Maceška
- Rodičovství
- Kalla1412
- 20.09.11 načítám...
Být nevlastní maminkou nebo tetou dětí svého partnera není vždy lehké. Macešek je mezi námi spousta. Ať už jen víkendových nebo na plný úvazek. Já jsme maceška víkendová a dovolenková a své děti opravdu miluji, přirostly mi k srdci. Je to také ta nejlepší přípravka na ty vlastní.
sledujte ten našený výraz :-)
- 3
- 1
Ve svých 22 letech jsem se svým báječným životem a manželstvím s už jednou zklamaným partnerem „vyvdala“ i dvě děti. Drobotinu miluji, mateřské pudy mě ovládají už od puberty a řídím se heslem, že čím více, tím lépe, takže jsem fakt, že mám už částečně odrozeno, přivítala s nadšením.
V manželových vyprávěních byly jeho dětičky dva andílci, jen pozlatit. To, jak o nich můj muž hezky mluvil, co o nich říkal a jak se snažil jim dávat co mohl, mě přesvědčovalo, jak skvělý to je a bude otec, a jak dobře jsem si vybrala pro své budoucí potomky tatínka.
Žijeme od dětí poměrně daleko, takže trvalo téměř rok, než jsem měla možnost se s nimi poprvé setkat. Zatímco s holčičkou, tehdy čtyřletou, jsme se do sebe zamilovaly ihned, s desetiletým Matyáškem trvaly naše námluvy o něco déle. Řeknu vám dámy, že sledovat vnitřní boj malého kluka, kterému přijde jako zrada vlastní mámy projevit náklonost k mámě nevlastní, není nic příjemného. Okamžik, kdy mi dal poprvé sám od sebe pusu, si budu pamatovat stejně silně a dlouho, jako když jsem kdysi dostala tu svoji první.
Vztahy byly hezké až krásné, nad naší víkendovou rodinkou svítilo sluníčko a když přišel můj muž s nápadem na společnou dovolenou, těžko se mi skrývalo nadšení. Měla jsem plnou hlavu plánů, co všechno budeme dělat, kam pojedeme, na co se podíváme, co podnikneme. Měsíc před odjezdem na chatu jsem měla podrobný harmonogram, vymyšlený program pro hezké i ošklivé počasí a pomalu počítala zbývající dny do odjezdu.
Upřímně, po návratu z týdenní dovolené, jsem měla pocit, že potřebuji další týden na zotavenou. Byl to pro mě zážitek nadmíru vyčerpávající. Jsem zvyklá starat s o sebe a dospělého mužského, se kterým to je sice někdy jako s dítětem, ale víceméně jen obrazně. Příjezdem na dovolenou se mi z ničeho nic narodily dvě pětileté a jedenáctileté děti a já se nestačila divit.
Nikdy jsem neuznávala neurotické matky s nasupeným výrazem, kterak hudrují na své děti, které dle mého, samozřejmě zcela správného názoru vůbec nezlobí, a ony na ně i přesto, nevím proč, tak ošklivě ječí. Jak jsem s nimi onen týden soucítila a v duchu se omlouvala všem nebohým ženám, kterým jsem tolik křivdila!
Konečně jsem to pochopila a konečně jsem se i já mohla započítat mezi ty, které nešlěhají po nešťastnicích s tikem zlým pohledem, ale chápavým úsměvem, kterým se je snaží podpořit. Nechápejte mě prosím špatně, ne že by naše ratolesti nebyly skvělé, jsou to hodné, vychované a slušné děti, ale někdy mají i ti největší miláčci okamžiky, kdy se Vám galeje jeví jako docela příjemná varianta utrpení, které Vám Vaši bobečci připravují.
Dětičky dokázaly během několika málo hodin rozprášit můj skvěle sestavený program jako nabožtíka po rozptylové loučce. Jejich a moje názory na zábavu se, jak jsem si nemohla nevšimnout, diametrálně lišily. Zatímco já jsem s dětským nadšením vytahovala ze starých skříní Člověče nezlob se, Žolíky, Kloboučku hop, Loupežníky a kvanta dalších perfektních zábavných her, Matyášek položil na stůl notebook, vedle vysypal hromadu filmových DVD a měřil si mě bojovným pohledem.
