Rychlejší než jsme čekali
Když jsem začala chodit se svým mužem, hned jsme si ujasnili, že on se už nechce ženit, že by snesl ještě jedno, dvě děti, ale ne moc brzo, a nech mě už spát, vstávám ráno do práce. Nechala jsem ho tedy se slzou v oku spát a snažila sama sebe přesvědčit, že se bez prcka ještě jednu pětiletku obejdu.
Z nanicovatého randění se stala velká láska. Krásná a silná jako strom, který roste pomalu, ale jistě do mohutnosti a velikosti. Žádný bambus, který je za měsíc metrový, jenže ho zlomíte rukou, ale pořádná sekvoj, která stále ještě roste, a já každým dnem zjišťuji, jak skvělé rozhodnutí bylo vybrat si právě tohohle chlapa.
Můj muž je normální chlap, žádný románový princ, který denně vylévá své city jako lógr do záchodu. Škrtla jsme pekelnou romantiku ze svého seznamu nutných požadavků na partnera a těšila se z každé chvíle, kdy se mi odhalilo jeho citlivé já, které ti naši lovci a válečníci neukazují často ani sami sobě.
Jednou z těch chvil byl i okamžik, kdy jsem se (a není to tak dávno) dozvěděla, že se budu vdávat. S úsměvem mi to oznámil, když jsem měla hlavu po ramena v připálené troubě, nadávala jsem jako špaček a nade mnou mi přetékal dřez na nádobí. Vylezla jsem ven, zastavila vodu, prodýchala infarkt a souhlasila.
Pak jsem si jednou hnala šílenou rýmu, bylo mi zle, zima, měla jsem hlad a ukopla jsem si palec o práh. Nenáviděla jsem celý svět a můj muž, ležící na posteli, mi s úsměvem oznámil, že už se těší na miminko. Dala jsem si nohu do ledu, na hlavu hadr, k tomu panáka a začala se těšit na svatbu a miminko.
Když jsem vysadila antikoncepci, domluvili jsme se s přítelem, že si bude dávat pár měsíců pozor, než moje tělo zase najede na bioprovoz a zvykne si fungovat bez antikoncepční berličky. Jistě, neboj, dám si pozor, dušoval se a doteď přemýšlím, jestli mě přes zvuk živého koncertu Gun´s ansd Roses vůbec slyšel, natož vnímal. Nechávalo mě to klidnou, koneckonců, napoprvé se to podaří málokomu a my určitě takové štěstí mít nebudeme, že? Uzavřela jsem to s tím, že jestli budu do svatby těhotná, bude to malý zázrak.
Bylo 3. října. Kouřila jsem první ranní cigaretu a přemýšlela o tom, že se ty cigarety zhoršily a nedalo se to ve výsledku kouřit. Namalovala jsem se, navoněla a říkala jsem si, že musím změnit značku, protože to silně připomínalo Černou kočku mé prababičky, ruský parfém, používaný v naší rodině jako repelent na komáry.
Na obědě už jsem si začala být podezřelá, věděla jsem jistě, že ještě minulý týden to tu vonělo jako v ráji a teď se to podobalo kuchyňským výparům v zaplivané čtyřce. Odpoledne ke kamarádce, koupila si test a s klidným srdcem jsem čekala na „za 3 minuty.“ Abyste pochopili, mé zmatené tělo mi dávalo jasné známky o těhotenství před každou ovulací, menstruací a někdy i po nich, takže jsem si ho dělala vlastně jen ze zvyku.
Málem jsem se propadla do záchodu, když se po 3 minutách opravdu objevila druhá čárka. Ještěže jsem byla tehdy sama doma. Přenášela jsem nejrůznější věci z místa na místo, usmívala se jako blázen a nevěřila svému štěstí. Když jsem si rychle spočítala datum porodu, musela jsem se smát. To tu červnovou svatbu asi nestihnu, leda že by oddávali na porodním sále. Našemu děťátku to netrvalo ani 2 měsíce.
Rozhodnutí oznámit to muži až po oficiálním stanovisku doktora, se rozplynulo ve chvíli, kdy přišel domů. Nedařilo se mi totiž přestat se trapně usmívat, a když někomu tvrdíte, že se nic neděje a hřebíte se u toho jako blázen, ani vám věřit nemůže. Prozradilo mě nakonec to, že jsem nechtěla kouřit. Jeho reakci jsem si představovala jakkoliv, ale stejně mě překvapil. Neustále opakoval, že je to v… víte čem, kouřil jenu za druhou a vůbec se mnou nemluvil. Šok z vlastní plodnosti překonával týden.
Myslím, že i muži, co dítě chtějí, nakonec nikdy nezareagují tak, jak si představujeme. Ale všichni se nakonec těší. I ten můj se nakonec uvolil k mazání bříška a sledování všech mých zažívacích potíží, přestrojených za první pohyby, uvolil se k připravování druhých a třetích večeří ve dvanáct večer, k poslouchání nic neříkajících parametrů kočárků a způsobů kojení, k laskavé a něžné péči, kdykoliv jsem hlasitěji vzdychla.
Jeho přátelé a kamarádi mají přesné informace o délce a průběhu těhotenství, ví o jméně i plánované svatbě, a kdybych ho neznala, myslela bych si, že se snad chlubí. Jedno je jisté. Moc se těší, a to mi dovoluje těšit se také. Je hrdý a pyšný a i já jsem hrdá a pyšná, jakého jsem vybrala miminku tátu.
Děkuji, že jste dočetly až do konce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1052
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 616
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1057
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 464
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 289
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18871
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2494
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2716
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2455
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1639
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ti chlapi jsou si tak podobní.. 
po dlouhé době jsem si přečetla moc hezký deníček 
Tak hodně štěstí a držím palce ať vše vyjde jak má 
Moc gratluji jak k miminku, tak ke svatbně a přeji vám, aby jste pořád prožívali takto krásné chvíle 
nejlépe napsaný deníček 
Kdy se budete brát?Jsem zvědavá co…? 
a z celého srdíčka 