Jak přišla na svět Eliška

Tak jak to vůbec začalo? V pátek 14.10. v 02:00 jsem přišla z WC a ulehla jsem opět do pelíšku a asi ve 02:30 jsem ucítila hroznou ránu. Nejdříve jsem myslela, že jsem neudržela moč, ale to byl omyl ta rána byla plodová voda. Během pár sekund jsem už volala na manžela, že mi praskla voda. Manžel okamžitě vstal a pomohl mi se dostat do koupelny do vany. A šel uklízet tu spoušť. Mezi tím co já byla ve vaně a čekala, až plodová voda ze mě z velké části vyteče manžel připravoval věci. A oba jsme přemýšleli jak dojedeme do porodnice a hlavně kdy vyrazíme.

Ve 03:30 jsme konečně dorazili do jihlavské porodnice vyplnili všechny formuláře co bylo třeba a mezitím sestřičky natočily křivku. Pak přišel doktor, který tu noc měl službu, a jak mě vyšetřoval, tak jsem myslela, že nebudu, jak do mě šáhl.
Po vyšetření mě sestřičky doprovodily na pokoj, kde jsem měla být celou dobu, až do porodu. Měla jsem štěstí, protože se za 2 hodiny měla měnit směna a podle toho co mi říkala kamarádka ,měla tuto směnu vést porodní asistentka, která je prý úžasná. A tak se i stalo. Od 6hod se spustil kolotoč se skvělým personálem. Každou hodinu mi chodili měřit ozvy miminka a sledovat, zda se otvírám, bohužel jsem se vůbec neotvírala a kontrakce jsem též žádné neměla. A jak hodiny utíkaly, najednou tu bylo 12 hodin a porodní asistentka přišla s tím, že pokud chci, může mi zavést tabletku přímo k čípku pro urychlení porodu. Seznámila mě se všemi pro a proti, co mě čeká po zavedení tabletky. Tak jsem tedy svolila, jelikož jsem to už chtěla mít za sebou. Jelikož ono se zdá, že když tam jen tak ležíte a nic se neděje, že to nic nejni, ale je to doopravdy hrozně únavné. Krom toho, že porodní asistence tabletka nešla k čípku zavést tak, aby byla správně a měla ten účinek co má mít, tak to bylo docela ok. Nakonec se jí to podařilo. Ze začátku to bylo docela dobré, ale asi po 10 minutách to bylo teda něco. Nastoupily takové bolesti, že jsem nevěděla, co mám dělat. A ještě k tomu jsem musela 30 minut ležet a nesměla jsem vstávat, aby ze mě prášek nevyšel. A taky jsem byla celou dobu napojena na monitor. Stála u mě i žákyňka, která mi hrozně moc pomohla naučila mě dýchat a uvolnit se. Po celou tu půl hodinu mě držela za ruku. Po půl hodině jsem mohla už konečně vstát a první co bylo, jsem šla do sprchy. Vřele doporučuji, byla to pro mě veliká úleva a pomoc. Jen jsem po půl hodině vždy musela ven kvůli prohlídce. Najednou bylo 14:00 a já volala na porodní asistentku ze sprchy, že se mi chce hrozně na velkou, a že to hrozně bolí. Musela jsem jít ze sprchy, kde jsem i chvílema usínala. Asistentka zjistila, že jsem otevřená, a že miminko chce ven a hrozně se tomu divila, jelikož prý takhle rychlou reakci ještě nezažila. Vzala mě na porodní sál,ale manžel šel jinudy nežli já. Potom co jsem ulehla na porodní křeslo, už se mi chtělo tlačit. Asistentka na mě křičela ať to zatím prodýchávám, že tlačit ještě nemám, jinak se potrhám. Ale ono se to lehce řekne a hůř udělá. Tak sem se otáčela na bok a zvedala a pokrčovala nohu, aby se malá lépe dostala do porodních cest. A asi po 10 minutách tohoto obracení, jsem už mohla začít tlačit. Dorazila i paní doktorka jelikož asistentka řekla, že bude potřeba udělat nástřih kvůli velké hlavičce. Jak jsem začala tlačit, tak paní doktorka mě nastřihla a jak mě nastřihla tak mi tam něco ruplo. Tak jsem přestala a v tu chvíli na mě všichni křičeli tlač tlač. A při další kontrakci ze mě malá „vyletěla". A já slyšela jak křičí. Je to krásný pocit. A to první zakřičení bylo přesně ve 15:00 narodila se nám nádherná holčička Eliška 3,48kg a 48cm. Pak jsem si užila ještě hodinu než mě zašili. Pak jsem hodinu ještě ležela na tom pokoji, na kterém jsem byla celou dobu před porodem a nesměla se ani hnout. Měla jsem v sobě gázu kvůli krvácení.
Po této hodině ze mě gázu vyndali a já se mohla jít konečně osprchovat. Po sprše mě odvedli i s malou na pokoj šestinedělí, kde jsem strávila pouze 3 dny, jelikož jsem se v pondělí stěhovala na jiné oddělení za svojí dcerou, která byla v inkubátoru a bojovala, pro ní s dost velkou nemocí,se zápalem plic. V nemocnici jsme byli celkem 14 dní.

Tímto bych chtěla poděkovat paní doktorce Večeřové na novorozenecké JIP, že mi zachránila dceru a sestřičkám, které se tam o nás starali a se vším nám pomáhaly.

Tak a to je vše, snad jsem nic důležitého nezapomněla Ale pokud budu ještě někdy rodit, tak co se týká porodu, byl personál super. Co se týká personálu na oddělení šestinedělí, bylo to „hrozné„, přístup k maminkách pomoc atd… Pokud nějaké příště bude, už nebudu potichu, a co se mi nebude líbit, tak se ozvu. Jelikož pokud je člověk ticho, tak se k němu chovají „hrozně“. S tím chováním souvisí i to, že když mi odvezli dcerku na JIP do inkubátoru, tak se mě žádná ze sestřiček ani nezeptala jak se cítím, i přestože viděly, že nejsem v pohodě.

Pa Péťa a Eliška 5 ½ měsíce