Já bych se na to nejradši vykašlala

Toto je můj první deníček, i když bych ho deníčkem nenazvala. Je to můj výlev emocí, sebelítost, vzteku. Nebudu tu popisovat žádné drama, ani složitou situaci, spíš je to o tom, že když to vyleji na papír,snad se mi uleví. A možná mi i ledacos dojde.

Mé těhotenství bylo celou dobu rizikové, navíc jsem si poležela půl roku v nemocnici. Porod císařem, žádný bikiny řez, pěkně šev od pupíku dolů, takže to bolelo jako čert. Dnes nechápu, jak sem to mohla zvládnout. Zato teď mi přijde, že nezvládám nic.

Mám zdravou roční holčičku, dům, zahrádku, kočku psa. Netrpím až takovým finančním nedostatkem. Můj problém je ale má hlava. Mám pocit, že nic nezvládám. Ob den brečím, ani nevím pořádně proč. Je pravda, že malá špatně spí. V noci je třeba 2–3× vzhůru, někdy jí trvá i hodinu, než znovu usne.

Mám přítele, který mi pomůže třeba v tom, že si ji přes den vezme, než jde do práce a já spím. Jenže v noci je i on k nesnesení. Když malá nemůže usnout, tak se do toho vloží, aniž bych chtěla. Tím pádem ji probere úplně a ona nezabere. Pak to začne svádět na mě, což mě děsně naštve a už neusnu vůbec. Například dneska jsem vzhůru od půl třetí od rána. A zas mám tu svoji depku.

Nezvládám vlastní dítě, doma bordel, protože jsem tak unavená, že se mi prostě nechce. Navíc tu nikoho nemám, a když jsem dnes požádala rodiče, aby mi pomohli, tak nééé. Mám přece přítele, kterého navíc oni nemůžou vystát, je dost svérázný a každému řekne, co si myslí, takže u nich oporu nemám. Což mi taky nepřidalo. Přitom k sestře jezdí, kdy si ona pískne. Bydlí vedle mě, se mnou se nebaví. Zrovna teď tam rodiče jsou a ani nepřijdou.

Holky, pusťte se do mě, ať vím, že na tom nejsem tak blbě, že to má některá z vás taky tak a že je v podstatě normální občas vypěnit, když je člověk 2 roky zavřený.

Omlouvám se za takový hloupý deníček a těším se na vaše reakce.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
frozendarkness
442
16.6.12 07:04

Ahoj, já se do tebe určitě nepustím, chápu tě. A leckdy mívám stejně pochybnosti o sobě samé…Synovi je 18měsíců, v noci teda spí za to já mám problémy se spaním, takže leckdy usínám kolem jedné ráno a vstávám v šest se synem. Bydlíme blízko tchýně a manžel chce ještě blíž stavět dům, bojím se, že to neustojím. Miluji ho, ale on nechápe že já svoje rodiče nevidím třeba měsíc kdežto jeho vidíme pořád, navíc je jedináček…Začíná to být k nevydržení. Přemýšlím, že vyhledám psycholožku, možná že by ti to také prospělo…

  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
16.6.12 07:07

Já teda nechápu proč jsi dva roky zavřená? Nemáš kamarádky? 8o
Pokud ne tak šup, šup nějaké sehnat a hurá s nima a s prckama třeba někam na prodloužený víkend do chatek. Chlapa nech doma. :pankac:
Uvidíš, že ti bude mnoooohem lépe… Potřebuješ vypadnout. :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
16.6.12 08:17

Já se do tebe taky pouštět nebudu anobo jo :mrgreen:

hela přestaň se litovat a utápět v nějakejch depkách a začni něco dělat…my netvrd´že v tvym okolí nejsou nějaké kluby pro matky s dětma, cvičení, sportoviště nebo třeba jenom les co já vim, těch možností je spousta…a že ti nepomůžou mno každá mince má dvě strany, hele představ si, že mě zas furt chtěla pomáhat tchýně a to až tak moc až to překračovalo všechny meze (bydlíme v jednom domě) takže co já bych dala za to, kdyby mi opravdu pomáhat nechtěla a dala mi konečně pokoj :lol:…si poradim sama :pankac:…na druhou stranu tě chápu s prvnim synem sem byla doma 4 roky a ještě něco, jelikož sem po rodičáku nemohla sehnat práci, takže sem taky byla doma víc než je zdrávo a lezlo mi to solidně na palici :zed: :lol:

