Jak se narodil Lukášek
- Porod
- Luciasek86
- 22.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celé těhotenství jsem vyhledávala na netu všechno o těhotenství, každém týdnu, jak roste miminko v bříšku a všechno až k porodu, z toho jsem měla největší strach, ale jak se ukázalo, na konci už jsem se spíš těšila.
Lukáškův termín porodu byl 24. 10. 2008, takže byl podzimní miminko. Ovšem u maminky mu bylo dobře a tak nechtěl ven
Co mu tam chybělo, že? Poslední poradnu ve 40+6 jsem měla odpoledne, ale doktorovi se nelíbily ozvy, a tak mě raději poslal lehnout si do nemocnice, že už mi to stejně vyvolají, že už je to dlouho. Tam se mnou sepsala sestra porodopis, udělala monitor, který byl takový půl na půl, pak mě poslala na krásný pokoj, kde strávím celou noc. Upozorňuji, že to bylo už na porodních sálech, aby mě mohla sledovat celou noc. Přítele poslala domů a já tam zůstala sama
, tak jsme si aspoň psali smsky.
Pokoj jsme měla přímo naproti jednomu z porodních boxů a zrovna tam jedna maminka „celou noc“ ječela, opravdu ječela, až mě to děsilo, ale měla jsem hodnou sestřičku, která mi donesla jejich sladký čaj, abych měla aspoň trochu energie, když jsem nesměla jíst nic, pouštěla mě na jejich záchod, povídala si se mnou, když neměla co na práci a několikrát za noc mi šla natočit monitor a ten jsem absolvovala přímo na porodním boxu
, což bylo fajn a věděla jsem, jak to bude vypadat. Pak mě poslala spát, že se uvidí zítra. Spaní mi problém nedělalo, a tak jsme si zdřímla a ráno mě už vzbudily lehké bolesti, tak jsem v 6 ráno volala ségře, jestli to už bude ono
Ona má už 3 děti a jsme si hodně blízké. Tak jsem šla za sestřičkou a ona mi to potvrdila s tím, že už jsem otevřená na 3 prsty, že jestli to takhle půjde dál, že to bude brzy a že mi přeje rychlý porod a šla předat šichtu.
Odšourala jsem se na pokoj,kam přišla za chvilku sestra, ať jdu na přípravu a poslechla si srdíčko miminka. Ještě jsem si smskou psala s tatínkem, že už je to tady, že mu dám vědět - byl zrovna v práci na ranní. Tak jsem se prodýchavajíc došourala na klystýr, u kterého jsem sestřičce děkovala, že už jsem pár dní nebyla
No to bylo něco, udržet to aspoň 5 minut
Holit mě nemusela, zvládla jsem to doma. Pak jsem si šla dát několikrát sprchu, ta byla moc příjemná, pak už sestra přišla, zkontrolovala a honem pro věci, že jdeme na sál, ať zavolám příteli, že už jsem na 5 cm, než jsem došla na pokoj, chytla mě další kontrakce, tak jsme stačila napsat jen smsku: „ať už jsi tady“
Nebyla jsem schopná mu zavolat.
Pak už jsem byla na sále - bylo 8 hodin a sestra se ptá, kde je přítel, říkám, že na cestě (to jsem ovšem netušila, že si nevzal taxi a šel pěšky
, máme nemocnici kousek od práce a zrovna s námi nemluvilo naše auto
Pak už mi jen radili, jak dýchat, zkoušela jsem různé polohy, opřít se o stůl, pak stolička - malej byl vysoko a nechtěl sestoupit. Najednou tu byl přítel, stihl to jen tak tak, aby byl s námi. Pak už jsem musela na kozu, ale jsem malá, tak jsem si nohy musela držet. Moc mi nešlo tlačit, nevěděla jsem, jak tlačit do břicha, místo toho jsem tlačila jako když jdu na velkou - což bylo špatně. Pak jsem na to konečně přišla, ale odcházely kontrakce, tak oxytocin do žíly a pak už se zase vrátily, to už malej sestoupil dolů s pomocí doktorky, která do mně šáhla a otevírala mě víc a jedna sestra trochu tlačila na bříško. Už jsem nemohla, ale pak doktorka říká, ať pořádně zatlačím, že jestli ho teď nevytlačím, vezme na něj kleště, že už se mu nedaří dobře ![]()
To byl pro mě příval energie a taky přítel, kterého jsem vnímala nejvíc, a dala jsem do toho všechno
To byla úleva, když vyklouzl ven:-) Nastřihnutí jsem spíš slyšela, ale necítila, malýho jsem taky neviděla, protože jsem nemohla vysílením otevřít oči, dostala jsem kyslík, mám astma a poslední zatlačení trvalo dlouho a já do toho dala všechno, tak mě to dostalo. Takže první ho viděl tatínek a taky si ho první pochoval ,pak jsem jen na chvilku otevřela oči a viděla, jak si ho tatínek chová. To už jsem i porodila placentu a dr. už zašívala, to teda bolelo jako prase, i to jak to pak polila dezinfekcí - to štípalo
Bohužel byl tam pak frmol a rodilo víc maminek a sály byly jen 2, takže nás šoupli na lehátko a ven na chodbu před porodní boxy, což mě doteď moc mrzí, protože jsem si první pochování a přisátí Lukáška užívala za čumění ostatních sestřiček a rodiček co tam byly ![]()
Nu což, Lukášek se narodil přesně 41. tt a to 30. 10. 2008 s váhou 2890 g a 49 cm, byl maličký, ale krásný a náš a narodil se rychle a to v 9 hodin a 10 minut
, takže na prvorodičku to bylo supr rychlé, cca 3 hodiny a něco málo
Teď spí zrovna po obědě, má už 2,5 roku a za chvilku půjde do školky
Letí to jako blázen…
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 580
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 462
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 906
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 623
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 386
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1978
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1197
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2191
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 906
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 542
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?