Já to nevzdám

Jen my zasvěcení víme, jaké to je, když nám nevyjde IVF. Jak s tím žít?

Naposledy jsem psala o tom, jak moc Prckovi věřím. No, Prcek je v nenávratnu.
Od začátku snažení v CAR jsem myslela hodně pozitivně. Prostě jsem si nepřipouštěla neúspěch. Těšila jsem se na dvojčátka, vyhledávala maminky dvojčátek a ptala se a ptala. Když mi pak zavedli jen jedno embryo, byla jsem hodně smutná, ale pořád jsem si říkala, že si za dva roky necháme udělat sourozence. 10. den po ET jsem začala mít neskutečné bolesti. Říkala jsem si, že to není normální, protože takhle nemůže počínající těhotenství vypadat. To už by do toho nikdo podruhé nešel.

Ještě jsem si stihla užít Mrazíka na ledě a následující den odpoledne ze mne vytryskla krev. Nějak už jsem byla v podvědomí s tím smířená, ale přeci jen pohled na tu PRAVDU byl docela šok. Pořád jsem si to asi neuvědomovala. Byla jsem na jednu stránku ráda, že bolesti polevují, ale na druhou stranu mimi tam není. Zavolala jsem do CARu a šla na kontrolu. Samozřejmě těhotenství žádné.

Až v tomto okamžiku mi to úplně docvaklo. K čemu mi je pozitivní myšlení? K čemu mi je hledání pomoci z vyšších sfér? K čemu jsem já? K ničemu. Dolehlo to na mne plnou silou. Považuji se za poměrně silného člověka, ale toto mne úplně odrovnalo. Taková bezmoc, vztek, závist a zlost - to pochopí snad fakt jen snažilky. Nenáviděla jsem těhulky, maminky, miminka.

Bylo to několik hodin naprosté hrůzy. Dokonce jsem to chtěla jednu chvíli ukončit. K čemu je na světě prázdná pochodující hrouda masa, která nedokáže tak jednoduchou věc jako je počít a donosit dítě? K ničemu. Jen tu zabírá místo někomu produktivnějšímu. Mirkovi jsem řekla, ať si najde někoho, kdo mu dítě dá, že to pochopím. Neskutečně mě seřval. A to byl možná první stupínek ode dna.

Na víkend přijela moje sestra, která už má děti velký, a je hrozně fajn. Nejdříve jsme o tom nemluvily, ale potom jsem jí ukázala pár oblečků, co mám doma. Dívala se na mě jako na blbce. Jak o tom dokážu mluvit, a ukazovat něco, co teď absolutně nepotřebuji? V tom se ve mě něco zlomilo a já s absolutním klidem řekla: ale já dítě mít budu. A budou to dvojčata.

Příště si tam pro ně jdu. Nevzdám to. Nikdy! Tak nevím, jestli mi z toho nehráblo. Ale snad ne. Přípravu nepodcením - budu si trvat na vyšetřeních, na která mám nárok. Zhubnu, najdu si lepší práci a hlavně - budu myslet pozitivně. A k čemu mi to bude, když to nefunguje? Ke snění. K představám. K něčemu se musím upnout, abych mohla žít dál.

Dříve jsem si přes spaním představovala, jaké by to bylo, kdybych měla moře peněz a mohla si dělat to, co chci. Teď před spaním doluji vzpomínky na přebalování (docela často jsem hlídala synovce, když byli malí), krmení a první slůvka.

Cítím vůni počůrané plenky. A je mi dobře.

Přečtěte si také

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
  • Anonymní
  • 15.09.26
  • 741

Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
lasička1
8935
25.11.10 08:04

Lemaz-mimčo urřitě mít budeš,věř tomu.I když zklamání to musí být veliké.Ale říkej si,že na první pokus to vyjde málokomu…a že ten další už bude úspěšný :lol: Moc držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
viky23
17715
25.11.10 08:12

Moc budu drřet palečky ať je štěstíčko brzy na tvé straně :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
radka.vos
2740
25.11.10 10:29

Jeden z nejhezcich denicku, co sem cetla… :palec:
A ja ti za nej dekuju, protoze i kdyz sem teprve na zacatku, dal mi „silu“ byt trpeliva… :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
25.11.10 10:33

Ty vopice jedna to jsi mi neřekla že to bylo tak zlý!!!