ale prostě to chce vypadnout…

  • načítám...
  • Zmínit
Verda73
342
16.6.12 08:24

Já tě rozhodně neodsoudím. Už to, že vlastní rodiče ti nejsou oporou je dost skličujíčí. Říkáš, že máš depku. Vím, že každý druhý v horové řeči používá jak je z toho či onoho v depresi. Ale je opravdu možné, že jí máš. A to je nemoc jako každá jiná a nemůžeš jí ničím ovlivnit a samotná to nezvládneš. Zajdi si ke svému doktorovi a požádej ho at tě odešle k odborníkovi, který pozná, zda se o depresi jedná nebo ne. A případně nasadí léky. Bez nich to pak nejde, člověk si rozumově říká, že se vlastně nic neděje, ale prostě to nezvládá. Vůbec se za to nemusíš stydět, možná ani netušíš jak strašně moc lidí se s depresí léčí. Jenže přizná to málokdo. Jsem zdr. sestra a vidím kolik lidí s tímto problémem se na nás obrací. Tak se drž a zkus se s lékařem poradit. :hug: Jo a člověk obvykle sám nepozná, že se jedná o depresi. :mavam: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Verda73
342
16.6.12 08:27

Ale ona třeba náladu ani sílu někam chodit, myslí, že to tam nezvládne. Kdo to nezažil, nedokáže to pochopit, že to fakt nejde. Možná si myslíte, že přeháním, ale já bych to nepodceňovala :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Tulisek
4
16.6.12 08:46

Neni duvod se do tebe poustet. Nekdy si pripadam stejne, ale startovaci podminky mame jine. Kazdopadne pokud to fin. zvladnete a i ty se pres to preneses, zajisti si na uklid pani. Uvidis, ze i hezke, uklizene prostredi ti pomuze. Nemusi to byt trvaly stav.

  • načítám...
  • Zmínit
Jenika
16.6.12 10:07

Chápu tě, ale asi nejvíc mrzí, že vedle u sestry jsou rodiče a za tebou nepříjdou. Myslím, že to je to, co tě nejvíc trápí. A co sestra, ta s tebou mluví? Já mět sestru a ještě bydlet vedle sebe, tak určitě samotou netrpím.

  • Upravit
klara123
1505
16.6.12 11:20

Ahoj, depky máš asi z toho, že jsi pořád jen s malou… potřebuješ nějaké povyražení :kytka: Máš nějaké kamarádky nebo sousedky, kam bys mohla občas vyplout na kávu??? ono to někdy stačí
A k tomu nočnímu buzení. já bych se s mimi přestěhovala do jeho pokoje. Aspoň by se ti do toho přítel nevměšoval… já taky občas s malou spím v pokoji-když je nemocná nebo tak :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lucie.t
4989
16.6.12 11:42

Ahoj
ja mam 16m kluka, v noci se budi kazdou hodinu, rano jsem vic unavena nez vecer, kdyz jdu spat. vetsinou kazdy den rano absolvuji cestu do skoly se stari dcerou, je to tak 5 km, obcas mam pocit, ze ten zaverecny kopec k nasemu domu nezvladnu a zhroutim se. Pomoc od rodiny nepripada v uvahu, ne ze by nechteli, ale zijeme v Anglii. Nikoho tu neznam, nemam s kym se odreagovat, nekam si zajit…ani rec neumim :zed:. mam tu jen manzela a dve deti, coz je tedy uzasne ALE…

Tak co.. uz je ti lip? :lol: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
16.6.12 13:04

Já myslím, že každá máme někdy pocit, že odejdeme do polí a děti necháme doma tatínkům napospas :lol:
Já bych o víkendu nechala dítko doma tatínkovi a jela navštívit kamarádku, příbuzné, zkrátka vypadni sama, ať nejsi furt jen s dítětem ;) Třeba tatínek mezitím zaperlí a najdou si s malou nějaký systém, aby se přestala budit :jazyk:
Nebo pokud nemáte úplně velikou finanční nouzi, tak si najdi v okolí nějakou hlídací tetu za peníze, třeba to mamku pak trochu trkne, že si musíte hlídání platit, abyste si mohli s přítelem vůbec někam zajít…

