Rychlejší než jsme čekali
Když jsem začala chodit se svým mužem, hned jsme si ujasnili, že on se už nechce ženit, že by snesl ještě jedno, dvě děti, ale ne moc brzo, a nech mě už spát, vstávám ráno do práce. Nechala jsem ho tedy se slzou v oku spát a snažila sama sebe přesvědčit, že se bez prcka ještě jednu pětiletku obejdu.
Z nanicovatého randění se stala velká láska. Krásná a silná jako strom, který roste pomalu, ale jistě do mohutnosti a velikosti. Žádný bambus, který je za měsíc metrový, jenže ho zlomíte rukou, ale pořádná sekvoj, která stále ještě roste, a já každým dnem zjišťuji, jak skvělé rozhodnutí bylo vybrat si právě tohohle chlapa.
Můj muž je normální chlap, žádný románový princ, který denně vylévá své city jako lógr do záchodu. Škrtla jsme pekelnou romantiku ze svého seznamu nutných požadavků na partnera a těšila se z každé chvíle, kdy se mi odhalilo jeho citlivé já, které ti naši lovci a válečníci neukazují často ani sami sobě.
Jednou z těch chvil byl i okamžik, kdy jsem se (a není to tak dávno) dozvěděla, že se budu vdávat. S úsměvem mi to oznámil, když jsem měla hlavu po ramena v připálené troubě, nadávala jsem jako špaček a nade mnou mi přetékal dřez na nádobí. Vylezla jsem ven, zastavila vodu, prodýchala infarkt a souhlasila.
Pak jsem si jednou hnala šílenou rýmu, bylo mi zle, zima, měla jsem hlad a ukopla jsem si palec o práh. Nenáviděla jsem celý svět a můj muž, ležící na posteli, mi s úsměvem oznámil, že už se těší na miminko. Dala jsem si nohu do ledu, na hlavu hadr, k tomu panáka a začala se těšit na svatbu a miminko.
Když jsem vysadila antikoncepci, domluvili jsme se s přítelem, že si bude dávat pár měsíců pozor, než moje tělo zase najede na bioprovoz a zvykne si fungovat bez antikoncepční berličky. Jistě, neboj, dám si pozor, dušoval se a doteď přemýšlím, jestli mě přes zvuk živého koncertu Gun´s ansd Roses vůbec slyšel, natož vnímal. Nechávalo mě to klidnou, koneckonců, napoprvé se to podaří málokomu a my určitě takové štěstí mít nebudeme, že? Uzavřela jsem to s tím, že jestli budu do svatby těhotná, bude to malý zázrak.
Bylo 3. října. Kouřila jsem první ranní cigaretu a přemýšlela o tom, že se ty cigarety zhoršily a nedalo se to ve výsledku kouřit. Namalovala jsem se, navoněla a říkala jsem si, že musím změnit značku, protože to silně připomínalo Černou kočku mé prababičky, ruský parfém, používaný v naší rodině jako repelent na komáry.
Na obědě už jsem si začala být podezřelá, věděla jsem jistě, že ještě minulý týden to tu vonělo jako v ráji a teď se to podobalo kuchyňským výparům v zaplivané čtyřce. Odpoledne ke kamarádce, koupila si test a s klidným srdcem jsem čekala na „za 3 minuty.“ Abyste pochopili, mé zmatené tělo mi dávalo jasné známky o těhotenství před každou ovulací, menstruací a někdy i po nich, takže jsem si ho dělala vlastně jen ze zvyku.
Málem jsem se propadla do záchodu, když se po 3 minutách opravdu objevila druhá čárka. Ještěže jsem byla tehdy sama doma. Přenášela jsem nejrůznější věci z místa na místo, usmívala se jako blázen a nevěřila svému štěstí. Když jsem si rychle spočítala datum porodu, musela jsem se smát. To tu červnovou svatbu asi nestihnu, leda že by oddávali na porodním sále. Našemu děťátku to netrvalo ani 2 měsíce.
Rozhodnutí oznámit to muži až po oficiálním stanovisku doktora, se rozplynulo ve chvíli, kdy přišel domů. Nedařilo se mi totiž přestat se trapně usmívat, a když někomu tvrdíte, že se nic neděje a hřebíte se u toho jako blázen, ani vám věřit nemůže. Prozradilo mě nakonec to, že jsem nechtěla kouřit. Jeho reakci jsem si představovala jakkoliv, ale stejně mě překvapil. Neustále opakoval, že je to v… víte čem, kouřil jenu za druhou a vůbec se mnou nemluvil. Šok z vlastní plodnosti překonával týden.
Myslím, že i muži, co dítě chtějí, nakonec nikdy nezareagují tak, jak si představujeme. Ale všichni se nakonec těší. I ten můj se nakonec uvolil k mazání bříška a sledování všech mých zažívacích potíží, přestrojených za první pohyby, uvolil se k připravování druhých a třetích večeří ve dvanáct večer, k poslouchání nic neříkajících parametrů kočárků a způsobů kojení, k laskavé a něžné péči, kdykoliv jsem hlasitěji vzdychla.
Jeho přátelé a kamarádi mají přesné informace o délce a průběhu těhotenství, ví o jméně i plánované svatbě, a kdybych ho neznala, myslela bych si, že se snad chlubí. Jedno je jisté. Moc se těší, a to mi dovoluje těšit se také. Je hrdý a pyšný a i já jsem hrdá a pyšná, jakého jsem vybrala miminku tátu.
Děkuji, že jste dočetly až do konce.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4446
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3143
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1761
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4507
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1419
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1833
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2083
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1832
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5966
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 426
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Ti chlapi jsou si tak podobní.. 
po dlouhé době jsem si přečetla moc hezký deníček 
Tak hodně štěstí a držím palce ať vše vyjde jak má 
Moc gratluji jak k miminku, tak ke svatbně a přeji vám, aby jste pořád prožívali takto krásné chvíle 
nejlépe napsaný deníček 
Kdy se budete brát?Jsem zvědavá co…? 
a z celého srdíčka 