Jarní miminka 2004 - JÁ SÁM!!
- Rodičovství
- alice01
- 09.09.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je zajímavé pozorovat, jak se z bezbranného mláďátka stává malý terorista. Ještě okolo druhých narozenin byl Kubíček mazlík držící se máminých riflí a vyžadující KO. Dneska rerolutně zahlásí: Ne! Kuba!! a pouští se do akcí, o kterých se nám před měsícem ani nesnilo. Chce si sám sundavat botičky, otvírat dveře, rozsvěcet, dávát dolů prkýnko, splachovat, zhasinat, umývat ruce... Nejhorším prohřeškem je pomoc maminky. To si lehne na zem a usedavě pláče. To tam je to prťavé miminko!
Zaujalo mě, co píše o našich drobečcích (27.měsíců) server rodina: * **"Dítě umí čím dál lépe ovládat své pohyby. Nyní dokáže držet a hrát si s malými předměty a staví s oblibou vysoké věže. Dokáže se totiž mnohém déle soustředit na jednu činnost. Někdy se tak hluboce ponoří do své hry, že si ani nevšimne vaší přítomnosti ve své blízkosti. Je proto lepší ho připravovat na to, že hru bude muset brzy dokončit. Například říci mu, že si může ještě pět minut hrát, ale pak bude oběd.
Má již pod kontrolou činnost, které se věnuje, ale ještě zcela neovládá své emoce. Umí se docela dobře vztekat, strkat do vás a křičet. Nenasazujte mu ale laťku vhodného chování příliš vysoko. Zatím ještě není na místě od něj neustále vyžadovat vzorné chování . Vztek je pro něj jedinou možností, jak vám dát najevo, že se cítí natolik zklamané, nebo zmatené, že si samo se sebou neví rady. Snažte se mu vysvětlovat, že mluvit o svých pocitech je mnohem lepší a účinnější, než je kompenzovat vztekem.*** ***
Důležitá je však pro něj motivace. Proto ho ujistěte, že může počítat s nějakou odměnou za to, když bude mít snahu mluvit o tom, co ho trápí."
Zatímco píšu tyto řádky, odehrává se mi za zády následující scénka - manžel popadne Kubu pod paží, hlasem, který předem vylučuje odpor oznámí, že se jdou umývat ruce a zamíří přímo do koupelny. Kuba řve „NE, NE, NÉÉÉ!!!“, ářčáářkrátce na to úspěšně provede nám dobře známou fintu „gumová kolena“ a složí se k zemi. Tatínkovi pomalu dochází trpělivost…
)
Záměrně navazuji na minulý deníček, protože toto téma je aktuální i u nás, řekla bych dokonce, že ho máme ve dvojím vydání. Verunka začala chodit do školky, snáší to velice dobře, ale asi má v poslední době pocit, že přichází zkrátka. V lese najde malá peříčka a pečlivě je posbírá do ručičky, Kuba udělá dva kroky a najde pěkné velké brko a je zle - Verunka se chce „rozdělovat“ bez ohledu na to, jestli na výměnu přistoupí Kubíček. Považuje to za nespravedlnost, že má Kuba větší pero než ona. Snaží se Kubovi pírko zabavit a hned je dvojnásobný řev. Takhle bych mohla pokračovat.
Naše děti jsou ve věku, kdy si zakládají na tom, že už spoustu věcí dokážou, i když je tím často tvrdě zkoušená trpělivost rodičů. Začínají vdorovat. Verunku to zastihlo v době, kdy se nám narodil Kubíček a já se dlouho trápila, že je to kvůli němu. Pak jsem potkala dvě kámošky, které mají stejně staré jedináčky a s překvapením zjistila, že mají doma to samé.
Když porovnám oba zlobíky, vidím, že Kuba je přece jen klidnějí a přizpůsobivější. Verunka je větší vzteklík, někdy jsem bezradná a vůbec nevím, jak se zachopvat. Třeba kyž se nám v noci vzbudí a dobrou hodinu pláče. Pak z ná vypadne třeba, že chtěla k večeři přidat kaši nebo chtěla být déle na písku… Já si pak připadám bezmocná, vůbec netuším, co se vlastně děje, ani jak na to reagovat. Mám těšit, mlčet, vyptávat se nebo jí jen držet v náručí? Někdy mi připadá, že je všechno předem špatně.
Rodičovství je zvlášní stav - pořád jsem jako malá holka, co si někdy neví rady, i když kolem mě běhají dva malí zlobíci. Můžu je vzít do náruče a dát jim pocit blízkosti. NIkdy jim nebudu umět odpovědět na všechny jejich otázky, nemůžu je vždycky ochrátit, nebudu jim vždycky rozumět, ale vždycky budu jejich máma. Je to tak - jsou naši, ale mají už svůj svět.
Alice
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2324
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1098
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2503
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6145
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2442
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4198
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2057
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 1009
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 2049
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1854
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...