Vysloveně odmítnutí pomoci, když o ni požádám, obzvlášť rodiče, to by mě teda mrzelo hodně moc, to je fakt ošklivý :( Jako když mamce zavolám, zda by nepohlídala dvě děti za hodinu na celý večer, tak počítám s tím, že už má svůj program a jen to zkouším, ale kdyby mi nepomohla vůbec, tak by mě to teda mrzelo, obzvlášť kdyby to u sourozence nebyl problém…

  • načítám...
  • Zmínit
6/5
16.6.12 13:44

Nespící dítě doma osobně mám, tedy teď ve dvou letech už spí, ale dalo mi to dost práce a nervů, než se to naučila a já teď sama mám dost problém spát a slyším v noci i trávu růst, takže chápu - nevyspalá mamina není mamina v pohodě a pak je naprd skoro všechno, mě třeba babičky nepomůžou vůbec, ale je to o tom, že moje matka ještě pracuje, a to na několik úvazků, protože je lékařka a tchýně, tak tam jsem to bohužel neměla možnost posoudit, protže předloni zemřela, naší malé bylo pět měsíců. Jinak babička byla všem vnoučatům naprosto perfektní. Takže když to shrnu, tak naše dítě bylo za celé své dva roky dvakrát pohlídáno tetou, jednou na dvě hodinky odpoledne, jednou čtyři hodiny večer od sedmi do jedenácti druhou tetou, to jsme byli s drahým na večeři. Manžel si jednou až dvakrát do měsíce vyrazí na pivko s kamarády a já nechodím nikam, tedy po večerech, teď dvakrát do měsíce do školy, občas kosmetika nebo kadeřnice - hlídá manžel, já pak přijedu a uklízím binec:-). Donedávna nefungoval vůbec, teď jakž takž, ale zase mi pomůže jinak, třeba nakupuje, občas uvaří on, ale např. netuší, kde máme vysavač. Zkus zapojit toho svého, ale nepřehánět (taky záleží jakou má práci) a jen když opravdu sama chceš a potřebuješ, je potřeba si vyjasnit to kolektivní noční vstávání, které vypadá že je spíše kontraproduktivní a nejspíš z toho budete na nervy oba, třeba si to zatím nějak rozumně rozdělte, ale spíš se to snažte nějak v rámci možností úplně odbourat (možná si řekneš, že se mi to kecá, ale opravdu vím o čem mluvím). Takže držím palec.

  • Upravit
Blandik
817
16.6.12 15:10

Já se do tebe taky nepustím. Cítíš co cítíš a to je pro tebe berná mince…zvážila bych, jestli netrpíš nějakou depresí, kterou vlastně vlastními silami nemůžeš zvládnout…Já mám tři a půl leté dítě, máme velmi fajn vztah, nemáme žádné boje o moc, jeho „výchova“ mě moc baví, protože mi ani tak nejde o jeho přímou výchovu, ale spíše pracuji na sobě a hodně toho díky svému dítěti o sobě poznávám, vnímám to jako mentální růst a vývoj..a taky bych někdy nejraději na měsíc odjela pryč, úplně pryč. Tchánům dítě dávat nechci, vadí mi jejich přístup a moje máma může občas. Teď asi po půl roce jsem měli malého u ní na víkend..byla jsem jako ve snění, když jsem si dva dny mohla dělat věci svým tempem a podle sebe, ráno vstávala, kdy se mi zachtělo… :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
šťastná_máma
27
16.6.12 16:00

