Jak to dopadnout nemělo
- O životě
- Lajka09
- 22.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Někdy člověk musí padnout na samotné dno, aby se mohl odrazit a jít dál. Někdy na něj padne, odráží se, co mu síly stačí a stejně dopadá stále zpět. A to je bohužel náš případ. Můj první deníček nebyl veselý, ale končil optimisticky v naději na lepší zítřky. Jak krutá je realita.
Po úspěšném IVF v září 2011 a všech problémech, které ho provázely, vlastně ne jen tento proces samotný, ale celý náš rodinný život, vše nasvědčovalo tomu, že už bude jen krásně. Já jsem plnou parou vstoupila do druhého trimestru. Miminko už nebylo anonymní, byl to Adam. A začal se pěkně začleňovat do rodiny. První pohyby následované pořádnými šťouchanci. První seznámení s tatínkem na velkém ultrazvuku. Vybírání výbavičky, studie kočárků na internetu. Ale celá ta nádhera skončila v únoru.
Pamatuji si to na den přesně, protože mám ten den svátek. 7. 2. na poradně pan Dr. neshledal nic závažného na to, aby mě důkladněji vyšetřoval, nebo udělal ultrazvuk. Na mé naléhání, že mám divné bolesti v podbřišku, mě nejspíš považoval za hysterku, napsal magnézko a rozloučil se s tím, že se uvidíme za 4 týdny. Vlastně jsem mu věřila, i to, že jsem hysterka a že někde píchá každou druhou těhotnou. Bylo úterý.
Ve čtvrtek mi už bylo jasné, že to není jen tak, bolesti se sice nezvětšovaly, ale ani nezmenšovaly a něco bylo jinak, divně. Opět jsem navštívila svého lékaře, teď už mě vyšetřil řádně. Verdikt. Otevřená na 1,5 cm a utíkejte do nemocnice, pravděpodobně to nedopadne dobře. Ale ještě mě stihl ujistit, že si nemusím nic vyčítat, že jsem nic nezanedbala, když jsem tu byla před dvěma dny. Já? Já, jsme nic nezanedbala?
A měl pravdu. Nedopadlo to dobře. V pátek 10. 7. v 7.00 jsem na svět přivedla Adámka. Ve 23. tt s porodní vahou 590 g. V pitevní zprávě stálo: plod zmírá v důsledku těžké nezralosti. Takže můj milovaný Andílek po porodu ještě žil. Ale nejspíš jen velmi krátce, protože bylo ticho, nechutné a nesnesitelné ticho. O to víc mě zabíjely křiky miminek, které v tu chvíli přicházely na svět. Fyzická bolest rázem odezněla, ale duše bolí dodnes. Adámka jsem neviděla, nechtěla jsem. Dnes toho lituji, ale v tu chvíli jsem na to neměla.
A co bylo dál? Dál už je vše špatně. V CARu nevěřícně koukali na postup, kterým se vše řešilo. Byli spíš pro tokolýzu a cerklage, než pro vyčkávání. Ač mohl být výsledek stejný. V červnu jsme chtěli podstoupit KET. Všechny tři morulky se při rozmrazování rozpadly. Slzavé údolí. Mezitím se nám rapidně zhoršil spermiogram. Ale i přesto jsme se v srpnu vrhli na přípravu 2. IVF.
A dnes? Dělala jsem si test, vlastně od včerejška několik testů a hádejte… No, nebudu vás napínat, opět padáme na dno. Zase slzavé údolí. Nevyšlo to. Zase budu poslouchat, jak se mám držet a že to vyjde jistě příště, popravdě, už jsem na tyto řeči alergická. I když mi tím všichni chtějí pomoct.
Vlastně ani nevím, co jsem tímto deníčkem chtěla říci. Snad jen to, že miluji svého manžela. Je mi neustálou oporou, i když celou tu ztrátu a neúspěchy nese stejně těžce jako já.
A v neposlední řadě: Adámku, Andílku náš, mrzí mě moc, co se stalo. Snad jsi moc netrpěl, do smrti si to budu vyčítat. Máma i táta Tě moc milují!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2603
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ani mě nenapadlo, že zvednu takovou vlnu reakcí. Za všechny moc děkuji! V mnoha názorech jsem se našla. (např. ač kdysi věřící, stala jsem se ateistou, někdo to taky psal, „To bude dobré“ nikdy neřekně ten, kdo si podobným peklem prošel…). Jen jsem chtěla dodat, že od čtvrtku (napsání deníčku) opět stojím pevně na nohou a s manželem se zase poperem s nepřízní osudu.