Je to radost

Dobré ráno, jsem ve 28. tt, ale těhotenství pro mě mentálně začalo včera. S manželem máme harmonicky vztah, budujeme nové bydlení, jsme oba zdraví, obě naše rodiny pravidelně vídáme, oba řádně platíme daně. Rozhodli jsme se pro založení rodiny (36 a 29 let). Vyšlo to hned při druhém cyklu. Od té doby spolu absolvujeme všechna vyšetření, sbíráme fotky z UZ a lepíme je dítěti do Deníčku.

Žiji jsem zdravě, ale nežinýruji se. Dám si pivo, kafe, když mám chuť, chodila jsem do práce bez jediného volna, namísto ranního blití jsem pohotově něco hned snědla a v takové pohodě čas plynul.

Abych řekla pravdu, těhulky, které zůstaly z práce hned doma, aniž by měly objektivní důvod, jsem v duchu odsuzovala, stejně jako ty, které najednou nemluví o ničem jiném než o dítěti. Nelíbily se mi fráze na téma: To největší, co žena dokáže apod.

Osobě mám na to názor takový, že k otěhotnění někdy stačí jen mít sex v době ovulace a zbytek tělo matky a dítěte dělá samo bez ohledu na naší vůli a snahu. Porod jistě není totéž, co koktejl na lehátku u vody, ale vzhledem k tomu, že dítě se nevstřebá, ven se holt dostat stejně musí.

Ale dnes je to trochu jinak. Čekáme syna. Víme to den. Včera jsem na něj poprvé promluvila přes bříško. Byla to věta holá a prostá, ale přišla jako vlna radosti, jež vyrazila z mého nitra bez rozmyslu ven. Dnes jsem zůstala z práce doma. Dala jsem si vanu a koukala, jak se břicho pohybuje a malý se tam vrtí ze strany na stranu.

Zažívám mentální přerod. Pomalu se že mě stává matka. Těším se na naše dítě. Moc se těším. Roste ve mně k němu láska, už si ho představuji. V momentě, kdy to dítě není To, ale On, je to mnohem víc osobní.

Této krátké zpovědi neudělám Závěr. Deníček nemá sdělovat: Patřím už k vám, které si blaženě hladíte bříško a považujete se za středobod vesmíru. Je to pohled do intimity vztahů jedné nové matky a nového dítěte.

Závěrem snad jen: děkuji za přečtení!

A přeji všem budoucím generacím, aby jejich rodiče byly uvědomělé bytosti, a sami na sobě jsme jako lidstvo nepáchali zlo. Záleží mi na tom, jak vypadá svět, do něhož chci své dítě přivést.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
janajelinkova9
1382
24.5.12 06:26

Zdravím, krásný deníček, jako bys mi z duše mluvila… Přeju ať vše dopadne na jedničku a brzo se těšíte s miminkem :)

  • načítám...
  • Zmínit
Ivuska23
5080
24.5.12 07:24

Ahoj,úplně stejné pocity jsem měla i ja…maminy co byly doma od prvního měsíce těhotenství aniž by jim cokoli bylo jsem nechápala.. na své bříško jsem byla náležitě pyšná,ale v práci jsem byla ještě dva dny před nástupem do porodnice,prostě jsem se doma nudila.. zato teď si užívám každou vteřinu s drceruskou a není nic hezciho nez kdyz se na me podívá svýma velkýma kukadlama a usměje se :-)
Přeji pohodový zbytek těhotenství a rychlý porod ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
24.5.12 07:36

Hezké :potlesk: Jen k těm lemrám co zůstaly hned doma :mrgreen: .....patřím k nim,doma jsem byla dřív než měl plod srdeční akci..ne že bych po tom toužila,ale holt jsem měla práci, ve které nemá těhotná co dělat a na Plicním oddělení se vhodné místo pro těhotnou sestru prostě nenajde.Takže ne všechny jsou doma, protože se chtějí válet.

Jinak souhlasím,nemám ráda řeči typu „jsem těhotná (matka) a tak jsem něco víc než ostatní“.