Mám tě moc ráda a myslim na tebe!!! :hug:

Dvojčátka budou!!! To vim!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
kyblicek
10405
25.11.10 11:04

držím mooooc palečky aby ti to vyšlo a těšili sjte se bud z dvojčátek nebo alespon z jednoho miminka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22231
25.11.10 12:26

Moc a moc držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
lemaz
3040
25.11.10 12:28

Prodigy - bylo to fakt maso, ale už jsem z toho venku. taky tě mám ráda :hug: . Pohlaď na mne malou.

radka. vos - je to těžký, hodně těžký, ale dá se to. Jen si to musíš rychle srovnat v hlavě nebo se z toho zblázníš. Hodně pomáhá si do něčeho bouchnout, kopnout, prostě se vyvztekat a vymlátit. Rozbila jsem dveře. Už se těším na další pokus, ale nechám si chvilku na regeneraci.

karliiik - nevíš, co voní. Všechno jsou to tak specifické a nezaměnitelné pachy. Mně to prostě voní. A určo nejsem sama.

  • načítám...
  • Zmínit
Agentka.007
326
25.11.10 12:29

Nikdo nic nesmí vzdát držím ti palečky a uvidíš za pár budeš psát jak máš krasný uzlíček štěstí, na každého dojde štěstí smůla nesmí trvat věčně držím palečky a hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
nakukovatelka
4181
25.11.10 12:38

Moc Ti drzim palce :hug:

Na Karliika nereaguj, to je nejakej debil.

  • načítám...
  • Zmínit
Lenuse
316
25.11.10 13:22

Držím palečky a dvojčátka určitě příjdou já jsem zatím na IVF nebyla ale už se k tomu pomalu blížíme tak díky za super deníček :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
KIKOLETEK
1738
25.11.10 14:34

Lemaz už jsem četla tvoje deníčky :lol: a moc ti držím palce :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
martina75
648
25.11.10 15:30

Lemaz mrzí mně :cry: že to nevyšlo vím o čem píšeš já tím prošla dvakrát a na potřetí se zadařilo :hug: taky jsem od první navštěvy caru věřila že budeme mít dvojčata. :hug: Říká se věř a víra tvá tě uzdraví(nebo tak nějak )prosím vydrž stojí to za to. :srdce:
Karliik :poblion: škoda že se na emiminu neudělují ceny za ignoranta roku myslím že u tebe by byla dost velká šance na výhru :zed: :zed: :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
faldy
595
25.11.10 15:36

Vis co delat, tak to udelej. Myslim ze mimco bude a mozna uz brzy. Drzim pesti :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
kacabus
6895
25.11.10 15:47

krásný deníček a moc ti přeji aby ti ty dvojčátka vyšli!!! :dance: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Oskynka
1860
25.11.10 15:53

Krásny deníček Lemaz :kytka: Bojuj,nic jiného nemužeme a hlavně se nevzdávat :palec: Tvé pocity znám a určitě nejen já :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
katys-kubik
334
25.11.10 16:29

Moc, moc, moc držíme palečky.. ono se to vážně jednou povede !!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ajla
8384
25.11.10 16:34

t

Příspěvek upraven 28.12.10 v 18:47

  • načítám...
  • Zmínit
žirafííí
25.11.10 16:39

Lemaz-nějaký deníček jsem už od tebe četla.Jak píšeš pochopí snad fakt jen snažilky,chápu tě a snažilka jsem nikdy nebyla.Musí to být strašné :cry: , určitě se zadaří , vše chce svůj čas.Držim ti moooc palečky""http://www.celysvet.cz/skin/smile/s4868.gif:http://www.celysvet.cz/…le/s4868.gif

  • Upravit
cher
25.11.10 19:03

Moc pěkný a smutný deníček. Držím palce a přeji, ať se brzy zadaří :kytka:

  • Upravit
Micus
9709
25.11.10 21:27

Moc jsem ti fandila. A fandím dál.

  • načítám...
  • Zmínit
Boriska
12332
26.11.10 08:49

lemaz -držím palce, ať je to příště naposledy :palec: a hlavně ať jdeš do dalšího IVF se všemi potřebnými vyšetřeními

  • načítám...
  • Zmínit
Silvi.100
12695
26.11.10 09:13

Ahoj! Držím Ti palce…znám moc dobře Ty pocity, které popisuješ…snad jen u mě to nebyla nenávist, kterou jsem cítila, ale závist. Hnusná závist, že já nemohu mít to, co ostatní kolem mají.....vždy mě to rychle přešlo. Po každém pádu na zem si najdu důvod, proč se zvednout a jít dál, proč stojí za to bojovat!!! Musím mít plán!!! Musím být pozitivní!!! sice mě to občas přejde a říkám si, jestli mi to stojí za to, jestli ustojím další zklamání?…ale rychle se proberu…musím! Jsme ženský a máme v sobě tolik síly! Jak mi řekla jedna super osoba-několik bitev jsem prohrála, ale válku vyhraju!! Takže se drž a ať to už příště klapne :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jancab
3364
26.11.10 14:22