Ahoj mamaterko, mluvíš mi z duše, přesně toto jsem prožívala a trochu ještě prožívám doteď. Moje princezna je velmi živé a neposedné dítko, stále se na mě věší či jinak vyžaduje pozornost, o častém kojení ve dne v noci nemluvě. Takže téměř žádný volný čas.
Asi nejhůř jsem nesla to nevyspání. Malá se od půlnoci, kdy jsem chodila spát já, budila čím dál častěji, k ránu to byly intervaly opravdu krátké. Sice jí stačilo pocucat si mlíčko a brzy usnula, ale mě tento přerušovaný a krátký spánek totálně odrovnával. Celé dopoledne jsem byla jak omámená, takže byl pro mě výkon jenom přichystat oběd. Na procházku jsme se dostaly až po jejím krátkém odpoledním spánku, tak po čtvrté hodině, to už i já jsem se začala probírat k životu. Jenže v zimě se brzy stmívalo, takže procházka někdy za tmy. Večer pak doma binec z celého dne, ale chyběly mi už síly to vše poklidit, a udělat domácí práce, takže mi to trvalo dlouho a chodila jsem pozdě spát. A tak dokola.. Byla jsem víc a víc nevyspalá a zoufalá.
Taky jsem si připadala na vše sama. Mám hodného manžela, který ale prožíval pracovní krizi, stále byl unavený, nevyspalý, podrážděný, pracoval dlouho do noci včetně víkendů, takže neměl čas ani mi pomoci, ani vzít malou ven, natož abych se já šla odreagovat pryč bez ní. Mám i hodnou mamku, která by i pomohla ráda, ale ta zase by si neodpustila poznámky, jak ona je skvělá, že to zvládala s dvěma dětmi a já jsem ta nezkušená a pomalá a nevím co ještě. Takže tam se pomoci raději vyhýbám, protože mě to ničí psychicky.
Tak vidíš mamaterko, nejsi sama. Myslím, že je to normální. Jsou sice maminky, které to zvládají levou zadní a ještě se doma nudí, těm blahopřeji a smekám, ale pak je spousta maminek, které jsou totálně hotové. Některé to přiznají, některé ne, pač se za to stydí, a raději se přetvářejí, že je vše v pohodě.
Myslím si, že klíčem k většímu klidu a štěstí je se NESROVNÁVAT! No ať jsou klidně jiní schopnější, rychlejší, odpočatější, ať mají šikovnější a hodnější děti, ať mají doma větší pořádek, AŤ! My horší jim to přejme a buďme šťastní za své malé úspěchy. Co na tom, že nemám dva roky umytá okna, prádlo nežehlím, a vařím jednoduchá jídla? Hlavní je, že dělám, co můžu. A mé dítě že je zdravé a šťastné, protože se mu věnuji a reaguji na jeho potřeby. Když jsem se s tím smířila, bylo líp mě i mé holčičce.
A pozitivní je ještě jedna věc, kterou nyní pozoruji. Jak malá roste a je šikovnější a samostatnější, jde vše pomalu, ale jistě snáz!! Takže věřím, že za čas se to srovná a já i ta okna umyju. :lol: Uvidíš, že i Tobě bude časem líp. :hug:

Příspěvek upraven 16.06.12 v 23:09

  • načítám...
  • Zmínit
market11
16.6.12 17:09

Neboj, tohle máme občas každá. A bohužel není období, ve kterém by mě občas takové stavy nepřepadly. Mám kouzelnou 16m holčičku, bystrou, naprosto mi zaplnila život štěstím (pochopitelně i manželovi, se kterým máme opravdu krásný vztah). Malá spí v noci krásně, usíná sice kolem 21h, ale spí třeba do půl osmý nebo do osmi, hrozně ráda si s ní přes den hraju, říkám si, tohle krásné období mého života už asi nemůže nic překonat. Přesto jsou chvíle, kdy začnu brečet, že jsem neschopná, doma bordel, nebo když malá nechce jíst (což je asi náš „největší problém“), mívám záchvaty bezmocnosti, co mám teda uvařit, aby to chtěla, atd., atd. No a pak se na mě usměje těma šibalskýma očkama nebo si mi položí hlavičku na rameno, a je po depce. Chci říct, že z únavy, z toho být dokonalou mámou anebo prostě jen když je den blbec, tečou nervy každé…jsme přecitlivělé, protože se o ty naše broučky pořád bojíme, i když třeba jen podvědomě. Někde jsem četla, že stres matky ročního dítětě lze přirovnat ke stresu leteckých navigátorů, kteří hlídají, aby se letadla nesrazily…takže snad na občasné depky máme nárok :-). Mě z nich teda dostává opět dcera, takže je to začarovaný kruh :-)