  • načítám...
  • Zmínit
danyk
24292
24.5.12 07:48

Lenko, já dělala na plicním JIPu a byla jsem v práci do 34. týdne. Žádná pravidla jsem neporušila, přečetla jsem kvůli tomu snad všechny právní předpisy, co jsem našla. Máme biologické činitele skupinu č. 2 .

Příspěvek upraven 24.05.12 v 07:49

  • načítám...
  • Zmínit
Linettka
434
24.5.12 08:10

Pravda je, že já jsem několik měsíců důležitě vystrkovala pupek a čekala notnou dávku ochoty, ohleduplnosti a pomoci, ovšem spoluobčané a zejména spolucestující mě z toho nadřazeného pocitu hodně rychle vyvedli. :lol: Včera jsem chtěla přejít přes přechod, ale zrovna přes něj přejelo auto, tak jsem musela chvilinku počkat, ovšem řidič, když mě viděl, zavolal na mě otevřeným okénkem „Pardon“, že mě nepustil… Ani nevím, jestli je dobře nebo špatně, že mě to dojalo. Protože je to těžká výjimka… :(

  • načítám...
  • Zmínit
dandysek
3831
24.5.12 08:11

@lenkabu já zůstala doma hned od začátku, jen co jsem zjistila, že jsem těhotná. dělám ve firmě, kde se zpracovávají odpadky, takže plíseň, zbytky jídla a hromada krys, to byla ještě donedávna náplň mé práce. nezřídka se stávalo, že krysa některou z nás kousla, opravdu se to nedalo. Navíc s nástupem horkých dní přišly smrady, nedalo se před ním schovat.
O tom, že jsem 8 hodin stála u pásu a břichem se na něj musela tlačit, ani nemluvím. Takže souhlasím, myslím, že někdy to jinak nejde, než zůstat doma.
A pro mě to není žádný slast. Nudím se příšerně.

  • načítám...
  • Zmínit
maxema
43
24.5.12 08:38

Jen k těm maminám, co zůstaly doma, jsem ten případ…první těhu zkočilo ZT a revizí a u druhého jsem začala špinit, pokud pominu že jsem denně několikrát zvracela a bylo mi celý den špatně, takže existují i důvody proč my lemry jsme doma od začátku…není pro mě nic důležitější, než ve zdraví donosit to naše štěstíčko…Pokud jsi měla v pohodě těhu od začátku, bez předchozích problémů, tak Ti to přeji, ale ono v životě není všechno jen černé a bílé a pokud to nevíš, tak to časem určitě poznáš…

Příspěvek upraven 24.05.12 v 09:02

  • načítám...
  • Zmínit
veverik
918
24.5.12 08:52

hezky deniček :-)
jen musim reagovat na komentaře o lemrach doma. Autorka psala, že nechape ty co zustanou doma, aniž by k tomu měly důvod. Např prace s odpadkama, riziko kousnuti od krysy nebo těhotenstvi po několika ZP, špiněni… Je jiste duvod k tomu zůstat doma.
Dovoluji si napsat, že autorka měla na mysli maminky, kterym opravdu nic neni, maji klidnou praci např v kancelaři a prostě se jim po zjištěni těhotenstvi do prace už nechce :-) a par jich takovych znam

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
24.5.12 09:44

@danyk koukni to je tvoje věc…mě nejde o to co jsem četla,ale o to co jsem tam zažila a nevidím důvod být těhotná u pacientů s TBC, u agresivních pacientů, u MRSY..to vše byla běžná denní praxe. možná jsem paranoidní ale moje gynekoložka měla stejný názor.

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
24.5.12 09:49

Ještě teda dodávám že při RD pracuju a podnikám, fakt nejsem lemra co jí jde o to zůstat doma,jen jsou věci přes které těhotná prostě nejdu ;)

  • načítám...
  • Zmínit
danyk
24292
24.5.12 09:50

@lenkabu to se omlouvám, já to pochopila, že jsi v práci být chtěla a zaměstnavatel na Tebe tlačil, že se to nesmí a že je to proti předpisům. U nás to z neznalosti předpisů taky vrchní dělala a když holky chtěly zůstávat, tak se tvářila, že o těhotných sestrách neví. Máš pravdu, že je to hodně o tom, co člověk v práci zažije (jak píšeš třeba tu agresivitu, to musí být hodně nepříjemné vždy).

