I feel crazy
- O životě
- Anonymní
- 07.10.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Myslím, že jsem se zbláznila. Nemohu dostat z hlavy náhodné setkání. Nevyznám se v sobě, ani v něm.
Čtvrtek 29.8.
Čekám na přechodu pro chodce na zelenou.
Projíždí prázdný autobus J-S
Zaujal mě suverénní styl jízdy a způsob jak řidič točí volantem.
Přicházím na své stanoviště a tam stojí autobus s nápisem J-S
Má zavřené dveře.
Prohlížím si autobus, který svítí čistotou. Asi má nějakého Otíka nebo je pedant na pořádek. I kola má jako nová a úplně černé pneumatiky.
Slunce pálí a dva mladíci se opřou v chládku o autobus.
Přemýšlím, že to udělám také. O tento autobus bych si svůj bílo růžovo-bílý outfit neušpinila.
Dveře se otevírají a řidič stojí na schodech a ječí: „Pánové, vypadněte od toho autobusu!“ „My se jen opíráme.“ „Povídám vypadni a neřečni!“
Dveře zůstávají otevřené, řidič sedá za volant, ale všichni se bojíme nastoupit.
Do odjezdu zbývají dvě minuty. Ten ma*or je schopen zavřít dveře a odjet bez nás.
Opatrně našlapuji na první schod.
„Dobrý den, jedete do L?“ „Ano.“ „Mohu nastoupit?“ „Samozřejmě!“
Nastupuji a ostatní čekají na nástupišti, jak to dopadne. Spoj má odjezd za minutu.
Usedám na pravou stranu k zadním dveřím.
Nastupují i ostatní cestující.
Vyjíždíme.
Cítím na sobě pohled. Koukám do zrcátka. Neuhne.
Chvíli pohled opětuji, pak uhýbám očima.
Oba máme sluneční brýle. Stále mě sleduje. Kouká víc na mě než na cestu.
Začínám mít obavy, abychom tu jízdu přežili ve zdraví.
Sundavá si brýle a opět na mě zírá. Snad abych neměla pochyb, kam kouká.
Sundavám brýle také a pohled opětuji.
Takto to pokračuje až do mého města.
Vystupuji zadními dveřmi a říkám na shledanou. Ani o mě nezavadí pohledem.
O 10 dnů později…
Mám volno, a tak si vyjedu za kulturou do širšího okolí. Po výletě čekám na autobus Přijíždí N. Jsem zklamaná a zároveň cítím úlevu. Čekala jsem B.
Přestup
Na stanovišti stojí autobus se zavřenými dveřmi. Ani se nejdu podívat na ceduli za předním sklem. Předpokládám, že jede mým směrem. Čekám a lelkuji. Při tom mě zaujme čistota autobusu. I kola jsou vzorně umytá a vypadají jako nová.
Vzpomínám na B. a srdce mi začíná bušit. Přemýšlím, jak se mám tvářit a chovat.
Problém je, že si vůbec nedokážu vybavit jeho tvář.
Dveře se otvírají. Nastupuji.
Za volantem sedí starší chlap s bříškem. Oddychnu si. To není On.
Jsem naprosto klidná a kupuji lístek. „Prosím do L.“ „Průkazku máte?“ „Ano, tady.“
Vrací mi zpět dvoukorunu a nemůže se trefit do mé dlaně. K jeho ruce přikládám svou druhou ruku, aby se dvoukačka neskulila na zem. I on přikládá druhou ruku. Chvíli se navzájem dotýkáme.
Povedlo se. Dvoukoruna je v mé pravici.
Omlouvá se.
Ubezpečuji ho, že se nic nestalo, a odcházím si sednout k zadním dveřím napravo.
Usedám a pro jistotu kouknu na jméno řidiče na jízdence. Brýle jsem zapomněla, ale na lístku čtu N.
Pouštím řidiče z hlavy a sleduji okolní krajinu.
Cítím na sobě pohled. Dlouhý pohled.
Ty řidiči se snad zbláznili. Co po mě najednou každý kouká. V mobilu zkontroluji svůj zevnějšek a učešu se.
Opět cítím pohled.
Neopětuji ho.
Vrtá mi to hlavou a opět vytahuji jízdenku,
Pět minut usilovně zaostřuji a pak čtu: B.
To je tedy bomba!
Píšu kamarádce co mám dělat. „Hoď udičku.“ „Když já nevím jak.“ „Vzpomeň na mládí, jak jsi lovila.“ „Nechci lovit, chci být lovena.“ „Tak musíš počkat, co udělá lovec.“ „Obávám se že nic.“ „Až budeš vystupovat, spadni. Řidič je povinen ti poskytnout první pomoc.“ „Už jsem vystoupila. Ani pohledem o mě nezavadil a nedal šanci hodit po něm očkem. Když se k ničemu nemá, proč na mě furt tak zírá?“ „Až pojedeš příště, tak se ho zeptej.“
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 635
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 476
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 875
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1744
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 292
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1379
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1102
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 825
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1563
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 738
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
on jede celou cestu ve slunecnich brylych, tos preci nemohla videt, kam se diva? 
snad se moc nepletu. A protože jsi to napsala na maminkovský web, kde je spousta uživatelek ve věku, že řeší podobné věci se svými dcerami, tak se nejspíš dozvíš jiné reakce, než od svých vrstevnic. První pravidlo je takové, že ne každý chlap, který na tebe chvilku čumí, s tebou prožije lásku jak z červené knihovny, případně s tebou stráví celý život. Většinou si užije tu chvilku pokoukání na hezkou holku a život je dál, tak je dobré, abys ani ty to dál neprožívala, nedělala si nějaké plány a už vůbec nespřádala pubertální návrhy, jak upoutat jeho pozornost, jako třeba padat při vystupování. Žádnou hru kdo z koho s řidičem nehraješ, jediná hra, kterou hrajete je na řidiče a cestujícího, on svou roli řidiče plní, ale ty jsi ve svých představách přešla někam jinam od role cestující. Taky je řidič nejspíš docela průďa, copak bys takového partnera chtěla? 
Navíc je taky dost možné, že dospělý chlap má někde ženu, rodinu, atd… 