  • Upravit
maxi2408
731
16.6.12 18:03

Ahoj,
současná doba nás žene k touze po dokonalosti. Časopisy nám cpou jakoukoliv dokonalost, reklamy také…hrozný tlak, kterému je velmi dobré nepodlehnout, ani podvědomě.
První syn mi do jednoho roku vstával po hodině, nevím, jak jsem vše zvládla, ale člověk když musí, tak musí :-) Spát se naučil až ve 3 letech. Přičinu jsme zjistili, ale to sem teď nepatří.
Co mne tenkrát drželo nad vodou? Ukradnutá půlhodina relaxace, zakázala jsem si veškeré myšlenky na dítě, veškeré úvahy nad domácností, čas zavřených očí a snění. Po takové půlhodince, většinou v době jeho poobědového spánku, který stejně netrval kolikrát déle, jsem našla opět spoustu sil a hlavně optimismu, síly vše zvládnout dál.
Při čtení deníčku mne ještě upoutala zmínka o únavě - co si nechat zkontrolovat funkci štítné žlázy? Nedávno někde psali, že poruchy štítnice ve větším procentu vznikají těsně po porodu a během prvního roku po něm. Už si, bohužel, nevzpomínám na zdroj. Proto možná i ty výkyvy nálad…
Ale mám s tím vlastní zkušenost a rozhodně se kontrola funkce vyplatí.
Pokud mohu - tak vztahy bych nechala plynout a smířila se s tím, jak to je. Pak se vše mnohem lépe vše organizuje, když víš, že se můžeš spolehnout jen sama na sebe a neztrácet čas planými nadějemi.
Držím všech svých 12 palců :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvezdicka.zh
262
16.6.12 20:08

Ahoj, je mi líto, že období, které by mělo být pro tebe nejkrásnější, je vlastně tak vyčerpávající. Taky jsem s hrůzou zjistila, že místo abych prožívala nejkrásnější chvíle s miminkem naprosto v pohodě, neustále jsem něco řešila, večer brečela ve sprše, s manželem jsem se hádala, i když se milujem, cokoliv mi moje mamka řekla, vyznělo jako výčitka, měla jsem pocit, že všechno dělám špatně, přestože jsem si za svými „metodami“ stála, a nakonec to došlo tak daleko, že mě začal bolet žaludek, padat vlasy ve velkém a ráno jsem nemohla vstát z postele. Pravda je, že pomůžou procházky, knížka, nebo cokoliv, co odvede tvé myšlenky od té strašné situace. Je fakt, že s roční holčičkou už se dá krásně někam vyrazit. Přesto je mi jasné, že když nemáš oporu v těch nejbližších, je to to nejhorší. Nebo jedna z nejhorších možností (je pravda, že když má člověk zdravé dítě, zdá se to ostatní být maličkostí, ale vím, že není). Neboj, ono to nějak dopadne, zase bude dobře. Rady s kamarádkami a kluby pro maminky jsou fajn, zkus to. Držím palce, ať je ti líp… A na bordel doma se vykašli, to jsou jen malé věci, hlavní jsi ty a dcerka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
merryferry
89
16.6.12 20:32

Ahojky, normalne vidim sebe co tu pises semnou je to resne stejny jak pises, i ja placu ani nevym proc asi tim ze se citim sama a pro to taky placu jednou sem chtela otevrit okno a skoncovat ze zivotem ale rikam si i kdyz moje mala je certice a musim vstavak kni v noci asi nejmin 5× a to mi bere hodne sil na druhy den, jsem nervozna, jen rvu a dupu nohama citim jako kdybich byla dabel fakt ze jo, proste neni odpocinku a to maminu totalne vycerpa, potrebujes nekam vyrazit a zapomenout chvyli na malou a na problemy najit si super kamosku a hlavne nebyt sama to potom upadas do depresi ze jsi stale sama a places ze nikoho nemas, kdyz mj mladej jde si vyrazit z kamaradama vecer tak sem cela nesva vemu si sklenicku vina a placu ze nikoho nemam a nemam ani skym jit ven nikdo nepomuze a sem zase na vse sama fakt nekdy je potreba vypnout mozek a uzit si aspon jednou za dva mesice, i ja sem zavrena a ver ze silim skoda ze nebydlis ve vidni to bych hnedka reagovala a vyrazili by sme si nekam jsem na stejne care jako ty

  • načítám...
  • Zmínit
KPKristy
46669
16.6.12 22:31

No, tak je pravda, že jsou na tom lidi hůř, nicméně tě chápu. A pokud tě to malinko povzbudí, tak v tom rozhodně nejsi sama a dokonce jsi docela pěkně vystihla, co občas cítím já… :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
17.6.12 06:55

Neboj, nejsi v tom sama :D taky mám někdy pocit, že mě odvezou. Akorát to asi beru s větším humorem.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.6.12 08:49

