Jak nám Jakoubek přišel na svět

Celých 9 měsíců jsem pročítala příběhy ostatních žen, jaký měly porod a bála jsem se toho svého, ale hrozně. Okolí už ze mě nemohlo. Paradoxně v momentě, kdy to přišlo, mě zaplavila obrovská vlna klidu. Věděla jsem, že za chvíli bude Kubík u nás.

Ještě den před porodem mi moje mamina hladila bříško a prosila Kubíčka, ať jde už za námi :) Byl pátek 21.9.2012 a já jsem jako každý den vstala a říkala jsem si, že dneska by to už mohlo přijít. V kuchyni jsem narazila na čaj z listu maliníku, který mi koupila sestra s tím, že může usnadnit porod, ale i ho vyvolat.

Ze srandy jsem si řekla, že to zkusím. Do termínu zbýval cca týden. Potom jsem klasicky začala cítit únavu a celé poledne a odpoledne jsem prospala. Když jsem se probudila, manžel už byl doma z práce, a tak jsem se začala pomalu hrabat z postele. Jenže v tom jsem ucítila hrozně divný pocit tam dole. Jakoby lupnutí, a když jsem pak vstala z postele a začala ze mě téct voda, došlo mi, co se děje :)

V 16:00 jsem šla pro Páju se slovy, že jedeme do nemocnice. Ještě jsem se v klídku namalovala a zblajzla jednu donutku:D Na příjmu mě hned přijali s tím, že hlenová zátka odešla a byli jsme posláni na porodní oddělení. Tam nás přivítala porodní asistentka. Napřed nás trochu napínala s tím, že manžela ještě možná pošle domů se vyspat. Jenže když mě prohlídla a viděla, že jsem otevřená na 4 cm, mohl zůstat. Měli jsme celý pokoj pro sebe. S velkou rohovou vanou a vlastním wc a sprchovým koutem - což byla paráda.

Ze začátku to byla parádička. Žádné velké bolesti jsem neměla. Měla jsem totiž už kontrakce, ale moc krátké, což se ukázalo být jako problém, tak jsme tomu museli pomoci horkou vanou, sprchou, skákáním na balonu atd. Kolem 22:00 se bolesti ještě pořád daly snést, ale už za vydatného hekání a podpory manžela. Na přístroji sledoval, kdy přesně přijde kontrakce a hrozně se u toho bavil :D Já tak moc ne. O dvě hodiny později začaly ty pravé bolesti, sice jsem křičela, ale zpětně si říkám, že to byla ta nejpřirozenější bolest a nic tak hrozného to nebylo.

Spíš jsem měla problém s tím, že jsem byla už hrozně unavená a neměla jsem sílu. Potom už si jenom pamatuju, jak se nade mnou rozsvítilo víc světel, najednou bylo na pokoji víc ošetřujících a manžel musel jít k mé hlavě. Vím, že jsem pořád opakovala, že nemůžu a že to nejde, že nemám sílu. Pája mě hladil po vlasech a nakonec mi musel přidržovat koleno u brady. Na dvě zatlačení byl náš Kubíček 22.9.2012 ve 4:47 na světě.

Najednou přišla obrovská úleva, po bolesti ani stopy a já si jenom užívala křik našeho miláčka. Manžel fotil, a když malého odnesli, se slzami v očích mi děkoval, že jsem mu dala tak krásného syna. Na porod vzpomínám ráda a těším se na další. Myslím, že nelze v životě zažít krásnější pocit.

Všem maminkám vzkazuji, ať se zbytečně nestresují čtením příběhů jiných porodů, každá žena je jiná a má jiný porod. Já jsem za ten svůj vděčná, protože proběhl bez komplikací a dá se říct hladce :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Skytafka
4164
5.6.13 14:18

Gratuluju :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
janina 547
347
5.6.13 19:07

Taky gratuluji a hlavně ti závidím ty pocity. Doufám, že teď u druhýho porodu už budu mít taky jen ty krásný :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Páčko
63
5.6.13 20:31

Super

  • načítám...
  • Zmínit
Alishiii
69
6.6.13 11:21

Brečím jak želva :,( moc krásné :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Alllla
378
6.6.13 12:03

Gratuluji :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Naše druhé štěstí