Jak přišel na svět náš maličký ♥
- Porod
- MamuškaLuci
- 25.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po týdenní hospitalizace, kdy se můj syn rozhodl v 7. měsíci, že už chce jít na svět s pouhými 1700 gramy (naštěstí se mu to nepovedlo), jsem čekala porod snad každým dnem, ale nebylo to tak...
Můj malý synáček se přes všechny komplikace narodil jen 5 dní před termínem 8.3.2012 (což jsem mimochodem vyhrála sázku, které se zúčastnila celá rodina a zrovna já z těch mnoho možností jsem vybrala zrovna datum 8.3.
Den před porodem jsem už dojela k mamce, protože se nabídla, ať u ní po porodu na týden zůstanu. V ten den jsme všichni netrpělivě čekali v obýváku, dokonce přijela i moje sestra…Kontrakce jsem měla co 10 minut, pak co 5 a pak úplně přestaly.
Takže 7.3. se porod nekonal. ![]()
Večer jsem nemohla ani usnout, protože jsem se už viděla přes jako ve filmech, jak okolo 1 ráno budím přítele se slovy „Miláčku, je to tady, praskla mi voda.“, ale nestalo se. Ráno jsem vstala a okolo 11 opět přišly bolesti, a tak jsme jeli.
Po prohlídce poslali přítele domů a mě na hekárnu. Bolesti jsem měla jen mírné, tak si říkám, že porod bude hračka. Okolo 4 jsem šla porodní sál, tam mi praskli vodu a už to začalo - TY PRAVÉ PORODNÍ BOLESTI. Přítel dojel a oba jsme se těšili, až konečně uvidíme našeho malého synáčka. Malému hrozně rychle bilo srdíčko, takže jsem nemohla ani do sprchy (no stejně bych tam asi nedošla
).
Bolesti čím dál větší, po škrcení přítele a prosení o pomoc jsem se snažila vyžádat si tedy epidurál, který jsem kvůli svým problémům se zády raději odmítla. „Bohužel maminko, už je pozdě.“ Když přišel doktor se slovy „Kočičko, tak to vypadá na císařský řez, ještě chvilinku počkáme“, řekla jsem si, jen honem do toho.
Ale pak to přišlo, cítila jsem, že je to tady, že malý už se konečně tlačí ven. Když už to skoro bylo, stahy prostě přestaly a malý byl hlavičkou přesně na krajíčku. Už jsem si přestavoval klešťový porod, ale naštěstí se to nestalo. Při porodu jsem na chvíli i ztratila vědomí a v domnění, že je to můj přítel, jsem začala mladého pana doktora chytat za ruku.
Stahy se konečně rozběhly a já konečně v 18:25 poprvé viděla svého malého miláčka. ♥ Byl celý fialový a vůbec neplakal. Hrozně jsem se polekala, ale nakonec se rozplakal. Když mi ho dali do náruče, byla jsem nejšťastnější na světě a byla jsem na sebe neskutečně pyšná, že jsem něco takového dokázala. A konečně vím, že opravdu každý vděčí své mamce za život, protože to je dřina.
Po hodinovém spánku na sále jsem byla převezena na pokoj, tam mi přivezli malého, abychom se spolu trošku pomazlili. To bylo tak nádherná, že už mě snad nic nádhernějšího nečeká (samozřejmě, že mě čeká - u druhého miminka). Bohužel nástřih hráze jsem měla hrozně zauzlovaný a týden jsem se nemohla postavit na nohy. Za to musím poděkovat mé mamince, že mi pomohla, a příteli.
Porod je bolestivá, hodně bolestivá věc, ale žádná jiná bolest se neskončí tak krásně jako stvořením nového života. ♥
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 636
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 491
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 979
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 692
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 426
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1984
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1200
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2207
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 912
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 544
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?