Ahoj Lemaz! Pročítala jsem starší příběhy snažilek na emiminu a většina z nich se časem miminka dočkala. Není to vždycky jednoduché, ba právě naopak, ale moc přeju každému, aby se dočkal! Tak snad se i vám brzy zadaří! :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
26.11.10 14:57

Lemazko, opět mě přesvědčuješ o tom, jak silná ženská jsi. Jen vydrž!!! Odměna s jistě dostaví :wink: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Fima
29436
26.11.10 23:18

Přeji mnoho štěsíčka do dalšího boje „za mimíska“ a věřím, že se brzy povede! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
radúna
12154
28.11.10 19:40

Moc držím palce.

""http://www.celysvet.cz/skin/smile/s12444.gif:http://www.celysvet.cz/…e/s12444.gif

  • načítám...
  • Zmínit
Háta_x
7576
29.11.10 17:38

Před pár lety jsem v 7 měsíci přišla o miminko. S manželem jsme se dohodli, že i kdyby se nepodařilo otěhotnět, do žádného umělého oplodnění nebo adopce nepůjdem. Berem to tak, že co nemá být, ať není a život nabízí spoustu krásného a tímhle nekončí. Takže nemůžu posoudit ani to, co člověka k tomuhle boji o umělé oplodnění, který vyvolává ve „snažilce“ tolik emocí, vede. Podle tvého projevu však působíš jako silná ženská a věřím, že nenávist k nám, které jsme otěhotněly raz dva, je jen chvilková přechodná deprese, a že budeš schopná své miminko vychovat v báječného člověka. :kytka: Nebo několik :palec: :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Konie
4
5.12.10 07:32

mé první IVF(ICSI)

Děkuju..za Všechno co jste tu napsala,ve Vašem článku jsem se našla.Sama si procházím něčím podobným.20.11 jsem podstoupila první IVF(ICSI)Všechno čím jsme si s manželem prošli od léků,injekcí,bolestivého odběru vajíček to všechno Nás stmelilo ještě více a k tomu ta vidina miminka,bylo to nezkutečně krásné,tak proč to všechno nepodstoupit.
odebrali mi celkem dvacet vajíček,laborantka počítala s necelou polovinou,když nám volala že se podařilo oplodnit hned 14 vajíček,byly jsme v sedmém nebi…čekala nás prodloužená kultivace(jen ať se vyberou ty nejlepší)…hned druhý den telefon a hlas mi oznamoval „vajíčka nejsou zas tak v pořádku jak se zdálo,prodloužená kultivace nebude“ a zákrok hned 20.11 v sobotu..těšily jsme se,nepřipouštěla jsem si neuspěch,vždyť všechno tak krásně vychází
v onen den,netrpělivě čekáme na recepci,sedím tu ještě s dalšími čtyřmi „maminkami čekatelkami“
vidím jak přes sesternu prošla paní laborantka(ta co má nastarost naše drobečky)..viděla mě,můj úsměv mi zamrzl,tak divný pohled jsem dlouho neviděla..
dozvídám se mám postel číslo jedna,jdu tedy jako první na řadu,ty pocity nejdou ani popsat ..vcházím na sál těsně před zákrokem přichází laborantka a oznamujemi"Vajíčka se nevyvíjeli dobře,tedy na zamražení nic není"..a vybrali dvě,které do mě vloží..propadám panice..jsem nejistá..má zmatená otázka..zda vajíčka ,která do mě vloží se budou dobře vyvíjet a násladná odpověď..TO NIKDO NEVÍ..mě neutěšily..
zákrok proběhl..mám v sobě dva drobečky a nervózně ležím na postely..mám být v pohodě a stejně se mi přehrává pořád dokola ta chvilka před zákrokem..proč to neřekli dříve…proč až těsně předtím.
ležím a slyším jak mi potichu drnčí telefon…sms od manžela,je nervózní a zvědavý ..odepisuji mu..ať nám drží palečky a začne se modlit,že zákrok mám už za sebou. po chvilkovém psaní..mu prozrazuji tu nepříjemnou věc co se udála,ani jeden z toho nemáme dobrý pocit,ale snažím se myslet pozitivně,přeci do mě nevloží nic co by nemělo šanci..Ták a teď tři dny naprostého klidu a čtrnáct dní čekání,je nám tak nějak krásně užíváme si sami sebe a ta představa,že brzy bychom mohli být i tři,nebo čtyři(přála bych si dvojčátka)…po deseti dnech mi dochází léky,volám do Sanatoria Art,hovořím se sestřičkou a hned mě obědnává na 10.12 na krev a ultrazvuk..mám radost,že je vše v pořádku…dva dny poté začínám mít bolesti,to by mělo být k menstruaci,je to ten týden,kdybych jí normálně dostala..začínám slabě špinit,pro jistotu volám do Artu nechci nic zanedbat a hlavně se zeptám zda mám pořád brát léky a zavádět Crinone.Ano,vše je v pořádku mohu slabě špinit,s léky přestávat nemám,pokud by se něco z horšilo mám zavolat..vzbudila jsem se do krásného dne,malinko jsem zaspala tak si musím chvátnout ,abych byla v práci včas,nemám vůbec hlad,ale najíst se musím,ty prášky mi na lačno nedělají dobře,nasoukám do sebe s donucením kousek bábovky a odcházím.Bože mě je nějak zle bolí mě břicho,žaludek,je mi na zvracení..cítím se pod psa ..beru si náhradní volno a odcházím domů,zalehnu a každou chvíli běhám na záchod,dala se do mě zimnice volám manželovi, Jak slyší že zvracím nevím proč,ale má radost..jsou to prý příznaky těhotenství :-D ležím celý den a večer je mi lépe…přes noc jsem začala více krvácet,opět raději zavolám do Artu,jistota je jistota..sestřička je velice příjemná,zděluji jí co se přihodila,oznámí mi že mám léky vysadit a hned mě přeobědnává na 14.12 na dopoledne zda se mi to hodí..začínám panikařit,rychle se ptám je možnost že jsem ještě…JE ZBYTEČNÁ…
začala jsem brečet,mezi vzlyky jsem odpovídala sestřičce zda mám v tento termín čas…Je to všechno moc čerstvé a bolavé stalo se to včera..obrečely jsme to s manželem oba,manžel je mi velikou oporou..teď čekáme na 14,kdy mám jít na prohlídku..máme plno otázek,snad na ně dostanem odpovědi.