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
24.5.12 09:54

Tak oni by mne tam asi nechtěli, první reakce na těhotné byla „kdy budeš mít neschopenku“. Agresivity bylo dost, ne že by lidi byli zlí,ale dlouhodobě přidušený mozek a do toho neinvazivní podpůrná ventilace…na ambulanci bud práce s infekčním sputem nebo s cytostatiky…tam se to fakt nedá.Stýskalo se mi, to zase jo,ale bála bych se tam. Od roku druhé dcery pracuju pro Domácí zdravotní péči a tam bych se nebála zůstat.

  • načítám...
  • Zmínit
Petra2829
7907
24.5.12 10:00

Patříš k těm šťastným co otěhotněli hned.Žádné problémy..deníček.No …hodně štěstí.Ať ti to dál tak vychází.

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5764
24.5.12 10:43

Evo, gratuluju ti k velkému přerodu v myšlení. Mně osobně se ten deníček zase tak nelíbí, protože patřím k těm, které svoje dítě vnímaly jako poklad hned z kraje. Je možné, že jsi neměla žádné problémy a nezažila jsi strach, že o dítě můžeš přijít ještě v začátku, což je samozřejmě dobře a což nikomu nepřeju.
Každopádně je dobře, že ses začala těšit, to je fajn. Ale kdyby ses těšila dřív a svoje dítě vnímala dřív než v 7. měsíci, určitě by to cítilo jako něco pozitivního.

Příspěvek upraven 24.05.12 v 10:46

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
24.5.12 10:50

Já se takhle přepnula až když se začaly hýbat..do té doby mi nic nebylo jen jsem věděla že jsem těhotná a prostě mne to moc nebralo :oops: a mluvení k břichu a tak..to mne minulo úplně.

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
24.5.12 10:52

Ale jasně že je to o tom jak jsme k tomu děcku přišly…já jak zakladatelka, obě děti hned a těhotenství bez jediného problému…takže jsem sice měla dojem že se děje něco zvlášního ale svým způsobem běžného když se to stalo už miliardám žen :nevim: jako zázrak mi přišel až porod..když se z toho obojživelníka stane během několika vteřin dítě :D

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
24.5.12 10:54

tak gratuluju! a užívej, že máš tu cestu příjemnou a snadnou, jsou ženy, které to mají trnité ;)

  • načítám...
  • Zmínit
verca34
8
24.5.12 11:44

Zdravím. Popravdě mám z tvého deníčku rozporuplné pocity. Začít se cítit matkou až ve 28 týdnu je myslím si trošku, nechci říct pozdě, protože jsou ženy, které se tak necítí i když mají třeba už několik dětí, ale je to dost dlouho. A úpřimně, myslím si, že tohle může říct jen někdo, kdo nezažil každoměsíční čurání na papírek a každoměsíční sklamání, že tam zase nejsou ty //. Ty co to zažili, vědí o čem mluvím. Je mi jasné, že původně to nemělo vyznět, jako odsuzování těch mamin, které zústali doma, protože měli nějaké komplikace. Ale protože taky patřím k těm co byly od začátku doma, tak chápu, že se to někoho dotklo. Taky jsem původně zůstala doma, když mi ještě nic nebylo, proto, že dělám na ARO a 12 hodin na nohách a infekčnost k tomu. Prostě nechtěla jsem ohrozit, moje tolik vytoužené a vymodlené dítě. Asi po třech dnech strávených dom jsem však začala špinit a když se k tomu přidali také nevolnosti, že jsem kolikrát nemohla ani ráno vstát z postele, tak jsem si ani nedovedla představit jak bych v takovém stavu fungovala v práci.
Každopádně Ti gratuluji k miminku a k Tvému vnitřnímu přerodu a držím palečky ať všechno dobře dopadne.