@Verda73
Ne neprehanis je to neustala smutna nalada, tim to zacina, neschopnost se zasmat a brat veci z nadhledem -takhle to me zacalo :? Jj deprese opravdu neni jen takovy to je hnusny pocasi ja mam ale depku a u toho se clovek smeje. Je to strasna a nelitostna nemoc. Za doby teto nemoci jsem uz nechtela kolikrat ani zit. Az po 3 letech jsem fungovala jako normalni clovek a to neprehanim. ted uz nekdy ji zvladnu sama-po tech stavech co jsem mela jsem ani ven nemohla, bala se lidi, byla paralizovana jenom v kresle, takze neprehanis ani nahodou a nikomu takovou nemoc nepreji.
Jinak zakladatelko dojdi si opravdu k doktorovi, muze to byt pretazeni nervu z toho jak nespis, ale taky nemusi- mue to byt deprese-kdyz uz se neda zvladnout jedno dite nebude to jen z nevyspani to mi ver-opravdu se objednej a az pak po konzultaci z doktorem se vydavej do tech lesu, nebo ke znamejm-ted by si to asi nezvladla. Co se tyce tveho manzela jedinacka jak ja ti rozumim-sama mam jednoho, zije u nas tchan-no ale ja jeho vidim porad on nechape, ze chci videt moje rodice, kteri zijou v CR a ja v cizine-neni to jednoduche, ale da se to zvladnout i bez rodicu-chodit na plavani, dojit do nejakeho klubu kde jsou same maminy atd…
Drzim palecky :palec: :palec: :palec: :hug: :hug: :hug:

  • Upravit
Verda73
342
17.6.12 09:08

To je mi líto, že zažíváš sama na vlastní kůži. Přeju moc a moc štěstí, aby bylo vše ok :hug: Jsem ráda, že někdo potvrdil, to co jsem psala. Já sama jsem depresi naštěstí nezažila, ale moje pracovní kolegyně, jí trpěla a vše mi vyprávěla, jak si vše rozumově zdůvodnovala, ale prostě to nešlo. A jelikož je dr. tak myslím, že pro naše pacienty s těmito problémy je to nejlepší, protože je naprosto chápe, dokáže s nimi promluvit a pomoci jim. A hlavně si nikdo nemyslete, že deprese se týká lidí z nižších vrstev-opak je pravdou :,(

  • načítám...
  • Zmínit
MacinkaCZ
2899
17.6.12 09:22

Blbé období přejde. držím palce ať je to co nejdříve… od toho je emimi aby se každý vypovídal z toho co ho trápí :-) na negativní reakce nedej každý má svoje trápení… musíš se s tím vyrovnat určitě jsi skvělá maminka a to že mimčo nespí to přejde… zatnout zuby a držet se :-) a na chlapa nedej vůbec si z něj nedělej hlavu chlapi jsou chlapi… ppřivři oči a mysli si svoje to zabírá nejvíc :-)

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
17.6.12 13:40

Píšeš pustě se do mě tak já teda pustim, podpory tu máš dost :palec:

nebudu psát co já vše kolem domácnosti sama musim zvládat s dvěma dětma i chápu že někdo je labilnější rozhodí ho i maličkosti ale co bys dělala kdyby se ocitl opravdu problém :nevim:?co kdyby ti někdo umřel, měla ty nebo tvé dítě těžkou nemoc, kdybys neměla ani na jídlo?
Právě tyhle maličkosti co tě složí tě maj naopak posílit. Každej má někdy depku to je normální ale více než sebelítost právě pomuže bud rychlej uprk :lol: a nebo i postavit se k tomu čelem a s humorem a jak píšeš tohle všechno je jen v hlavě takže otoč a koukni se na to jinejma očima. Očima který ti ukážou jak se máš vlastně skvěle :srdce: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
17.6.12 14:12

Chtěla jsi, abychom se do Tebe pustily - a já to taky udělám. Přikyvování se tu dočteš dost a dost - a myslím, že sama cítíš, že to příliš k ničemu nevede. Jen k další sebelítosti.

Pokud máš pocit, že situaci opravdu nezvládáš, je namístě porada s psychologem, aby se tyhle pocity nerozjely v nějakou vážnější depresi - z toho je pak složitější cesta ven. Na Tvém místě bych o tom určitě zauvažovala… nebo (pokud ne psycholog), tak kvalitní homeopat, ten dokáže s psychikou taky divy.