Příspěvek upraven 05.12.10 v 11:41

  • načítám...
  • Zmínit
Sanca
8.12.10 10:24

Mé snažení o dítě

Me snazeni o otehotneni trva uz asi 5let.První rok mi to ani neprislo nijak divne rikala jsem si ze spousta lidem to trva take dlouho nez se telo ocisti atd.ale pak jsem si uvedomyla ze me se nema od ceho ocistit kdyz jsem nikdy nebrala antikoncepci a tak jsem si uvedomyla ze je to nejake divne a tak jsem sla ke sve gynekolozce ktera mi rekla ze ano po roce snazeni bez uspechu mi nejak pomuze a tak mi nasadila nejake hormony a davala injekce na podporu vajecniku aby mi vytvorili vice folikulu a injekce na vyvolani ovulace kdy jsme museli podle planu s partnerem zkouset plodit ale ani to bohuzel nevyslo a tak mi bylo doporuceno ze to chce klid uvolneni zadny stres ze je to psychykou at jedu k mori nebo si poridim pejska atd.zkouseli jsme dalsi rok a porad nic byla jsem bez prace tak jsem si rikala odpocinku a klidu mam dost poridila si pejska ktereho mam jako sve dite byli jsme na dovolene ale stale nic a tak jsem opet sla k pani doktorce opet jsme vyzkouseli tu predchozi variantu hormony atd.a zase nic i prez to nechapave pani doktorka stale kroutila hlavou a nevedela proc co se deje vzdyt jsem naporsto zdrava nevidi na me nic co by bylo spatne nebo nemelo fungovat vajecniky pracuji jak maji vajicka se vytvari vse jek ok tak proc proc zrovna ja kdyz prej jsou na tom zeny mnohny spatne funguje jim jen jeden vajecnik atd a pritom otehotni a tak mi zase pani doktorka doporucila najit si novou praci skusit se prestehovat nebo delat rekonstrukci at na to tolik nemyslim a tak jsme se stehovali zacla jsem chodit do prace a stale nic nacoz uz se mi po trech letech zmocnila panika ze je mi 23let a priteli26 do kdy nam to nepujde do kdy mame neco zkouset cim starsi tim horsi porad jsem myslela jak by mi to doma plakalo porad jsem si vsimala okolo miminek divala se do kocarku divala se na kocarky ktery by se mi libily uz jsem z toho silela plakala pomali kazdou noc proc ja proc zrovna ja co jsem komu udelala proc me zivot tak tresta k cemu jsem tady to nejsem ani zenska kdyz nedokazu zplodit a nosit potomka prala jsem si aby me uz nekdo z toho vysvobodil at se neco stane nebo nejaky zazrak kazdy okolo zacal mit deti znamy a kazdy kolem tehotny kazdy rodil sla mi z toho hlava kolem ze kazdy v pohode i ti co se nesnazili a mi co si prejem dali bychom tomu prvni posledni tak nic a tak po 3letech nas pani doktorka poslala na soukromou kliniku do Brna kde jsme podstoupili ivf byli jsme z toho tak nateseni verili ze vse dopadne dobre a tak pritel podstoupil spermiogram kde jsme ani necekali ze dopadne az tak moc na vybornou a tak jsme zase premysleli jak je to mozne oba tak moc zdravi asi se az prebijime jak jsme asi tak zdravi a tak zacli konzultace s doktorama vysetreni kontroli krve atd vse zatim dobre zacala jsem brat hormony leky i injekce cely mesic pichani injekci dodrzovani harmonogramu stale jezdeni na kontroly vlozili jsme do toho jak sve usili snahu cas tak i nejake penize a tak jsme si rikali