  • načítám...
  • Zmínit
fiiiha
1017
24.5.12 12:08

přechod z obojživelníka

Měla jsem úplně stejný pocit v okamžiku, kdy se z „toho“ dítěte stal synek, i když jsme se to dozvěděli o dost dříve jak v 28.tt. Jako by to najednou bylo více moje dítě, neumím to popsat, ale byl to najednou konkrétní človíček, malá osůbka… Krásný pocit. I když jsem si vědomí těhotenství a miminka v břiše užívala od začátku, tak ten přechod, kdy jsme se dozvěděli pohlaví, byl silný a krásný :)

  • načítám...
  • Zmínit
Lenula-xy
7397
24.5.12 12:10

já něco podobného,dělala jsem na interně,kde bylo věčně něco infenkčního,mrsa,otevřené dekubity,průjmy,svrab,obézní ležící pacienti a denně bylo třeba 10 příjmů a odchody,takže 12 hod jsme se fakt nenudily,ale ta práce mě hrozně vysilovala psychicky,než fyzicky…miminko jsme si moc přáli a tak jsme ho nechtěla ohrožovat,i když jsem asi 3 služby do konce měsíce dosloužila

  • načítám...
  • Zmínit
xpisk03
24.5.12 12:19

ahojky :)
naprosto tě chápu, jsem teda ve 20.týdnu ale matkou jsem se začala taky cítit až když z TO bylo ON (asi tak 4dny) a stejně k bříšku mluvím jen ve vaně, nebo s přítelem večer u TV, ale že bych si s ním povídala přes den, to ne. Já otěhotněla náhodou přes antikoncepci, byli jsme nadšení hned od začátku, ale několikaměsíční čůrání na papírek taky neznám. V 9.týdnu jsem byla na týden na lyžích v alpách, jezdím na kolečkových bruslích a jediné co, dávám si opravdu velký pozor, abych nespadla a neublížila si a taky abych se nějak moc nepřepínala, ale vše dělala tak rekreačně..zkrátka těhotenství je krásná věc, ale myslím, že poslední dobou se z toho stává jakýsi fenomén, kdy si žena myslí, že teď ji všichni budou poslouchat, vše se bude točit okolo ní a ona nebude dělat nic.. TĚHOTENSTVÍ NENÍ NEMOC!!

  • Upravit
Květinka81
1311
24.5.12 12:36

Moc hezký deníček a našla jsem v něm obrovskýkus sebe sama :palec: Baví mě žít jako normálně a jen si k tomu užívám bonusu rostoucího bříška, kopání a vědomí, že už to také není TO…ale rovněž ON :srdce: Hodně štěstí!

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5764
24.5.12 13:10

Máš pravdu, těhotenství není nemoc, ale nemoc se z něho stává, protože spousta z nás jsme staré matky. Tak to holt je. Já prvorodička skoro ve třiceti, triple testy dopadly katastrofálně, vysoký krevní tlak, protilátky, v nemocnici jako doma. Druhé těhu podobně. Samozřejmě problémy mají i mladší ročníky, ale statistika je neúprosná, jsme čím dál starší rodičky a na to se nabalují specifické problémy. Rizikové jsou i maminky po IVF atd. Proto se nediv, že dnes každá druhá musí těhotenství nějak doležet.

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
24.5.12 13:11

hezký deníček! přeju moc moc štěstí a zdraví tobě i miminku!

jen k tomu početí - ono je nás i hodně, které přirozeně mimi mít nemůžeme, pak čekáme a čekáme a s každým neúspěchem pod vedením lékařů narůstá strach, jeslti se to povede … a tak snad budu brzo patřit k těm lemrám, které ačkoliv by mohly chodit do práce, tak půjdou bezdůvodně na rizikovku, protože budou posraný strachy z toho, aby se něco nestalo!

  • načítám...
  • Zmínit
Linnet
24.5.12 13:32

@Veveří
nepoužívala bych termín „stará matka“ u prvorodičky ve třiceti :-D co mají (máme) říkat ty (my), které mají o deset let víc? A nemusí to být pouze důvody zdravotní, které po desetiletí brání v těhotenství. Každá k tématu mateřství přistupujeme individuálně a vůbec si netroufám nikoho soudit a ani mne z textu nenapadlo, že to dělá autorka. Jen řekla, že ona osobně má ten a ten pocit. Ostatně a osobně se s ní shoduji, ale na druhou stranu - je každé věc, proč si neudělat pauzu, prázdniny a neorazit si před příchodem potomka na svět. Obecně mám pocit, že mladší ročníky jsou více přecitlivělé na téma mateřství, hygiena, péče, výchova a přístup… zdá se, že čím modernější a sofistikovanější metody, tím více stresu, strachu a následné hysterie. Stejně se stane, co se stát má! každopádně přeji všem nastávajícím i současným maminkám hezký den :kytka:

