecnich brylych, tos preci nemohla videt, kam se diva? 
snad se moc nepletu. A protože jsi to napsala na maminkovský web, kde je spousta uživatelek ve věku, že řeší podobné věci se svými dcerami, tak se nejspíš dozvíš jiné reakce, než od svých vrstevnic. První pravidlo je takové, že ne každý chlap, který na tebe chvilku čumí, s tebou prožije lásku jak z červené knihovny, případně s tebou stráví celý život. Většinou si užije tu chvilku pokoukání na hezkou holku a život je dál, tak je dobré, abys ani ty to dál neprožívala, nedělala si nějaké plány a už vůbec nespřádala pubertální návrhy, jak upoutat jeho pozornost, jako třeba padat při vystupování. Žádnou hru kdo z koho s řidičem nehraješ, jediná hra, kterou hrajete je na řidiče a cestujícího, on svou roli řidiče plní, ale ty jsi ve svých představách přešla někam jinam od role cestující. Taky je řidič nejspíš docela průďa, copak bys takového partnera chtěla? 
Navíc je taky dost možné, že dospělý chlap má někde ženu, rodinu, atd… 