Můj muž, do té doby hrdina mého srdce, mi ho zlomil nadvakrát, když zcela bez ohledu na mou touhu si zahrát s dětmi výchovné kvarteto, jim povolil koukat se na film. V hlavě jsem listovala všemi příručkami o autoritě, osobnosti dětí a vymýšlela ten správný způsob, jak rodince vysvětlit, že když jsme spolu 1× do roka na dovolené, bylo by moc pěkné, kdybychom ten čast trávili pokud možno spolu a ne jen vedle sebe. Vášnivým, ale ne hlučným nočním rozhovorem na verandě chaty jsme nad druhou lahví vína pozdě v noci s manželem dospěli ke kompromisu zábavy pro naše dětičky. Režim jednoho filmu denně děti přijaly s kyselými obličeji, ale přijaly.
Rozhodla jsem se také zcela ignorovat ksichty našeho chlapečka, které vrhal při slovech výlet, procházka a sousloví „jdeme na houby“. Odpozorovala jsem, že ho zejména poslední činnost bavila mnohem víc, pokud nacházel dostatečné množství hub. Za vykřikování: „podívej se semhle, jestli tady nerostou“, jsem ho „nenápadně“ navigovala k místům, kde jsem já i přes svoji slepotu nějakou tu houbičku našla a spokojeně pozorovala, jak nechuť Máťu opouští a v očích se mu objevuje nadšení z úspěchu. Valinku jsem motivovat nemusela. Jednak o houby zakopávala a jednak jí ještě stále připadaly výlety s dospělými jako skvělá zábava. Za poučnou návštěvu zámku stačilo zařadit příslib cukrárny a bylo vyřešenou. Nebylo to asi moc zdravé, ale účinné - děti se celou dobu chovaly vzorově.
Jako další kámen úrazu se ukázaly rozdílné stravovací návyky. Matesek nejedl (a dodnes nejí) meloun, jahody, maliny, jablka, hrušky, banány, většinu nečokoládových sušenek, mléčných výrobků, buchet, zeleninu, prostě témeř všechno, co neprolezlo friťákem nebo aspoň pekáčem. Marně jsem ho přesvědčovala o chutnosti malinových muffinů, lahodnosti Coleslawu a blahodárných účinků jablek na jeho trávící trakt. Když viděla stávkujícícho bratra Valinka, obložila štítivě buchtu a s tichým „mně to taky nechutná“ se připojila ke svému bratrovi. Za hodinu bylo po buchtě, u Valdy hlad zvítězil.
Matýskovu hladovku jsem vydržela čtyři dny. Pak, zmožena krutými výčitkami svědomí, jsem obalila řízky, nakrájela domácí hranolky a rezignovaně pozorovala, jak si Matesek přidává třetí plátek masa. Domluvila jsem se sama se sebou, že tedy teorii „jez co je, nic jiného nedostaneš“ budu moci aplikovat až na vlastních dětech, protože u těchhle se mi to už očividně nepovede.
Rodiné dovolené s dětmi mi každý rok znova ukazují, jak obdivuhodné ženy jsou matky a také, že to s trochou cviku, mazanosti a ocelovými nervy jde i bez křiku, ale ne bez neurotických tiků.
Děkuji všem, které četly až do konce a přeji Vám krásný poslední letní týden.
Přečtěte si také
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2359
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 950
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1126
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1645
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 843
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3710
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1470
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 5319
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 1578
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 1353
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
skvele napsany 
To je strašná škoda, já musím teda říct, že děti jsou vychované opravdu dobře, musím to zaťukat, ale nikdy jsme neměli žádný velký konflikt a ani nebyly nikdy opravdu drzé … od začátku mě brali jako autoritu: co jsem řekla, to platilo. Můžu za to poděkovat mužově bývalé ženě, v tomhle se jí nedá nic vytknout…ale netuším, co se bude dít, až přjdou naše vlastní. Děti jsou na to už připravené, snad to ustojíme, až to příjde 
malej za ní pak běhal jako pejsek, navzájem na sebe nežárlí, je to hezký…uvidíme až přibude poslední miminko 
Opravdu nadherny denicek
skvele napsany 
na svuj vek si me velmi pozitivne prekvapila a zhostila se role macesky skvele 