  • Upravit
Veveří
5764
24.5.12 14:45

Ségra byla v CARu ve třiceti jedna letech a řekli jí na rovinu, že je stará (prvo)matka ať počítá s tím, že ve třiceti jsou procentuálně šance menší než ve 25. Tak to bohužel je :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
krokodylka
7414
24.5.12 14:54

Kamoska mela v papirech, ze je starsi prvorodicka, nekdy asi v 27 letech :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
gwyneth
85
24.5.12 15:14

Krásný deníček :potlesk: jsem ráda, že se má někdo takhle hezky… moc hezky se to čte :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
awalancha3
460
24.5.12 15:34

strucne, jasne, vystizne......pekny dennicek :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucmic
1254
24.5.12 16:00

hmm… asi bych měla stejný názor, kdybych otěhotněla v druhém cyklu snažení… ale tím že jsem podstoupila dva roky docházení na gyndu co 14 dní a ve chvíli kdy to můj dr. vzdal a doporučil mi operaci jsem konečně otěhotněla, nesdílím tvůj názor, že k otěhotnění stačí jen styk ve správnou dobu :nevim: ne pro každého… :!
Jinak ti samozřejmě ke všemu štěstí gratuluju :kytka: a ať jde všechno dál ve stejném duchu ;)

  • načítám...
  • Zmínit
SarykH
174
24.5.12 16:35

Těm, které se obhajují, proč zůstaly doma: Čemu z tohoto jste nerozumněly?
„Abych řekla pravdu, těhulky, které zůstaly z práce hned doma, aniž by měly objektivní důvod, jsem v duchu odsuzovala, stejně jako ty, které najednou nemluví o ničem jiném než o dítěti.“

Vy jste snad důvod měly, ne? Tak proč se obhajujete?

Jinak za sebe musím říct, že se mi deníček líbí. Je v tom taková lehkost a nebraní se tak úplně vážně, a to je podle mě v pořádku. A přece nelze mít nikomu za zlé, že počal dítě přirozeně a bez problémů ho asi donosí? 8o

  • načítám...
  • Zmínit
tripetri
9622
24.5.12 17:41

Tak já byla domu víceméně z donucení, ale i kdybych byla doma jen tak, protože bych se chtěla válet v posteli do desíti a neměla bych k tomu „žádný objektivní důvod“, tak nechápu, co na tom někomu příjde odsouzeníhodného 8o :nevim: Mně je to třeba zcela jedno, jestli se někdo cítí důležitější proto, že porodil dítě…Mě mateřství naplňuje, kdybychom měli ty finanční možnosti, zůstanu doma napořád. Být matkou bylo pro mě to nejdůležitější už od základní školy, nikdy jsem nesnila o hvězdné kariéře :nevim:
Nevím, proč někoho za něco takového hned odsuzovat. Je to o prioritách toho člověka, ne? Trochu tolerance…

  • načítám...
  • Zmínit
Hanžína
266
24.5.12 18:32

Přesně jak píšou sestřičky…I já jsem jednou z nich, dělala jsem na Jipu, kde jsou často tracheostomovaný lidi, infekce taky všudy přítomná…Takže i když mi od začátku těhotenství v podstatě nic nebylo, dosloužila jsem měsíc a šla si vybrat dovolenou a následně neschopenku.Ohrožení dítěte mi za to fakt nestálo :nevim: .V práci to vzali úplně přirozeně. Samozřejmě jsem ze začátku doma chcípala, nudila jsem se,ale člověk si pomalu zvykne.Naštěstí mám psa, který mě zaměstnává, domácnost dá s těma mýma bordelářema taky zabrat, takže mě naprosto rozčilujou kecy o tom, že si těhotná doma válí šunky :evil: !