snad to vyjde asi nam zivot nechce dat nic jen tak zadarmo ke konci mi teda zdarne odebrali 13vajicek na coz me porad chvalili jak je to dobre jen tak dale pak jsme cekali jestli se s nimi spoji spermie a tak se jich spojilo 8 porad supr cekali jsme jeste na vyvoj embrii dalsi4-5dni jak se budou chovat a vyvyjet nez mi je vrati oplozene zpet vyvoj uz byl trochu horsi ale porad se to dalo nakonec tedy nejlepsi nejkvalitnejsi dve embria mi vratili a ja cekala nejdelsich 14dni snad v mem zivote a myslela si ze to musi vyjit pritel me opatroval staral se jako bych byla uz tehotna bylo to supr ale brzy nas nadeje opustila asi tak za8 dnu mi to nedalo a ja zkousela test rikala jsem si jsou tam dve treba to bude driv v moci videt ale nic jen jedna carka jeste jsem nezoufala cekala dalsi 3dny ale stale nic coz uz me prepadla opet panika beznadej plac pritel me uklidnoval ze to zkusime jindy ze je jeste cas treba az to bude met prijit tak to prijde ale ja to jako hlucha nechapala a i prez to ze mi to rikal jsem videla jak ho to taky trapi a boli za dalsi 4dni stale nic a prez telefon me uklidnovali ze se to nemusi na testu ukazat at prijedu na krev ale bohuzel mi zdelili ze se to nepovedlo at nezoufame ze to zkusime za dalsi cas nastal nejhorsi rok vycitky ze jsem je ja zabila kdyby je nedali do me tak treba ziji proc nechteli byt u me me dve miminka divala jsem se vsude na dvojcatka a predstavovala jsi jak mohli ty me vipadat co to mohlo byt holcicky kluci nebo par proc nam nebylo alespon jedno doprano co bylo spatne nikdo nevi za dalsi dobu jsem si rikala tak tet bych mela uz brisko tet bych rodila a tak to pokracovalo tet by meli rok nevim co se tet stalo ale tet se nedokazu podivat do kocarku nechci se divat na miminka jako by me prepadla nejaka alergie zacali mi vadit lest na nervy v praci mi krici desi me to a stale si rikam proc nekteri tak lehko nevazi si ani se o to poradne nestaraji kdyz vidim jak s tim u nas sedi v hospode kolik jich jini lide maji a mi stale nic porad do kola vztek zavist vycitky ale po precteni techto diskuzi se mi jakoby trochu ulevilo vysvitla mi porad nadeje ctu si pribehy a rady a konecne nestracim nadeji a beru zivot takovy jaky je neco nam zivot da neco veme nekdy to boli jindy ne a tak vam vsem dekuji za to ze jsem to tady alespon nekomu mohla popsat a ne jako mi pratele se porad ptaji co teda nic a furt dokola a divaji se na me jako na nejakou neplodnou chudinku diky vam to nevzdam budu to dal zkouset cetla jsem o spousty pribezich jak se jim to povedlo po8letech i vice jak byli na umelem nic a pak normalne se to povedlo atd a tak to preji i druhym neztracejte nadeji vim co to je a nema to cenu trapit se tim se nic nevyresi zkousejte to dal :palec: :mavam:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Deník drobnozemědělce IV.

Deník drobnozemědělce III.

Deník drobnozemědělce II.

Deník drobnozemědělce I.

Farma na entou

Půl roku na venkově

První 2 měsíce v novém životě

Co mi dal a vzal poslední rok

Když se daří, tak se daří IV.

Nesmrtelnost chrousta