Jak překousnout babičku

Většina z nás v rodině aspoň jednu babičku má. Ať už je to ta naše, nebo jde o babičku našich dětí. Ani jedna není stejná a shodneme se asi, že s většinou z nich to někdy není lehké. Tento deníček vzdává hold všem babičkám, takovým maminkách ve výsluze, které pro nás mají i přes svůj věk dost trpělivosti, lásky a času.

Moje babička je živelná pohroma naší rodiny. Je to opravdová dáma, která umí nosit montérky a starou flanelku se stejnou elegancí jako klobouky a vyšívané fiži a také udělat pořádně veselo, a to nejen v naší rodině, ale i po okolí. Kdo si všechny super babičky představuje jako shrbené usměvavé stařenky s šátkem na zápraží chaloupky, může být mimo mísu, protože moje babička byla fajn i s čerstvou trvalou, dokonale padnoucím sáčkem a rudými nehty. Pravda je, že byla dost nebabičkovská.

Ještě hodně po padesátce nás babičce chválili kolemjdoucí jako sladké dcerušky a maminky se velmi dotýkalo, když se rodinní kamarádi za babičkou otáčeli a ptali se, jak se její sestra jmenuje. Moje babička se ale například Vilmě z Žen v pokušení podobá jen elegancí - letos oslavili s dědečkem smaragdovou svatbu. Se svojí živelnou a za každých okolností velmi akční a roztomilou babičkou mám nesčetné zážitky, které by vystačily na dvacet deníčků.

Pamatuji si jako dnes, jak mě a sestru navlékla do rozkošných růžových šatečků, vybavila nás kloboučky a punčoškami a vzala nás na odpolední představení do Janáčkova divadla. V těch dávných dobách byla dominantou plácku před Národním divadlem velká funkcionalistická kašna. Maminka kladla babičce na srdce jen jediné: aby nás ani za nic nebrala o přestávce před divadlo, že já, neuhlídatelný tajfun, do té kašny určitě spadnu.

Jenže kdo by odolal korzování kolem divadla za obdivných vzdechů přítelkyň, jak rozkošné že to má babička vnučky? Můžete třikrát hádat, jak to dopadlo. Zápach shnilé vody z kašny se linul divadlem celou druhou polovinu představení. Babička byla celá rudá a rozhořčeně mě táhla před maminku, aby mi vyčinila. Ta se jen usmívala - babičku varovala včas a dostatečně.

Jindy našla naše bábinka v šuplíku staré petardy a rachejtle. Chyběly jim doutnáčky, pocházely ze Sýrie a nejspíš je vyrobily ještě v době, kdy Nobel vynalézal dynamit a toto byly první nepovedené pokusy. Moje babi se tedy rozhodla udělat nám ohňostroj.

Problém s chybějícími doutnáčky vyřešila stylově - hodila je do ohýnku, nad kterým jsme si opékaly buřty. Tři z těchto výbušnin neudělaly nic. Čtvrtá začala jiskřit, prskat, po chvilce napětí udělala slabounké „pfffff“, obloučkem vylétla a když dopadla zpět na zem, teď už mimo ohniště, dala se do zběsilého kličkování mezi přihlížejícími. Nakonec si vybrala moji ubohou tetu, kterou několik velmi dlouhých a napínavých vteřin honila po prudké, kopřivami zarostlé stráni za naším domem. Když se moje poštípaná, do ruda vytočená teta vrátila mezi nás, babička ji úplně dorazila širokým úsměvem a svým sametovým: “No, Helenko, to je dobré na revma!“

Babička s dědečkem nás sice nikdy nehlídali dlouhodobě, ale brávali nás s železnou pravidelností do cukráren, kde nám koupili, co jsme si jen poručily. To jsme z domova vůbec neznaly, takže nás prarodiče vždycky vracely domů celé zelené, jelikož jsme dokázaly sníst obrovskou spoustu všech možných druhů zákusků a dortíků dohromady, zapíjely to modrou Zonkou a nahoru nemohl chybět kopeček zmrzliny.

Měly jsme rády maminčiny rychlé zdravé rebarborové koláče, ale nic se nevyrovnalo tučnému mandlovému dortu ze dvou másel,ykterý nám dělala k narozeninám babička. Když mě při nemoci hlídala maminka, bylo to fajn. Ale s babičkou to bylo super! Mohla jsem se s ní koukat na Dallas, dělala mi každý den hranolky, malovala mě a dělaly jsme módní přehlídku, byly to prostě takové ty holčičí věci, na které si maminka nepotrpěla a které bylo skvělé zažít.

Vážím si své babičky (stejně jako i dědečka samozřejmě) jako učitelky, rádkyně a pomocníka v nouzi a jsem ráda, že jsem měla a mám to štěstí, že ji mám.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
288
29.9.11 07:06

Moc krásně napsané a upřímně závidím takovou babičku! Taky bych takovou chtěla! Bohužel mám jen jednu co jsem jí nesměla říkat babi a druhou co furt pracovala.. :-(

  • načítám...
  • Zmínit
3398
29.9.11 07:26

Krásný deníček :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
805
29.9.11 07:29

Krasne napsane o babicce :-) Taky mam takovou prima a cupr babicku,ktera bude za 2mesice i prababickou sveho prvniho pravnoucete a ja jsem tomu moc rada,ze ji mame :-)

  • načítám...
  • Zmínit
irinek
29.9.11 07:30

Tiše závidím, to muselo být úžasný. Takovou bych ráda pro své dětičky :mrgreen: :palec: Ale to se asi nikdy nedočkáme. :-(

  • Upravit
Scarlett2011
29.9.11 08:19

Moc hezky napsane. Zni to jako z pohadky. :-)
Skoda ze vic lidi nema takovou babicku. :-(

  • Upravit
6552
29.9.11 08:33

Tak v tom useku, kdy petarda honi nebohou teticku, jsem fakt rvala smichy :mrgreen: :mrgreen:

Uzasny, zavidim.....

Ja uz babicku nemam dlouho ani jednu,ale doufam, ze moje deti budou s takovou laskou vzpominat na obe sve babicky- mou a manzelovu maminku, ktere jsou proste obe milionove.

  • načítám...
  • Zmínit
20518
29.9.11 08:46

To je dokonalý přírodní úkaz! :potlesk: :potlesk: :palec:

Něco podobnýho taky máme doma. Babičce je 80 a celkem pravidelně se stará o mé dva kluky, staršího občas vyzvedává ze školky. Chodí k nám přes kopec pěšky a když jí nabízím, že ji pochopitelně odvezu večer zpět do důchoďáku autem, rdí se, že mám své práce dost, zatímco ona nemá na práci co a potřetí umývat nádobí nudou nebude. Jo, a když se stěhovala do důchoďáku, pardon, domu seniorů, vzala své našetřené peníze „na pohřeb“, řka, že sem přeci nepřijela umřít, a šla si koupit nový nábytek!

Kdybychom my byly za třicet padesát let v takové kondici jako naše babičky!

  • načítám...
  • Zmínit
656
29.9.11 08:47

Takovou babičku moc přeju a tiše závidím. Já zažila jenom jednu, maminčinu maminku, ale vůbec jsem ji nemusela, byla sprostá, neměla mě ráda. Dodnes nechápu, jak se jí mohla narodit taková hodná dcera, moje maminka. :srdce: :lol: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
145
29.9.11 09:17

Krasny denicek a krasne vzpominky, zavidim, tise zavidim, moje babicka z matciny strany byla strasna a ta z otcovy nebyla spatna, ale proste zazitky chybi…

  • načítám...
  • Zmínit
308
29.9.11 09:56

Moc hezký deníček, jsem se pobavila :mrgreen: Úžasné příběhy a úžasně napsané :palec: Trochu mi tvé psaní připomíná Betty McDonaldovou (Co život dal a vzal, Vejce a já). Máš štěstí, že máš takovou babičku a že jste spolu mohly být tak dlouho. Přeju ještě hodně dalších vtipných zážitků :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
8594
29.9.11 11:27

Betty je moje oblíbená autorka samozřejmě, ale mě se to takto „píše“ přirozeně samo od sebe, ačkoliv jsem si vzpomněla na jednu pasáž z vejce a já a na Betiinu bábinku a Drahoubabičku :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
308
29.9.11 11:41

Moje taky :palec: A vidím, že máte společný nejen styl psaní, ale i tu babičku :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
730
29.9.11 12:38

moc hezky napsaný !!!!Mám taky super babču :dance: :dance: :dance: je jí skoro 90 ,ale je to dračice!!! :lol: :lol: :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
16939
29.9.11 14:35

jako kdyby jsi psala o té mojí :huban: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
14090
29.9.11 18:45

Nádherný deníček :potlesk: :-) škoda, že já takovou babičku nikdy neměla… opravdu tiše závidím :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
1031
29.9.11 20:10

jeee,to by se mi taky líbilo :lol: fajn babička!!

  • načítám...
  • Zmínit
433
30.9.11 12:21

mOC KRÁSNĚ NAPSANÝ DENÍČEK.Moc jsem se pobavbila a babička je opravdu živel :lol:
Tak přejí jí i dědečkovi aby jim ta vitalita zůstala co nejdéle :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
6918
4.10.11 11:12

Nádherný deníček :potlesk:. I já mám takové babičky a dědečka a jsem za ně velmi moc vděčná :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
5278
4.10.11 17:18

při čtení tý příhody s petardou jsem se tady tlemila jak blázen!! :lol: dík, že jsem si mohla takhle hezky prodloužit život! :mrgreen: :dance:

a závidím takovou babičku!! :kytka: já měla jednu 800km daleko a viděla jí v životě jen 3× a druhá…? no škoda mluvit :zed:

  • načítám...
  • Zmínit