Jarní miminka 2004 - JÁ SÁM!!
- Rodičovství
- alice01
- 09.09.06 načítám...
Je zajímavé pozorovat, jak se z bezbranného mláďátka stává malý terorista. Ještě okolo druhých narozenin byl Kubíček mazlík držící se máminých riflí a vyžadující KO. Dneska rerolutně zahlásí: Ne! Kuba!! a pouští se do akcí, o kterých se nám před měsícem ani nesnilo. Chce si sám sundavat botičky, otvírat dveře, rozsvěcet, dávát dolů prkýnko, splachovat, zhasinat, umývat ruce... Nejhorším prohřeškem je pomoc maminky. To si lehne na zem a usedavě pláče. To tam je to prťavé miminko!
Zaujalo mě, co píše o našich drobečcích (27.měsíců) server rodina: * **"Dítě umí čím dál lépe ovládat své pohyby. Nyní dokáže držet a hrát si s malými předměty a staví s oblibou vysoké věže. Dokáže se totiž mnohém déle soustředit na jednu činnost. Někdy se tak hluboce ponoří do své hry, že si ani nevšimne vaší přítomnosti ve své blízkosti. Je proto lepší ho připravovat na to, že hru bude muset brzy dokončit. Například říci mu, že si může ještě pět minut hrát, ale pak bude oběd.
Má již pod kontrolou činnost, které se věnuje, ale ještě zcela neovládá své emoce. Umí se docela dobře vztekat, strkat do vás a křičet. Nenasazujte mu ale laťku vhodného chování příliš vysoko. Zatím ještě není na místě od něj neustále vyžadovat vzorné chování . Vztek je pro něj jedinou možností, jak vám dát najevo, že se cítí natolik zklamané, nebo zmatené, že si samo se sebou neví rady. Snažte se mu vysvětlovat, že mluvit o svých pocitech je mnohem lepší a účinnější, než je kompenzovat vztekem.*** ***
Důležitá je však pro něj motivace. Proto ho ujistěte, že může počítat s nějakou odměnou za to, když bude mít snahu mluvit o tom, co ho trápí."
Zatímco píšu tyto řádky, odehrává se mi za zády následující scénka - manžel popadne Kubu pod paží, hlasem, který předem vylučuje odpor oznámí, že se jdou umývat ruce a zamíří přímo do koupelny. Kuba řve „NE, NE, NÉÉÉ!!!“, ářčáářkrátce na to úspěšně provede nám dobře známou fintu „gumová kolena“ a složí se k zemi. Tatínkovi pomalu dochází trpělivost…
)
Záměrně navazuji na minulý deníček, protože toto téma je aktuální i u nás, řekla bych dokonce, že ho máme ve dvojím vydání. Verunka začala chodit do školky, snáší to velice dobře, ale asi má v poslední době pocit, že přichází zkrátka. V lese najde malá peříčka a pečlivě je posbírá do ručičky, Kuba udělá dva kroky a najde pěkné velké brko a je zle - Verunka se chce „rozdělovat“ bez ohledu na to, jestli na výměnu přistoupí Kubíček. Považuje to za nespravedlnost, že má Kuba větší pero než ona. Snaží se Kubovi pírko zabavit a hned je dvojnásobný řev. Takhle bych mohla pokračovat.
Naše děti jsou ve věku, kdy si zakládají na tom, že už spoustu věcí dokážou, i když je tím často tvrdě zkoušená trpělivost rodičů. Začínají vdorovat. Verunku to zastihlo v době, kdy se nám narodil Kubíček a já se dlouho trápila, že je to kvůli němu. Pak jsem potkala dvě kámošky, které mají stejně staré jedináčky a s překvapením zjistila, že mají doma to samé.
Když porovnám oba zlobíky, vidím, že Kuba je přece jen klidnějí a přizpůsobivější. Verunka je větší vzteklík, někdy jsem bezradná a vůbec nevím, jak se zachopvat. Třeba kyž se nám v noci vzbudí a dobrou hodinu pláče. Pak z ná vypadne třeba, že chtěla k večeři přidat kaši nebo chtěla být déle na písku… Já si pak připadám bezmocná, vůbec netuším, co se vlastně děje, ani jak na to reagovat. Mám těšit, mlčet, vyptávat se nebo jí jen držet v náručí? Někdy mi připadá, že je všechno předem špatně.
Rodičovství je zvlášní stav - pořád jsem jako malá holka, co si někdy neví rady, i když kolem mě běhají dva malí zlobíci. Můžu je vzít do náruče a dát jim pocit blízkosti. NIkdy jim nebudu umět odpovědět na všechny jejich otázky, nemůžu je vždycky ochrátit, nebudu jim vždycky rozumět, ale vždycky budu jejich máma. Je to tak - jsou naši, ale mají už svůj svět.
Alice
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 1985
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1521
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 633
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 5856
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3207
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2544
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1769
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3769
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3320
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 7338
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...