Ale pokud se Ti k odborníkovi nechce a myslíš, že to zvládneš sama - tak zvládej! Máš jedno roční dítě a je normální, že jsi unavená. Máš zdravou rodinu, materiální zázemí - věci, o kterých spousta holek může jen snít. Nemáš důvod být „zavřená doma“ - najdi si kamarádky, koníčky, něco se uč, prostě něco dělej.

Krom toho, nevím, čemu říkáš „nezvládám vlastní dítě“ - že špatně spí? Je normální, že děti v tomhle věku se ještě budívají… to není žádné „nezvládání“. Nebo jsou i jiné problémy??? Stejně tak málo toho píšeš o rodičích - proč máte vztahy na takovémhle bodu? Nevěřím, že by rodiče vůbec nekomunikovali s dcerou a vnoučetem jen kvůli tomu, že nesouhlasí s její volbou partnera… Máš sestru, bydlí vedle Tebe… stýkáš se s ní? Pokud ne, proč? Opravdu toho víme hodně málo - netroufnu si říct „jsou špatní, protože jí pomůžou a Tobě ne“.

Víš, je normální být smutná - je normální mít pocit, že nezvládám. To známe úplně každá… ale důležité je postavit se k tomu čelem. Nepodléhat sebelítosti, ale bojovat - samostatně směrovat svůj život tam, kde ho chci mít.

  • načítám...
  • Zmínit
milena13
4133
17.6.12 17:09

Ja mam doma 2kluky jeden bude mit tedkom 26. 3roky a je strasne hyperaktivni druhy syn bude mit 26. 2mesice taky vecer nespim a rano spat nemuzu protoze maly se budi v 9 a je strasne moc hyperaktivni tak jsem rano hooodddnnnee unavena, ale ne s mladsiho, ale se starsiho taky nemam na to abych porad uklizela atd jsem fakt rada, ze mam nekdy svoji chvilku kdyz si starsiho vezme bud tchan anebo moje mamka na vykend

  • načítám...
  • Zmínit
Mama11
1490
19.6.12 11:01

Blbé vztahy v rodině mrzí. Já sama v podobné situaci nejsem, ale o to víc ti zkusím „poradit“ s nadhledem. Na tvém místě bych zkusila udělat vůči sestře a rodičům vstřícný krok. Co třeba je pozvat na narozeniny - nejlépe až je bude mít malá, nebo i svoje, přítelovy a čekat na jejich reakci. Pokud nebudou reagovat nebo nepřijdou -hlavně sestra- je to jasný, prostě se nechce stýkat. V tom případě už s tím moc nenaděláš a zkusila bych se nad to podívat tak, že to není tvůj problém (pokud ti navíc ani neřekla důvod, co jí na tobě vadí a nedala ti šanci něco napravit). Vím, že se to lépe radí než prožívá, ale povznesla bych se nad tím. To ona se okrádá o to užít si malou, mít radost z jejích pokroků, být s ní. Je smutný, že ani rodiče si nechtějí vnučky užívat a tím pádem tobě víc pomáhat. Ale stůj si za tím, že to není tvůj problém, ale jejich. Oni se okrádají o radost být prarodiči. A ty si zkus nekazit nádherné období, které teď s malou prožíváš. Mám 16m holčičku, taky jsem někdy unavená na umření, připadám si neschopná, nestíhám, ale chci si ji užít dosyta a i když mě něco štve (a chápu, že špatné vztahy v rodině na náladě nepřidají) říkám si, až vyroste a nebude mě tolik potřebovat, ještě ráda si na tohle krásné období vzpomenu. A nikým a ničím si ho nenechám pokazit.

  • načítám...
  • Zmínit
mamaterka
232
19.6.12 11:06

@Mama11 to jsem zkusila tenhle výkend, kdy měla malá narozeniny. Rodiče přišli, tam to bylo v pohodě. Sestra nééé, prý ani za nic. Vím, že tím pádem neuvidí malou, to je její problém, ale má půlročního kluka, o kterého přijdu já. jsem jeho jediná teta, kterou vlastně nemá. to mě mrzí víc než to, že se ségra se mnou nebaví.