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
24.5.12 20:01

Hezky BEZSTAROSTNĚ napsané :).

Jak píšou maminky - doktora jsem umluvila do práce jen na jeden měsíc, pak jsem začala mít bolesti, takže jsem musela zůstat doma, jelikož o prvního mimíska jsme přišli, pak měl doktor strach…

Ono je to s tím cítěním miminka jak u koho, já jsem tomu štěstím nemohla uvěřit, cítila jsem se jako naprosto důležitá osoba, která prožívá něco neuvěřitelného ;). Když nám řekli, že to bude chlapeček, tak se z Mimi stal Adámek, celých 12 týdnů jsme tak na něj mluvili. Jenže jaksi selhala technika či co (je zvláštní, že na třech pracovištích…) a na porodním sále nám pan mudr řekl, že to je hlčička :mrgreen: , původně jsem si holčičku přála, takže o to nic, ale šok byl obrovský, najednou se mentálně přesunout z kluka na holčičku. Už to byl náš Aďa, Adíček, Adouš atd. a najednou jsme neměli ani jméno a bobulka musela chodit půl roku v modré a zelené … :srdce:

Takže vše brát vyloženě s nadhledem, protože nemusí být vše tak, jak je nám řečeno. Hlavně ať je mimi zdravoučké a maminka taky!

  • Upravit
Betty1981
278
24.5.12 22:01

Naprosto chápu, když jsem se dozvěděla, že čekám holčičku, začala jsem si s ní večer před usnutím povídat, oslovovala jsem jí jménem a cítila jsem se mnohem více matkou ;)

Že se tu vždycky najde hromada těch, které nikomu neodpustí, že to měl jednodušší…Možná na tom má podíl ta aura nepřejícnosti a zahořklosti…

  • načítám...
  • Zmínit
asdfkjvoiajg
24.5.12 22:01

Vždycky jsem si myslela, že budu pracovat do posledncích dní těhotenství, ale první týdny mě vyvedly v omyl. Bývá mi zle celé dny a v práci, i když pracuji v kanceláři nemůžu vůbec vydržet. Tak když to není možné se ráno zmátořit a jít, ležím doma v posteli s NTB na klíně a když je nejhůř, spím :-)
Snad to brzy přejde a budu se ještě moci normálně zařadit do pracovníh života, protože mě moc baví.
Přiju všem, ať máte opačnou zkušenost než já. :)

  • Upravit
kaccenaa
206
24.5.12 22:19

Úžasný deníček, jsem za něj moc vděčná:)! Sama jsem teprve asi v 9týdnu a pořád si říkám, jestli nejsem divná.. Nevrhám se na kočárky, nehladím si břicho, nemluvím na něj.. Z většiny příspěvků tady mi připadalo, že bych to měla prožívat od prvního dne.. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to tak nemá;)! Do práce taky plánuju chodit až do konce a pak bych chtěla pokračovat alespoň na částečný úvazek.. Jen ty nevolnosti Vám závidím, já už zkoušela spoustu triků a stejně to většinou „neudržím“ :-D

  • načítám...
  • Zmínit
madlicka
7354
25.5.12 02:43

tak já nevím, zda je to nepřejícnost… spíš nikdo nechce být za hysterku a lemru.

Potíž je v tom, že těhotenství a délka jeho trvání je poměrně nevyzpytatelná. Jednou můžeš mít třeba v tom 28 týdnu cervix score 2, nešetřit se a přesto donosit do termínu a podruhé CS 0 šetřit se a přesto porodit nedonošený dítě se vším co s tím souvisí (dýchání za pomoci přístrojů, krmení sondou, žloutenka atd atd).

Pokud člověk porodí předčasně a přispěl k tomu tím, že se málo šetřil, tak pak stojí na JIP před inkubátorem, kouká na ty trubičky, hadičky a vychrtlý nožičky a řve jaká jsem to byla kráva, že jsem se do té práce vracela (můj případ).

Jsou maminky, které si možné potíže nepřipouštějí, a jiné, které se jimi naopak nechávají zcela pohltit a zabránit sebemenšímu riziku. Která cesta byla vtom konkrétním případě správná se prostě ukáže až v okamžiku porodu…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář