Jak překousnout babičku
- O životě
- Kalla1412
- 29.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Většina z nás v rodině aspoň jednu babičku má. Ať už je to ta naše, nebo jde o babičku našich dětí. Ani jedna není stejná a shodneme se asi, že s většinou z nich to někdy není lehké. Tento deníček vzdává hold všem babičkám, takovým maminkách ve výsluze, které pro nás mají i přes svůj věk dost trpělivosti, lásky a času.
Moje babička je živelná pohroma naší rodiny. Je to opravdová dáma, která umí nosit montérky a starou flanelku se stejnou elegancí jako klobouky a vyšívané fiži a také udělat pořádně veselo, a to nejen v naší rodině, ale i po okolí. Kdo si všechny super babičky představuje jako shrbené usměvavé stařenky s šátkem na zápraží chaloupky, může být mimo mísu, protože moje babička byla fajn i s čerstvou trvalou, dokonale padnoucím sáčkem a rudými nehty. Pravda je, že byla dost nebabičkovská.
Ještě hodně po padesátce nás babičce chválili kolemjdoucí jako sladké dcerušky a maminky se velmi dotýkalo, když se rodinní kamarádi za babičkou otáčeli a ptali se, jak se její sestra jmenuje. Moje babička se ale například Vilmě z Žen v pokušení podobá jen elegancí - letos oslavili s dědečkem smaragdovou svatbu. Se svojí živelnou a za každých okolností velmi akční a roztomilou babičkou mám nesčetné zážitky, které by vystačily na dvacet deníčků.
Pamatuji si jako dnes, jak mě a sestru navlékla do rozkošných růžových šatečků, vybavila nás kloboučky a punčoškami a vzala nás na odpolední představení do Janáčkova divadla. V těch dávných dobách byla dominantou plácku před Národním divadlem velká funkcionalistická kašna. Maminka kladla babičce na srdce jen jediné: aby nás ani za nic nebrala o přestávce před divadlo, že já, neuhlídatelný tajfun, do té kašny určitě spadnu.
Jenže kdo by odolal korzování kolem divadla za obdivných vzdechů přítelkyň, jak rozkošné že to má babička vnučky? Můžete třikrát hádat, jak to dopadlo. Zápach shnilé vody z kašny se linul divadlem celou druhou polovinu představení. Babička byla celá rudá a rozhořčeně mě táhla před maminku, aby mi vyčinila. Ta se jen usmívala - babičku varovala včas a dostatečně.
Jindy našla naše bábinka v šuplíku staré petardy a rachejtle. Chyběly jim doutnáčky, pocházely ze Sýrie a nejspíš je vyrobily ještě v době, kdy Nobel vynalézal dynamit a toto byly první nepovedené pokusy. Moje babi se tedy rozhodla udělat nám ohňostroj.
Problém s chybějícími doutnáčky vyřešila stylově - hodila je do ohýnku, nad kterým jsme si opékaly buřty. Tři z těchto výbušnin neudělaly nic. Čtvrtá začala jiskřit, prskat, po chvilce napětí udělala slabounké „pfffff“, obloučkem vylétla a když dopadla zpět na zem, teď už mimo ohniště, dala se do zběsilého kličkování mezi přihlížejícími. Nakonec si vybrala moji ubohou tetu, kterou několik velmi dlouhých a napínavých vteřin honila po prudké, kopřivami zarostlé stráni za naším domem. Když se moje poštípaná, do ruda vytočená teta vrátila mezi nás, babička ji úplně dorazila širokým úsměvem a svým sametovým: “No, Helenko, to je dobré na revma!“
Babička s dědečkem nás sice nikdy nehlídali dlouhodobě, ale brávali nás s železnou pravidelností do cukráren, kde nám koupili, co jsme si jen poručily. To jsme z domova vůbec neznaly, takže nás prarodiče vždycky vracely domů celé zelené, jelikož jsme dokázaly sníst obrovskou spoustu všech možných druhů zákusků a dortíků dohromady, zapíjely to modrou Zonkou a nahoru nemohl chybět kopeček zmrzliny.
Měly jsme rády maminčiny rychlé zdravé rebarborové koláče, ale nic se nevyrovnalo tučnému mandlovému dortu ze dvou másel,ykterý nám dělala k narozeninám babička. Když mě při nemoci hlídala maminka, bylo to fajn. Ale s babičkou to bylo super! Mohla jsem se s ní koukat na Dallas, dělala mi každý den hranolky, malovala mě a dělaly jsme módní přehlídku, byly to prostě takové ty holčičí věci, na které si maminka nepotrpěla a které bylo skvělé zažít.
Vážím si své babičky (stejně jako i dědečka samozřejmě) jako učitelky, rádkyně a pomocníka v nouzi a jsem ráda, že jsem měla a mám to štěstí, že ji mám.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 597
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 402
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 648
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 297
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 189
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18169
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2425
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2623
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2361
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1564
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Taky mam takovou prima a cupr babicku,ktera bude za 2mesice i prababickou sveho prvniho pravnoucete a ja jsem tomu moc rada,ze ji mame 