  • načítám...
  • Zmínit
Mama11
1490
19.6.12 11:22

A řekla ti někdy co jí na tobě vadí? Samozřejmě to sem nemusíš psát, co je mezi vámi, spíš jestli by ji nešlo nějak pomoct. Třeba ti něco závidí, nebo nemusí tvého přítele, zkusila si na to někdy přijít? Jestli opravdu stojíš o to vídat jejího syna, asi ti nezbyde nic jiného než začít u ségry. Zeptala bych se jí přímo.

  • načítám...
  • Zmínit
mamaterka
232
19.6.12 12:25

@Mama11 my máme společný přívod vody, přístup k vodoměru a čerpadlu má ona na pozemku. Nás tam nechtěla pouštět, nikdo se o to nestaral. Nebylo zaizolované čerpadlo(já o tom nic nevěděla, když sem tam nesměla)a zamrzlo. Muselo se vyměnit a ségra po nás chtěla půlku opravy. My jsme jí nic nedali, protože když mě někdo zakáže tam chodit, tak mám za to, že se o to starali. a ona nám vypla vodu. Když sem jí řekla, že to nemůže vypnout, tak mi odpověděla, že neví, proč by nemohla. tak sem zavolala policajty a oni to pustili. Od tý doby nekomunikuje

  • načítám...
  • Zmínit
Mama11
1490
19.6.12 16:17

Jak tak koukám, sestra bude pěkně problémová osoba. To má v sobě nějaký problém nebo komplex a ostatním znepříjemňuje život. Asi nejde jen o vodu, prostě má něco proti tobě a takhle se mstí. Ovšem kdo není otevřený komunikaci, toho těžko změníš nebo mu pomůžeš. Škoda jen, že to odnáší i její syn, kterému nedovolí se s tebou stýkat, potažmo časem poznat i svou sestřenici. Napadá mě, že v tomhle případě by měli pomoct rodiče, ať už se zastávají kohokoliv, měli by zůstat nestranní a brát třeba obě děti (tvoje a sestry) ven, aby si na sebe zvykly a později si spolu mohly hrát. A navíc, vaše spory nemusí děti jednou zajímat a neměly by to ani odnášet. No jo no, co naděláš. Zkusila bych ještě o tom promluvit s rodičema. Víc ti asi neporadím. Tak držím pěsti, ať se to někdy změní!

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
19.6.12 18:07

@mamaterka už si na ten deníček vzpomínám a musim uznat že se teda promin ale tvym rodičum a sestře nedivim. :nevim:.Čerpadlo používáte obě a zaplatit by jste ho měli snad na pul. Nechápu proč si furt stěžuješ a děláš ze sebe chudinku když ti zde už spoustu holek napsalo že to tak není :nevim:
Bejt má sestra tak sem teda taky naštvaná abych já a moje rodina dělala vše a platila a ty si jen plakala jak je k tobě každej nesparvedlivej

  • načítám...
  • Zmínit
mamaterka
232
20.6.12 08:22

@Kamča.dalmatinka Kamčo,ona ale nic nedělala a nic neplatila,až teď to čerpadlo.Jinak elektrika za tu vodu je napojená na nás a oni ji 2 roky nechtěli platit,tahala jsem to z nich jak kočka koťata.Já nefňukám,na jednu stranu jsem ráda,že se se mnou nabyví,neb stejně každýho komanduje a každý musel kolem ní skákat.Rodiče se se mnou moc nebaví kvůli tomu,aby jim pak nenadávala.Vlastní dcera rodičům-to mi řekli.Mě je to vcelku jedno,ale sere mě ten její malý prcek no.Mám ráda děti a vůbec když je to synovec.

  • načítám...
  • Zmínit
mamaterka
232
20.6.12 08:35

@Kamča.dalmatinka ona taky všechno chtěla napůl,měli jsme na půl třeba kolečko na zahradu a to si vzala,že je její,takže já si musela všechno kupovat znova.Taky jsme to platili napůl a pak mi nic nedala.Navíc byla nesnesitelně rýpavá,což je prý doteď.Táta mi včera řákal,že by nám pomohl se dřevem na zimu,ale nepomůže,protože by ségra vyváděla,jak to,že nám pomáhá.No co na to říct.Já jsem jí říkala,že jestli chce ty peníze za čerpadlo,tak ať to dá na soud,ale že vypínat to nesmí.Ona není naštvaná že jsem zavolala policajty,ale protože to musela zapnout.Čistá schválnost.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mám doma hysterku