Jak se narodil náš Samuel
- Porod
- mikki 25
- 16.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl to nejkrásnější a zárověň nejtěžší den mého života. Omlouvám se, asi to bude hodně dlouhé, ale ještě nikomu jsem tohle nesvěřila a potřebuji se z toho vypsat a taky pořád hledám odpověď na to, kde se stala chyba, nebo co mělo být jinak. Je to už přes rok, co máme doma našeho malého uličníka a já na jeho porod vzpomínám s rozporuplnými pocity.
Rodila jsem ve 39. tt,3 dny před termínem,kolem třetí v noci ma praskla voda, kontrakce žádné, volala jsem manželovi, který byl zrovna jak na potvoru na noční, ať přijede, že asi rodíme. Neměla jsem vůbec žádný strach, naopak jsem se na porod těšila,v těhotenství jsem navštěvovala moc výborné předporodní kurzy jedné skvělé osoby a duly v Brně a opravdu jsem porod brala jako přirozenou a krásnou věc, i když sem věděla, že to bude těžké. S manželem jsme to brali jako že jdeme rodit oba a že spolu to zvládneme, moc mi tam taky pomohl.
Ještě asi do šesti hodin ráno jsem byla doma, v klidu jsem se osprchovala, zabalila, umyla si vlasy a nasnídala ,manžel říkal, že jsem blázen :0) S úsměvem na rtech a mírnými kontrakcemi jsem odjížděla do porodnice. V autě už to ale začalo být horší a cestu od auta do porodnice jsem už musela docela rozdýchávat, ale byla jsem štastná a fakt jsem si každou tu kontrakci užívala. Rodila jsem v Brně v porodnici v Bohunicích (manžel v té nemocnici - továrně :0) pracuje), tak jsme se rozhodli, že půjdu rodit tam a na prohlídce se nám tam líbilo.
V posledních týdnech před porodem jsem se léčila s hodně vysokým tlakem, což prý zanedbal můj gynekolog,protože se to mělo léčit daleko dřív. Po úvodních problémech, že neměli místo na porodním boxu, nás konečně přijali, to už jsem měla kontrakce po pěti minutách, odevzdala jsem porodní plán své PA a těšila se, jak půjde všechno podle mých představ, to jsem se teda spletla. PA byla moc milá a příjemná, snažila se nám vyjít vstříc jak mohla, ale osud to chtěl asi jinak. A já se ptám sama sebe, jestli jsem zklamala já a jsem neschopná normálně porodit, když jiné maminky to dokázaly a nebo ty komplikace opravdu byly tak velké, že tenhle postup být musel. Nebudu předbíhat. První doba porodní byla víceméně v pohodě, klystýr a běžná příprava, sprcha, kontrakce zesilovaly. Byly čím dál častější a do toho dost silné křížové bolesti, ale můj manžel byl se mnou a s ním sem se ničeho nebála a věděla jsem, že to prostě zvládneme.
Jenže pak přišel zlom, nelíbili se jim ozvy malého, neustále mě monitorovali a já musela ležet jen na zádech - šílené, s křížovými bolestmi a kontrakcemi po minutě. Říkala jsem PA, že potřebuji chodit, že jen tak mě to tolik nebolí, ale ona, že musím ležet, že ozvy nejsou moc dobré a že musí mít nepřetžitě monitor. Když jsem mohla chodit, manžel mě masíroval, a to jediné mi od bolesti pomáhalo a taky se na něj jakoby vyvěsit.
Chtěla jsem něco proti bolesti, PA říkala, že mi zabere ted už jedině epidural, i když sem ho původně nechtěla, šla jsem teď do toho, nedalo se to vydržet. Byla to nádhera, bolesti úplně přestaly a já dokonce na hodinu usnula, to jsem nevěděla jaké finále mě ještě čeká.
Po 16 h bolesti znovu nastoupily a teď to byla jedna velká kontrakce, PA řekla, že si je mám zkoušet trochu protláčet, zkusila jsem to, byla jsem hrozně zaskočená, jak to bolí, žádná úleva, jen hrozná ostrá bolest, hodně mě to vyděsilo a začala jsem se poprvé bát, navíc s malým to asi nevypadalo dobře, ale nikdo nám nechtěl nic říct, pořád jen koukali na monitor a říkali, že ozvy nejsou dobré.
Do toho se mi začalo chtít šíleně tlačit,celým tělem mi projela křeč a já prostě věděla, že musím. Pak začal pořádný šrumec nohy nahoru kyslík na obličej a tlačtě tlačte,najednou byl plný pokoj lidí. Dvě PA mi skočily na břicho a pořád jen rychle tlačte není to s miminkem dobrý. Manžel byl u mně a snažil se mi ze všech sil pomoct ale moc toho bohužel udělat nemohl.Porod skončil kleštěmi,nastřižení bolelo jak blázen a já jim tam odpadla, takže jsem ani nic necítila, když mi malého položili na břicho, jen úlevu že už to mám konečně za sebou
První noc jsem probrečela, měla jsem z toho fakt trauma, proč takhle, já jsem malého chtěla porodit v klidu a sama. Naštěstí, když mi druhý den broučka donesli a mažel za mnou přijel, ta hrůza ze mně spadla, ale nezapomenu na to nikdy. Teď se ptám, jestli sem já ta neschopná nebo to zvorali oni a nebo to tak prostě muselo být.
I přes to všecko to byl nejkrásnější den mého života a za malého bych dýchala, i za manžela a chceme další miminko, jen druhého porodu se opravdu bojím, co když zase selžu a nebudu schopná mimi porodit sama.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1832
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1941
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 791
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21887
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....